8 Tdo 1099/2025 — Nejvyšší soud

8 Tdo 1099/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:14. 1. 2026 Spisová značka:8 Tdo 1099/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:8.TDO.1099.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Svádění k pohlavnímu styku Znásilnění In dubio pro reo Hodnocení důkazů Dotčené předpisy:§ 202 odst. 1 tr. zákoníku § 185 odst. 1,2,3 písm. a) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:11. 2. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 1099/2025-511 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 1. 2026 o dovolání, které podal obviněný O. M., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 6. 2025, sp. zn. 2 To 20/2025, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 6 T 79/2024, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. O d ů v o d n ě n í : 1. Obviněný O. M. (dále zpravidla jen „obviněný“, příp. „dovolatel”) byl rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 18. 12. 2024, sp. zn. 6 T 79/2024, uznán vinným přečinem svádění k pohlavnímu styku podle § 202 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a zvlášť závažným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea druhá, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Za tyto trestné činy (jednání popsaná ve výrocích I. a II. citovaného rozsudku) byl podle § 185 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věci, a to mobilního telefonu iPhone 13, IMEI 1: 359001972028414, IMEI 2: 323590019721329. Podle § 99 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku bylo obviněnému rovněž uloženo ochranné léčení sexuologické, které bude vykonávat v ambulantní formě. O povinnosti obviněného k náhradě nemajetkové újmy poškozené bylo rozhodnuto podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 2 tr. ř. 2. Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 12. 2024, sp. zn. 6 T 79/2024, napadli obviněný, státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze (do výroku o trestu) a poškozená prostřednictvím své opatrovnice odvoláními. Vrchní soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 12. 6. 2025, sp. zn. 2 To 20/2025, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), d), f) tr. ř. napadený rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 12. 2024, sp. zn. 6 T 79/2024, zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným přečinem svádění k pohlavnímu styku podle § 202 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a zvlášť závažným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Za tyto trestné činy (jednání popsaná ve výrocích pod body I. a II. citovaného rozsudku) odsoudil obviněného podle § 185 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 40 odst. 2 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) roků, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku obviněnému dále uložil trest propadnutí věci, a to mobilního telefonu iPhone 13, IMEI 1: 359001972028414, IMEI 2: 323590019721329, a podle § 99 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku ochranné léčení sexuologické, které bude vykonávat v ambulantní formě. O povinnosti obviněného k náhradě nemajetkové újmy poškozené rozhodl podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 2 tr. ř. Odvolání státního zástupce podle § 256 tr. ř. zamítl. I. Dovolání a vyjádření k němu 3. Proti uvedenému rozsudku Vrchního soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. V rámci uplatněných námitek předně připustil, že podané dovolání je do značné míry opakováním odvolací argumentace a rovněž argumentace použité v řízení před soudem prvního stupně, aby následně provedl rekapitulaci řízení před soudy obou stupňů. Ve vztahu k uplatněným dovolacím důvodům poukázal na možnost nepravdivé výpovědi poškozené, a to ve vztahu k oběma předmětným skutkům, kterou podle něj signalizovala znalkyně, když v posudku uvedla možnost „dramatické nadstavby“ toho, co se ve skutečnosti stalo. V této souvislosti zdůraznil, že poškozená dokázala předmětné sexuální praktiky popsat vcelku běžným, spíše vulgárním hovorovým jazykem, a tudíž to pro ni nebylo nic nového. Podle obviněného, pokud proti sobě stojí dvě výpovědi jako základní důkazy, pak pochybnost zmíněná znalkyní by měla být dostatečným důvodem pro aplikaci zásady in dubio pro reo. Nesprávné právní posouzení skutku pod bodem II. rozsudku odvolacího soudu pak spatřuje v tom, že z argumentace odvolacího soudu není zřejmé, jaké jednání bylo dokonané a které bylo pouze pokusem o jiný způsob pohlavního styku. S ohledem na shora uvedené skutečnosti obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 6. 2025, sp. zn. 2 To 20/2025, zrušil a přikázal mu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 4. K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle něj se v posuzované věci nejedná o zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, neboť skutková zjištění soudů mají zřetelnou vazbu na obsah provedených důkazů. Soudy se podle státního zástupce řádně vypořádaly s otázkou věrohodnosti poškozené, přičemž vyzdvihly, že se nejedná o osamocený důkaz, ale o důkaz, který je podpořen nejen obviněným zmíněným znaleckým posudkem, ale i fotografiemi, videozáznamy a zajištěnou komunikací. Ve vztahu k právní kvalifikaci skutková věta odsuzujícího rozsudku zcela jednoznačně vykazuje nejen prvek pohlavního styku, ale též znak pohlavního styku srovnatelného se souloží. S ohledem na uvedené skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, když současně vyjádřil svůj souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného rozhodnutí ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. II. Přípustnost dovolání 5. Nejvyšší soud jako soud dovolací [§ 265c tr. ř.] shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.]. Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. 6. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř. 7. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. K uvedenému ustanovení je vhodné uvést, že toto je reakcí [provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., s účinností od 1. 1. 2022] na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu a z nich vyplývající praxi, podle které bylo nutné k dovolání obviněného ve výjimečných případech přezkoumat také procesní postup orgánů činných v trestním řízení a učiněná skutková zjištění i za situace, kdy námitky obviněného neodpovídaly žádnému z dovolacích důvodů, tj. za situace, kdy existoval extrémní rozpor-nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů a obsahem řádně procesně opatřených a provedených důkazů. V takových případech je zásah Nejvyššího soudu důvodný s ohledem na ústavně zaručené právo obviněného na spravedlivý proces [čl. 4, čl. 90 Ústavy]. Podle judikatury Ústavního soudu mohou nastat tři případy, které mohou mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Jednak jde o opomenuté důkazy, kdy soudy buď odmítly provést obviněným navržené důkazy, aniž by svůj postoj náležitě a věcně odůvodnily, nebo sice důkaz provedly, ale v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nehodnotily. Další skupinu (druhou) tvoří případy, kdy důkaz, resp. jeho obsah nebyl získán procesně přípustným způsobem, a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Třetí skupina pak zahrnuje případy, kdy došlo k