8 Tdo 1187/2011 — Nejvyšší soud

8 Tdo 1187/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g Datum rozhodnutí:12. 10. 2011 Spisová značka:8 Tdo 1187/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:8.TDO.1187.2011.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:17. 1. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 1187/2011 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. října 2011 o dovolání obviněného Ing. J. K., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 2. 2011, sp. zn. 7 To 49/2011, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 7 T 175/2010, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. J. K. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 6. 12. 2010, sp. zn. 7 T 175/2010, uznal obviněného Ing. J. K. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) vinným, že „dne 24. 2. 2010 v ranních hodinách řídil ulicemi města B. automobil zn. Škoda Octavia, přičemž v 08,30 hodin na ulici R. způsobil dopravní nehodu, dne 25. 3. 2010 v odpoledních hodinách řídil ulicemi města B. stejný osobní automobil zn. Škoda Octavia, a v 16,00 hodin byl na ulici P. kontrolován hlídkou Policie ČR, přičemž rozhodnutím Magistrátu města B. č.j. OD-48028-ZZ/2002 LE ze dne 18. 7. 2002, které nabylo právní moci dnem 23. 10. 2002, mu bylo odňato řidičské oprávnění pro řízení motorových vozidel, zapsané v řidičském průkazu pro skupiny A, M, B, z důvodu pozbytí zdravotní způsobilosti“. Takto zjištěné jednání obviněného soud prvního stupně právně kvalifikoval jako přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) zák. č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní zákoník“), a uložil mu za ně podle § 337 odst. 1 trestního zákoníku trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 2 trestního zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání tří let, a podle § 73 odst. 1, 3 trestního zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu osmnácti měsíců. Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 10. 2. 2011, sp. zn. 7 To 49/2011, podle § 256 tr. ř. zamítl. Obviněný však s takovýmto rozhodnutím soudu druhého stupně nesouhlasil a prostřednictvím obhájce JUDr. Jiřího Malanty podal proti němu dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolatel v něm vytknul soudu prvního stupně, že jeho obhajobu hodnotil jako účelovou. S tímto názorem se neztotožnil, jelikož měl za to, že materiální předpoklady pro způsobilost k řízení motorového vozidla existovaly, přestože objektivní podmínka v podobě fyzického držení řidičského oprávnění splněna nebyla. Tato překážka v materiálním smyslu však pominula právě dne 25. 3. 2010. Ke zkoušce z odborné způsobilosti poznamenal, že tato se skládá ze tří částí (testu z předpisů o provozu na pozemních komunikacích, zkoušky z předmětu ovládání a údržby vozidla a zkoušky z praktické jízdy), přičemž on nesložil pouze první z nich. Tento svůj neúspěch přičítal skutečnosti, že se v daném časovém horizontu nevyrovnal s následky nezákonného a nespravedlivého uvěznění. Dále obviněný vyslovil názor, že při běžném provozu dopravního prostředku je každý držitel řidičského oprávnění potenciálním útočníkem, a proto argumentaci soudu prvního i druhého stupně označil za účelovou s cílem uznat jej vinným. Trestnímu řízení vytknul porušení principu oficiality a principu vyhledávacího, když se soudy zabývaly pouze skutečnostmi svědčícími v jeho neprospěch. Poukázal také na rozpor mezi skutkovými zjištěními a právním stavem svědčícím pro závěr o přímém úmyslu, neboť měl za to, že v jeho jednání nelze spatřovat ani úmysl nepřímý, natož pak přímý. Žádný důkaz svědčící o úmyslném zavinění nadto ani neexistuje. Jelikož se soudy nižších stupňů jeho zaviněním vůbec nezabývaly, dospěly k nesprávnému právnímu závěru také ohledně jeho viny, když jeho jednání posoudily jako trestný čin a nikoli jako přestupek. Uvedl, že soud se měl více zabývat skutečnou pohnutkou, okolnostmi, které jej vedly k tomu, že řídil motorové vozidlo i přes to, že mu bylo odňato řidičské oprávnění, a hájil se tím, že jednal v tísni, neboť se stal obětí nespravedlivého uvěznění a musel bezodkladně rehabilitovat svoje působení v obchodních společnostech a svoji pověst. Obviněný proto v závěru svého podání navrhl (aniž přitom citoval konkrétní zákonná ustanovení), aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) po provedeném řízení vydal rozhodnutí, kterým napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 2. 