8 Tdo 143/2021 — Nejvyšší soud

8 Tdo 143/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:28. 4. 2021 Spisová značka:8 Tdo 143/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:8.TDO.143.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Adhezní řízení Úmysl přímý Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby Dotčené předpisy:§ 240 odst. 1,2a,3 tr. zákoníku § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku § 228 odst. 1 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:3. 8. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 143/2021-19682 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 4. 2021 o dovolání obviněného R. H., nar. XY v XY, trvale bytem XY, nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Plzeň, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 6. 2020, sp. zn. 3 To 22/2020, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 47 T 9/2018, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. H. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2019, sp. zn. 47 T 9/2018, byl obviněný R. H. uznán vinným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, ve znění účinném do 30. 6. 2016 (dále jen „tr. zákoník“), ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku (ad I.–IX.). Za to byl podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání sedmi let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu či funkce člena statutárního orgánu obchodních korporací a družstev na dobu deseti let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost společně a nerozdílně s obviněnou M. M. zaplatit na náhradě škody České republice, zastoupené Finančním úřadem pro Plzeňský kraj, částku 3 676 434 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená Česká republika, zastoupená Finančním úřadem pro Plzeňský kraj, se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. V dalším bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněných M. M., P. N., M. J., Z. V., F. S., S. M., P. H. a právnické osoby G. p. CZ a o povinnosti obviněné M. M. k náhradě škody podle § 228 odst. 1 tr. ř. 2. Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání obvinění R. H., M. M., P. N., M. J., F. S., P. H., S. M. a společnost G. P. CZ, přičemž všichni svá odvolání zaměřili proti výroku o vině, jakož i na něj navazujícím výrokům. Věc obviněného R. H. byla v řízení před odvolacím soudem usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 4. 2020, sp. zn. 3 To 62/2019, podle § 23 odst. 1 tr. ř. vyloučena k samotnému projednání a rozhodnutí s tím, že bude nadále vedena samostatně pod sp. zn. 3 To 22/2020. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 6. 2020, sp. zn. 3 To 22/2020, bylo podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného R. H. zamítnuto. Pro úplnost je třeba doplnit, že usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 4. 2020, sp. zn. 3 To 62/2019, byl napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání obviněné M. M. zrušen ve výroku, jímž byla obviněné M. M. podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost k náhradě škody České republice, zastoupené Finančním úřadem pro Plzeňský kraj, v částce 3 676 434, společně a nerozdílně s obviněným R. H., a podle § 256 tr. ř. byla odvolání obviněných P. N., M. J., F. S., P. H., S. M. a právnické osoby obchodní společnosti G. P. CZ zamítnuta. 3. Podle skutkových zjištění nalézacího soudu se obviněný R. H. dopustil označeného zločinu ve stručnosti tím, že v době nejméně od počátku roku 2013 do října 2015 úmyslně vytvořil, organizoval, řídil a využíval v součinnosti s dalšími osobami: obviněnou M. M., která od konce dubna 2013 do prosince 2013 osobně zastupovala v postavení statutárního zástupce společnost G., IČ XY, se sídlem v XY, a podílela se na zpracování daňových dokladů, podávání nepravdivých daňových přiznání či nepodávání žádných, odčerpávala výnosy z trestné činnosti i za další daňový subjekt – podnikatele J. P., nar. XY, IČ XY, a to v období od ledna 2014 do září 2014, obviněným S. M., který na počátku roku 2014 obstaral osobu tzv. bílého koně, která byla dosazena do statutárního orgánu společnosti R. A., měl dispoziční právo