8 Tdo 1406/2020 – Nejvyšší soud

8 Tdo 1406/2020-764 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 2. 2021 o dovolání obviněného R. C., nar. XY v XY, trvale bytem XY, nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kuřim, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. 8. 2020, sp. zn. 4 To 74/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 2 T 29/2020, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. C. odmítá. O d ů v o d n ě n í :I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 19. 5. 2020, sp. zn. 2 T 29/2020, byl obviněný R. C. uznán vinným v bodě 1) přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, 3 tr. zákoníku, v bodě 2) zločinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 alinea první, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, za něž byl odsouzen podle § 216 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Rovněž bylo rozhodnuto o náhradě škody. 2. Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 18. 8. 2020, sp. zn. 4 To 74/2020, podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. z podnětu odvolání obviněného tento rozsudek v celém rozsahu zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným ve shodě se soudem prvního stupně jednak přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, 3 tr. zákoníku, a jednak zločinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 alinea první, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, za něž ho odsoudil podle § 216 odst. 3 tr. zákoníku rovněž k trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků s výkonem ve věznici s ostrahou, a také rozhodl o náhradě škody. II. Dovolání obviněného a vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství 3. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájkyně z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. c), g), l) tr. ř. dovolání, které zaměřil proti procesnímu postupu soudů, při kterém soudy nerespektovaly jeho právo na obhajobu, jestliže mu obhájce neustanovily ještě předtím, než bylo konáno vazební zasedání, a vytýkal vadné skutkové závěry, pokud pro ně soudy vycházely z jeho výpovědi učiněné při vazebním zasedání. Tvrdil, že soudy skutková zjištění o jeho vině opřely o vadně provedené důkazy, v čemž shledal extrémní nesoulad mezi závěry soudů a provedenými důkazy. 4. Na podkladě důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. vytýkal, že byl v přípravném řízení vzat do vazby na základě usnesení Okresního soudu v Prostějově ze dne 13. 12. 2019, sp. zn. 0 Nt 1909/2019, v němž bylo zpochybněno, že by se dopustil krádeže věcí, které u něj byly zajištěny v garáži. Proto je evidentní, že skutek pod bodem 2), jenž byl nejprve považován za přečin krádeže podle § 205 odst. 1  písm. b), odst. 2, 3 tr. zákoníku, a až v průběhu hlavního líčení překvalifikován na zločin podle § 216 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákoníku, za který hrozí trest odnětí svobody až šest roků, měl být již od zahájení trestního stíhání posuzován jako tento přísnější trestný čin, a proto i již od zahájení trestního stíhání byl dán důvod nutné obhajoby podle § 36 odst. 3 tr. ř. Obhájce obviněnému měl být proto ustanoven ještě před konáním vazebního zasedání dne 13. 12. 2019, tj. dříve, než ve vazebním zasedání podal výpověď, o kterou soudy později opřely výrok o vině. Uvedená výpověď je tudíž nepoužitelná pro vadu spočívající v porušení práva na obhajobu, neboť obviněný neměl v době konání vazebního zasedání dne 13. 12. 2019 obhájce, ač ho měl mít. Snažil se obhájce sám kontaktovat, ale bezúspěšně. 5. Další výhrady obviněný zaměřil na podkladě důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. proti závěru, že spáchal skutek pod bodem 1), protože se ho nemohl dopustit, neboť byl od 22. 11. 2019 do 25. 11. 2019 na návštěvě u své sestry I. N. v XY. Soudy však tuto jeho výpověď vadně posoudily jako nevěrohodnou a zcela bezdůvodně neuvěřily ani jeho sestře, která vysvětlila, z jakých důvodů si na události pamatuje. Odvolací soud navíc zcela subjektivně bez ohledu na obsah spisu hodnotil jeho myšlenkové pochody bez toho, aby bylo dosaženo praktické jistoty, jak se skutek udál. Závěry soudů nekorespondují s obsahem svědeckých výpovědí, které jsou konzistentní a shodné i s jeho obhajobou, a nedůvodně se opírají o nepřímé důkazy, které přítomnost obviněného na čerpací stranici v době, kdy ke krádeži došlo, neprokazují. Nelze vycházet ani z vyhodnocení trasologické stopy, podle níž jde jen o pravděpodobný závěr, ani