7 Tdo 775/2025 – Nejvyšší soud

7 Tdo 775/2025-1891 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 10. 2025 o dovolání obviněného R. B. podaném proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 4. 2025, sp. zn. 10 To 12/2025, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 7 T 53/2019, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. B. odmítá. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 19. 11. 2024, č. j. 7 T 53/2019-1685, byl obviněný R. B. uznán vinným pod bodem 1) zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. b), d) tr. zákoníku a zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a pod bodem 2) přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Za tyto trestné činy a za sbíhající se přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 11. 2. 2020, č. j. 3 T 138/2019-156, ve znění rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2020, č. j. 10 To 151/2020-184, který nabyl právní moci téhož dne, k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v řízení všech motorových vozidel v trvání čtyř let. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu týkající se obviněného z rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 11. 2. 2020, č. j. 3 T 138/2019-156, ve znění rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2020, č. j. 10 To 151/2020-184, který nabyl právní moci téhož dne, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 1, 2 tr. ř. pak bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradě škody a nemajetkové újmy. 2. Uvedených trestných činů se podle zjištění soudu prvního stupně dopustil obviněný v podstatě tím, že 1) v přesněji nezjištěné době od roku 2010 do 23. 6. 2018 nejprve nepravidelně s postupnou gradací na různých místech společného bydliště v XY XY, Praha XY, i jinde na Praze XY, dále v XY a na XY XY, Praha XY, a v chatě ev. č. XY, v chatové oblasti XY XY, okres XY, psychicky a fyzicky týral svoji družku J. T., s níž vedl společnou domácnost a sdílel společné obydlí, a to tak, že ji opakovaně vulgárně urážel jako „ty kundo“ a „děvko“, ponižoval ji a záměrně v ní vyvolával pocity strachu, méněcennosti a studu tak, že jí vyčítal, že je k ničemu, že všechno dělá špatně a že nic nedokáže, že ji hodí prasatům, zakazoval jí bavit se s kamarády a nutil ji odevzdávat jí vydělané finanční prostředky při hádkách ji bil pěstí do obličeje, do trupu, strkal do ní, až padala na zem, chytal ji pod krkem, sedal na ni a škrtil ji, z čehož měla hematomy po celém těle a v obličeji, zlomenou ruku a žebro, v intimních chvílích se k ní choval hrubě a násilně, vulgárně ji urážel, odstrkoval ji a násilím ji nutil opakovaně k pohlavnímu styku a jiným sexuálním praktikám jako je lízání análního otvoru, až se mu podvolovala, aby předešla dalšímu násilí, jeho jednání postupně gradovalo, kdy na konci jejich soužití uvedené bylo na denní bázi a jeho jednání vygradovalo dne 23. 6. 2018, kdy ji před nezletilými dětmi AAAAA (pseudonym) a BBBBB (pseudonym) obviňoval z nevěry, strkal do ní, vulgárními výrazy ji urážel, uzamkl ji v domě, levou rukou ji chytil pod krkem a přitiskl ke zdi, načež ji zvedl a přitom ji rdousil a mlátil pěstmi do žeber a do hlavy, povalil ji na zem a kopal do ní, přičemž po poškozené požadoval, aby se mu omluvila a sdělila mu, s kým je mu nevěrná, a tímto jednáním poškozené způsobil podkožní krevní výron na levé paži pod ramenem, podkožní krevní výron pod pravým ramenem, podkožní krevní výron oblasti dolní části levého podpaží a uvedené jednání jako celek vyvolalo u poškozené posttraumatickou stresovou poruchu středně těžkého rázu, která ji minimálně po dobu od 23. 6. 2018 nejméně do 19. 4. 2024, tedy po dobu delší než 6 týdnů, omezovala sníženou kvalitou jejího života pocity nepohody a ztížením výkonu sociálních funkcí v důsledku úzkostných neurotických obtíží, jako jsou pocity strachu, poruchy soustředění, sociální fobie, úzkosti, nutkavé vtíravé myšlenky a vzpomínky na prožité trauma, 2) dne 18. 7. 