8 Tdo 111/2024 — Nejvyšší soud

8 Tdo 111/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:28. 2. 2024 Spisová značka:8 Tdo 111/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:8.TDO.111.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Hodnocení důkazů Subjektivní stránka Zpronevěra Dotčené předpisy:§ 206 odst. 1,3 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:16. 5. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 111/2024-310 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 2. 2024 o dovolání obviněného Miroslava Kadlčíka, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 10. 2023, č. j. 4 To 94/2023-282, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 1 T 38/2022, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: 1. Obviněný Miroslav Kadlčík (dále zpravidla jen „obviněný“, příp. „dovolatel”) byl rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 13. 4. 2023, č. j. 1 T 38/2022-259, uznán vinným přečinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku. Za tento trestný čin (jednání popsané ve výroku citovaného rozsudku) a sbíhající se přečin zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 25. 3. 2021, č. j. 3 T 52/2020-147, ve znění rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. 9. 2021, č. j. 7 To 219/2021-175, byl podle § 206 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 24 (dvaceti čtyř) měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušení dobu v trvání 36 (třiceti šesti) měsíců. Podle § 82 odst. 3 tr. zákoníku byla obviněnému dále uložena povinnost, aby ve zkušební době dle svých sil nahradil škodu, kterou trestnou činností způsobil. Okresní soud Brno-venkov obviněnému rovněž (týmž rozsudkem) podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu a člena statutárního orgánu jakékoliv obchodní společnosti a družstev na dobu 24 (dvaceti čtyř) měsíců. O povinnosti obviněného k náhradě způsobené škody bylo rozhodnuto podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 2 tr. ř. 2. Rozsudek Okresního soudu Brno-venkov ze dne 13. 4. 2023, č. j. 1 T 38/2022-259, napadl obviněný odvoláním, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 17. 10. 2023, č. j. 4 To 94/2023-282, podle § 256 tr. ř. zamítl. I. Dovolání a vyjádření k němu 3. Proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. Podle názoru dovolatele skutek popsaný ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně nenaplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu zpronevěry vymezené v § 206 odst. 2 a odst. 3 tr. zákoníku ani obecného ustanovení § 13 odst. 1 tr. zákoníku za užití § 15 odst. 1 tr. zákoníku. V této souvislosti zdůraznil, že základním znakem trestného činu zpronevěry je přisvojení si cizí svěřené věci, přičemž popis skutku nedává odpověď na otázku, v jakém okamžiku mělo k naplnění objektivní stránky předmětného trestného činu dojít, resp. zda měl zpronevěřit svěřené movité věci tím, že je prodal nebo tím, že se stal nekontaktním, přičemž nebylo nijak hodnoceno, jaký mělo mít na danou situaci vliv odstoupení poškozené od kupní smlouvy o výrobě karuzelu, když právě tímto jednáním měl pozbýt oprávněné dispozice s předmětnými věcmi. Obviněný se dále hájí tím, že nebyl osobou, které byly dané věci svěřeny, převzal je v zastoupení obchodní korporace a nebyl ani tím, kdo je měl v okamžiku odstoupení od kupní smlouvy vydat, neboť již nebyl statutárním orgánem společnosti. Podle obviněného v popisu skutku rovněž chybí vymezení subjektivní stránky (úmyslu), kdy se navíc v odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu objevuje spekulace o tom, že měl prodejem částí věcí umořit svůj dluh za pronájem areálu či měl pojmout úmysl věci zpronevěřit od počátku s tím, že údajně nehodlal závazek z kupní smlouvy dokončit. Takto formulovaný názor odvolacího soudu však nebyl do skutkové věty podle dovolatele pojat, a není zřejmé, z jakých důkazů tento závěr odvolací soud dovodil. Obviněný rovněž vznesl námitky proti učiněným skutkovým zjištěním, která podle jeho názoru postrádají oporu v provedeném dokazování. Odvolací soud podle dovolatele nijak nepřiblížil, z čeho lze usuzovat na to, že měl jednat jako fyzická osoba, když výroba měla být uskutečněna ve výrobním areálu obchodní korporace, za niž jednal. Pokud by se podle obviněného soudy zabývaly věcí z hlediska občanskoprávního, měly vnímat, že pokud společnost něco zanechala na předmětném místě, tak se toho nikdy nedomáhala způsobem, že by její zástupci na místo přijeli a věci převzali. Skutečnost, že s poškozenou přestal komunikovat, když nebyl statutárním orgánem, nemohlo založit trestný čin. Došlo-li podle soudu prvního stupně v roce 2022 k svévolnému prodeji návěsů, měl mít na paměti ustanovení § 2428 o. z. Podle obviněného bylo na poškozené, aby si věci vyzvedla, přičemž v podstatě posílala jen výzvy k vydání, aniž by náležitě reagovala, poskytla součinnost a ta okolnost, že s ní nakonec nebylo komunikováno, nepředstavuje zpronevěru. Dovolatel dále považuje za nepřezkoumatelný a zcela nepodložený závěr soudů o jeho přístupu do datové schránky a ve vztahu k hodnotě předmětných věcí, která byla stanovena na základě faktury založené poškozenou v okamžiku údajného nákupu daných věcí, aniž byl proveden důkaz osvědčující předání věcí v náležitém množství a typu. Pro tvrzení soudu prvního stupně neexistuje podle obviněného žádný relevantní důkaz než předávací protokol na „LED/LEDs“ ze dne 31. 1. 2018, přičemž není uveden počet takto označených věcí, jejich cena a bližší specifikace. Z provedeného dokazování tak podle dovolatele nanejvýš vyplynulo, že k předání nějakých věcí došlo, není však zřejmé, o jaké věci se mělo jednat. Takto nesprávná a neúplná zjištění nemohou podle obviněného svědčit pro závěr, že hodnota zpronevěřených věcí odpovídá částce nejméně ve výši 10 000 Kč, jak požaduje ustanovení § 206 tr. zákoníku za užití § 138 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. S ohledem na shora uvedené skutečnosti dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 10. 2023, č. j. 4 To 94/2023-282, a rozsudek Okresního soudu Brno-venkov ze dne 13. 4. 2023, č. j. 1 T 38/2022-259, zrušil a Okresnímu soudu Brno-venkov přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 4. Státní zástupce činný u Nejvyššího státní zastupitelství zaslal Nejvyššímu soudu sdělení, že se k podanému dovolání nebude věcně vyjadřovat. Zároveň vyjádřil souhlas, aby za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 tr. ř. [a to i ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.] mohl Nejvyšší soud rozhodnout v neveřejném zasedání. II. Přípustnost dovolání 5. Nejvyšší soud jako soud dovolací [§ 265c tr. ř.] shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.]. Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. 6. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř. 7. Nejvyšší soud musí předně k obecné charakteristice dovolání uvést, že dovolání je ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Dovolání je podáváno prostřednictvím osoby práva znalé, obhájce, tudíž je přezkumná činnost primárně limitována námitkami uplatněnými pod příslušný dovolací důvod. Dále je nutno uvést, že těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku [§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.]. Tím je naplněno základní právo obviněných dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovo