8 Tdo 1258/2017 — Nejvyšší soud

8 Tdo 1258/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:8. 11. 2017 Spisová značka:8 Tdo 1258/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:8.TDO.1258.2017.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Hodnocení důkazů Zákaz reformace in peius Dotčené předpisy:§ 2 odst. 5,6 tr. ř. § 259 odst. 4 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:18. 1. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 1258/2017-39 U S N E S E N Í Nejvyšší soud jako soud pro mládež rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. 11. 2017 o dovolání obviněného T. B. proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci, soudu pro mládež, ze dne 13. 6. 2017, sp. zn. 4 Tmo 4/2017, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně, soudu pro mládež, pod sp. zn. 2 Tm 5/2016, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného T. B. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně, soudu pro mládež, ze dne 3. 1. 2017, sp. zn. 2 Tm 5/2016, byl obviněný T. B. uznán vinným účastenstvím ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku na provinění loupeže podle § 173 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku, za což byl podle § 173 odst. 2 tr. zákoníku, § 31 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže (dále jen „zákon č. 218/2003 Sb.“), odsouzen k trestnímu opatření odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podle § 33 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku mu bylo uloženo, aby v průběhu zkušební doby podmíněného odsouzení podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené České podnikatelské pojišťovně, a. s., Vienna Insurance Group, IČO: 63998530, se sídlem Praha 8, Pobřežní 665/23, na náhradě škody částku ve výši 1 499 925 Kč, a to společně a nerozdílně s M. S., E. B. a O. J., kterým byla tato povinnost uložena rozsudkem Krajského soudu v Brně, soudu pro mládež, ze dne 6. 9. 2012, sp. zn. 2 Tm 6/2012, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci, soudu pro mládež, ze dne 3. 12. 2012, sp. zn. 4 Tmo 29/2012. 2. Proti rozsudku nalézacího soudu podal obviněný T. B. odvolání směřující proti všem jeho výrokům. Rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci, soudu pro mládež, ze dne 13. 6. 2017, sp. zn. 4 Tmo 4/2017, byl z podnětu odvolání obviněného rozsudek soudu prvního stupně podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. částečně zrušen ve výroku o trestu. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněný byl za účastenství ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku na provinění loupeže podle § 173 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku, ohledně něhož zůstal napadený rozsudek ve výroku o vině nezměněn, a za sbíhající se zločin těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaný ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, a přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaný ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, kterými byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 19. 1. 2016, sp. zn. 61 T 15/2015, odsouzen podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku, § 25 odst. 3 zákona č. 218/2003 Sb. a § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, přičemž za současného vyslovení dohledu byl výkon trestu podle § 81 odst. 1, § 84 a § 85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let. Podle § 85 odst. 2 tr. zákoníku byla obviněnému uložena povinnost podle svých sil nahradit škodu a odčinit nemajetkovou újmu a také povinnost podstoupit psychologickou terapii v rámci reedukačního programu. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 19. 1. 2016, sp. zn. 61 T 15/2015, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn. 3. Podle skutkové věty výroku o vině v rozsudku nalézacího soudu se obviněný T. B. dopustil účastenství ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku na provinění loupeže podle § 173 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku tím, že jako člen organizované skupiny spolu s již odsouzenými M. S., E. B., O. J. a mladistvým „XXXXX“ *) ve vzájemné součinnosti, koordinovanosti a dělbě jednotlivých úkolů v přesně nezjištěné době od 1. 10. 2011 do 14. 10. 2011 se společně scházeli v prostorách restaurace C. v U. H. na M. n. a domlouvali se na záměru opatřit si formou přepadení některého ze zlatnictví v regionu okresu U. H. zlaté šperky i za cenu použití násilí, případně pohrůžky násilí, kdy v té době mladistvý T. B. přislíbil M. S. jako hlavnímu organizátorovi zajistit účast O. J. jako spolupachatele trestné činnosti, dále mu sdělil, že má známé u policie a GIBS, kdy v případě jejich zadržení by zařídil uložení nižšího trestu odnětí svobody, předjednal u svých známých, bratrů M. a A. Š., výkup odcizených šperků, kdy jim s časovým předstihem před samotnou realizací loupežného přepadení sdělil, že jeho teta bude rušit zlatnictví a prodávat větší množství zlata, ve společnosti M. S., O. J. a E. B. provedl natipování a obhlídku zlatnictví B. B. v U. B., ul. Š., následně další obhlídku prodejny provedl na pokyn M. S. dne 14. 10. 2011 „XXXXX“, který zjišťoval složení obsluhy a situaci ve zlatnictví, poté M. S. rozdělil úkoly ostatním tak, že E. B. bude řídit a vlastní přepadení provedou M. S. a O. J., načež E. B. si vypůjčil od své matky M. B. osobni motorové vozidlo zn. Subaru Impresa, kterým dne 15. 12. 2011 kolem 08:40 hod. přivezl společně odsouzené M. S. a O. J. k prodejně předmětného zlatnictví, načež M. S. a O. J. po předchozím zamaskování obličejů šátky, kuklou, nasazení rukavic a s předem připravenou zbraní – plynovou pistolí vstoupili do vnitřních prostor prodejny zlatnictví, kde odsouzený M. S. namířil zbraň na prodavačku L. M. a pod pohrůžkou použití zbraně ji přinutil k vydání 6 kusů plat s řetízky ze žlutého kovu a dvou kusů plat s náramky ze žlutého kovu, které odsouzený O. J. uložil do předem přinesené tašky, načež z prodejny i se šperky utekli, nasedli do auta řízeného E. B. a z místa odjeli, poté šperky převzal obviněný T. B. a téhož dne v odpoledních hodinách zprostředkoval prodej těchto šperků u bratrů Š., kteří mu za výkup zaplatili částku ve výši 450 tis. Kč, kterou předal M. S., avšak jelikož s ohledem na skutečnost, že o předmětném přepadení informovala v mezidobí média, bratři Š. následně koupi zrušili, šperky vrátili oproti původně zaplacené ceně, a proto poté obviněný T. B. zprostředkoval opětovný prodej šperků u D. Š., kdy za tuto činnost a příslib mlčenlivosti od M. S. vyinkasoval odměnu ve výši nejméně 20 tis. Kč, kdy odsouzený M. S. z části peněz získaných prodejem zlata vyplatil i dalším spoluodsouzeným jejich podíl za přepadení a zbytek peněz použil pro vlastní potřebu, přičemž odcizením zlatých šperků byla způsobena právnické osobě B. B., se sídlem U. B., škoda v celkové výši 2 519 665 Kč. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci, soudu pro mládež, ze dne 13. 6. 2017, sp. zn. 4 Tmo 4/2017, podal obviněný T. B. prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázal na dovolací důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. a namítl, že napadený rozsudek odvolacího soudu a jemu předcházející rozsudek nalézacího soudu spočívají na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a že rozhodnutím odvolacího soudu mu byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, resp. mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Vytkl rovněž tzv. extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy, porušení práva na spravedlivý proces, zákazu reformationis in peius a hmotněprávních a procesních pravidel pro stanovení a přiznání nároku na náhrady škody. 5. Konstatoval, že soud svůj závěr o vině postavil téměř výhradně na výpovědi svědka M. S., kterou je nutno považovat za nevěrohodnou. Uvedený svědek byl hlavním aktérem předmětné trestné činnosti a v současné době si odpykává mnohaletý trest odnětí svobody. Navíc měl motiv se mu mstít za to, že se odmítl podílet na získávání kompromitujících informací o osobách policistů, státních zástupců a soudců. Soudy obou stupňů se věrohodno