8 Tdo 1142/2018 — Nejvyšší soud

8 Tdo 1142/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:25. 10. 2018 Spisová značka:8 Tdo 1142/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:8.TDO.1142.2018.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Podvod Škoda Zpronevěra Dotčené předpisy:§ 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:6. 1. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 1142/2018-37 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 10. 2018 o dovolání obviněné B. D., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 4. 2018, sp. zn. 5 To 82/2017, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 20 T 8/2017, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné B. D. odmítá. Odůvodnění: 1. Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. 20 T 8/2017, uznal obviněnou B. D. (dále převážně jen „obviněná“, příp. „dovolatelka“) vinnou, že v době od 21. 3. 2008 do 3. 2. 2012 v úmyslu sebe obohatit, nejprve dne 21. 3. 2008 v J. H., jako osoba mající registraci investičního zprostředkovatele č. j. 43/R/2624/2004/1 ze dne 2. 12. 2004 Komisí pro cenné papíry při ČNB, uzavřela podle § 577 zákona č. 513/1991 Sb., v tehdy platném znění, Komisionářskou smlouvu č. 36003/2008 s poškozeným L. B., kterou podepsala za Sdružení fyzických osob – B. D. a J. H. jako komisionář, a opatřila razítkem se svým jménem a IČ, s živnostenským oprávněním mj. činnost účetních poradců, vedení účetnictví, vedení daňové evidence, zprostředkování obchodu a služeb, poradenská a konzultační činnost, zprostředkování obchodu, přičemž poškozeného jako jeho pacientka a osoba požívající jeho důvěry přemluvila k investování a zhodnocování jeho vlastních finančních prostředků jejím prostřednictvím, když na základě Komisionářské smlouvy poškozený jako komitent vložil na účet obžalované, vedený původně u eBank, a. s., kód 2400, od 7. 7. 2008 u Raiffeisen Bank, a. s., kód 5500 (dále jen účet), nejprve finanční prostředky v hodnotě 2 971 524 Kč na dobu 70 dnů s výnosem 4%, kdy vklad včetně výnosu měl být dle bodu 2 Komisionářské smlouvy znovu investován, pokud komitent 58. den nepožádá o vyplacení, a podle bodu 3 této smlouvy měl být navíc uvedený vklad pojištěn do výše 10 000 000 Kč, a takto postupně v době od 25. 3. 2008 do 3. 8. 2011 pod záminkou dlouhodobého dobrého zhodnocení vylákala od poškozeného finanční prostředky v celkové výši 12 671 524,- Kč, které jí byly postupně převedeny poškozeným z účtů a u Komerční banky, a. s., z účtu u Waldviertel Sparkasse Bank AG a z účtu u Raiffeisen Bank, a. s., na účet obžalované, takto konkrétně byly obžalované převedeny tyto peněžní prostředky: - z účtu dne 21. 3. 2008 částka 2 971 524,92 Kč, - z účtu dne 1. 4. 2008 částka 1 200 000 Kč, dne 6. 5. 2008 částka 300 000 Kč, dne 10. 6. 2008 částka 500 000 Kč, dne 23. 6. 2008 částka 1 500 000 Kč, dne 3. 7. 2008 částka 500 000 Kč, dne 4. 7. 2008 částka 1 000 000 Kč, dne 13. 8. 2008 částka 200 000 Kč, dne 3. 2. 2009 částka 800 000 Kč a dne 17. 4. 2009 částka 400 000 Kč, - z účtu dne 19. 5. 2008 částka 100 000 Kč, - z účtu dne 2. 2. 2010 převedena částka 300 000 Kč, dne 2. 2. 2011 částka 800 000 Kč, dne 14. 2. 2011 částka 500 000 Kč, dne 24. 5. 2011 částka 700 000 Kč, dne 2. 8. 2011 částka 600 000 Kč a dne 3. 2. 2012 částka 300 000 Kč, když dle doplňku č. 16 Komisionářské smlouvy měly být takto převedené finanční prostředky ke dni 22. 11. 2011 zhodnoceny slibovaným výnosem, tedy částkou ve výši 3 637 228 Kč, avšak obžalovaná poškozenému zatajila podstatné skutečnosti, zejména to, že jako investiční zprostředkovatel podle § 30 odst. 6 zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu v tehdy platném znění dle osvědčení Komise pro cenné papíry při ČNB o registraci investičního zprostředkovatele ze dne 2. 12. 2004, č.j. 43/R/2624/2004/1, není oprávněna podle ust. § 29 odst. 1 uvedeného zákona přijímat finanční prostředky, ale je oprávněna pouze předávat pokyny k investování pouze subjektům v registraci uvedeným, dále poškozenému zatajila, že investiční činnost dle komisionářské smlouvy ve smyslu § 30 odst. 1, odst. 2 uvedeného zákona nebude vykonávat ve smlouvě uvedené sdružení jako právnická osoba, případně ona sama jako fyzická osoba, ale že vzájemně dohodnutou investiční činnost bude pro něho vykonávat osoba A. D., bytem trvale L., N., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody, a poškozenému rovněž zatajila, že nemá jako komisionář uzavřenou žádnou smlouvu o pojištění a vklad není na jejím účtu pojištěn, přičemž část finančních prostředků poškozeného celkem ve výši 752 524 Kč nijak neinvestovala, ponechala si je pro svoji potřebu, část finančních prostředků celkem ve výši 11 919 000 Kč zaslala postupně ze svého účtu na účet A. D. vedený původně u eBank, a. s., od 7. 