8 Tdo 1416/2008 — Nejvyšší soud

8 Tdo 1416/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:10. 12. 2008 Spisová značka:8 Tdo 1416/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:8.TDO.1416.2008.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 1416/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. prosince 2008 o dovolání obviněného Ing. J. F., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. 5. 2008, sp. zn. 9 To 171/2008, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 4 T 5/2007, takto: Podle § 265k odst. 1 tr. ř. s e z r u š u j í usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. 5. 2008, sp. zn. 9 To 171/2008, a rozsudek Okresního soudu v Nymburce ze dne 11. 12. 2007, sp. zn. 4 T 5/2007. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. s e z r u š u j í další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Nymburce p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 11. 12. 2007, sp. zn. 4 T 5/2007, byl obviněný Ing. J. F. uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák., kterého se podle popsaných skutkových zjištění dopustil tím, že v období od měsíce října roku 2004 do měsíce ledna roku 2006 úmyslně neplnil vyživovací povinnost vůči synům T. F., a M. F., na každého ve výši 2.500,- Kč měsíčně, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci předem k rukám matky Mgr. M. F., jak mu bylo uloženo rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 26. 5. 2000, sp. zn. 41 P 74/2000, který nabyl právní moci dne 14. 7. 2000, přičemž v měsících říjnu 2004, prosinci 2004 a lednu 2005 poskytl na výživné celkovou částku 300,- Kč a od měsíce února 2005 do měsíce ledna 2006 poskytoval měsíčně částku 2,- Kč, a za uvedené období tak dluží k rukám matky Mgr. M. F. celkem 79.678,- Kč. Proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Krajský soudu v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 14. 5. 2008, sp. zn. 9 To 171/2008, tak, že je podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Toto posledně zmíněné rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním podaným prostřednictvím obhájce Mgr. J. K., a opřel je o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. b), e), g), h), k) tr. ř. Obviněný soudům zejména vytkl nesprávné právní posouzení skutku i jiné nesprávné hmotně právní posouzení věci, protože odvolací soud ve vztahu k vině i trestu nesprávně vyložil ustanovení trestního zákona i zákona o rodině. Tato pochybení obviněný shledal v tom, že odvolací soud neakceptoval, že smírem uzavřeným mezi Českou republikou a jeho nezletilými dětmi, na základě rozhodnutí ze dne 29. 5. 2006, sp. zn. 19 152/2004, vyplatila Česká republika dětem obviněného odškodné. Podle obviněného tak neměl platit na své děti výživné, neboť jej zaplatila Česká republika jako kompenzaci za nesprávné úřední rozhodnutí. Tím bylo výživné uhrazeno v plné výši, a proto není důvod k trestnímu stíhání. Významným shledal i to, že po vydání rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ze dne 18. 7. 2006, sp. zn. 26 141/2003, došlo k revizi případu Alternativní justicí České republiky, která podala svůj nález 7. 4. 2008. Podle tohoto nálezu skončila vyživovací povinnost dovolatele formou placení výživného v únoru roku 2001, neboť od této chvíle měl mít obviněný svoje syny v osobní péči. K této skutečnosti však soud vůbec nepřihlédl, stejně jako nedokázal zohlednit dobré mravy. Sdělení, že se jeden ze synů obviněného účastnil v únoru 2006 tiskové konference proti svému otci, soud vůbec nepřezkoumával. Za nedostatečný obviněný označil také rozsah provedeného dokazování a soudům vytkl, že neprovedly jím navrhovaný důkaz výslechem svědka JUDr. S. Obviněný též brojil proti tomu, že se soudy nevypořádaly s tím, že obviněný i přes veškeré úsilí nemohl najít žádnou práci, což mu znemožnilo výživné platit. Soud však ničím nevyvrátil ani to, že obviněný skutečně nemůže sehnat práci i přesto, že vyvinul veškeré úsilí, které od něj lze rozumě očekávat. Podle obviněného odvolací soud pochybil, když se neřídil ustanovením § 96 odst. 2 zák. o rod., podle kterého výživné nelze přiznat, jestliže by to bylo v rozporu s dobrými mravy, a