8 Tdo 1119/2024 — Nejvyšší soud

8 Tdo 1119/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. i) tr.ř. Datum rozhodnutí:22. 1. 2025 Spisová značka:8 Tdo 1119/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:8.TDO.1119.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Pokus trestného činu Vražda Mimořádné snížení trestu odnětí svobody Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. § 58 odst. 6 tr. zákoníku § 21 odst. 1 tr. zákoníku § 140 odst. 2 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:21. 3. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 1119/2024-415 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 1. 2025 o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného T. H. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 8. 2024, č. j. 8 To 71/2024-365, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 6 T 33/2024, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání nejvyššího státního zástupce odmítá. Odůvodnění: 1. Obviněný T. H. (dále jen „obviněný“) byl rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2024, č. j. 6 T 33/2024-320, uznán vinným zvlášť závažným zločinem vraždy podle § 140 odst. 2, odst. 3 písm. j) tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Za tento trestný čin (jednání popsané ve výroku citovaného rozsudku) byl podle § 140 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 15 (patnácti) roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věci, a to multifunkčního zavíracího nože výrobní značky Richartz. O povinnosti obviněného k náhradě škody poškozené zdravotní pojišťovně bylo rozhodnuto podle § 228 odst. 1 tr. ř. 2. Z podnětu odvolání obviněného a jeho matky M. H., Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 8. 2024, č. j. 8 To 71/2024-365, podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2024, č. j. 6 T 33/2024-320, zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným zvlášť závažným zločinem vraždy podle § 140 odst. 2 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Za tento trestný čin (jednání popsané ve výroku citovaného rozsudku) byl obviněný podle § 140 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 6 tr. zákoníku, odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 10 (deseti) roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věci, a to multifunkčního zavíracího nože výrobní značky Richartz. O povinnosti obviněného k náhradě škody poškozené zdravotní pojišťovně bylo rozhodnuto podle § 228 odst. 1 tr. ř. I. Dovolání a vyjádření k němu 3. Proti uvedenému rozsudku Vrchního soudu v Praze podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. V rámci uplatněných námitek předně uvedl, že odvolací soud se při ukládání trestu za použití ustanovení § 58 odst. 6 tr. zákoníku, pro jehož použití nebyly splněny zákonné podmínky, ocitl mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně pro zločin vraždy podle § 140 odst. 2 tr. zákoníku, který byl spáchán ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku. Podle nejvyššího státního zástupce jsou v § 58 odst. 6 tr. zákoníku stanoveny tři kumulativní podmínky pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby, přičemž v posuzované věci jsou jimi povaha a menší závažnost pokusu, nepřiměřená přísnost uložení trestu v rámci zákonné trestní sazby a možnost dosažení nápravy pachatele i trestem kratšího trvání. V této souvislosti zdůraznil, že při úvahách o použití § 58 odst. 6 tr. zákoníku je nutné respektovat jeho výjimečný charakter a aplikovat jej pouze v případech, v nichž lze přesvědčivě dovodit splnění všech kumulativně stanovených podmínek v citovaném ustanovení uvedených. S poukazem na odbornou literaturu a judikaturu nejvyšší státní zástupce zmínil, že v případě aplikace § 58 odst. 6 tr. zákoníku je zřejmé, že se nemůže jednat o pravidelný postup soudu, a proto jej nemohou odůvodnit jen běžně se vyskytující skutečnosti ani přesvědčení soudu, že trest odnětí svobody uložený v mezích zákonné trestní sazby by byl pro pachatele příliš přísný s tím, že je třeba, aby soudy pečlivě a v úplnosti vyložily, který z alternativních znaků má soud