8 Tdo 137/2013 – Nejvyšší soud

8 Tdo 137/2013-43 U S N E S E N ÍNejvyšší soud České republiky jako soud pro mládež rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. února 2013 o dovolání obviněného mladistvého „tulipána“*), proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, soudu pro mládež, ze dne 19. 9. 2012, sp. zn. 31 Tmo 5/2012, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci, soudu pro mládež, pod sp. zn. 7 Tm 13/2011, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného mladistvého „tulipána“ o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Liberci, soudu pro mládež, ze dne 24. 11. 2011, sp. zn. 7 Tm 13/2011, byl obviněný mladistvý „tulipán“ (dále jen „mladistvý“) uznán vinným proviněním (§ 6 odst. 1 z. s. m.) porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práva k databázi podle § 270 odst. 1 tr. zákoníku. Za uvedené provinění mu bylo podle § 270 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 31 odst. 1 z. s. m. uloženo trestní opatření odnětí svobody v trvání pěti měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 33 odst. 1 tr. zákoníku odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku za použití § 24 odst. 1 písm. d) z. s. m. bylo mladistvému dále uloženo opatření propadnutí věci. Výrokem podle § 229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto také o náhradě škody. Citovaný rozsudek napadli odvoláními mladistvý a okresní státní zástupkyně. Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka Liberec, soud pro mládež, jako soud odvolací rozsudkem ze dne 19. 9. 2012, sp. zn. 31 Tmo 5/2012, z podnětu odvolání mladistvého podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. rozhodl tak, že mladistvého uznal vinným proviněním porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práva k databázi podle § 270 odst. 1 tr. zákoníku za užití § 6 odst. 1 z. s. m., kterého se podle popsaných skutkových zjištění dopustil tím, že v L. v době od 10. 6. 2009 do 19. 4. 2010 v ulici C. v místě svého bydliště jako hlavní správce a administrátor provozoval webové stránky, kde za využití tzv. hostingu s možností uložení dat na serveru společnosti FlyNetwork, s. r. o., v prostoru vyhrazeném pro své stránky umístil a ponechal odkazy, tzv. embedded linky umožňující přístup k neoprávněným rozmnoženinám filmových a televizních děl umístěných na externích serverech tak, že kdokoli k nim mohl mít prostřednictvím stránky přístup na místě a v čase podle své vlastní volby počítačovou sítí internet, aniž by k tomu měl souhlasy nositelů autorských práv, a to přesto, že byl dopisem Č. p. u., zastupující nositele autorských práv, ze dne 30. 5. 2008 vyzván k ukončení tohoto jednání, čímž porušil zejména ustanovení § 12 odst. 1, 4 písm. f), § 18 odst. 1, 2, § 80 odst. 1, 2 písm. e) a § 84 odst. 1, odst. 2 písm. d) zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších právních předpisů (autorský zákon), [dále jen „aut. zák.“] ke škodě Č. t., K.h., P., a nositelů autorských práv zastoupených Č. p. u., P., S., tedy společností Blue Sky Film Distribution, a. s., Bontonfilm, a. s., Falcon, a. s., Filmexport home video, s. r. o., Filmhouse, s. r. o., Forum Home Entertainment Czech, s. r. o., HBO Česká republika spol. s r. o., Hollywood C.E., s. r. o., Intersonic spol. s r. o., organizační složka, Magic Box, a. s., Národní filmový archiv, Palace Cinemas Czech, s. r. o., resp. její nástupnické společnosti Cinema City Czech, s. r. o., Sony Music Entertainment Czech Republic, s. r. o., SPI International Czech republic, s. r. o., Urania, s. r. o., Warner Bros. Entertainment s. r. o., Země pohádek, a. s., Columbia Pictures Industries, Inc., Disney Enterprises, Inc., New Line Productions, Inc., Paramount Picture Corporation, Twentieth Century F, Universal City Studios LLLP a Universal City Studios Productions LLLP, Warner Bros. Entertainment Inc., NEGATIV, s. r. o., a První veřejnoprávní, s. r. o., a to zpřístupněním 2470 ve výroku konkrétně citovaných názvů jednotlivých děl. Za toto provinění odvolací soud mladistvého odsoudil podle § 270 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 31 odst. 1 z. s. m. k trestnímu opatření odnětí svobody v trvání pěti měsíců, jehož výkon podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 33 odst. 1 tr. zákoníku odložil na zkušební dobu v trvání jednoho roku (usnesením Okresního soudu v Liberci, soudu pro mládež, ze dne 10. 1. 