8 Tdo 1406/2020 — Nejvyšší soud

8 Tdo 1406/2020 citace  Právní věta:Vazební zasedání, Výpověď obviněného § 73f odst. 2, § 207 odst. 2 tr. ř. I. Podle § 207 odst. 2 tr. ř. lze v hlavním líčení přečíst protokol o výpovědi obviněného učiněné po náležitém poučení ve vazebním zasedání (§ 33 odst. 1, 2 a 5 tr. ř.), jemuž nebyl přítomen obhájce obviněného, neboť jeho účast ve vazebním zasedání není nutná (§ 73f odst. 2 tr. ř.). Nutná obhajoba § 36 odst. 3 tr. ř. II. Počátek nutné obhajoby podle § 36 odst. 3 tr. ř. se odvíjí od vzniku důvodně založeného podezření, že v projednávaném činu lze spatřovat trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let. O tom je třeba obviněného v průběhu trestního stíhání neprodleně vyrozumět (např. ve smyslu § 160 odst. 6 tr. ř., § 190 odst. 2 tr. ř., případně § 225 odst. 2 tr. ř.) a zároveň jej vyzvat ke zvolení obhájce. Důvod takové změny musí vyplynout z výsledků provedeného dokazování, nemůže jím být jen přesvědčení obviněného, že na základě jeho výpovědi mělo dojít k jinému právnímu posouzení skutku, a tedy i ke vzniku důvodu nutné obhajoby. Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. c) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:10. 2. 2021 Spisová značka:8 Tdo 1406/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:8.TDO.1406.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Nutná obhajoba Vazební zasedání Výpověď obviněného Dotčené předpisy:§ 73f odst. 2 tr. ř. § 207 odst. 2 tr. ř. § 36 odst. 3 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:22. 5. 2021 Publikováno ve sbírce pod číslem:38 / 2021 Anotace:Rozsudkem soudu I. stupně byl obviněný uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, 3 tr. zákoníku a zločinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 alinea první, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku. Proti rozsudku soudu I. stupně podal obviněný odvolání, o němž odvolací soud rozhodl tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, 3 tr. zákoníku, a zločinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 alinea první, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku. Odvolací soud rovněž rozhodl o náhradě škody. Nejvyšší soud se ve svém rozhodnutí zabýval otázkou, zda lze v hlavním líčení přečíst protokol o výpovědi obviněného, která byla učiněna po náležitém poučení ve vazebním zasedání (§ 33 odst. 1, 2 a 5 tr. ř.), jemuž nebyl přítomen obhájce obviněného a otázkou počátku nutné obhajoby. Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 17.08.2021IV.ÚS 2249/21 prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D. odmítnuto pro nepříslušnost<br/>odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost9. 11. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 1406/2020-764 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 2. 2021 o dovolání obviněného R. C., nar. XY v XY, trvale bytem XY, nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kuřim, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. 8. 2020, sp. zn. 4 To 74/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 2 T 29/2020, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. C. odmítá. O d ů v o d n ě n í :I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 19. 5. 2020, sp. zn. 2 T 29/2020, byl obviněný R. C. uznán vinným v bodě 1) přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, 3 tr. zákoníku, v bodě 2) zločinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 alinea první, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, za něž byl odsouzen podle § 216 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Rovněž bylo rozhodnuto o náhradě škody.   2. Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 18. 8. 2020, sp. zn. 4 To 74/2020, podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. z podnětu odvolání obviněného tento rozsudek v celém rozsahu zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným ve shodě se soudem prvního stupně jednak přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, 3 tr. zákoníku, a jednak zločinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 alinea první, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, za něž ho odsoudil podle § 216 odst. 3 tr. zákoníku rovněž k trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků s výkonem ve věznici s ostrahou, a také rozhodl o náhradě škody.   