8 Tdo 1394/2016 — Nejvyšší soud

8 Tdo 1394/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. d) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:27. 10. 2016 Spisová značka:8 Tdo 1394/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:8.TDO.1394.2016.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Krádež Organizátor trestného činu Pokus trestného činu Poškození cizí věci Dotčené předpisy:§ § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku § 24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku § 21 odst. 1 tr. zákoníku § 228 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:6. 1. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 1394/2016-55 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 10. 2016 o dovolání obviněného R. R. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2016, sp. zn. 67 To 192/2014, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 67 T 159/2013, takto: Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2016, sp. zn. 67 To 192/2014. Současně podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se přikazuje Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: 1. Obviněný R. R. byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 19. 3. 2014, sp. zn. 67 T 159/2013, uznán vinným účastenstvím ve formě organizátorství podle § 24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku k pokračujícímu zločinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonanému, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, v jednočinném souběhu s účastenstvím ve formě organizátorství podle § 24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku k pokračujícímu přečinu poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku. Těchto trestných činů se dopustil jednáním spočívajícím v tom, že v době od prosince 2012 do dubna 2013 v devíti případech (devíti dílčími útoky) předem vytipoval objekty (prodejny, trafiky, zlatnictví), vyvíjel nátlak na spoluobviněného A. N., aby se daného jednání dopustil, připravil mu nástroje, dovezl jej (vydal se s ním) na místo, kde mu ten který objekt označil, a sdělil, co a kde má z daného objektu odcizit, poté se z místa vzdálil, jmenovaný spoluobviněný se pak do jednotlivých objektů vloupal a věci odcizil, poté zařídil odvoz z místa činu a následný prodej odcizených věcí. 2. Za tyto trestné činy mu soud uložil podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let a osmi měsíců, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 1 písm. a), c) tr. zákoníku mu dále uložil trest propadnutí věcí specifikovaných v rozsudku soudu prvního stupně. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. soud uložil tomuto obviněnému a obviněnému A. N. povinnost, aby společně a nerozdílně uhradili jednotlivým poškozeným škodu v částkách v rozsudku uvedených, přičemž tři zde jmenovaní poškození byli odkázáni se zbytkem jejich nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. Pro úplnost lze dodat, že citovaným rozsudkem soudu prvního stupně byl uznán vinným rovněž obviněný A. N. a byl mu uložen trest, který v současné době vykonává. 4. Proti odsuzujícímu rozsudku podal obviněný R. R. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) odvolání, o němž rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 19. 5. 2016, sp. zn. 67 To 192/2014, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl. 5. Obviněný se s rozhodnutím odvolacího soudu neztotožnil a prostřednictvím obhájce Mgr. Daniela Maška proti němu podal dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. d) a g) tr. ř. s tím, že jednak byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání, a jednak rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. 