8 Tdo 1304/2017 – Nejvyšší soud

8 Tdo 1304/2017-40 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. 12. 2017 o dovolání obviněného L. K. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 2. 2017, sp. zn. 4 To 256/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 4 T 43/2016, takto: Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 2. 2017, sp. zn. 4 To 256/2016, a rozsudek Okresního soudu v Teplicích ze dne 25. 4. 2016, sp. zn. 4 T 43/2016. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265­l odst. 1 tr. ř. se přikazuje Okresnímu soudu v Teplicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 25. 4. 2016, sp. zn. 4 T 43/2016, byl obviněný L. K. uznán vinným přečinem usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, 3 tr. zákoníku, kterého se dopustil skutkem popsaným tak, že jako stavební technik firmy K-STAV, s. r. o., IČ: 49099396 (dále jen „společnost K-STAV“), s osvědčením odborné způsobilosti osob pro dočasné stavební konstrukce (instruktora lešenářské techniky) č. 3774/2009, hrubým způsobem porušil své pracovní povinnosti a předal protokolem o předání a převzetí lešení ze dne 18. 5. 2015 firmě RENBAU, s. r. o., IČ: 25025317 (dále jen „společnost RENBAU“), zastoupené B. H., lešení typu PERI UP, HŰNNEBECK, BOSTA 70 na stěně S3 o výměře 620 m2 na panelovém domě v T., D., tento předávací protokol vystavil, aniž si ověřil, že postavené lešení splňuje nároky kladené na tento typ konstrukcí ČSN 738101, nařízením vlády č. 362/2005 Sb., a návodem výrobce, lešení bylo přitom postaveno v příkrém rozporu s požadavky norem na stavbu a provoz lešení, společnost RENBAU prováděla na základě smlouvy o dílo uzavřené s objednatelem Stavební bytové družstvo „Mír“ T., zakázku „Obnovující nátěr obvodového pláště včetně navazujících oprav bytového domu v T., D.“, k těmto pracím pak najímala jednotlivé subdodavatelské firmy, mezi jinými i firmu M. P., pro tuto firmu pracoval jako lakýrník poškozený J. B., který dne 11. 11. 2015 kolem 13.10 hod. z důvodu chybně postaveného lešení z něho spadl, přičemž v době úrazu nebyl ovlivněn cizorodými látkami ani netrpěl zdravotními problémy, které by se mohly podílet na pádu z lešení, a utrpěl polytrauma (mnohočetné závažné poranění), které vedlo k smrti. 2. Za tento přečin byl obviněný podle § 143 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti roků. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu činnosti stavebního technika s oprávněním vedoucího, instruktora či garanta pro dočasné stavební konstrukce, zejména lešení na dobu pěti let. Podle § 81 odst. 3 tr. ř. bylo uloženo zničení jednoho kusu bílé elektrikářské stahovací pásky na kabely. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené D. B. na náhradě škody částku 544.301 Kč. Se zbytkem nároku byla poškozená podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací usnesením ze dne 15. 2. 2017, sp. zn. 4 To 256/2016, odvolání obviněného podané proti shora citovanému rozsudku soudu prvního stupně jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce s odkazem na důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání pro nedostatky, které vedly k nesprávné právní kvalifikaci. Spatřoval je zejména v tom, že se soudy nezaměřily na řádné objasnění povinností, které měl obviněný porušit. Tuto vadu shledal jak v popisu skutkových zjištění, kde chybí uvedení toho, co výslovně na lešení bylo v příkrém rozporu s požadavky norem, tj., jaké konkrétní nedostatky lešení vykazovalo, tak i v nedostatečném posouzení příčinné souvislosti mezi jeho jednáním a následkem v podobě smrti poškozeného, a to mimo jiné s ohledem na zavinění dalších osob. Uvedené hmotněprávní nedostatky se promítly i do popisu skutku, který nesplňuje požadavky kladené na výrok rozhodnutí ustanovením § 120 odst. 1 tr. ř. 5. Obviněný soudům vytýkal způsob, jakým vyhodnotily příčinný vztah mezi protiprávním jednáním, které je mu kladeno za vinu, a vzniklým následkem, protože se nezabývaly významem příčiny z hlediska principu gradace příčinné souvislosti. Poukazoval na to, že okresní soud se těmito otázkami vůbec nezabýval a existenci příčinné souvislosti toliko konstatoval. Krajský soud sice příčinný vztah dovodil a poukázal i na případnou trestní odpovědnost vůči dalším subjektům, a to generálnímu dodavateli a subdodavateli, jenž od obviněného lešení převzal a odpovídal za jeho další užívání, a taktéž vůči uživateli lešení, který umožnil poškozenému jako svému zaměstnanci, aby na lešení pracoval, avšak tyto své úvahy již nepromítl do závěru o použité právní kvalifikaci podle § 143 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Především je nevyhodnotil s ohledem na hrubé porušení zákonů o bezpečnosti práce. 