2013, sp. zn. 7 Tm 13/2011, byl tento trest mladistvému na základě amnestie prezidenta republiky ze dne 1. 1. 2013 prominut). Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku za použití § 24 odst. 1 písm. d) z. s. m. mladistvému dále uložil opatření propadnutí věci, a to notebooku zn. EMACHINES, černé barvy, včetně brašny. Rovněž rozhodl o náhradě škody. Odvolací soud pro mládež odvolání státní zástupkyně podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Proti uvedenému rozsudku soudu druhého stupně podal mladistvý prostřednictvím obhájce JUDr. Jana Vodičky s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání. Brojil jím proti použití právní kvalifikace podle § 270 tr. zákoníku, neboť jednáním, které mu je kladeno za vinu, znaky tohoto trestného činu nenaplnil. Upozornil na to, že jde o normu s tzv. blanketní dispozicí, která odkazuje na autorský zákon, a proto bylo nutno zkoumat, zda jeho jednáním došlo k zásahu do práv chráněných autorským zákonem. Mladistvý považoval za prokázané, že na svém serveru, ale ani kdekoliv jinde na internetu neumístil žádné audiovizuální dílo, ale toliko obyčejné odkazy na jinou internetovou stránku nebo tzv. embedd kódy, které pouze odkazovaly na film umístěný na serveru odlišném od jeho serveru. S ohledem na ustanovení § 12 a § 18 aut. zák. nemůže být sdělením nebo zpřístupněním díla veřejnosti pouhý odkaz na to, kde je dílo umístěno. Na podkladě ustanovení § 18 odst. 2 aut. zák. zdůraznil, že v jeho smyslu se porušení autorského práva dopouští pouze ten, kdo umístí dílo na internet bez souhlasu jeho autora. Taková činnost však mladistvému za vinu není kladena. Pro případ, že by pouhý odkaz na umístění díla kdekoli na internetu mohl být porušením § 18 odst. 2 aut. zák., odkázal i na ustanovení § 18 odst. 3 aut. zák., podle něhož sdělováním díla veřejnosti není pouhé zařízení umožňujícího takové sdělování. V této souvislosti mladistvý zmínil i nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. I. ÚS 69/06, v návaznosti na nějž vyjádřil svou úvahu, že nemůže při výkladu uvedených ustanovení autorského zákona docházet k absurdním situacím, aby porušením autorského práva bylo i sdělení třetí osobě, že dnes večer běží v kině nějaké audiovizuální dílo či provoz vyhledávačů seznam.cz, Google.cz, apod. Mladistvý rovněž vytýkal, že ve vztahu k provinění podle § 270 tr. zákoníku absentuje subjektivní stránka, neboť nevěděl, že způsob jeho činnosti je trestným jednáním, protože před spuštěním svého serveru prověřoval z dostupných zdrojů legálnost svého postupu a dospěl k závěru, že pouhé umístění odkazu není porušením autorského práva. Poukázal rovněž na chybějící soudní výklad a označil za absurdní, aby u něho byla předpokládána znalost problematiky autorského práva, u které ani odborná veřejnost není schopna dospět k jednoznačnému závěru. Mladistvý má zato, že nebyl povinen respektovat Výklad Č. p. u. (dále jen „ČPU“) jako zájmového sdružení právnických osob, neboť tato unie chrání zájmy autorů děl a její výklad nelze považovat za nezaujatý. V žádném případě u něj nelze dovodit nepřímý úmysl, jelikož nevěděl, že může porušit nebo ohrozit zájem chráněný trestním zákonem, a jeho jednání lze hodnotit toliko jako nevědomou nedbalost. Pokud byla jeho vědomost o neoprávněnosti jeho počínání dovozována z dopisu ČPU, z dostupných informací vyplývalo, že jeho postup je legální. Bez přiměřených důvodů proto spoléhal, že neporušuje zákon. Tyto své výhrady doplnil i potřebou aplikovat na jeho případ ustanovení § 19 odst. 1, 2 tr. zákoníku o právním omylu, a neměl být proto jeho čin trestný, neboť jednal v omluvitelném právním omylu, a to mimo jiné i proto, že je mladistvým a je bez větších životních zkušeností. Kromě toho požadoval, aby byl jeho čin zkoumán i z hlediska zásady subsidiarity trestní represe (s odkazem na nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. I. ÚS 69/06). Na základě takto formulovaných výhrad dospěl k závěru, že nenaplnil skutkovou podstatu souzeného provinění a navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, soudu pro mládež, ze dne 19. 9. 2012, sp. zn. 31 Tmo 5/2012, a poté aby podle § 265m odst. 1 tr. ř. sám rozhodl tak, že jej zprostí obžaloby, event. aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, aby předmětnou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. K dovolání mladistvého se v souladu s § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce působící u Nejvyššího státní