6. Naplnění důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. dovolatel spatřoval v postupu odvolacího soudu, jenž podle ustanovení § 224 odst. 3 tr. ř. per analogiam pokračoval v odvolacím řízení a konal veřejné zasedání v jeho nepřítomnosti i přes námitky jeho obhájce, který poukazoval na jeho (obviněného) zdravotní indispozici a nesouhlas s projednáním odvolání v jeho nepřítomnosti, čímž byla porušena ustanovení o jeho přítomnosti ve veřejném zasedání a současně bylo zasaženo do jeho ústavního práva vyplývajícího z ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle kterého je třeba umožnit obviněnému účast u veřejného zasedání též v případě, kdy na tom setrvá, výslovně projeví svůj zájem zúčastnit se veřejného zasedání, resp. vysloví nesouhlas s konáním veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti a svou neúčast u veřejného zasedání včas a řádně omluví takovými důvody, které lze akceptovat a které obviněnému brání zúčastnit se veřejného zasedání (v této souvislosti odkázal na obsáhlou judikaturu Ústavního soudu i Nejvyššího soudu k této problematice). 7. Po této obecné argumentaci obviněný poukázal na svůj vážný zdravotní stav s tím, že trpí závažnou chorobou s nepříznivou zdravotní a životní předpovědí, a z lékařských zpráv, jež byly postupně odvolacímu soudu předkládány, jednoznačně vyplynulo, že prodělal chirurgický zákrok, má vývod z břišní stěny a byla zahájena onkologická léčba. Vytkl soudu druhého stupně, že jednak pochybil, pokud při svém rozhodnutí o pokračování v odvolacím řízení a konání veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti vycházel z neaktuálních závěrů znaleckého posudku vypracovaného dne 3. 12. 2015 znalcem MUDr. Janem Boháčem, který jej navíc ani nevyšetřil, a dále, že učinil nepřesné závěry o jeho léčbě v Nemocnici Na Bulovce, Ústavu radiační onkologie, když z vyjádření tohoto ústavu zohlednil pouze to, že dne 9. 3. 2016 odmítl další léčbu ve jmenovaném centru a rozhodl se pro pokračování na jiném pracovišti, jež tomuto centru nebylo známo, a přitom přehlédl anebo záměrně ignoroval závěry zpráv z Nemocnice Na Bulovce, a to z Ústavu radiační onkologie ze dne 27. 4. 2016 a z oddělení RTG ze dne 21. 4. 2016, jež připojil ke svému návrhu na přerušení trestního stíhání ze dne 18. 5. 2016 (k tomuto přiložil rovněž vyjádření svého praktického lékaře MUDr. V. E., že není schopen zúčastnit se soudního jednání dne 19. 5. 2016, a dále lékařské zprávy z neurologie). 8. Následně dovolatel zdůraznil, že tedy není pravdou, že by od března 2016 léčbu v Nemocnici Na Bulovce přerušil či ukončil, neléčil se a nesdělil, na jaké pracoviště přechází; ostatně ze zprávy z Ústavu radiační onkologie Nemocnice Na Bulovce ze dne 27. 4. 2016 vyplývá, že se jedná o epikrízu pro RTO kliniku FNKV, tj. o lékařskou závěrečnou, souhrnnou zprávu o pacientovi pro Fakultní nemocnici Královské Vinohrady, a ze zprávy pracoviště RTG Nemocnice Na Bulovce je zřejmé, že ještě dne 21. 4. 2016 zde podstoupil RTG vyšetření. Současně akcentoval, že i nadále v onkologické léčbě, zejména chemoterapii, biologické léčbě a cytostatické léčbě pokračuje a není schopen účasti na jakémkoliv soudním jednání, což dokladoval aktuální lékařskou zprávou z Fakultní nemocnice Královské Vinohrady ze dne 25. 5. 2016 a kopiemi potvrzenek o vykonané léčbě. 9. Prostřednictvím druhého dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný namítl, že v předchozích fázích řízení byla porušena základní práva obviněného včetně jeho práva na spravedlivý proces, a to v důsledku extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními. Vyslovil přesvědčení, že byl odsouzen na základě lživé výpovědi A. N., který ji opakovaně měnil, což je podpořeno i obsahem dopisu jmenovaného spoluobviněného, který od něj obdržel a v němž je sdělení o tom, že tento doposud vypovídal pod nátlakem a na základě pokynů Policie ČR, a to tak, že nevypovídal reálné skutečnosti, ale naopak pouze takové, které byly v rozporu s reálným průběhem skutkového děje, čímž si měl u policejního orgánu zajistit lepší zacházení a mírnější trest; v okamžiku, kdy se očekávání tohoto spoluobviněného nenaplnila, tj. orgány činné v trestním řízení nesplnily slib odměny za službu záměrného „potopení“ obviněného R. R. spočívající ve zkreslování jeho výpovědi a v účelovém lhaní, rozhodl se uvést vše na pravou míru a říci, „jak to všechno opravdu bylo“. Dovolatel se domníval, že skutečnosti vyplývající přímo i nepřímo z tohoto přípisu jsou závažného charakteru a naznačují, že jmenovaný spoluobviněný byl pravděpodobně policejním orgánem manipulován a instruován k výpovědi ve snaze získat na něj usvědčující přímý důkaz. Vyjádřil