Z rozhodnutí: Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. 3. 2025 o dovolání, které podal obviněný M. H. a obviněný Y. P. proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 27. 8. 2024, č. j. 55 To 159/2024-938, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 4 T 66/2020, takto:…
8 Tdo 100/2025-1041
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. 3. 2025 o dovolání, které podal obviněný M. H. a obviněný Y. P. proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 27. 8. 2024, č. j. 55 To 159/2024-938, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 4 T 66/2020, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných odmítají.
Odůvodnění:
1. Obviněný Y. P. byl rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 8. 1. 2024, č. j. 4 T 66/2020-839, uznán vinným přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Za tento trestný čin (jednání popsané ve výroku citovaného rozsudku pod bodem 1) byl obviněný podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen se zkušební dobou v trvání 18 (osmnáct) měsíců. Dále bylo rozhodnuto podle § 228 odst. 1 tr. ř. o povinnosti obviněného společně a nerozdílně se Š. T. a L. P. (již dříve odsouzenými) nahradit škodu poškozené společnosti. Stejným rozsudkem byl uznán vinným i obviněný M. H., a to přečinem podílnictví podle § 214 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 1. 2019. Za tento trestný čin (jednání popsané ve výroku citovaného rozsudku pod bodem 2) byl obviněný podle § 214 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 (osmnácti) měsíců. Ohledně nároku poškozené společnosti bylo rozhodnuto podle § 229 odst. 2 tr. ř. (tj. poškozená společnost byla se svým nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních). Týmž rozsudkem byl další obviněný D. H. podle § 226 písm. a) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek obžalobou kvalifikovaný jako přečin podílnictví podle § 214 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 1. 2019, neboť nebylo prokázáno, že se tento skutek stal. Ve vztahu k němu byla poškozená společnost DAVORENT s.r.o., IČO 27340287, odkázána podle § 229 odst. 3 tr. ř. s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 8. 1. 2024, č. j. 4 T 66/2020-839, napadli obvinění a státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Liberci (ohledně zprošťujícího výroku) odvoláními, přičemž Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 27. 8. 2024, č. j. 55 To 159/2024-938, podle § 258 odst. 1 písm. b), c), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 8. 1. 2024, č. j. 4 T 66/2020-839, zrušil ve zprošťujícím výroku a ve výroku, kterým byla poškozená společnost DAVORENT s.r.o. podle § 229 odst. 3 tr. ř. odkázána na občanskoprávní řízení u obžalovaného D. H., a podle § 259 odst. 1 tr. ř. byla věc vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. odvolací soud napadený rozsudek rovněž zrušil ve výroku o náhradě škody u obviněného Y. P. a za užití § 261 tr. ř. zrušil i rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 30. 9. 2022, č. j. 4 T 66/2020-678, u odsouzených L. P. a Š. T., a to ve výroku o náhradě škody a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněný Y. P., a odsouzení L. P. a Š. T., jsou podle § 228 odst. 1 tr. ř. povinni nahradit poškozené DAVORENT s.r.o., IČO 27340287, se sídlem Stráž nad Nisou, Kateřinská 235, společně a nerozdílně škodu ve výši 167 800 Kč. Odvolací soud podle § 258 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil dále ve výroku o vině a trestu u obviněného M. H., a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že tento obviněný byl uznán vinným přečinem podílnictví podle § 214 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 1. 2019. Za tento trestný čin (jednání popsané ve výroku citovaného rozsudku) byl obviněný M. H. podle § 214 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 6 (šest) měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen se zkušební dobou v trvání 1 (jednoho) roku. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
I.
