8 Tdo 1015/2025 — Nejvyšší soud

8 Tdo 1015/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:26. 11. 2025 Spisová značka:8 Tdo 1015/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:8.TDO.1015.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zpronevěra In dubio pro reo Spravedlivý proces Hodnocení důkazů Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. zákoníku § 206 odst. 1,3 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:9. 1. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 1015/2025-1150USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 11. 2025 o dovolání, které podal obviněný M. S., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 18. 6. 2025, č. j. 31 To 112/2025-1117, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 2 T 161/2022, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: 1. Obviněný M. S. (dále zpravidla jen „obviněný“, příp. „dovolatel”) byl rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 13. 3. 2025, č. j. 2 T 161/2022-1065, uznán vinným přečinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Za tento trestný čin (jednání popsané ve výroku citovaného rozsudku) byl podle § 206 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 12 (dvanácti) měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen za současného stanovení zkušební doby podle § 82 odst. 1 tr. zákoníku v trvání 18 (osmnácti) měsíců. O povinnosti obviněného k náhradě škody bylo rozhodnuto podle § 229 odst. 1 tr. ř. tak, že poškozené společnosti byly se svými nároky na náhradu škody odkázány na řízení ve věcech občanskoprávních [týmž rozsudkem byl spolu s obviněným odsouzen také spoluobviněný A. P., v posuzované věci však dovolání nepodal]. 2. Proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 13. 3. 2025, č. j. 2 T 161/2022-1065, podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 18. 6. 2025, č. j. 31 To 112/2025-1117, podle § 256 tr. ř. zamítl [uvedený rozsudek Okresního soudu v Liberci napadl odvoláním i spoluobviněný A. P. a společnost DigiTry Art Technologies s. r. o., IČO 01930249, přičemž napadený rozsudek byl ohledně tohoto spoluobviněného zrušen ve výroku o trestu o podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo o trestu nově rozhodnuto. Odvolání společnosti DigiTry Art Technologies s. r. o. bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto]. I. Dovolání a vyjádření k němu 3. Proti uvedenému rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. V rámci uplatněných námitek předně uvedl, že v posuzované věci došlo k porušení práva na spravedlivý proces. Poukázal na to, že navrhoval a předložil řadu důkazů, zejména k otázce výběrů osobních hotovostí, které nebyly provedeny, aniž by se soudy s jejich neprovedením, jakkoliv v rozsudcích vypořádaly. Ve vztahu k výroku o vině namítl, že došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku, nesprávnému hodnocení otázky zavinění, jakožto pojmového znaku trestného činu, k nesprávnému hodnocení otázky příčinné souvislosti mezi jednáním a následkem, k vydání rozhodnutí v důsledku porušení procesních pravidel spočívajících v odepření procesních práv a k jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení danému extrémním nesouladem mezi právními závěry a zjištěnými okolnostmi. V této souvislosti zdůraznil, že ze skutkové věty rozsudku nelze rozpoznat, co konkrétně soud považuje za porušení povinností a co pouze konstatuje za jeho postup v dané věci. V posuzovaném případě nebyla podle dovolatele jeho vina řádně a úplně provedeným dokazováním bez pochybností prokázána. Rovněž je přesvědčen, že předmětným jednáním nedošlo k naplnění subjektivní ani objektivní stránky trestného činu zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 tr. zákoníku. V tomto ohledu zmínil zásadu ultima ratio, přičemž bod 18. napadeného rozsudku považuje za jsoucí s touto zásadou v rozporu, neboť soud uvedl, že obviněný předmětné částky „sice vložil na účet, ale prováděl i blíže nepopsané výběry hotovosti z tohoto účtu“. Toto hodnocení podle něj vyvolává důvodné pochybnosti a jde o domněnku soudu, přičemž i bez návrhu stran je třeba objasnit veškeré relevantní skutečnosti svědčící ve prospěch či neprospěch obviněného. Stejně tak chybí odůvodnění závěru odvolacího soudu (bod 18 rozsudku), že „krajský soud má však na rozdíl od soudu prvního stupně za to, že lze jednoznačně uzavřít, že vložené finanční prostředky nebyly na tomto účtu ponechány do doby, než obžalovaný přišel o své jednatelské oprávnění“. V posuzované věci rovněž postrádá soudní odůvodnění o úmyslném zavinění i odůvodnění jeho údajné vědomosti o tom, že mu byla známa jako druhé straně informace, konkrétně obsah faktur (jejich fiktivnost), jakož i odůvodnění, že nešlo o mýlku, ale vědomost, že proplacením faktur způsobí škodu. V této souvislosti zmínil porušení zásady in dubio pro reo. S ohledem na shora uvedené skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 18. 6. 2025, č. j. 31 To 112/2025-1117, i rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 13. 3. 2025, č. j. 2 T 161/2022-1065, a zprostil jej obžaloby. 4. K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten předně uvedl, že obviněný v dovolání namítá existenci dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. h) a m) tr. ř., ačkoliv je označil nesprávnými písmeny. Podle státního zástupce skutková zjištění soudu prvního stupně jsou odpovídající a dostatečná pro závěr o naplnění znaku „přisvojení si“, který je součástí objektivní stránky trestného činu zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Provedené dokazování totiž potvrzuje, že předmětné peněžní prostředky nebyly ve vlastnictví dovolatele, takže s nimi nemohl nakládat libovolně bez ohledu na majetkové zájmy jejich vlastníka. Pokud jde o naplnění subjektivní stránky předmětného trestného činu, rozhodné okolnosti potvrzují, že obviněný zcela vědomě a chtěně zpronevěřil peněžní prostředky poškozené právnické osoby, neboť věděl o fiktivnosti vystavených faktur. Za nedůvodnou označil státní zástupce i námitku týkající se nepoužití § 12 odst. 2 tr. zákoníku, neboť v dané věci šlo o trestný čin, který se nevymyká obvyklým případům zpronevěry spáchané při podnikání. Ve vztahu k námitce týkající se neprovedení navržených důkazů uvedl, že z dostupných podkladů nevyplývá, že by dovolatel navrhoval důkazní prostředky, kterými by se soudy obou stupňů opomenuly zabývat. Stejně tak státní zástupce neshledal naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., a to v obou jeho alternativách. S ohledem na uvedené skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, když současně vyjádřil svůj souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného rozhodnutí ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. 5. V návaznosti na vyjádření státního zástupce zaslal obviněný repliku, ve které opětovně zdůraznil, že žádným z provedených důkazů nebylo prokázáno, že by finanční prostředky převedené obviněným na účet společnosti se staly jejím vlastnictvím. Nejednal s úmyslem společnost poškodit, vzhledem ke skutečnosti, že v roce 2018 vložil do společnosti vlastní finanční prostředky, měla být aplikována zásada in dubio pro reo. Závěrem repliky opětovně navrhl zrušení rozhodnutí soudu prvního i druhého stupně a své zproštění obžaloby. II. Přípustnost dovolání 6. Nejvyšší soud jako soud dovolací [§ 265c tr. ř.] shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.]. Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. 7. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř. 8. Nejvyšší soud považuje za nezbytné dále uvést, že v souvislosti s uplatněnými dovolacími důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. obviněný uvedl, že „napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení a bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání pr