nereagoval ani na to, že podle § 85 odst. 2, věta druhá, zák. o rod., mají děti právo podílet se na životní úrovni svých rodičů. Obviněný zdůraznil, že jeho životní úroveň byla v souzeném období nižší, než tomu bylo u nezletilých dětí, a proto nebylo možno po obviněném požadovat, aby na jejich výživu platil více, než v rámci svých možností, schopností a majetkových poměrů mohl plnit. K závěrům soudů o formě zavinění obviněný namítl, že není zřejmé, z čeho soud vyvodil přímý úmysl. Z provedeného dokazování jasně vyplynula snaha obviněného své povinnosti vůči dětem plnit a také to, že tak činil v maximálních mezích svých možností. Obviněný dále poukázal na to, že trestný čin, jímž byl uznán vinným, měl spočívat v nekonání, avšak obviněný při své vyživovací povinnosti vůči nezletilým konal, když více, s ohledem na své příjmy a možnosti, plnit nemohl. Podle obviněného stupeň nebezpečnosti činu pro společnost je s ohledem na všechny uvedené okolnosti nižší než nepatrný, resp. nulový. Kromě těchto výhrad obviněný poukázal na porušení zásady volného hodnocení důkazů, zásady zákonnosti, legality a materiální pravdy, jelikož soud nebral do úvahy, že matka dětí Mgr. M. F., jejíž výpověď soud nesprávně vyhodnotil, brání obviněnému ve styku s dětmi, a nezohlednil skutečnost, že obviněný usiloval o plnění vyživovací povinnosti formou osobní péče o obě děti, v níž mu však je soustavně bráněno. Obviněný měl být zproštěn obžaloby, neboť svou vyživovací povinnost plnil. Ze všech těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) napadené rozhodnutí, jakož i rozsudek soudu prvního stupně zrušil, a zprostil jej obžaloby. K podanému dovolání se v souladu s § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, který uvedl, že dovolacími důvody podle § 265b odst. 1 písm. b), e), h), k) tr. ř. se nelze zabývat, neboť obviněný k nim neuvedl žádné důvody. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vyjádřil, že námitky dovolatele jsou shodné s jeho obhajobou uplatněnou již v předchozích stádiích trestního stíhání, s níž se soudy obou stupňů náležitým způsobem vypořádaly. Dovolatelem namítaná „nesprávnost úředních rozhodnutí“ spočívala nikoliv ve věcných vadách, nýbrž v nepřiměřené délce řízení a neschopnosti státu exekučně zajistit placení výživného dovolatelem ve prospěch jeho dětí. Odškodné bylo dětem poskytnuto výslovně za nemajetkovou újmu a v žádném případě jím nebylo uhrazeno dlužné výživné. Není zřejmé, co je „Alternativní justice České republiky“, je však nepochybné, že není součástí obecných soudů České republiky. Za bezvýznamné označil i to, zda obviněný měl mít či neměl mít děti ve své osobní péči, neboť objektivním faktem je, že je ve své péči neměl, a byl tedy povinen na ně platit výživné. Soud, který se dostatečně zabýval otázkou možností obviněného najít práci, která by mu umožnila výživné ve výši 2 x 2.500,- Kč měsíčně hradit, shledal, že s ohledem na odbornou kvalifikaci mohl obviněný získat vhodné zaměstnání nejen na okrese Nymburk, ale i v přilehlých okresech. S ohledem na negativní vztahy mezi obviněným a matkou dětí státní zástupce považoval za nepřiléhavou výhradu obviněného o otázce dobrých mravů. Poukaz obviněného na ustanovení § 85 odst. 2 věta 2 zák. o rod., podle něhož mají děti právo podílet se na životní úrovni svých rodičů, označil za vytržené z kontextu, pokud není současně citována i věta 1 téhož zákonného ustanovení, podle níž je povinností každého z rodičů přispívat na výživu svých dětí podle svých schopností, možností a majetkových poměrů. Podle státního zástupce obviněný měl finanční prostředky prokazatelně k dispozici, a soud nepochybil, když v jeho jednání shledal zavinění ve formě přímého úmyslu podle § 4 písm. a) tr. zák. Neztotožnil se ani s výhradou dovolatele o nedostatečném stupni nebezpečnosti činu pro společnost, neboť obviněný neuvedl žádné relevantní okolnosti, které by mohly vést k závěru, že neodpovídá ani nejlehčím běžně se vyskytujícím případům téhož charakteru. Na základě shora uvedených úvah navrhl, aby bylo dovolání obviněného Ing. J. F. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto jako zjevně neopodstatněné Nejvyšší soud jako