7 Tdo 864/2025 — Nejvyšší soud

7 Tdo 864/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:15. 10. 2025 Spisová značka:7 Tdo 864/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:7.TDO.864.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Znásilnění Dotčené předpisy:§ 185 odst. 1 al. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:6. 11. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 28.01.2026IV.ÚS 252/26 Josef Baxa Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 864/2025-524 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 10. 2025 o dovolání obviněného M. B. podaném proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 11. 3. 2025, sp. zn. 13 To 48/2025, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 2 T 30/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. B. odmítá. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 30. 12. 2024, č. j. 2 T 30/2023-464, byl obviněný M. B. uznán vinným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea 2, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvaceti čtyř měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvaceti čtyř měsíců. Podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o nároku poškozené na náhradu nemajetkové újmy. 2. Uvedeného zločinu se podle zjištění soudu prvního stupně dopustil obviněný v podstatě tím, že dne 4. 6. 2022 v době od 5:00 do 5:15 hod. ve XY č. p. XY, okres XY, poté, co v průběhu noci požil spolu s poškozenou nezjištěné větší množství alkoholu, přičemž věděl, že poškozená se nachází ve stavu značné podnapilosti, vstoupil do neuzamčeného bytu, kde v tu chvíli na dvoulůžkové posteli spala poškozená L. K. a vedle ní svědkyně K. P., zde si nejprve lehl na poškozenou, následně si k ní přilehl zezadu, když poškozená v tu dobu spala na boku, využil podnapilosti a rozespalosti poškozené, odsunul jí tanga a započal na ní zezadu vykonávat soulož do pochvy, přičemž poškozenou probudil tlak ve vagíně a šepot obviněného, který se jí dotazoval „jestli se do ní může udělat“, načež ta obviněného vyzvala, ať toho nechá, výzvě nevyhověl a v souloži pokračoval, když v ten moment se probudila svědkyně K. P. a vyzvala je, aby šli jinam, což obviněný neučinil, poté opět začala klimbat, přičemž poškozená svůj nesouhlas s jednáním obviněného projevovala strkáním do svědkyně K. P. prstem a nohou, která následně pochopila, že jde o jednání proti vůli poškozené, načež obviněného hlasitě vyzvala, aby opustil jejich pokoj, čemuž obviněný vyhověl a z pokoje odešel se slovy „ve XY už mě nic nepřekvapí“. 3. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 11. 3. 2025, č. j. 13 To 48/2025-489, byla odvolání obviněného směřující proti výroku o vině i trestu a odvolání poškozené směřující proti výroku o náhradě nemajetkové újmy podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítnuta. 4. Lze doplnit, že Okresní soud v Příbrami již dříve ve věci obviněného rozhodl odsuzujícím rozsudkem ze dne 17. 1. 2024, č. j. 2 T 30/2023-329, který byl k odvolání obviněného podle § 258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. zrušen usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 11. 6. 2024, č. j. 13 To 139/2024-348, a podle § 259 odst. 1 tr. ř. byla věc vrácena soudu prvního stupně. Návazně byl k odvolání státního zástupce i druhý rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 20. 8. 2024, č. j. 2 T 30/2023-418, kterým byl obviněný zproštěn obžaloby podle § 226 písm. b) tr. ř., rovněž zrušen podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř., a to usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 12. 11. 2024, č. j. 13 To 275/2024-431, a podle § 259 odst. 1 tr. ř. byla věc vrácena soudu prvního stupně, který následně rozhodl shora uvedeným způsobem. II. Dovolání a vyjádření k nim 5. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Vyslovil svůj nesouhlas se závěrem odvolacího soudu, že je z trestné činnosti usvědčován opakovanou, v zásadních bodech shodnou a věcně přesvědčivou výpovědí poškozené L. K. Poukázal na skutečnost, že poškozená v průběhu trestního řízení několikrát změnila svou výpověď. Za esenciální argument, na němž vystavěl své dovolání, označil rozpor mezi výpovědí poškozené L. K. a výpovědí svědkyně K. P. Tento popsal například ve své závěrečné řeči ze dne 9. 