7 Tdo 882/2018 — Nejvyšší soud

7 Tdo 882/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:31. 10. 2018 Spisová značka:7 Tdo 882/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.882.2018.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Předběžné otázky Zpronevěra Dotčené předpisy:§ 206 odst. 1, 3 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:18. 1. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 882/2018-30 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 31. 10. 2018, k dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného R. Š., jednatele společnosti AUTO RADO, s. r. o., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 3. 2018, sp. zn. 8 To 43/2018, v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 5 T 77/2015, takto: Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 3. 2018, sp. zn. 8 To 43/2018. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Plzni přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: I V pořadí prvním rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 6. 12. 2016, č. j. 5 T 77/2015-642, byl obviněný R. Š. uznán vinným přečinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 tr. zákoníku a byl mu uložen podle § 206 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání jednoho roku s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v trvání dvou a půl roku. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen také trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodní společnosti na dobu jednoho a půl roku a podle § 67 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, s přihlédnutím k § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku, mu byl uložen také peněžitý trest v celkové výši 35 000 Kč s povolením splátek a s náhradním trestem odnětí svobody podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku v trvání pěti měsíců. Shora uvedený rozsudek okresního soudu byl k odvolání obviněného zrušen usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 3. 2017, čj. 8 To 59/2017-669, a věc byla vrácena okresnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí v podstatě s tím, aby k posouzení charakteru uzavřené smlouvy blíže objasnil okolnosti, za kterých obviněný v letech 2010 až 2011 provozoval svoji obchodní činnost spočívající v prodeji dovezených motorových vozidel, zda se jednalo o případy, kdy zájemce odkoupil vozidlo, které již měl obviněný k dispozici, nebo o případy, kdy teprve měl pro zákazníka vozidlo oproti složené záloze dovézt a v případě, že dospěje k závěru o spáchání přečinu zpronevěry, aby to přesněji vyjádřil ve výroku o vině. Okresní soud Plzeň-město pak nově ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 5. 12. 2017, č. j. 5 T 77/2015-753, kterým opět uznal obviněného R. Š. vinným přečinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 tr. zákoníku a shodně rozhodl i ve výroku o trestu, jako v předchozím zrušeném rozsudku, když pouze zkušební dobu podmíněně odloženého trestu odnětí svobody stanovil kratší, a to na dobu dvou roků. Podle skutkových zjištění, uvedených ve výroku o vině v pořadí druhého rozsudku okresního soudu ze dne 5. 12. 2017, č. j. 5 T 77/2015-753, se obviněný přečinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 tr. zákoníku dopustil tím, že (pozn. zkráceně uvedeno) nejdříve dne 21. 9. 2010 v P., v bydlišti poškozeného V. V. s tímto jménem společnosti AUTO RADO, s. r. o., jako její jednatel uzavřel smlouvu, na základě které měl ze zahraničí pro poškozeného obstarat motorové vozidlo zn. Hyundai Combi I 30, 1,6i, r. v. 2008 a výše, červené barvy, s klimatizací, a na jejímž základě též od poškozeného dne 24. 9. 2010 přijal jako zálohu na obstarání předmětného vozidla na svůj soukromý bankovní účet finanční částku ve výši 200 000 Kč, následně pro poškozeného žádné vozidlo ani po opakovaných výzvách neobstaral a poté, co poškozený blíže nezjištěného dne v bezprostřední časové blízkosti po dni 13. 10. 2011 od smlouvy odstoupil, navzdory jeho žádosti i povinnosti takto uložené mu rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 18. 10. 2012, č. j. 23 C 305/2011-35, v právní moci dne 27. 3. 2013, poskytnutou zálohu ve výši 200 000 Kč nevrátil, kdy od 24. 9. 2010 do 30. 11. 2010 tuto částku z účtu postupně vybral, a s touto naložil blíže nezjištěného dne na blíže nezjištěném místě neznámým způsobem. Také proti druhému rozsudku okresního soudu ze dne 5. 