2011, sp. zn. 7 To 49/2011, zruší a sám ve věci rozhodne. K podanému dovolání se ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) a uvedl, že pochybení je nutné dovozovat především ve výroku rozhodnutí, nikoli v jeho odůvodnění (§ 265a odst. 4 tr. ř.), které lze přitom v případě rozhodnutí soudů obou stupňů hodnotit jako odpovídající požadavkům § 122 odst. 1 tr. ř., a to i přes zjevnou písařskou chybu při odkazu na zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), v případě rozsudku Městského soudu v Brně, kterou však i obviněný správně identifikoval a pochopil. Dále státní zástupce zmínil, že s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se nelze úspěšně domáhat opravy skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani přezkoumávání správnosti jimi provedeného dokazování. Z dikce uplatněného dovolacího důvodu totiž vyplývá, že jeho výchozím předpokladem je nesprávná aplikace hmotného práva, nikoli nesprávnost v provádění důkazů, v jejich hodnocení či ve vyvozování skutkových závěrů, jež jsou upraveny předpisy trestního práva procesního. Při posuzování oprávněnosti tvrzení dovolatele o tom, zda je naplněn citovaný dovolací důvod, je proto dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. Jestliže tudíž obviněný v části svých námitek tvrdí, že nebylo provedeno dostatečné dokazování nebo že na některé důkazy měl být kladen větší či menší důraz, nelze k tomu dle názoru státního zástupce přihlížet. Státní zástupce současně zjistil, že ve vztahu k citovanému dovolacímu důvodu obviněný relevantně – ač s jistou dávkou tolerance – zpochybnil právní posouzení jeho jednání s ohledem na změnu zdravotního stavu, potvrzenou lékařským posudkem, a dále napadl správnost posouzení subjektivní stránky z hlediska zavinění. Pokud jde o první část této argumentace, státní zástupce měl za to, že jí nelze přiznat důvodnost. Obviněnému bylo, jak v konečném důsledku ani sám nezpochybnil, odňato řidičské oprávnění, neboť za takové odnětí ve smyslu § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku se považuje i odnětí řidičského průkazu podle § 94 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále převážně jen „zák. č. 361/2000 Sb.“), podle něhož příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností řidičské oprávnění odejme, jestliže držitel řidičského oprávnění pozbyl zcela zdravotní způsobilost. Stejně jako takový držitel pozbude řidičské oprávnění rozhodnutím, nemá pro okamžik jeho opětovného nabytí podstatný význam lékařský posudek, byť shledávající dobrý zdravotní stav držitele (neboť v tomto smyslu nemá lékařský posudek, popisující již existující zdravotní stav držitele, žádný konstitutivní efekt), ale rozhodný je až okamžik vrácení řidičského oprávnění ve smyslu § 100 citovaného zákona. K tomu státní zástupce rozvedl, že v předmětné věci obviněný řídil vozidlo v době, kdy mu řidičské oprávnění nebylo vráceno, resp. nebyly pro takový postup, jak správně uvedly soudy dříve činné ve věci, ani splněny všechny podmínky; proto svým jednáním mařil výkon úředního rozhodnutí ve smyslu § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Jestliže soudy obou stupňů navíc konstatovaly, že tak obviněný činil nejméně v úmyslu nepřímém podle § 15 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku, je možné i takový závěr akceptovat, neboť (obviněný) si byl vědom toho, že mu bylo odňato řidičské oprávnění a přesto řídil vozidlo, tedy zcela zjevně nemohl počítat s žádnou okolností, která by mohla zabránit vzniku porušení, spočívajícího ve vykonávání činnosti navzdory zakazujícímu rozhodnutí orgánu veřejné moci. Na základě těchto skutečností státní zástupce dospěl k závěru