II. Dovolání obviněného a vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství 3. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájkyně z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. c), g), l) tr. ř. dovolání, které zaměřil proti procesnímu postupu soudů, při kterém soudy nerespektovaly jeho právo na obhajobu, jestliže mu obhájce neustanovily ještě předtím, než bylo konáno vazební zasedání, a vytýkal vadné skutkové závěry, pokud pro ně soudy vycházely z jeho výpovědi učiněné při vazebním zasedání. Tvrdil, že soudy skutková zjištění o jeho vině opřely o vadně provedené důkazy, v čemž shledal extrémní nesoulad mezi závěry soudů a provedenými důkazy. 4. Na podkladě důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. vytýkal, že byl v přípravném řízení vzat do vazby na základě usnesení Okresního soudu v Prostějově ze dne 13. 12. 2019, sp. zn. 0 Nt 1909/2019, v němž bylo zpochybněno, že by se dopustil krádeže věcí, které u něj byly zajištěny v garáži. Proto je evidentní, že skutek pod bodem 2), jenž byl nejprve považován za přečin krádeže podle § 205 odst. 1  písm. b), odst. 2, 3 tr. zákoníku, a až v průběhu hlavního líčení překvalifikován na zločin podle § 216 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákoníku, za který hrozí trest odnětí svobody až šest roků, měl být již od zahájení trestního stíhání posuzován jako tento přísnější trestný čin, a proto i již od zahájení trestního stíhání byl dán důvod nutné obhajoby podle § 36 odst. 3 tr. ř. Obhájce obviněnému měl být proto ustanoven ještě před konáním vazebního zasedání dne 13. 12. 2019, tj. dříve, než ve vazebním zasedání podal výpověď, o kterou soudy později opřely výrok o vině. Uvedená výpověď je tudíž nepoužitelná pro vadu spočívající v porušení práva na obhajobu, neboť obviněný neměl v době konání vazebního zasedání dne 13. 12. 2019 obhájce, ač ho měl mít. Snažil se obhájce sám kontaktovat, ale bezúspěšně. 5. Další výhrady obviněný zaměřil na podkladě důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. proti závěru, že spáchal skutek pod bodem 1), protože se ho nemohl dopustit, neboť byl od 22. 11. 2019 do 25. 11. 2019 na návštěvě u své sestry I. N. v XY. Soudy však tuto jeho výpověď vadně posoudily jako nevěrohodnou a zcela bezdůvodně neuvěřily ani jeho sestře, která vysvětlila, z jakých důvodů si na události pamatuje. Odvolací soud navíc zcela subjektivně bez ohledu na obsah spisu hodnotil jeho myšlenkové pochody bez toho, aby bylo dosaženo praktické jistoty, jak se skutek udál. Závěry soudů nekorespondují s obsahem svědeckých výpovědí, které jsou konzistentní a shodné i s jeho obhajobou, a nedůvodně se opírají o nepřímé důkazy, které přítomnost obviněného na čerpací stranici v době, kdy ke krádeži došlo, neprokazují. Nelze vycházet ani z vyhodnocení trasologické stopy, podle níž jde jen o pravděpodobný závěr, ani výsledku mechanoskopického zkoumání, který byl negativní. Tyto důkazy nejsou dostačující pro závěr o vině obviněného, a proto soudy měly postupovat v souladu se zásadou in dubio pro reo, jíž porušily, včetně zásady řádného objasnění věci podle § 2 odst. 5 tr. ř., protože nebraly do úvahy, že se na věci mohly zúčastnit i jiné osoby, jak popsal i svědek M. M., který se o krádeži dověděl od D. N., jemuž informace podal ještě někdo další. Pachatel musel znát okolí čerpací stanice i rozmístění kamer a musel spoléhat na to, že nebude spatřen ostrahou. Obviněný považoval za nedostatečné, pokud soudy nedoplnily podle jeho požadavku dokazování např. o znalecké zkoumání z oboru kriminalistiky, odvětví biomechaniky a odvětví antropologie, nebo aby byla ustanovena osoba zachycená na kamerách za plotem areálu, což by jeho jako pachatele vyloučilo, a potvrdilo jeho obhajobu, že se tam pohybovala jiná osoba. 6. Okolnosti, za nichž byl spáchán čin pod bodem 2), rovněž nebyly řádně objasněny, neboť, jak již vytýkal shora, soudy závěr o jeho vině u tohoto skutku dovozovaly na základě jeho výpovědi z přípravného řízení, když vypovídal bez obhájce ve vazebním zasedání. Tato výpověď nemohla sloužit jak