7 Tdo 825/2025 – Nejvyšší soud

7 Tdo 825/2025-793 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl dne 15. 10 2025 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného O. Š. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 4. 2025, sp. zn. 4 To 13/2025, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 80 T 4/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného O. Š. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 12. 2024, č. j. 80 T 4/2023-680, byl obviněný uznán vinným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea druhá, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a), c) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále jen „tr. zákoník“) a přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), d), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku. Za uvedené trestné činy byl odsouzen podle § 185 odst. 3, § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na devět let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věci a podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody. 2. Rozsudek soudu prvního stupně napadli obviněný a státní zástupce odvoláními. Vrchní soud v Praze z podnětu těchto odvolání rozsudkem ze dne 3. 4. 2025, č. j. 4 To 13/2025-735, podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. z podnětu obou odvolání zrušil rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu s upřesněním skutkové věty rozhodl tak, že obviněného uznal vinným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea druhá, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a), c) tr. zákoníku a přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), d), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku. Za uvedené trestné činy jej odsoudil podle § 185 odst. 3, § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na sedm a půl roku, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. dále rozhodl o náhradě škody. 3. Podle skutkových závěrů soudu druhého stupně se obviněný dopustil uvedených trestných činů tím, že v přesně nezjištěném období, nejméně od června 2011, tedy od sedmi let věku poškozené, do 19. 5. 2019, nejprve v bytě na adrese XY XY, Ústí nad Labem, později v bytě na adrese XY XY, Ústí nad Labem a ve vozidle během společných jízd, jako nevlastní otec poškozené nezletilé AAAAA (pseudonym), se kterou žil ve společné domácnosti, opakovaně v nezjištěném vyšším počtu případů požadoval po poškozené různé sexuální aktivity za účelem vlastního sexuálního uspokojení, v bytě na adrese XY XY, Ústí nad Labem, zneužívaje nedostatečných duševních a rozumových schopností poškozené v sexuální oblasti odpovídajících tehdejšímu mentálnímu věku poškozené a vyplývajících z jejích nulových zkušeností v této oblasti, kdy poškozená nechápala význam jednání obviněného, nebyla schopna je vyhodnotit jako nesprávné a nepovažovala za nutné se mu bránit, čehož si byl obviněný od počátku vědom, v úmyslu svého sexuálního uspokojení, v situacích, kdy byl s poškozenou sám doma, případně kdy ostatní členové domácnosti spali, opakovaně přiměl poškozenou v nočních hodinách na záchodě k masturbaci penisu tak, že vložil penis do ruky poškozené a její rukou se uspokojoval sám. Po čase jej pak poškozená dle jeho pokynů uspokojovala rukou sama, dokud nevyvrcholil, a od 11. roku života poškozené v bytě na adrese XY XY, Ústí nad Labem, a dále ve vozidle během společných jízd, zneužívaje toho, že poškozená se jeho požadavkům i nadále podvolovala, protože obviněný s ohledem na své postavení v rodině poškozené, coby její nevlastní otec, s ohledem na přehnanou autoritu, se kterou vystupoval, a poslušnost, kterou vyžadoval, docílil toho, že poškozená jeho jednání pro jeho dlouhodobost a četnost vnímala jako normální, sexuální styky s obviněným se staly pro poškozenou normou, využívaje nepřítomnosti matky či bratra poškozené, případně po vytvoření situace, kdy byl s poškozenou o samotě, tím, že poslal bratra poškozené mimo byt, případně jej poslal spát, opakovaně s poškozenou realizoval vaginální soulož. Od dvanáctého roku života poškozené pak po ní coby předehru klasické soulože opakovaně požadoval i provádění orálního sexu, přičemž se poškozená nadále podvolovala jeho požadavkům i po třináctém roce svého věku, tedy i v době, kdy by již za normálních okolností, pokud by takovému jednání nebyla dlouhodobě vystavena, byla schopna se proti jednání obviněného bránit. Popsané jednání obviněného se významně podílelo na rozvoji příznaků hraniční poruchy osobnosti a histriónské poruchy osobnosti poškozené, a vedlo ke vzniku duševní poruchy ve formě panické poruchy, resp. úzkostně depresivní poruchy, projevujícím se problémy se školní docházkou, s pracovním uplatněním, záchvaty úzkosti, a problémy se spánkem, přetrvávajícím nejméně do vyšetření poškozené znalcem dne 1. 