7 Tdo 828/2024 — Nejvyšší soud

7 Tdo 828/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:13. 11. 2024 Spisová značka:7 Tdo 828/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:7.TDO.828.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Loupež Dotčené předpisy:§ 173 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:17. 12. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 828/2024-595 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 11. 2024 o dovoláních obviněných 1. K. H. a 2. M. K. podaných proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. 5. 2024, sp. zn. 9 To 85/2024, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 3 T 155/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných K. H. a M. K. odmítají. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 15. 12. 2023, č. j. 3 T 155/2023-435, byli obvinění K. H. a M. K. shodně uznáni vinnými zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, za který byli shodně odsouzeni k trestu odnětí svobody v trvání dvaceti čtyř měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvaceti čtyř měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o nároku poškozených na vydání bezdůvodného obohacení. 2. Uvedeného zločinu se podle zjištění soudu prvního stupně dopustili obvinění v podstatě tím, že dne 4. 8. 2022 v době kolem 9:25 hod. na zahradě náležející k obytné buňce stojící vedle psího dostihového závodiště v ulici XY v XY, stojící na pozemku parc. č. XY, XY v obci a k.ú. XY, v úmyslu se neoprávněně zmocnit psa plemene basenji jménem A., nar. XY, č. mikročipu XY, majitele D. S. a L. S., kterého K. H. dne 12. 2. 2022 prodala J. D., který následně dne 15. 7. 2022 téhož psa daroval poškozenému L. S., vstoupili neuzamčenou brankou na oplocenou zahradu, kde se v tu dobu nacházel L. S. se svou manželkou D. S. a několika psy plemene basenji včetně A., přičemž po spatření K. H. a M. K. si poškozený L. S. vzal psa A. do náruče, načež k němu přistoupil M. K. a udeřil jej rukou do zátylku a zkroutil mu levou ruku za zády, kdy poškozený L. S. upadl i se psem na zem, kde k němu přistoupila K. H., sundala mu brýle a do obličeje mu nastříkala slzotvorný sprej, načež poškozený psa pustil, čehož využila K. H., která psu A. připnula vodítko, vzala jej do náruče a odešla s ním pryč ze zahrady, zatímco M. K. poté, co se poškozený L. S. zvedl ze země, jej popadl oběma rukama pod krkem, natlačil na plot a takto jej zde chvíli škrtil, přičemž poškozený začal omdlévat, kdy jej M. K. pustil a ze zahrady odešel za K. H., s níž spolu se psem poškozeného odjeli z místa vozidlem. 3. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 13. 5. 2024, č. j. 9 To 85/2024-557, byla odvolání obou obviněných směřující proti všem výrokům napadeného rozsudku podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítnuta. II. Dovolání a vyjádření k nim 4. Proti usnesení odvolacího soudu podali oba obvinění – K. H. a M. K. dovolání, přičemž tak učinili jedním podáním, tudíž byla jejich argumentace shodná. Podaná dovolání opřeli o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. s odkazem na § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., tj. bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l), rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. 5. Konkrétně obvinění uvedli, že právní otázka naplnění skutkové podstaty zločinu loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku byla vyhodnocena chybně. Úvodem ke své námitce zpochybňující užití násilí akcentovali potřebu aplikace zásady in dubio pro reo, neboť bylo nutno přijmout pro ně nejpříznivější skutkovou variantu. Opětovně poukazovali na existenci pochybností o zjevné účelovosti až svévoli nalézacího soudu v rámci hodnocení znaleckého posudku z odvětví soudního lékařství, včetně výslechu znalce. Odvolací soud pak odmítl jejich námitky s odkazem na závěry soudu nalézacího, avšak některé výtky komplexním způsobem ve vztahu k hodnocení znaleckého posudku byly vzneseny až v rámci podaného odvolání. Konkrétně zdůraznili svou odvolací námitku týkající