12. 2024 a v odůvodnění odvolání ze dne 4. 2. 2025. Opakovaně za zásadní rozpor považuje skutečnost, že poškozená tvrdí, že měla být obviněným znásilněna zezadu. Naproti tomu svědkyně K. P. vypověděla, že poškozená se nacházela v poloze na zádech s hlavou otočenou od ní na druhou stranu, a na otázku soudu, zda zaznamenala nějakou aktivitu (třeba pohyby těl), když obviněný ležel vedle poškozené, odpověděla: „Ne, už jen potom ležel. Já jsem šla spát. Já už jsem žádné pohyby nezaznamenala“. Soudy obou stupňů proto podle jeho přesvědčení disponovaly „do očí bijící“ nesrovnalostí, která neumožňovala obviněného uznat vinným. Nemohl znásilnit obžalovanou (pozn. zřejmě poškozenou) v poloze zezadu, neboť svědkyně na jasně formulovanou otázku soudu uvedla, že když byl obviněný za poškozenou, nevykonával žádné pohyby a jen ležel. Postoj odvolacího soudu označil za alibistický, přičemž tento měl povinnost zabývat se přezkoumáním toho, jak soud prvního stupně hodnotil důkazy. Dále poukázal na to, že příklon k hodnocení důkazů a skutkovému závěru nepříznivému pro obviněného za situace, kdy existují dvě logické možnosti tohoto hodnocení a dvě různé a reálné skutkové verze, je vadným hodnocením důkazů. Domáhal se svého práva na spravedlivý proces, neboť v jeho trestní věci nemělo být dosaženo praktické jistoty o existenci relevantních skutkových okolností, a i nadále akcentoval přítomnost důvodných pochybností ve vztahu ke skutku, jež nelze odstranit ani provedením dalšího důkazu. S odkazem na nález Ústavního soudu pod sp. zn. I. ÚS 323/23 dovolatel uvedl, že v jeho trestní věci mělo být postupováno ve smyslu právní zásady in dubio pro reo. Závěrem proto navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně a Okresnímu soudu v Příbrami přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, nebo aby obviněného sám zprostil obžaloby v celém rozsahu. 6. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k podanému dovolání uvedl, že dovolací argumentaci lze s velkou mírou tolerance přiřadit pod první alternativu užitého dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak vyhodnotil ji jako zjevně neopodstatněnou. Vadou tzv. extrémního rozporu skutkových zjištění určujících pro naplnění znaků trestného činu a provedených důkazů podle jeho názoru odsuzující rozhodnutí zatíženo není, neboť veškerá skutková zjištění z řádně provedených důkazů, po jejich vyhodnocení souladném s principy elementární logiky, nepochybně dovodit lze. Podstatným usvědčujícím důkazem v podobě výpovědi poškozené L. K. se soudy obou stupňů podrobně zabývaly ve vazbě na další provedené důkazy a v odůvodnění svých rozhodnutí přiléhavě rozvedly důvody, pro které ji vzaly za základ skutkového děje. Soudy přitom nepřehlédly, že jednotlivé výpovědi poškozené se v určitých dílčích otázkách rozcházely, avšak kostra toho, jak události popisovala, zůstala neměnná. Svědkyně K. P. potvrdila, že obviněný na poškozené skutečně počal vykonávat soulož, svědkům L. K. a L. V. se poškozená krátce po inkriminované události svěřila, přičemž svědkyně L. V. a A. Č. navíc uvedly, že po požití alkoholu byl obviněný ochoten jít pro uspokojení svých choutek tzv. přes čáru. Státní zástupce poukázal též na to, že dovolatel nedlouho po událostech proběhlých onoho brzkého rána napsal poškozené zprávu ve znění „promiň“. Opomenout současně nelze ani závěry znaleckého posudku z odvětví psychiatrie zpracovaného znalkyní PhDr. Jindřiškou Záhorskou, Ph.D., která potvrdila, že byť obecnou věrohodnost poškozené shledala mírně sníženou, nebyly u ní zjištěny sklony k manipulaci a patologické lhavosti a stejně tak nebyl prokázán žádný konkrétní motiv, pro který by vypovídala v neprospěch obviněného nepravdivě, což ostatně platí také pro výpověď svědkyně K. P. Odsuzující rozhodnutí soudů žádnou z vad podřaditelných pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podle jeho přesvědčení zatížena nejsou. Nemohlo proto dojít ani k porušení zásady in dubio pro reo, neboť žádný ze soudů po vyhodnocení provedených důkazů pochybnosti o průběhu skutkového děje a vině dovolatele neměl. Závěrem proto navrhl dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. e)