6. Soudům obou stupňů tak obviněný vytýkal, že v dostatečné míře neposoudily všechny skutečnosti rozhodné pro závěr o tom, že ve smyslu § 143 odst. 3 tr. ř. došlo v jednání obviněného k hrubému porušení povinností. Řádně soudy proto v této souvislosti nevyhodnotily, že obviněný nebyl jedinou osobou, která nesla za vadné postavení lešení odpovědnost, protože zásadně nebyl tím, kdo lešení stavěl. Soudy v potřebné míře neposuzovaly, že nesprávně lešení postavil někdo jiný, ani to, že přebírající společnost měla převzetí takového lešení odmítnout, neboť odpovídala podle předpisů o bezpečnosti práce za užívání lešení ze strany svých zaměstnanců i dalších najímaných subjektů. K tomu přistoupila též firma, která i přes zjevné vady lešení po dlouhou dobu využívala i s jeho nedostatky, a tak umožnila svému zaměstnanci na něm pracovat. Odmítnout práci na předmětném lešení měl i sám poškozený, neboť byl v oblasti bezpečnosti práce proškolen a byl schopen rozpoznat zjevné vady konstrukce. Ve smyslu nařízení vlády č. 362/2005 Sb., o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky, ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon č. 362/2005 Sb.“), a jeho přílohy, konkrétně části VII. bodu 5., byla osobou odpovědnou za užívání lešení společnost RENBAU a její zástupce B. H., který se hájil tím, že o lešenářských konstrukcích v podstatě nic neví a spoléhal na odbornost obviněného. Za této situace však neměl lešení přebírat a vystupovat v pozici osoby odpovědné za jeho užívání. 7. Obviněný z těchto důvodů, kdy soudy nebraly při svých závěrech o tom, že naplnil znaky kvalifikované skutkové podstaty podle § 143 odst. 3 tr. zákoníku, v úvahu všechny skutečnosti, považuje toto právní posouzení za nesprávné, neboť jeho jednání mělo být posouzeno podle § 143 odst. 1 tr. zákoníku, když k porušení důležité povinnosti vyplývající z jeho zaměstnání či postavení ve smyslu § 143 odst. 2 tr. zákoníku by z jeho strany došlo pouze za předpokladu naplnění principu gradace příčinné souvislosti, avšak jeho čin takové závažnosti ve smyslu zásadní příčiny nedosahuje. 8. Kromě těchto právních nedostatků obviněný soudům vytkl i neúplnost provedeného dokazování, zejména pokud nebyl akceptován jeho návrh na vypracování znaleckého posudku z oboru bezpečnosti a ochrany zdraví při práci se zaměřením na stavbu lešení, který byl soudem zamítnut. Zprávu Státního úřadu inspekce práce ze dne 2. 2. 2016 nelze podle jeho názoru považovat ani za odborné vyjádření ve smyslu § 105 odst. 1 tr. ř., neboť neodpovídala významu objasňovaných skutečností. Vedle posouzení kvality lešení nedošlo především k zjištění povinností všech zúčastněných subjektů, a u poškozeného ke zhodnocení zdravotní způsobilosti pro práci ve výškách (např. pravidelné lékařské prohlídky, proškolení, apod.). 9. Pokud soudy zjistily, že poškozený netrpěl zdravotními problémy, které by se mohly podílet na jeho pádu z lešení, opíraly se zřejmě o znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, který jen konstatuje, že u poškozeného nebyly zjištěny žádné chorobné změny, jež by mohly vést k náhlému zhoršení zdravotního stavu s následným pádem z výšky. To však bez dalšího neznamená, že poškozený netrpěl potížemi způsobilými přivodit mu pád jako např. závrať. Podle skutkových zjištění poškozený při pádu nekřičel, což se jeví poměrně nestandardní a neobvyklé. Provedenými důkazy nebylo ani objasněno, co bezprostředně předcházelo pádu poškozeného, ani to, z jakého konkrétního místa vypadl. Obviněný předestřel dosud nezodpovězenou otázku, zda by poškozený nespadl, pokud by lešení bylo postaveno bez vad, a zda byla vada konstrukce lešení skutečnou pří