7 Tdo 837/2018 — Nejvyšší soud

7 Tdo 837/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:15. 8. 2018 Spisová značka:7 Tdo 837/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.837.2018.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zpronevěra Dotčené předpisy:§ 206 odst. 1, 4 písm. d) předpisu č. 40/2009Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:17. 10. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 837/2018-38 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 15. 8. 2018 o dovolání obviněného M. K., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 31. 1. 2018, sp. zn. 14 To 305/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 3 T 112/2016 takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. K. odmítá. O d ů v o d n ě n í Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 13. 9. 2017, sp. zn. 3 T 112/2016, byl obviněný M. K. uznán vinným zločinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let. Dalšími výroky bylo rozhodnuto podle § 228 odst. 1 tr. ř. o povinnosti obviněného k náhradě škody ve výši 3 360 031,18 Kč a podle § 229 odst. 2 tr. ř. o odkázání poškozeného se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. K odvolání obviněného a státního zástupce Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 31. 1. 2018, sp. zn. 14 To 305/2017 zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o trestu a o náhradě škody a v tomto rozsahu nově rozhodl tak, že obviněného odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon podmíněně odložil na zkušební dobu tří let, a podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu stanovil povinnost k náhradě škody ve výši 1 572 955 Kč a podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázal poškozenou obchodní společnost FERALPI-PRAHA, s. r. o., se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Zločinu se obviněný podle zjištění Okresního soudu v Pardubicích dopustil v podstatě tím, že jako jediný jednatel společnosti Ferrosit, s. r. o., se sídlem 17. listopadu 237, Pardubice (dále jen „Ferrosit“), uzavřel dne 3. 11. 2010 se společností FERALPI-PRAHA, s. r. o., se sídlem Kralupy nad Vltavou, V Pískovně 2056 (dále jen „FERALPI-PRAHA“), kupní smlouvu, na základě které společnost Ferrosit odebrala od společnosti FERALPI-PRAHA hutní materiál v celkové kupní ceně 3 360 031,18 Kč, který byl dodán konečnému odběrateli společnosti FERI, s. r. o., (dále jen „FERI“), která za něj ve dnech 2. 12. 2010 a 9. 12. 2010 zaplatila společnosti Ferrosit kupní cenu v celkové výši 3 827 016 Kč, obviněný však nepoužil tuto částku k úhradě odpovídajících faktur vystavených společností FERALPI-PRAHA s datem splatnosti 8. 12. až 10. 12. 2010, ale k úhradě jiných závazků společnosti Ferrosit, ačkoli věděl, že společnost FERALPI-PRAHA prodala předmětný hutní materiál společnosti Ferrosit s výhradou vlastnictví a společnost Ferrosit nabývá vlastnické právo k prodanému zboží až úplným zaplacením kupní ceny, a tímto jednáním si jako jednatel společnosti Ferrosit neoprávněně přisvojil finanční prostředky, které společnost obdržela za prodané zboží od společnosti FERI, a způsobil tak poškozené společnosti FERALPI-PRAHA škodu ve výši 3 360 031,18 Kč. Rozsudek odvolacího soudu napadl obviněný M. K. dovoláním, jež opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Zrekapituloval své odvolací námitky a rozhodnutí soudů nižších stupňů v této věci a namítl, že nebyl naplněn znak svěření cizí věci ve smyslu skutkové podstaty trestného činu zpronevěry, protože zboží nebylo předáno do faktické moci obviněného ani společnosti Ferrosit. Proto nevznikla a nemohla být uplatněna výhrada vlastnictví a nemohlo dojít ani k její transformaci, tedy k situaci, že by se tato výhrada vztahovala na utrženou kupní cenu. Finanční prostředky zaplacené konečným odběratelem tak nemohly být zpronevěřeny. Sjednaná výhrada vlastnického práva má význam jen tehdy, když poškozená osoba ji sama neučiní nerealizovatelnou. V této souvislosti dovolatel poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2012, sp. zn. 7 Tdo 1097/2012, z něhož citoval některé pasáže. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek i rozhodnutí na něj navazující zrušil a aby odvolacímu soudu přikázal věc znovu projednat a rozhodnout. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání poukázala na předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu v této věci, konkrétně na usnesení ze dne 14. 6. 2017, sp. zn. 7 Tdo 552/2017, jímž Nejvyšší soud k dovolání nejvyššího státního zástupce zrušil rozhodnutí soudů nižších stupňů, jimiž byl obviněný obžaloby zproštěn. Zdůraznila, že je třeba respektovat právní názor vyslovený Nejvyšším soudem v této věci, že po objektivní stránce byly naplněny znaky stíhaného trestného činu zpronevěry včetně znaku svěření cizí věci. Jestliže dovolatel zpochybnil již učiněné přezkumné závěry Nejvyššího soudu vztahující se k naplnění tohoto znaku, přehlédl, že dovolací soud je na podkladě dalšího dovolání v téže věci oprávněn přezkoumávat jen tu část řízení, která následovala po předchozím rozhodnutí o dovolání, jinak by se jednalo o jeho nepřípustnou revizi. Státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud zamítl dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné. Obhájci obviněného bylo vyjádření státní zástupkyně zasláno k případné replice, ten však této možnosti ani v dodatečně poskytnuté prodloužené lhůtě nevyužil. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné (§ 265a tr. ř.), bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e tr. ř.), obsahuje obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř., je však zjevně neopodstatněné. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Podstatou tohoto dovolacího důvodu je vadná aplikace hmotného práva na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Směřuje-li dovolání proti odsuzujícímu výroku rozhodnutí, odpovídají uvedenému dovolacímu důvodu takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Konkrétní uplatněné námitky tudíž uvedenému dovolacímu důvodu svým obsahem odpovídají. Nejvyšší soud především konstatuje, že v této věci již jednou rozhodl, a to v řízení o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného M. K. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 14 To 336/2016, jímž krajský soud podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné odvolání státního zástupce proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 10. 8. 2016, sp. zn. 3 T 112/2016, kterým byl obviněný podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby pro shora uvedený skutek. V tomto předchozím rozhodnutí se Nejvyšší soud ztotožnil se závěrem odvolacího soudu, že po objektivní stránce byly zjištěným jednáním obviněného naplněny znaky skutkové podstaty stíhaného zločinu zpronevěry, včetně znaku svěření cizí věci, neboť na předmět kupní smlouvy – hutní materiál – je nutno nahlížet tak, že se dostal do faktické dispozice obviněného (resp. jím zastupované společnosti Ferrosit). Již ve svém původním rozhodnutí krajský soud uzavřel, že k předání zboží mezi smluvními stranami došlo. Ke zproštění obžaloby došlo v původním řízení z toho důvodu, že krajský soud shledal, že nebyly naplněny znaky subjektivní stránky trestného činu. Z hlediska objektivní stránky činu se Nejvyšší soud již ve svém předchozím rozhodnutí dále ztotožnil s tím, že je na místě aplikovat právní režim plynoucí z ustálené judikatury, podle něhož předmětem zpronevěry je též peněžní ekvivalent, který se do dispozice pachatele dostane ve formě plnění od třetí osoby jako úplata za věc, kterou předtím koupil od poškozeného s výhradou vlastnického práva. Konkrétně v daném případě se tyto peněžní prostředky tedy dostaly do dispozice společnosti Ferrosit, tj. fakticky do dispozice obviněného, nestaly se však jeho vlastnictvím ani vlastnictvím společnosti Ferrosit, nýbrž zůstaly ve vlastnictví společnosti FERALPI-PRAHA, jíž měly být dále poukázány. Právními závěry dovolacího soudu ohledně naplnění znaků objektivní stránky skutkové podstaty zločinu zpronevěry byly soudy vázány i v řízení následujícím po zrušova