výsledku mechanoskopického zkoumání, který byl negativní. Tyto důkazy nejsou dostačující pro závěr o vině obviněného, a proto soudy měly postupovat v souladu se zásadou in dubio pro reo, jíž porušily, včetně zásady řádného objasnění věci podle § 2 odst. 5 tr. ř., protože nebraly do úvahy, že se na věci mohly zúčastnit i jiné osoby, jak popsal i svědek M. M., který se o krádeži dověděl od D. N., jemuž informace podal ještě někdo další. Pachatel musel znát okolí čerpací stanice i rozmístění kamer a musel spoléhat na to, že nebude spatřen ostrahou. Obviněný považoval za nedostatečné, pokud soudy nedoplnily podle jeho požadavku dokazování např. o znalecké zkoumání z oboru kriminalistiky, odvětví biomechaniky a odvětví antropologie, nebo aby byla ustanovena osoba zachycená na kamerách za plotem areálu, což by jeho jako pachatele vyloučilo, a potvrdilo jeho obhajobu, že se tam pohybovala jiná osoba. 6. Okolnosti, za nichž byl spáchán čin pod bodem 2), rovněž nebyly řádně objasněny, neboť, jak již vytýkal shora, soudy závěr o jeho vině u tohoto skutku dovozovaly na základě jeho výpovědi z přípravného řízení, když vypovídal bez obhájce ve vazebním zasedání. Tato výpověď nemohla sloužit jako důkaz, protože je zatížena vadou spočívající v porušení jeho práva na obhajobu ve smyslu § 36 odst. 3 tr. ř. 7. Obviněný v procesu utváření skutkového stavu shledal porušení zásad plynoucích z § 2 odst. 2 tr. ř., § 2 odst. 5 tr. ř. a podle § 2 odst. 6 tr. ř., v důsledku čehož došlo k extrémním rozporům s principy spravedlnosti a porušení práva na spravedlivý proces, a proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadená rozhodnutí zrušil, a aby zrušil i další rozhodnutí na ně navazující, pokud pozbyla podkladu, a aby věc přikázal Okresnímu soudu v Prostějově, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 8. Státní zástupce působící u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněného nejprve poukázal na uplatněné námitky a průběh dosavadního trestního řízení. K výhradám podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. uvedl, že nedošlo k tomu, že by obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl, a proto námitky obviněného, ačkoli odpovídaly uplatněnému dovolacímu důvodu, shledal neopodstatněnými. Obviněný byl ve věci v souladu s právní úpravou zastoupen obhájcem od chvíle, kdy poprvé skutečně vyvstaly důvody nutné obhajoby, a to již v přípravném řízení, neboť obhájce mu byl ustanoven dne 17. 12. 2019 v souvislosti s jeho vzetím do vazby. Důvod nutné obhajoby tedy spočíval v okolnosti podle § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř., že obviněný byl vzat do vazby, o které bylo rozhodnuto na vazebním zasedání dne 13. 12. 2019. Důvod nutné obhajoby podle § 36 odst. 3 tr. ř., jehož se obviněný domáhal a tvrdil, že nastal ještě před rozhodnutím o vzetí do vazby neměl v dané době opodstatnění, protože trestní řízení v té době bylo vedeno pro činy v bodech 1) a 2) na základě usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 12. 12. 2019, jako dva dílčí útoky přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, 3 tr. zákoníku, za nějž lze uložit trest odnětí svobody na jeden rok až pět let. V době, kdy se konalo vazební zasedání dne 13. 12. 2019, předtím, než bylo rozhodnuto o vzetí obviněného do vazby, nebyl dán žádný důvod nutné obhajoby, protože z okolností, které byly tehdy orgánům činným v trestním řízení známy, nic nenasvědčovalo tomu, že by mohla přicházet v úvahu přísnější právní kvalifikace, která by mohla zakládat důvod nutné obhajoby podle § 36 odst. 3 tr. ř. Důvod nutné obhajoby zde vzniká, jakmile je dáno důvodné podezření, že obviněný spáchal takový trestný čin. 9. Změna právní kvalifikace, z níž také vyplývala nutná obhajoba podle § 36 odst. 3 tr. ř. [vzhledem k tomu, že za zločin legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku lze uložit trest odnětí svobody na jeden rok až šest let] případné zpochybnění právního posouzení mohlo vyvstat až po výslechu obviněného ve vazebním zasedání dne 13. 12. 2019 (záleželo však na posouzení všech důkazů). Ke změně však orgány činné v přípravném řízení před podáním obžaloby nepřistoupily (nepostupovaly podle § 160 odst. 6 tr. ř., resp. § 176 odst. 2 tr. ř.), k té dospěl po provedeném dokazování až nalézací soud v době, kdy byl obviněný obhájcem zastoupen. Rozhodující z hlediska nutné obhajoby proto bylo, že proti obviněnému bylo zahájeno a následně i vedeno trestní stíhání, a to i v době po podání obžaloby pro dílčí úto