8 Tdo 1304/2017 — Nejvyšší soud

8 Tdo 1304/2017 citace  Název judikátu:Hrubé porušení povinnosti; gradace příčinné souvislosti Právní věta:Usmrcení z nedbalosti, Hrubé porušení zákona § 143 odst. 1, 3 tr. zákoníku I. Okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby podle § 143 odst. 3 tr. zákoníku je naplněna, pokud dojde k hrubému porušení jednoho či více z vyjmenovaných zákonů, jež má za dané situace zpravidla za následek způsobení smrti člověka a které je podstatně závažnější, než jakým je porušení důležité povinnosti uložené podle zákona ve smyslu § 143 odst. 2 tr. zákoníku. Půjde přitom o výrazně intenzivnější porušení jedné zákonné normy anebo porušení více zákonných norem příslušného zákona, což v souhrnu podstatně zvyšuje závažnost činu. Na hrubé porušení zákona lze usuzovat z povahy a intenzity porušení příslušného zákona, které musí být závažné a k němuž dochází především tehdy, když se na vzniku smrtelného následku nepodílely další osoby, nebo pokud pachatel porušil více různých zákonných norem apod. Jestliže se na vzniku smrtelného následku podílelo jak jednání pachatele, tak jednání dalších osob, je třeba při úvaze o naplnění znaku spočívajícího v hrubém porušení zákona zkoumat konkrétní okolnosti skutku a hodnotit význam a důležitost jednání pachatele pro vznik tohoto následku (viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 32/2016 Sb. rozh. tr.). Popis skutku, Usmrcení z nedbalosti, Hrubé porušení zákona, Rozsudek § 143 odst. 1, 3 tr. zákoníku, § 120 odst. 3 tr. ř. II. Ve výroku rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným trestným činem usmrcení z nedbalosti spáchaným proto, že hrubě porušil některý ze zákonů ve smyslu § 143 odst. 1, 3 tr. zákoníku, musí být v popisu skutku uvedeno konkrétní ustanovení takového zákona, které obviněný porušil. Nestačí, je-li poukaz na porušené zákonné ustanovení obsažen jen v odůvodnění rozsudku. Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:6. 12. 2017 Spisová značka:8 Tdo 1304/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:8.TDO.1304.2017.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Hrubé porušení zákona Popis skutku Rozsudek Usmrcení z nedbalosti Dotčené předpisy:§ 143 odst. 1 tr. zákoníku § 143 odst. 3 tr. zákoníku § 120 odst. 3 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:20. 3. 2018 Publikováno ve sbírce pod číslem:10 / 2019 Anotace:Rozsudkem soudu I. stupně byl obviněný uznán vinným přečinem usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Proti rozsudku soudu I. stupně podal obviněný odvolání, které odvolací podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Nejvyšší soud se na základě dovolání obviněného zabýval naplněním okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby podle § 143 odst. 3 tr. zákoníku, otázkou hrubého porušení zákona a náležitostí výroku rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným trestným činem usmrcení z nedbalosti ve smyslu § 143 odst. 3 tr. zákoníku. Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 1304/2017-40 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. 12. 2017 o dovolání obviněného L. K. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 2. 2017, sp. zn. 4 To 256/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 4 T 43/2016, takto: Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 2. 2017, sp. zn. 4 To 256/2016, a rozsudek Okresního soudu v Teplicích ze dne 25. 4. 2016, sp. zn. 4 T 43/2016. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265­l odst. 1 tr. ř. se přikazuje Okresnímu soudu v Teplicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 25. 4. 2016, sp. zn. 4 T 43/2016, byl obviněný L. K. uznán vinným přečinem usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, 3 tr. zákoníku, kterého se dopustil skutkem popsaným tak, že jako stavební technik firmy K-STAV, s. r. o., IČ: 49099396 (dále jen „společnost K-STAV“), s osvědčením odborné způsobilosti osob pro dočasné stavební konstrukce (instruktora lešenářské techniky) č. 3774/2009, hrubým způsobem porušil své pracovní povinnosti a předal protokolem o předání a převzetí lešení ze dne 18. 