8 Tdo 1361/2021 — Nejvyšší soud

8 Tdo 1361/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:16. 2. 2022 Spisová značka:8 Tdo 1361/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:8.TDO.1361.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Hodnocení důkazů Násilí proti úřední osobě Nepříčetnost Úmysl Dotčené předpisy:§ 325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku § 2 odst. 5,6 tr. ř. § 15 odst. 1 tr. zákoníku § 26 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:4. 5. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 1361/2021-309 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. 2. 2022 o dovolání obviněného D. E., nar. XY ve XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Vinařice, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 9. 2021, sp. zn. 5 To 228/2021, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 3 T 75/2021, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného D. E. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 19. 7. 2021, sp. zn. 3 T 75/2021, byl obviněný D. E. (dále také „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným přečiny násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a výtržnictví podle § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, za které byl podle § 325 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozeným J. Š. částku ve výši 2 290 Kč a Krajskému ředitelství policie XY částku ve výši 420 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. bylo poškozené Krajské ředitelství policie XY odkázáno se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Proti označenému rozsudku podal obviněný odvolání, které bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 8. 9. 2021, sp. zn. 5 To 228/2021, podle § 256 tr. ř. zamítnuto. 3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný označených přečinů dopustil tím, že dne 31. 3. 2021 okolo 21:30 hodin, v XY, nereagoval na výzvu k prokázání totožnosti a neodpověděl na dotaz, zda má u sebe zbraň, byl viditelně nervózní a působil dojmem, že je pod vlivem drog, proto proti němu policista J. Š., ČOZ XY, oděný do služebního stejnokroje příslušníků Policie České republiky černé barvy s viditelnými nápisy POLICIE, použil hmaty a chvaty, aby ho svedl na zem, čemuž se obviněný bránil údery pěstí, z toho důvodu se zásahu zúčastnil i policista M. M., ČOZ XY, rovněž oděný do služebního stejnokroje příslušníků Policie České republiky černé barvy s viditelnými nápisy POLICIE, jehož obviněný uchopil za reflexní vestu a strhl mu ji, následně se podařilo zasahujícím policistům obviněného svést na zem, kde se stále pokoušel údery rukama i kopy nohama útočit na zasahující policisty, čímž způsobil J. Š. jednak prsty oděrku za pravým uchem, když mu strhl z obličeje respirátor, jednak mu úderem do hrudníku způsobil škodu poškozením displeje mobilního telefonu zn. Huawei P smart, IMEI: XY, černomodré barvy, uloženého v pravé náprsní kapse uniformy, ve výši 2 290 Kč, M. M. stržení kůže na malíku levé ruky a krvavou oděrku na ukazováku pravé ruky a Krajskému ředitelství policie XY, IČ: XY, poškozením vesty škodu ve výši 420 Kč, a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl trestním příkazem Okresního soudu v Mělníku ze dne 17. 12. 2020, sp. zn. 14 T 135/2020, který nabyl právní moci dne 8. 1. 2021, odsouzen pro trestný čin výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku mj. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu s dohledem v trvání dvou let. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 9. 