7 Tz 102/2021 — Nejvyšší soud

7 Tz 102/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:14. 12. 2021 Spisová značka:7 Tz 102/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:7.TZ.102.2021.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Nenastoupení služby v ozbrojených silách Rehabilitace Stížnost pro porušení zákona Dotčené předpisy:§ 268 odst. 2 tr. ř. § 269 odst. 2 tr. ř. § 270 odst. 1 tr. ř. § 269 odst. 1 tr. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:28. 2. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tz 102/2021-50 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 14. 12. 2021 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Radka Doležela a soudců JUDr. Josefa Mazáka a JUDr. Romana Vicherka, Ph.D., stížnost pro porušení zákona, podanou ministryní spravedlnosti ve prospěch obviněného J. H., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení bývalého Vojenského obvodového soudu v Olomouci ze dne 12. 3. 1991, sp. zn. 3 Rtv 13/91, a rozhodl takto: Podle § 268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že pravomocným usnesením bývalého Vojenského obvodového soudu v Olomouci ze dne 12. 3. 1991, sp. zn. 3 Rtv 13/91, byl porušen zákon v ustanovení § 1 odst. 1, 2 a § 14 odst. 1 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění zákona č. 47/1991 Sb., a to v neprospěch obviněného J. H. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. se toto unesení bývalého Vojenského obvodového soudu v Olomouci zrušuje. Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, zejména rozsudek bývalého Vojenského obvodového soudu v Olomouci ze dne 12. 3. 1991, sp. zn. 3 Rtv 13/91. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Olomouci přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: 1. Rozsudkem bývalého Vojenského obvodového soudu v Olomouci ze dne 19. 5. 1977, sp. zn. 3 T 47/77, byl obviněný J. H. shledán vinným trestným činem nenastoupení služby v ozbrojených silách podle § 269 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, v tehdy účinném znění (dále jen „trestní zákon“), kterého se měl dopustit tím, že ačkoli dne 15. 3. 1977 převzal na OVS Frýdek-Místek povolávací rozkaz řady E č. XY k nástupu vojenské základní služby dne 1. 4. 1977 k v. ú. XY, povolávací rozkaz dne 28. 3. 1977 vrátil s tím, že mu jeho svědomí a náboženské přesvědčení nedovoluje konat službu v ozbrojených silách a tuto také do 24 hodin po termínu stanoveném v povolávacím rozkaze nenastoupil. Za to byl podle § 269 odst. 1 trestního zákona odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 22 měsíců nepodmíněně, se zařazením podle § 39a odst. 1, 2 písm. a) trestního zákona do první nápravně výchovné skupiny. V odůvodnění rozsudku bylo mimo jiné konstatováno, že obviněný se ke svému jednání doznal s tím, že ve výkonu vojenské základní služby mu bránilo jeho náboženské přesvědčení, což ho však, podle názoru soudu, trestní odpovědnosti nemohlo zbavit. 2. Usnesením Vojenského obvodového soudu v Olomouci ze dne 12. 3. 1991, sp. zn. 3 Rtv 13/91, bylo rozhodnuto, že je obviněný podle § 4 písm. e) zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění zákona č. 47/1991 Sb. (dále jen „zákon o soudní rehabilitaci“), účasten soudní rehabilitace. Podle § 14 odst. 1 písm. f) zákona o soudní rehabilitaci pak byl zrušen rozsudek bývalého Vojenského obvodového soudu v Olomouci ze dne 19. 5. 1977, sp. zn. 3 T 47/77, v celém výroku o trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu. Současně byla zrušena všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Toto rozhodnutí nabylo 12. 3. 1991 právní moci. 3. Rozsudkem bývalého Vojenského obvodového soudu v Olomouci ze dne 12. 3. 1991, sp. zn. 3 Rtv 13/91, bylo potom vysloveno, že se při nezměněném výroku o vině trestným činem nenastoupení služby v ozbrojených silách podle § 269 odst. 1 trestního zákona z rozsudku bývalého Vojenského obvodového soudu v Olomouci ze dne 19. 5. 1977, sp. zn. 3 T 47/77, upouští podle § 24 odst. 1 písm. a) trestního zákona od potrestání obviněného. Rovněž toto rozhodnutí nabylo 12. 3. 1991 právní moci. 4. Dne 1. 11. 2021 podala ministryně spravedlnosti podle § 266 odst. 1 tr. ř. ve prospěch obviněného stížnost pro porušení zákona proti pravomocnému usnesení bývalého Vojenského obvodového soudu v Olomouci ze dne 12. 