12. 2017, č. j. 5 T 77/2015-753, podal obviněný odvolání, z jehož podnětu Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 15. 3. 2018, č. j. 8 To 43/2018-780, podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. opět zrušil rozsudek soudu prvního stupně ale podle § 259 odst. 3 tr. ř. již sám rozhodl ve věci tak, že obviněného pro daný skutek podle § 226 písm. b) tr. ř. zprostil obžaloby, když dospěl k závěru, že skutek není trestným činem. Podstatou tohoto rozhodnutí byl nesouhlas s právním závěrem okresního soudu o uzavření smlouvy o obstarání věci podle § 733 obč. zákoníku mezi poškozeným a obviněným, vzhledem k čemuž nepřešly poškozeným svěřené peněžní prostředky do vlastnictví obviněného (pozn. do majetku společnosti za níž jednal) a nemohl proto s nimi libovolně disponovat. Podle krajského soudu „nelze rozptýlit pochybnosti o tom, o jakou konkrétní smlouvu podle tehdy platného občanského zákoníku se mělo jednat“, resp. „o tom, zda se skutečně nejednalo o dohodu, která se spíše blížila smlouvě kupní“. II Proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 3. 2018, č. j. 8 To 43/2018-780, podal nejvyšší státní zástupce dovolání v neprospěch obviněného, a to s odkazem na důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Předně uvedl, že bez bližšího odůvodnění neobstojí argument odvolacího soudu, že nebyly rozptýleny pochybnosti o tom, že dohoda uzavřena mezi obviněným a poškozeným se spíše blížila smlouvě kupní. Na jiném místě napadeného rozsudku, že krajský soud přitom v opozici s tím vyslovil souhlas se závěrem okresního soudu, že uzavřená smlouva nemá náležitosti žádné ze smluv, které by přicházely v úvahu, tedy smlouvy kupní (event. koupě na zakázku) či smlouvy o obstarání věci (event. smlouvy zprostředkovatelské). Podle nejvyššího státního zástupce nelze pochybovat o dostačujícím skutkovém podkladu pro právní posouzení konkrétního smluvního typu mezi obviněným a poškozeným a takové pochyby nevyslovil ani odvolací krajský soud. Pokud ale krajský soud na podkladě daného skutkového stavu dospěl k závěru, že kupní smlouva mezi stranami uzavřena nebyla, tak si podle nejvyššího státního zástupce v zásadě protiřečí, když obviněnému bez dalšího zdůvodnění přiznává možnost vyhnout se trestní odpovědnosti za situace, v níž údajně nebylo prokázáno, že by byla uzavřena smlouva takového typu, na jejímž základě by svěřené prostředky ve výši 200 000 Kč přešly do jeho vlastnictví. Nejvyšší státní zástupce dále poukázal na obsah zakázkového listu na č. l. 52 tr. spisu, v kterém je mj. výslovně uvedeno „dovoz aut. HI 30, 1,6i, červená barva, klimatizace, rok výroby 2008+, i combi, …celková cena včetně STK + emise + dovoz + schválení + registrace do 250 000 Kč“. Na základě toho pak konstatoval, že obsahem dohodnutého plnění byl dovoz a nikoliv prodej automobilu. Zdůraznil, že nebyla sjednána podstatná náležitost kupní smlouvy ve smyslu § 588 obč. zákoníku, a to kupní cena, když deklarovaná částka 250 000 Kč byla sjednána jako horní hranice ceny za poskytnutí všech vyjmenovaných služeb. Z výpovědí obviněného i poškozeného vyplývá, že v době uzavření smlouvy obviněný neměl jednoznačnou představu o tom, kde, jak a zda vůbec vozidlo pro poškozeného podle jeho specifických požadavků sežene, zda takové konkrétní vozidlo bude schopen opatřit a tudíž ani nemohl mít v době uzavírání smlouvy představu, k jakému konkrétnímu vozidlu by měl vlastnické právo na poškozeného převést. Takové vozidlo v zahraničí teprve vyhledával a tedy obstarával, přičemž mezi účastníky nebyla uzavřena ani smlouva o budoucí kupní smlouvě ve smyslu § 50a obč. zákoníku, když to nikdo z nich netvrdil, tato by navíc vyžadovala písemnou formu a na jejím základě obviněnému svěřené finanční prostředky by ve vztahu k němu až do uzavření kupní smlouvy byly stále věcí cizí. K tomu poznamenal, že rovněž v civilním řízení paralelně vedeném u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 23 C 305/2011, byla předmětná smlouva uzavřená mezi poškozeným a společností AUTO RADO, s. r. o., zastoupenou obviněným, posouzena jako smlouva o obstarání věci ve smyslu § 733 obč. zákoníku. Nejvyšší státní zástupce poukázal také na to, že jeho argumentace v dovolání je v souladu s rozhodnutími Nejvyššího soudu (usnesení ze dne 26. 2. 2015, sp. zn. 5 T