provedeným dokazováním za prokázaný a v jakých specifických rysech posuzovaného případu se tyto mimořádné okolnosti projevily. K naplnění podmínek § 58 odst. 6 tr. zákoníku v posuzovaném případě nejvyšší státní zástupce uvedl, že se jednalo o vraždu s rozmyslem. K útoku byl obviněným použit nůž s délkou čepele 6,7 centimetru, přičemž útok byl veden velkou silou do trupu poškozeného, což vyplynulo z výpovědi poškozeného a z kamerových záznamů. V této souvislosti zdůraznil, že délka čepele předmětného nože není mimořádnou ani rozhodnou okolností, o kterou lze mimořádné snížení trestu odnětí svobody opřít, a to proto, že při útoku silným úderem dochází ke stlačení měkkých tkání těla a čepelí nože lze zasáhnout také životně důležité orgány uložené mnohem hlouběji pod povrchem těla, než by odpovídalo délce čepele nože. Rozhodným kritériem pro mimořádný postup při ukládání trestu odnětí svobody pak není ani okolnost, že obviněný poškozeného bodl toliko jednou. Při posuzování povahy a závažnosti jednání obviněného je naopak podle nejvyššího státního zástupce na místě zohlednit, že i v případě jediného bodnutí nožem, který obviněný použil k útoku do části těla poškozeného, kde jsou umístěny životně důležité orgány, hrozí vysoce pravděpodobný následek usmrcení, což bylo v této trestní věci doloženo znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství. Mimořádný postup při ukládání trestu odnětí svobody pak není možno opřít ani o okolnost, že poškozený přežil a uzdravil se, neboť k tomu došlo pouze díky souhře dalších nahodilých okolností, které však nemusely nastat. K tomu zmínil, že obviněný se bezprostředně po činu nijak nepodílel na zmírnění nebo odstranění následku svého jednání, naopak obtížím poškozeného po nějakou dobu z odstupu přihlížel, pomoc mu sám neposkytl, nezavolal záchrannou službu a poté z místa odešel. Jednání obviněného spočívající v bodnutí poškozeného nožem se tak k dokonání trestného činu vraždy bezprostředně přiblížilo a pouze souhrou náhodných okolností k dokonání trestného činu nedošlo, přičemž se tak stalo zcela bez vlivu obviněného. Stejně tak podle jeho názoru není splněna podmínka spočívající v možnosti dosažení nápravy obviněného i trestem odnětí svobody kratšího trvání. Obviněnému sice podle nejvyššího státního zástupce obecně polehčuje jeho věk blízký věku mladistvých, zmínil však záznamy v evidenci Rejstříku trestů a v evidenci přestupků, které lze podle jeho názoru vzít v potaz, i když se na obviněného hledí, jako by nebyl odsouzen. Dále zmínil pravidelnou aplikaci návykových látek, kterou obviněný v trestním řízení doznal. Kvůli nepříznivým osobnostním rysům obviněného tak nemohlo být dosažení jeho nápravy podporováno uložením ochranného léčení. Podle nejvyššího státního zástupce nízký věk mentálně zaostalého obviněného sám o sobě nenaplňuje podmínku spočívající v možnosti dosažení nápravy obviněného i trestem odnětí svobody kratšího trvání. S ohledem na shora uvedené skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 8. 2024, č. j. 8 To 71/2024-365, zrušil, a přikázal mu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl s tím, že vyjádřil svůj souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného rozhodnutí ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. 4. K podanému dovolání zaslal soudu prvního stupně obhájce obviněného podání označené jako „Sdělení“, v němž uvedl, že obviněný nesouhlasí s projednáním dovolání v neveřejném zasedání. V této souvislosti poukázal na skutečnost, že vzhledem k jeho nepříznivému psychickému stavu je u Okresního soudu v Kolíně vedeno řízení o omezení svéprávnosti a existují tak důvody, že obviněný není schopen pochopit a účastnit se dovolacího řízení. Následně bylo Nejvyššímu soudu doručeno „vyjádření odsouzeného k dovolání NSZ“, ve kterém obviněný (prostřednictvím obhájce) poukazuje na celou řadu pochybení, která provázela činnost orgánů přípravného řízení, nedostatečnou činnost dozorujícího státního zástupce, což vše mělo dopad na nedostatky znaleckých posudků z oboru psychiatrie a psychologie, kdy bylo vycházeno z procesně nepoužitelných důkazů, na což po