3. 1991, sp. zn. 3 Rtv 13/91. Odkázala na § 1 odst. 1, 2 zákona o soudní rehabilitaci a na § 269 odst. 1 trestního zákona, a uvedla, že je nutno přihlížet k účelu zákona o soudní rehabilitaci, jehož vydáním sledoval zákonodárce především odstranění největších křivd, které se staly v době od roku 1948 do roku 1989 v justičním rozhodování. Odkázala na soudní praxi Ústavního soudu (sp. zn. II. ÚS 285/97, sp. zn. I. ÚS 671/01, sp. zn. Pl. ÚS 42/02) a Nejvyššího soudu (sp. zn. 6 Tz 144/98, sp. zn. 7 Tz 17/99, sp. zn. 15 Tz 67/2003, sp. zn. 4 Tz 143/2005, sp. zn. 3 Tz 12/2011). Zdůraznila, že obviněný J. H. svým jednáním pouze uplatňoval právo na svobodu svědomí a náboženského přesvědčení, jak má na mysli ustanovení čl. 18 Všeobecné deklarace lidských práv OSN ze dne 10. 12. 1948 a rovněž také čl. 18 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (uveřejněn pod č. 120/1976 Sb.), který zaručuje právo na svobodu myšlení, svědomí a náboženství. Do 14. 3. 1990, kdy nabyl účinnosti zákon č. 73/1990 Sb., o civilní službě (dále jen „zákon o civilní službě“), neměl občan, kterému jeho svědomí nebo náboženské vyznání bránily ve výkonu vojenské služby, legální možnost výkon této služby odmítnout a zvolit si alternativní službu beze zbraně. Obviněný tak neměl možnost získat individuální úlevu při plnění služební povinnosti ani vykonávat alternativní službu. Proto nemohl dostát svým zákonným povinnostem, aniž by se dostal do rozporu se svým vlastním svědomím. Z toho důvodu jeho shora popsané jednání nebylo a není trestným činem pro absenci imanentního znaku v podobě protiprávnosti. V rámci rehabilitačního řízení pak bývalý Vojenský obvodový soud v Olomouci naznačené porušení zákona nenapravil, neboť v rozporu se smyslem a účelem zákona o soudní rehabilitaci rozsudek bývalého Vojenského obvodového soudu v Olomouci zrušil pouze ve výroku o trestu a ponechal v platnosti výrok o vině. 5. Ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením bývalého Vojenského obvodového soudu v Olomouci ze dne 12. 3. 1991, sp. zn. 3 Rtv 13/91, byl v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanoveních § 1 odst. 1, odst. 2 a § 14 odst. 1 zákona o soudní rehabilitaci, ve vztahu k ustanovení § 269 odst. 1 trestního zákona. Dále navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 269 odst. 2 tr. řádu toto usnesení bývalého Vojenského obvodového soudu v Olomouci zrušil a dále zrušil i všechna rozhodnutí na toto usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, zejména též rozsudek bývalého Vojenského obvodového soudu v Olomouci ze dne 12. 3. 1991, sp. zn. 3 Rtv 13/91, a poté aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr. řádu. 6. Při konání veřejného zasedání u Nejvyššího soudu se se stížností pro porušení zákona ztotožnili obhájce obviněného i státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. 7. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. napadený rozsudek i jemu předcházející řízení a učinil následující závěry. 8. Jak již bylo výše řečeno, rozsudkem bývalého Vojenského obvodového soudu v Olomouci ze dne 19. 5. 1977, sp. zn. 3 T 47/77, který nabyl právní moci dne 31. 5. 1977, byl obviněný J. H. shledán vinným trestným činem nenastoupení služby v ozbrojených silách podle § 269 odst. 1 trestního zákona a byl za to odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, který následně vykonal. Poté bývalý Vojenský obvodový soud v Olomouci usnesením ze dne 12. 3. 1991, sp. zn. 3 Rtv 13/91, na základě podané žádosti obviněného na zahájení přezkumného řízení rozhodl tak, že obviněný je účasten soudní rehabilitace podle § 4 písm. e) zákona o soudní rehabilitaci, a zmíněný rozsudek bývalého Vojenského obvodového soudu v Olomouci zrušil podle § 14 odst. 1 písm. f) zákona o soudní rehabilitaci, nicméně pouze ve výroku o trestu a způsobu jeho výkonu. Usnesení nabylo právní moci dne 12. 3. 1991. Z jeho odůvodnění vyplynulo, že pokud jde o výrok o vině, nebyly shledány žádné důvody pro změnu rozhodnutí o vině. Uložený trest ovšem soud ve světle změněných podmínek ve společnosti považoval za nepřiměřeně přísný. Bývalý Vojenský obvodový soud v Olomouci zohlednil společenskou nebezpečnost z pohledu doby projednávání soudní rehabilitace a konstatoval, že obviněný neměl možnost z vlastní vůle se legálně v