Dovolání a vyjádření k němu
3. Obviněný Y. P. podal proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci prostřednictvím obhájkyně dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Úvodem dovolacích námitek zdůraznil, že k jeho odsouzení došlo na základě důkazů, které byly vyhodnoceny v rozporu se zákonem a existuje tak nesoulad mezi nimi a učiněnými skutkovými zjištěními. V této souvislosti namítl, že jeho odsouzení spočívá výhradně na zcela nesprávném hodnocení výpovědi spoluobviněného D. H., kterého považují samy soudy za nevěrohodného a státní zastupitelství pak jeho výpovědi označuje přímo za vylhané a nepoužitelné. Podle obviněného platí, že co H. výpověď, to nový skutkový stav. Skutečnost, že soud uvěřil jedné z vzájemně si odporujících výpovědí uvedeného spoluobviněného, je v zásadním rozporu s právem na spravedlivý proces a právem na obhajobu. Další uplatněné námitky obviněný koncipoval jako polemiku [telefonická komunikace mezi ním a spoluobviněným H. byla při hodnocení soudy vytržena z kontextu jejich dlouhodobé spolupráce a nesprávně použita jako usvědčující důkaz] s učiněnými skutkovými zjištěními. S ohledem na shora uvedené skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud změnil napadený rozsudek tak, že obviněného zprošťuje obžaloby.
4. Uvedený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci napadl dovoláním podaným prostřednictvím obhájce rovněž obviněný M. H., který uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. V rámci námitek zdůraznil, že učiněná skutková zjištění jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech. Konkrétně zmínil procesně nepoužitelnou výpověď spoluobviněného H. a záznamy o telekomunikačním provozu, které byly podle názoru obviněného pořízeny na základě nezákonného příkazu Okresního soudu v Liberci ze dne 20. 5. 2015, sp. zn. 0 Nt 27021/2015. Ve vztahu k trestnému činu podílnictví podle § 214 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku zdůraznil, že žádný z důkazů nemůže odůvodnit závěr o jeho vině, neboť skutková zjištění jsou až v excesivním rozporu s obsahem provedených důkazů. Převážnou část námitek pak tento obviněný zaměřil na popis skutkových zjištění soudů a polemiku s nimi. S ohledem na shora uvedené skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Krajského soud v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 27. 8. 2024, č. j. 55 To 159/2024-938, podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil, a tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
5. K podaným dovoláním se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten k uplatněným námitkám obviněných k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedl, že je lze pod tento dovolací důvod podřadit pouze s výhradou. Podle státního zástupce obvinění neuvádí žádné závažné vady naplňující uvedený dovolací důvod, vyslovují svůj názor, že výpověď spoluobviněného H. není dostatečná k prokázání jejich viny. Výpověď tohoto spoluobviněného (H.) však podle státního zástupce není osamoceným usvědčujícím důkazem, jak se snaží presentovat obvinění, ale má oporu zejména v údajích z uskutečněného telekomunikačního provozu či v protokolu o vydání věci. Otázkou věrohodnosti spoluobviněného H. se soudy podle státního zástupce dostatečně zabývaly a následně i vypořádaly, přičemž odůvodnily, na základě kterých skutečností mají jeho výpověď za přesvědčivou a spolehlivou. Obvinění navíc nesouhlasí se způsobem hodnocení důkazů ze strany soudů, což není dovolacím důvodem. Pokud jde o obviněným H. namítaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., obviněný nenamítá žádné vady právní kvalifikace ve smyslu tohoto dovolacího důvodu. S ohledem na uvedené skutečnosti státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podaná dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněná, když současně vyjádřil svůj souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného rozhodnutí ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
6. V replice k vyjádření státního zástupce obviněný (M. H.) sdělil, že se s ním nemůže ztotožnit, neboť toto nevnáší do věci žádné další relevantní skutečnosti, ale naopak, některé skutečnosti záměrně nezmiňuje, případně je bagatelizuje, a proto považuje podané dovolání za přípustné, včasné a důvodné.
II.
Přípustnost dovolání
7. Nejvyšší soud jako soud dovolací [§ 265c tr. ř.] shledal, že dovolání obviněných jsou přípustná [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], byla podána osobami oprávněnými prostřednictvím obhájců [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.]. Dovolání obsahují i obligatorní náleži