2021, sp. zn. 5 To 228/2021, podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázal na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces a nebylo respektováno pravidlo in dubio pro reo. 5. Uvedl, že skutek tak, jak je popsán ve výrokové části, postrádá znaky subjektivní stránky trestných činů, jimiž byl uznán vinným. Podle jeho mínění se nalézací soud subjektivní stránkou trestné činnosti nezabýval, k zavinění se vyjádřil pouze krátce pod bodem 17., kde poznamenal, že k naplnění znaků kvalifikované skutkové podstaty postačí zavinění z nevědomé nedbalosti, které u něj bylo zjištěno. Jakým způsobem ovšem bylo toto zavinění zjištěno, soud nespecifikoval. Navíc není zřejmé, k jakému ze stíhaných trestných činů se uvedená forma zavinění vztahuje. Zdůraznil, že trestné činy násilí proti úřední osobě a výtržnictví jsou trestnými činy úmyslnými a že soud podle § 120 odst. 3 tr. ř. nedostál požadavku, aby skutková věta obsahovala všechny relevantní okolnosti z hlediska použité právní kvalifikace. Ani z odůvodnění rozsudku forma zavinění nevyplývá. 6. Ačkoliv nalézací soud připustil, že to nebyl on, kdo konflikt vyprovokoval, přesto uvedl, že zásah policisty J. Š. byl zcela po právu, pokusil-li se jej svést na zem. Podle soudu měl dovolatel vědět, že napadení jiné osoby na veřejně přístupném místě porušuje zájem na ochraně klidného občanského soužití, a byl s tím srozuměn. To je ale v přímém rozporu se závěrem soudu, že dovolatel zásah nevyprovokoval. Jestliže byl sám napaden a následně se pouze pokoušel bránit, nemohl napadnout jinou osobu, nadto s úmyslem tak učinit na veřejně přístupném místě. Poukázal na audiozáznam hovoru, z něhož se podává, že bezprostředně před událostí opakovaně volal na tísňovou linku, vyjadřoval strach z pronásledování a hovořil o falešných policistech. V návaznosti na tento jeho hovor přijela policejní hlídka, která mu provedla test na alkohol a drogy s negativním výsledkem, počkala s ním na autobusovém nádraží a dohlédla na jeho odjezd autobusem. Před nástupem do autobusu tedy ani neměl příležitost marihuanu kouřit, proto skutkové zjištění, podle něhož se jednání dopustil ve stavu intoxikace, je v extrémním rozporu s provedenými důkazy. Odvolací soud se nevypořádal s tím, že znalec, který vyhotovil znalecký posudek, během hlavního líčení vypověděl, že měl k dispozici pouhé minimum podkladů, neměl k dispozici toxikologické vyšetření ani se neseznámil s předmětnou policejní zprávou o jeho negativním výsledku na drogy a alkohol či s kamerovými záznamy z místa činu. Podle názoru dovolatele je uvedený znalecký posudek neúplný a nepoužitelný, v řízení měl být přibrán jiný znalec, neboť vysvětlení znalce u hlavního líčení k výsledku nevedlo. Nalézací soud však návrh na vyhotovení nového znaleckého posudku zamítl. 7. Podle obviněného policisté při zásahu překročili své pravomoci, sami iniciovali útok, vyzvali dovolatele bezdůvodně k vystoupení z autobusu. Řidič autobusu vypověděl, že se obviněný nechoval agresivně a nebyl s ním konflikt. Nelze pochopit, jak došli policisté vně autobusu k závěru, že dovolatel uvnitř byl intoxikován. Poukázal na konkrétní ustanovení zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, o oprávnění policisty vyzvat k prokázání totožnosti ze zcela konkrétních, taxativně vyjmenovaných důvodů, z nichž žádný nenastal, a ani další ustanovení citovaného zákona nebyla splněna. Kamera zasahujícího policisty nebyla v průběhu zákroku zapnuta, k tomu došlo až ve chvíli, kdy dovolatel ležel na zemi, takže samotný zákrok nebyl zaznamenán. Z kamerového záznamu však vyplynulo, že policisté se domlouvali, jakým způsobem budou zákrok prezentovat. Podle lékařských zpráv byla obviněnému zlomena dvě žebra, způsobena perforace levého bubínku a otok tváře. Policisté přitom utrpěli pouze drobné oděrky, tudíž je zjevné, že jejich zákrok byl zcela nepřiměřený. Dovolatel nevěděl, že osoby, které proti němu zasahovaly, byli opravdoví policisté. Odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2012, sp. zn. 7 Tdo 629/2012, podle něhož, pokud má jednání úřední osoby zjevné znaky svévole, například tím, že výrazně vybočuje z mezí její pravomoci, nedopadá na ní ustanovení § 127 odst. 2 tr. zákoníku, a proto skutek osoby, která reaguje na nesprávný postup této úřední osoby verbálním, nebo fyzickým útokem, nemůže být považován za přečin násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 tr. zákoníku. Akcentoval rovněž rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 8. 2014, sp. zn. 11 A 69/2013, z něhož se podává, že jestliže policista požaduje průkaz totožnosti předložení