7 Tdo 843/2006 — Nejvyšší soud

7 Tdo 843/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g Datum rozhodnutí:18. 7. 2006 Spisová značka:7 Tdo 843/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:7.TDO.843.2006.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 843/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. července 2006 o dovolání obviněného P. S., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 12. 2005, sp. zn. 6 To 501/2005, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 4 T 10/2005 t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. S. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : I. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 10. 8. 2005, sp. zn. 4 T 10/2005, byl obviněný P. S. uznán vinným trestným činem útoku na veřejného činitele podle § 155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák. Podle skutkových zjištění obvodního soudu se jej dopustil tím, že dne 3. 2. 2005 kolem 10:00 hodin v P., nerespektoval výzvu hlídky Policie ČR, která prováděla běžnou silniční kontrolu, nezastavil a snažil se hlídce svým vozidlem BMW, ujet, a poté, kdy musel v důsledku dopravní situace zastavit své vozidlo, nereagoval na výzvy policisty nstržm. J. H., který přistoupil k vozidlu BMW na straně řidiče, a vyzýval ho, aby vystoupil z vozu, a s vozidlem začal najíždět na nstržm. J. H., snažil se jej natlačit na vedle stojící vozidlo, přičemž policistu takto srazil k zemi, čímž mu způsobil odřeninu dlaně a zápěstí levé ruky a naražení levého boku, a pokračoval dál v jízdě, kdy byl asi po 20 metrech zadržen hlídkou PMJ. Obviněnému byl uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rovněž rozhodnuto o uplatněném nároku na náhradu škody. Z podnětu odvolání obviněného P. S. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. 12. 2005, sp. zn. 6 To 501/2005, zrušil podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. rozsudek obvodního soudu v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že jmenovaného obviněného uznal vinným trestným činem útoku na veřejného činitele podle § 155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák. Podle zjištění krajského soudu se jej obviněný dopustil tím, že dne 3. 2. 2005, kolem 10:00 hodin v P., nerespektoval výzvu hlídky Policie ČR, která prováděla běžnou silniční kontrolu, nezastavil a snažil se hlídce svým vozidlem BMW, ujet, a poté, kdy musel v důsledku dopravní situace zastavit své vozidlo, nereagoval na výzvy policisty nstržm. J. H., který přistoupil k vozidlu BMW na straně řidiče a vyzýval ho, aby vystoupil z vozu, a při snaze vyjet do levého jízdního pruhu prudce vybočil vlevo, přičemž si byl vědom skutečnosti, že na levé straně jeho vozidla se nachází poškozený nstržm. J. H., v důsledku čehož po prudkém vybočení levými zadními dveřmi jím řízeného vozidla zachytil a zapříčinil pád nstržm. J. H., čímž mu způsobil odřeninu dlaně a zápěstí levé ruky a naražení levého boku, a pokračoval dál v jízdě, kde byl po asi 20 metrech zadržen hlídkou PMJ. Obviněnému byl uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost nahradit poškozené P., škodu ve výši 2.880,-Kč. II. Proti rozsudku Městského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, a to z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V odůvodnění dovolání obviněný namítl, že odvolací soud v popisu zjištěného skutku nevycházel ze skutečností, které měly oporu v provedeném dokazování, což následně vyústilo i v nesprávné právní posouzení skutku. Má za to, že v průběhu dokazování nebylo prokázáno naražení do boku nstržm. J. H. Zejména pak obviněný vyslovil nesouhlas se závěrem soudu druhého stupně, podle něhož si musel být vědom přítomnosti jmenovaného policisty na levé straně svého vozidla. Tvrdil, že neměl přímý úmysl užít násilí proti tělu policisty a způsobit mu tak předmětná zranění. Zdůraznil, že podle jeho názoru je z hlediska subjektivní stránky ke spáchání trestného činu útoku na veřejného činitele podle § 155 tr. zák. třeba úmyslu přímého, zatímco odvolací soud u něj dovodil toliko úmysl nepřímý. Obviněný však nesouhlasí ani s tímto závěrem. V dovolání uvádí, že si nebyl vědom toho, že při manévru vozidla způsobil pád policisty, a neměl v žádném případě úmysl uvedený následek způsobit. Přitom poukázal na výpověď policisty zmíněnou v lékařské zprávě MUDr. M. ze dne 3. 2. 2005, kterou považuje za zcela rozpornou s právním a skutkovým posouzením učiněným soudem prvního i druhého stupně. Je přesvědčen, že vzhledem k výše naznačeným skutečnostem nemohl vytýkaným jednáním, které je mu kladeno za vinu, naplnit skutkovou podstatu předmětného trestného činu. Zároveň poznamenal, že svého nerozumného a zbrklého jednání lituje s tím, že s poškozeným policistou se finančně vyrovnal. V další části dovolání pak dovolatel namítl, že v průběhu trestného řízení nebyla zkoumána správnost a odůvodněnost nároku na náhradu škody uplatněného P. Podle obviněného soudy nedostatečně hodnotily jeho snahy o finanční vyrovnání se zraněným policistou. Soudu druhého stupně vytkl, že poukázal na jeho dřívější odsouzení Obvodním soudem pro Prahu 1, ačkoliv předmětný rozsudek nabyl právní moci až dne 20. 6. 2005. V petitu dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek městského soudu a rozhodl tak, že jej zprošťuje viny v plném rozsahu a odkázal poškozenou organizaci s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních, případně aby Nejvyšší soud rozsudek Městského soudu v Praze zrušil a přikázal mu věc k novému projednání a rozhodnutí. Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání podle § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila. Ve vyjádření vyslovila názor, že obviněným deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nekoresponduje s obsahem odůvodnění jeho dovolání, neboť jím uváděné argumenty se týkají výlučně hodnocení důkazů z hlediska právní kvalifikace a v závislosti na tom ukládaného trestu. S ohledem na spisový materiál konstatovala, že skutková zjištění podle ní nejsou v extrémním rozporu s právním posouzením jednání obviněného. Závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. III. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě. Poté se zaměřil na to, zda obviněným uplatněné námitky lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř. Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v případě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění ani neúplnost provedeného dokazování. Uvedené podmínky nesplňovala ta část námitek dovolatele, kterými zpochybňoval skutková zjištění soudů, a brojil proti jejich závěru, že věděl o přítomnosti poškozeného nstržm. J. H. v těsné blízkosti levého boku vozu, který řídil, v době, kdy se snažil z místa odjet, jakož i proti závěru, že mu způsobil shora popsané zranění. Námitkami tohoto druhu dovolatel vybočoval z rámce deklarovaného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., takže k nim Nejvyšší soud při svém rozhodování nepřihlížel (k tomu viz rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 732/02, IV. 73/03, resp. č. 36/2004, str. 298, Sb. rozh. trest.). Naproti tomu jako relevantní z pohledu uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. shledal Nejvyšší soud námitku dovolatele, kterou zpochybňoval závěr soudů, že zjištěným skutkem naplnil skutkovou podstatu trestného činu útoku na veřejného činitele podle § 155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák., pro tvrzenou absenci subjektivní stránky předmětné skutkové podstaty ve formě přímého úmyslu. Obdobně bylo možno hodnotit výhrady dovolatele vůči výroku o náhradě škody pro jeho nesprávnost. Znaky trestného činu útok