k bankovním účtům této společnosti, a podílel se tak na provádění bankovních transakcí, odčerpával výnosy z trestné činnosti, vyzvedával a předával zboží, což činil i za společnost R. ad a., obviněným M. J., který v postavení statutárního zástupce osobně zastupoval společnost P., založil bankovní účty společnosti, podílel se na provádění bankovních transakcí, podávání nepravdivých daňových přiznání či nepodávání žádných, obviněným Z. V., který v postavení statutárního zástupce osobně zastupoval společnost B. a S. i., založil bankovní účty společností, podílel se tak na provádění bankovních transakcí, podílel se na podávání nepravdivého daňového přiznání a nepodal daňová přiznání, obviněným P. N., který v roce 2013 a 2014 v postavení statutárního zástupce osobně zastupoval společnost T. p., založil bankovní účet společnosti, podílel se na provádění bankovních transakcí, podávání nepravdivých daňových přiznání či nepodával žádná přiznání, podílel se na přepravě a předávání zboží, ve stejném časovém období vystupoval také za společnost R. A., vydával se za obchodního ředitele společnosti pod jménem „P. D.“, když takto vystupoval vůči odběratelům a spediční společnosti H. W. L. osobně vyzvedával zboží ve skladovém areálu P. XY, XY, a předával ho dalším osobám, a stejně se choval i ve vztahu ke společnosti B., obviněným F. S., který v postavení statutárního zástupce osobně zastupoval společnost K. S. P., nepravdivě deklaroval probíhající obchodní společnost – pořizování zboží od podnikatele J. P. a jeho následné dodávání společnosti 4C., tj. skutečnou dispozici se zbožím a jeho přepravu, ačkoli věděl, že fakticky zboží J. P. nepřevzal, tedy ani jemu nedodal, a poskytl svůj osobní bankovní účet k převádění výnosů z páchané trestné činnosti, obviněným P. H., který pomohl obviněnému R. H. opatřit společnost P. pro roli missing tradera, podílel se na převádění výnosů z páchané trestné činnosti, a dalšími blíže neztotožněnými osobami na území ČR a Evropské unie síť daňových subjektů tzv. missing traderů, jejichž úlohou a cílem bylo účetní vykázání pořizování zboží – drobné spotřební elektroniky, konkrétně mobilních telefonů, GoPro kamer a SSD disků od společnosti E., IČ XY, se sídlem XY, Slovenská republika, a dalších zahraničních dodavatelů v cenách bez daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) a následně účetní vykázání prodeje tohoto zboží tuzemským odběratelům v cenách již s DPH s úmyslem neplnit daňové povinnosti těchto daňových subjektů – plátců daně, a to tak, že daňová přiznání k DPH nebudou za skutečná zdanitelná plnění daňových subjektů vůbec podána správci daně či v daňových přiznáních budou uvedeny nepravdivé skutečnosti, aby nebyla zjištěna skutečná daňová povinnost daňového subjektu a správná výše DPH odvedena správci daně, když za tímto účelem obviněný R. H. záměrně obstaral společnost E., IČ XY, se sídlem XY, Slovenská republika, jejímž jednatelem se stal od 1. 2. 2011, přičemž adresa společnosti na Slovensku byla pouze formální, neměla žádnou faktickou provozovnu, sklady či zaměstnance a byla na Slovensku registrována jako plátce DPH s uvedeným DIČ XY, a tato společnost pořizovala zboží od různých společností z Evropské unie (dále též jen „EU“) bez DPH a následně ho přeprodávala tuzemským daňovým subjektům, tzv. missing traderům, takže pořízením zboží od společnosti E., jako plátce z jiného členského státu (dále též jen „JČS“) s místem plnění v tuzemsku pro tuzemské plátce vznikla podle § 25 odst. 1 ve spojení s § 16 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, povinnost přiznat DPH k 15. dni v měsíci, který následuje po měsíci, kdy bylo zboží pořízeno, přičemž obviněný R. H. zajistil, aby v postavení tuzemských odběratelů byly podnikatelské subjekty, které pouze formálně nakupovaly zboží z JČS a poté ho fakturovaly dalšímu plátci v tuzemsku, takže na fakturách již byly uvedeny částky včetně DPH, ale na fakturách vystavených tzv. missing tradery nebyly celkové částky odpovídajícím způsobem navýšeny alespoň o výši zákonné sazby DPH, která v rozhodném období podle § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb. činila 21 %, ale ve skutečnost