8 Tdo 1334/2018

Krajský soudu v Plzni rozsudkem ze dne 13. 4. 2018, sp. zn. 5 T 9/2017, uznal obviněnou J. F. (dále jen „obviněná“, příp. „dovolatelka“) vinnou, že dne 23. 7. 2017 v přesně nezjištěné době od 02:44 hodin do 06:10 hodin ve svém tehdejším bydlišti v XY, v koupelně bytu porodila bez asistence lékaře živé novorozené dítě mužského pohlaví, zralé, donošené, mimoděložního života plně schopné, kdy následně přesně nezjištěným způsobem působila vysloveně hrubým zevním násilím proti hlavičce novorozence v úmyslu jej usmrtit, avšak v koupelně ji vyrušila její matka D. F., a protože dítě stále brečelo, tedy jevilo známky života, řekla své matce, ať jej odveze do babyboxu umístěného v XY, což její matka udělala a dne 23. 7. 2017 v 06:10 hodin novorozence do předmětného babyboxu vložila, tento byl následně hospitalizován na neonatologickém oddělení Fakultní nemocnice XY, kde dne 24. 7. 2017 v 16.56 hodin zemřel v důsledku poranění způsobených bezprostředně po porodu, když bylo zjištěno, že použitým hrubým zevním násilím utrpěl dlouhou lineární a široce rozestoupenou zlomeninu pravé temenní kosti začínající při jejím dolním okraji a zasahující až k vazivovému spojení mezi týlními kostmi, kdy došlo i k vylomení jejího spojení se šupinou kosti spánkové vpravo, lineární zlomeninu v přední části temenní kosti vpravo zasahující k velké fontanele, dlouhou lineární zlomeninu levé temenní kosti začínající při jejím dolním okraji a zasahující až k vazivovému spojení mezi temenními kostmi, zlomeninu přední jámy lebeční vlevo přecházející v podobě lineární pukliny i do oblasti přední jámy lebeční vpravo, roztržení vazivového spojení mezi čelní a temenní kostí vlevo, masivní krevní výron pod tvrdou plenou mozkovou oboustranně, masivní úrazové prokrvácení měkkých plen mozkových, krev v komorovém systému mozku, otok mozku těžkého stupně, rozsáhlé prokrvácení měkkých pokrývek lebečních v krajině čelní, spánkové, temenní i týlní oboustranně, vícečetné krevní výrony v oblasti čela, krajiny temenní a spánkové vpravo s ložiskovým povrchním sedřením rohové vrstvy pokožky, krevní výron vpravo v krajině lícní, vícečetné krevní výrony vlevo v krajině spánkové a čelní a šok z krevní ztráty, když bezprostřední příčinou smrti novorozence byl otok mozku při těžkém mozkově-lebečním poranění.

Takto popsané jednání obviněné soud právně kvalifikoval jako zvlášť závažný zločin vraždy podle § 140 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a uložil jí podle § 140 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání sedmnácti (17) let, pro jehož výkon ji zařadil podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. jí rovněž uložil povinnost, aby zaplatila poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky se sídlem Plzeň, Sady 5. května 59, na náhradě škody částku 2.344 Kč.

Proti tomuto rozsudku podala obviněná odvolání, které Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 12. 6. 2018, sp. zn. 7 To 43/2018, podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.

Obviněná se ani s tímto rozhodnutím odvolacího soudu neztotožnila a podala proti němu prostřednictvím obhájce Mgr. Víta Zahálky dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť měla za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

Nejvyšší soud na podkladě tohoto mimořádného opravného prostředku obviněné usnesením ze dne 23. 1. 2019, sp. zn. 8 Tdo 1334/2018-I., podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení odvolacího soudu i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně, podle § 265k odst. 2 tr. ř. rovněž všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Plzni, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Bezprostředně před tímto rozhodnutím Nejvyšší soud vlastním šetřením zjistil, že obviněná v současné době vykonává uložený trest odnětí svobody ve Věznici Opava.

Podle § 265l odst. 4 tr. ř. platí, že vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání výrok o trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě.

V přezkoumávané věci je evidentní, že nastaly zákonné podmínky k tomu, aby Nejvyšší soud podle citovaného ustanovení rozhodl. Zrušením dovoláním napadených rozhodnutí totiž odsuzující rozsudek soudu prvního stupně pozbyl právní moci a tím i vykonatelnosti, čímž současně zanikl právní důvod k omezení osobní svobody obviněné formou výkonu jí uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody. Bylo proto třeba posoudit, zda existují důvody k tomu, aby její osobní svoboda byla omezena vazbou.

Nejvyšší soud v tomto stadiu řízení nezjistil žádné konkrétní skutečnosti, které by odůvodňovaly některý z důvodů vazby podle § 67 písm. a) až c) tr. ř. Trestní stíhání obviněné sice bylo vedeno vazebně, ale aktuálně nelze shledávat důvody omezení její osobní svobody tímto zabezpečovacím institutem.

Proto Nejvyšší soud podle § 265l odst. 4 tr. ř. rozhodl, že obviněná se do vazby nebere.