se nahrávky hovoru poškozené na tísňovou linku, zejména skutečnost, že na nahrávce se vůbec nenachází tvrzená slova „L., přestaň, tohle to slyším…“. S ohledem na přepis hovoru pak bylo vyloučeno, že by byl poškozený zasažen pepřovým sprejem a škrcen do bezvědomí, neboť v době, kdy měla obviněná psa již u sebe, byl poškozený aktivním účastníkem incidentu. Dále deklarovali, že se soudy zcela abstrahovaly od písemného znění znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, kde je konstatováno, že lokalizace s charakterem předmětných poranění ze soudně-lékařského hlediska jednoznačně nesvědčí pro účast druhé osoby na jejich vzniku a poškozený si tato poranění mohl způsobit sám. K užití pepřového spreje vůči poškozenému zdůraznili závěr znalce, že dokumentace nesvědčí o tom, že by byl něčím podobným zasažen do očí, kdy by s ohledem na časový rozptyl události a prvního ošetření očekával přítomnost místních známek kolem očí poškozeného. Rovněž sdělil, že nic nesvědčí o zasažení spojivek poškozeného a po výplachu vodou jako první pomoci by nepředpokládal, že by došlo k tak výraznému ústupu příznaků. Odvolací soud se pak nijak nezabýval námitkou, že v rámci ošetření a závěru znaleckého posudku není konstatováno jakékoli poranění svědčící pro škrcení, navíc intenzity popisované poškozenými. Znalec ke škrcení naopak uvedl, že by při škrcení prsty do omdlení předpokládal, že dojde ke vzniku krevních výronů odpovídajícím prstům a jejich tlaku, případně oděrek kůže způsobených nehty. Vůbec se pak nevyjadřoval k tomu, že snad poškozený jako diabetik měl ztratit při škrcení vědomí ze stresu, aniž by na jeho krku zůstaly stopy po škrcení. Znalecký posudek tak nepotvrdil verzi poškozených a existují důvodné pochybnosti o průběhu předmětného incidentu. Rovněž bylo upozaděno tvrzení znalce, který uvedl, že zhmoždění hlavy a levé kyčle bylo vysloveno na základě subjektivních stesků poškozeného, na jeho těle nebyly zjištěny žádné úrazové změny, které by svědčily pro taková poranění. 6. K závěru, že výpovědi poškozených jsou hodnověrné a nebyl zjištěn důvod, pro který by měli obviněným škodit, konstatovali, že důvody jsou seznatelné z příčin samotného konfliktu, tj. snaha o trestněprávní represi jako odplaty za odebrání psa. V této souvislosti poukázali na tvrzení svědkyně Z. M. ke stavu poškozeného po předmětném incidentu, jež uvedla, že si nestěžoval, že by byl poraněn, a nebylo na něm vidět, že by byl napaden. Kromě výpovědi poškozených tak žádný důkaz nevyvrací verzi udávanou obviněnými. Soudy veškeré pochybnosti vyložily v neprospěch obviněných, ač opatřené důkazy bez důvodných pochybností nevyvrací jejich obhajobu o tom, že žádné násilí z jejich strany použito nebylo. Tvrzení soudů o nalezeném řetízku je hodnoceno tendenčně v neprospěch obviněných, kdy mohl být vyložen i tak, že utržený řetízek prokazoval útoky poškozeného. Právní posouzení zjištěného skutkového stavu odporuje presumpci neviny a principu rozhodování in dubio pro reo. Rovněž došlo k zásahu do práva obviněných na soudní ochranu podle čl. 36 Listiny, neboť v posuzované věci je dán zásadní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právními závěry z těchto zjištění vyvozenými. K tomu odkázali a citovali související rozhodovací praxi vztahující se k principu in dubio pro reo. Nemohlo se tedy podle jejich přesvědčení jednat o zvlášť závažný zločin loupeže, neboť použití násilí nebylo bez důvodných pochybností prokázáno, kdy se odvolací soud s touto otázkou vypořádal nedostatečným způsobem, který odporuje požadavku přesvědčivosti a přezkoumatelnosti a má za následek porušení ústavního práva obviněných na spravedlivý proces. 7. Dále obvinění vyjádřili své přesvědčení, že se nalézací soud dopustil podstatného procesního pochybení, když vyhodnotil důkaz záznamem telefonického hovoru poškozené na tísňovou linku, aniž by však předmětnou nahrávku provedl při hlavním líčení jako důkaz. Nesouhlasili pak s argumentací odvolacího soudu, že tento důkaz byl proveden předložením CD nosiče, neboť audiozáznam nelze vyslechnout jeho