7. 2008 u Raiffeisen Bank, a. s., kód 5500, pod stejným číslem účtu, když konkrétně tak na tento účet zaslala: - dne 25. 3. 2008 částku 2 950 000 Kč, - dne 4. 4. 2008 částku 1 500 000 Kč, - dne 6. 5. 2008 částku 319 000 Kč, - dne 26. 5. 2008 částku 100 000 Kč, - dne 10. 6. 2008 částku 500 000 Kč, - dne 25. 6. 2008 částku 1 500 000 Kč, - dne 7. 7. 2008 částku 1 500 000 Kč, - dne 4. 9. 2008 částky 200 000 Kč a 150 000 Kč, - dne 9. 2. 2009 částku 800 000 Kč, - dne 20. 4. 2009 částku 400 000 Kč, - dne 27. 7. 2009 částku 400 000 Kč, - dne 3. 2. 2010 částku 300 000 Kč, - dne 25. 5. 2011 částku 700 000 Kč, a - dne 3. 8. 2011 částku 600 000 Kč, A. D. jí pak postupně ze svého účtu, vedený u eBanky, od 7. 7. 2008 u Raiffeisen Bank, a. s., kód 5500, pod stejným číslem účtu, zpět na její účet zaslal finanční prostředky v celkové výši 14 878 689 Kč, když konkrétně takto převedl: - dne 19. 4. 2008 částku 178 689 Kč, - dne 10. 12. 2008 částku 350 000 Kč, - dne 20. 7. 2009 částky 600 000 Kč a 200 000 Kč, - dne 19. 8. 2009 částku 350 000 Kč, - dne 27. 8. 2009 částku 400 000 Kč, - dne 12. 10. 2009 částku 500 000 Kč, - dne 1. 12. 2009 částku 660 000 Kč, - dne 7. 12. 2009 částku 300 000 Kč, - dne 11. 12. 2009 částku 500 000 Kč, - dne 2. 3. 2010 částku 350 000 Kč, - dne 18. 3. 2010 částky 300 000 Kč a 160 000 Kč, - dne 25. 5. 2010 částku 430 000 Kč, - dne 6. 9. 2010 částku 1 300 000 Kč, - dne 29. 9. 2010 částku 1 300 000 Kč, - dne 27. 10. 2010 částku 2 500 000 Kč, - dne 22. 11. 2010 částku 1 000 000 Kč, - dne 17. 12. 2010 částku 2 000 000 Kč, - dne 11. 7. 2011 částku 400 000 Kč, - dne 12. 9. 2011 částku 400 000 Kč, - dne 21. 9. 2011 částku 300 000 Kč, a - dne 22. 12. 2011 částku 400 000 Kč, čímž navýšil finanční prostředky zaslané z účtu obžalované o 2 959 689 Kč, z nichž obžalovaná postupně převedla ze svého účtu poškozenému na jeho účet vedený u Raiffeisen Bank, a. s., finanční prostředky ve výši 7 360 000 Kč, když rozdíl mezi finančními prostředky poškozeným zaslaných na její účet a finančními prostředky jí postupně zpět převedených z účtu A. D. na účet poškozeného vedený u Raiffeisen Bank, a. s., ve výši 5 311 524 Kč použila pro svoji potřebu, čímž poškozenému L. B., způsobila škodu ve výši nejméně 5 311 524 Kč. 2. Takto zjištěné jednání obviněné soud prvního stupně právně kvalifikoval jako zvlášť závažný zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku a uložil jí podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 5 (pěti) let, pro jehož výkon ji zařadil podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku do věznice s dozorem. Dále jí uložil podle § 71 odst. 1 tr. zákoníku trest propadnutí náhradní hodnoty, a to zajištěných peněžních prostředků na účtu ve výši 86 398,50 Kč, a podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu živnostenského podnikání a obdobné podnikatelské činnosti s předmětem podnikání činnost podnikatelských, finančních, organizačních a ekonomických poradců a výkonu funkce statutárního orgánu právnických osob s takovým předmětem podnikání nebo činností, na dobu 5 (pěti) let. Současně jí podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložil povinnost zaplatit na náhradě škody poškozenému V. B., bytem V. R., J. H. (dále převážně jen „poškozený“) částku 5 001 524 Kč. Se zbytkem uplatněného a nepřiznaného nároku na náhradu škody a na vydání bezdůvodného obohacení odkázal tohoto poškozeného podle § 229 odst. 2 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. Proti tomuto rozsudku podali odvolání obviněná a poškozený. Vrchní soud v Praze o nich rozhodl rozsudkem ze dne 4. 4. 2018, sp. zn. 5 To 82/2017, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil pouze ve výroku o zařazení obviněné do výkonu trestu, ve výroku o trestu propadnutí náhradní hodnoty a ve výrocích o náhradě škody,