7. 2024, které poškozená začala řešit nadužíváním alkoholu, a které vyžadují i v současné době psychiatrickou léčbu, a tohoto jednání se dopouštěl s vědomím, že může mít negativní přesah do budoucího života poškozené zejména po stránce psychické, že si dívka může osvojit negativní životní návyky, které souvisejí s předčasným vedením sexuálního života a s vystavením vlivu zkušeností, které dítěti mladšímu patnácti let nepřísluší. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Namítl, že důkazy jsou ve zcela zjevném rozporu s rozhodnými skutkovými zjištěními, která jsou určující pro naplnění znaků předmětných trestných činů, v důsledku čehož pak mělo dojít i k nesprávnému právnímu posouzení skutku. Z dokazování podle něj vyplynulo, že sice přiznal poměr s poškozenou, avšak jen dobrovolný, a to až po jejích 15. narozeninách. Soud měl aplikovat zásadu in dubio pro reo a zprostit ho obžaloby. Vytkl soudům obou stupňů, že se dostatečně nevypořádaly s jeho obhajobou. Konkrétně namítl nevěrohodnost výpovědi poškozené, ta jej vědomě křivě obviňuje, neboť se ho chtěla zbavit a vymanit se z jeho výchovy a také se chtěla se svými tvrzeními cítit zajímavá. K tomu poukázal na několik jednotlivých částí výpovědi poškozené, které shledává rozpornými, nelogickými a potvrzujícími závěr o její nevěrohodnosti. Připomněl v tomto směru i dílčí části výpovědi svědka J. S., bratra poškozené, jehož údajnou nevěrohodnost mimo jiné podpořil tvrzením, že svědek obviněného jako svého nevlastního otce vůbec nepřijal. Dále zrekapituloval i části výpovědi svědkyně L. G., u které spatřuje zřejmý vývoj jejího postoje, když na počátku trestního řízení tato svědkyně vypovídala bezprostředně, avšak svůj postoj změnila pod tíhou celé události a také po tom, co se s ním rozvedla a našla si jiného muže. Je přesvědčen, že si svědkyně s poškozenou o věci povídaly a měla tudíž znalosti o obsahu spisu, což výpověď této svědkyně ovlivnilo. Dále připomněl i změnu postoje svědkyně vzhledem k šanci na finanční kompenzaci poškozené. Souhrnně k těmto výpovědím konstatoval, že nerozlišují události v čase a svědci nejsou schopní jednoznačně označit, které situace se děly v rozhodné době, tedy do 15. narozenin poškozené, a co se dělo v době, kterou doznává. Nelze tak s jistotou potřebnou pro uznání viny říci, že docházelo k jakémukoli trestnému chování v době před 15. narozeninami poškozené. 5. Dále obviněný poukázal na znalecké posudky znalkyně PhDr. Yvety Mikuličové, lékařskou zprávu a zprávy ze školy, ze kterých vyplývá nedostatečná věrohodnost poškozené i svědka J. S. Kromě toho zrekapituloval i části výslechů svědků J. S. st., otce poškozené, B. J., A. S. a J. K., které podle jeho názoru v různé míře podporují jeho obhajobu. Vyjádřil se také ke znaleckému posudku na svoji osobu, ze kterého vyplývá jeho obecná věrohodnost a absence choroby či poruchy, příp. nebezpečnosti a potřeby ochranného léčení či detence. Rovněž podle znaleckého posudku nemá jakékoli sexuální preference týkající se prepubertálních dívek. Dále připomněl, že podle znaleckého posudku a výslechu znalce MUDr. Jana Gábela poškozená trpí histriónskou poruchou osobnosti, jejíž důsledky taktéž znevěrohodňují vše, co v rámci řízení tvrdila. Co se týče trvalých následků, obviněný zdůraznil, že tyto nelze na poškozené spatřovat v takové podobě, aby byly dány do jednoznačné příčinné souvislosti s tím, co je uvedeno v obžalobě, i s milostným poměrem v době, která není předmětem obžaloby. Znalec MUDr. Jan Gábel navíc nedokázal najisto uvést příčinu vzniku poruchy u poškozené a připustil, že roli mohly hrát i jiné vlivy, přičemž nezjistil příznaky posttraumatické stresové poruchy. S ohledem na uvedené má obviněný za to, že se v řízení neprokázalo, že by byly uvedené poruchy poškozené způsobeny v souvislosti s jednáním, které je uvedeno v obžalobě. Konečně poukázal i na zajištěnou komunikaci mezi ním a poškozenou, ze které vy