5. 2015 firmě RENBAU, s. r. o., IČ: 25025317 (dále jen „společnost RENBAU“), zastoupené B. H., lešení typu PERI UP, HŰNNEBECK, BOSTA 70 na stěně S3 o výměře 620 m2 na panelovém domě v T., D., tento předávací protokol vystavil, aniž si ověřil, že postavené lešení splňuje nároky kladené na tento typ konstrukcí ČSN 738101, nařízením vlády č. 362/2005 Sb., a návodem výrobce, lešení bylo přitom postaveno v příkrém rozporu s požadavky norem na stavbu a provoz lešení, společnost RENBAU prováděla na základě smlouvy o dílo uzavřené s objednatelem Stavební bytové družstvo „Mír“ T., zakázku „Obnovující nátěr obvodového pláště včetně navazujících oprav bytového domu v T., D.“, k těmto pracím pak najímala jednotlivé subdodavatelské firmy, mezi jinými i firmu M. P., pro tuto firmu pracoval jako lakýrník poškozený J. B., který dne 11. 11. 2015 kolem 13.10 hod. z důvodu chybně postaveného lešení z něho spadl, přičemž v době úrazu nebyl ovlivněn cizorodými látkami ani netrpěl zdravotními problémy, které by se mohly podílet na pádu z lešení, a utrpěl polytrauma (mnohočetné závažné poranění), které vedlo k smrti. 2. Za tento přečin byl obviněný podle § 143 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti roků. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu činnosti stavebního technika s oprávněním vedoucího, instruktora či garanta pro dočasné stavební konstrukce, zejména lešení na dobu pěti let. Podle § 81 odst. 3 tr. ř. bylo uloženo zničení jednoho kusu bílé elektrikářské stahovací pásky na kabely. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené D. B. na náhradě škody částku 544.301 Kč. Se zbytkem nároku byla poškozená podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací usnesením ze dne 15. 2. 2017, sp. zn. 4 To 256/2016, odvolání obviněného podané proti shora citovanému rozsudku soudu prvního stupně jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce s odkazem na důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání pro nedostatky, které vedly k nesprávné právní kvalifikaci. Spatřoval je zejména v tom, že se soudy nezaměřily na řádné objasnění povinností, které měl obviněný porušit. Tuto vadu shledal jak v popisu skutkových zjištění, kde chybí uvedení toho, co výslovně na lešení bylo v příkrém rozporu s požadavky norem, tj., jaké konkrétní nedostatky lešení vykazovalo, tak i v nedostatečném posouzení příčinné souvislosti mezi jeho jednáním a následkem v podobě smrti poškozeného, a to mimo jiné s ohledem na zavinění dalších osob. Uvedené hmotněprávní nedostatky se promítly i do popisu skutku, který nesplňuje požadavky kladené na výrok rozhodnutí ustanovením § 120 odst. 1 tr. ř. 5. Obviněný soudům vytýkal způsob, jakým vyhodnotily příčinný vztah mezi protiprávním jednáním, které je mu kladeno za vinu, a vzniklým následkem, protože se nezabývaly významem příčiny z hlediska principu gradace příčinné souvislosti. Poukazoval na to, že okresní soud se těmito otázkami vůbec nezabýval a existenci příčinné souvislosti toliko konstatoval. Krajský soud sice příčinný vztah dovodil a poukázal i na případnou trestní odpovědnost vůči dalším subjektům, a to generálnímu dodavateli a subdodavateli, jenž od obviněného lešení převzal a odpovídal za jeho další užívání, a taktéž vůči uživateli lešení, který umožnil poškozenému jako svému zaměstnanci, aby na lešení pracoval, avšak tyto své úvahy již nepromítl do závěru o použité právní kvalifikaci podle § 143 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Především je nevyhodnotil s ohledem na hrubé porušení zákonů o bezpečnosti práce. 6. Soudům obou stupňů tak obviněný vytýkal, že v dostatečné míře neposoudily všechny skutečnosti rozhodné pro závěr o tom, že ve smyslu § 143 odst. 3 tr. ř. došlo v jednání obviněného k hrubému porušení povinností. Řádně soudy proto v této souvislosti nevyhodnotily, že obviněný nebyl jedinou osobou, která nesla za vadné postavení lešení odpovědnost, protože zásadně nebyl tím, kdo lešení stavěl. Soudy v potřebné míře neposuzovaly, že nesprávně lešení postavil někdo