2018 kolem 2:15 hod. na pozemní komunikaci č. II/201 v obci XY ve směru na obec XY, okres XY, řídil osobní automobil tov. zn. VW Passat majitelky J. T., ačkoliv před jízdou požil alkoholické nápoje v takové míře, že v době řízení obsahovala jeho krev nejméně 2,00 g/kg alkoholu, v důsledku podnapilosti při průjezdu pravotočivé zatáčky nezvládl řízení a s vozidlem vjel vpravo mimo vozovku do travnatého příkopu, kde narazil pravou přední částí vozidla do sloupu elektrického osvětlení, čímž jeho majiteli ČEZ Distribuce, a. s., způsobil škodu ve výši 5 451 Kč, poté se mu podařilo z příkopu vyjet a dále pokračoval v jízdě směrem k obci XY, kde jej zastavila policejní hlídka PČR OOP XY, přičemž poškozením vozidla způsobil jeho majitelce, poškozené J. T., škodu v přesně nezjištěné výši. 3. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 4. 2025, č. j. 10 To 12/2025-1773, zrušil k odvolání obviněného, státní zástupkyně podaného v neprospěch obviněného do výroku o trestu napadeného rozsudku a poškozené J. T. podle § 258 odst. 1 písm. d), e), f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek ve výroku o trestu a ve výrocích, jimiž bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích poškozené J. T. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného za zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. b), d) tr. zákoníku, zločin znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, ohledně nichž zůstal napadený rozsudek ve výroku o vině nezměněn, odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v řízení všech motorových vozidel na dobu tří let. Podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 1, 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o nároku na náhradu škody a nemajetkové újmy poškozené J. T. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn. 4. Lze doplnit, že soudy obou stupňů ve věci rozhodovaly opakovaně. Nejprve byl obviněný rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 1. 7. 2020, č. j. 7 T 53/2019-744, uznán vinným pod bodem 1) zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. b), d) tr. zákoníku a zločinem znásilnění podle § 185 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a pod bodem 2) přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Tento rozsudek byl k odvolání obviněného a poškozené J. T. zrušen usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 11. 2020, č. j. 10 To 97/2020-793. Návazně Krajský soud v Praze uznal opětovně obviněného vinným pod bodem 1) zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. b), d) tr. zákoníku a zločinem znásilnění podle § 185 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a pod bodem 2) přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku rozsudkem ze dne 10. 8. 2021, č. j. 7 T 53/2019-940, avšak i tento byl k odvolání obviněného a poškozené J. T. zrušen usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 1. 2022, č. j. 10 To 113/2021-980. Následně Krajský soud v Praze rozhodl shora uvedeným způsobem. II. Dovolání a vyjádření k nim 5. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Konkrétně podle něj nebyly ze strany soudů obou stupňů provedeny obhajobou navrhované důkazy, v důsledku čehož soudy dospěly k nesprávnému právnímu posouzení skutku. Rovněž poukazoval na skutečnost, že tvrzení poškozené byla v zásadě jediným důkazním prostředkem k prokázání domnělého jednání obviněného a jednalo se tak o otázku objasnění skutečnosti zvláště důležité ve smyslu § 105 odst. 4 tr. ř. 6. Obviněný se neztotožnil se zamítnutím důkazního návrhu na doplnění znaleckého zkoumání poškozené v rámci revizního znaleckého posudku znalkyně MUDr. Denisy Dokulilové ohledně specifické věrohodnosti poškozené a její motivaci ke lži. Revizní znalecký posudek z oboru psychologie představuje důkaz zásadního významu pro spravedlivé posouzení věci. Za dané důkazní situace považoval za nezbytné, aby bylo provedeno nové znalecké zkoumání poškozené zaměřené na její psychologický profil, neboť dosavadní obecně pojaté znalecké posouzení nepovažoval za postačující i s ohledem na fakt, že u poškozené byla opakovaně zaznamenána konzumace alkoholických nápojů, která může mít významný vliv