8 Tdo 1554/2015 — Nejvyšší soud

8 Tdo 1554/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:13. 1. 2016 Spisová značka:8 Tdo 1554/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:8.TDO.1554.2015.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Hodnocení důkazů Dotčené předpisy:§ 2 odst. 5,6 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 3. 2016 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 2.5.2016IV.ÚS 1389/16JUDr. Jaromír Jirsaodmítnuto15.11.2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 1554/2015-31 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. ledna 2016 o dovolání obviněného Ing. R. M. proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 5. 2015, sp. zn. 4 To 237/2013, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 4 T 2/2011, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. R. M. odmítá. Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 12. 3. 2013, sp. zn. 4 T 2/2011, byl obviněný Ing. R. M. uznán vinným v bodě 1/ trestným činem přijímání úplatku podle § 160 odst. 2, odst. 3 písm. b) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění zákona č. 122/2008 Sb., účinného do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“), a trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák., v bodě 2/ trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák. Za to byl podle § 160 odst. 3 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let; současně mu byl podle § 53 odst. 1 tr. zák. uložen peněžitý trest ve výměře 50.000 Kč a podle § 54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců. Označený rozsudek obviněný napadl odvoláním směřujícím proti všem jeho výrokům. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 5. 2015, sp. zn. 4 To 237/2013, byl rozsudek nalézacího soudu podle § 258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o vině pod bodem 2/ a v celém výroku o trestu. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněný byl při nikterak významné modifikaci skutkových zjištění soudu prvního stupně (upřesnění doby páchání a pohnutky činu) uznán vinným trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák. a za tento trestný čin a za trestné činy přijímání úplatku podle § 160 odst. 2, odst. 3 písm. b) tr. zák. a trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák., ohledně nichž zůstal napadený rozsudek bez změny, byl odsouzen podle § 160 odst. 3 tr. zák., § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na osmnáct měsíců. Podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák. byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobou v trvání tří let. Podle § 53 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 50.000 Kč a podle § 54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně pod bodem 1/ tzv. skutkové věty výroku o vině, jež zůstaly rozhodnutím odvolacího soudu nedotčeny, se obviněný trestných činů přijímání úplatku podle § 160 odst. 2, odst. 3 písm. b) tr. zák. a zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák. dopustil tím, v době od 10. 7. 2006 do 27. 9. 2006, když jako k. Služby kriminální policie a vyšetřování v T. pod ČTS: ORTP-1401/KPV-OOK-2006 prošetřoval trestní oznámení V. Ř., týkající se podezření ze spáchání trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák., kterého se měl dopustit J. G. tím, že V. Ř. prodal osobní motorové vozidlo tov. zn.: VW Sharan za částku 120.000 Kč, přičemž uvedené vozidlo nebylo v jeho vlastnictví, požádal v rozporu s ustanovením § 28 odst. 1 písm. a), b) zákona č. 186/1992 Sb. V. Ř. o zaplacení částky ve výši 30.000 Kč za to, že mu zajistí navrácení kupní ceny předmětného vozidla, přičemž dne 27. 9. 2006 v kanceláři obviněného J. G. předal V. Ř. částku 120.000 Kč a následně po jeho odchodu z kanceláře předal V. Ř. obviněnému za zprostředkování navrácení kupní ceny vozidla částku ve výši 30.000 Kč, když ve věci neprováděl řádné úkony podle trestního řádu potřebné k objasnění skutkového stavu a v důsledku toho nebyl nikdo trestně stíhán. Podle skutkových zjištění odvolacího soudu se obviněný trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák. dopustil tím, že v době od 7. 8. 2006 nejméně do 30. 10. 2006 v T. jako policista zařazený na SKPV, OHK v T. pod ČTS: ORTP-1344/KPV-OHK-2006 prověřoval trestní oznámení poškozeného V. Ř., týkající se podezření z trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., kterého se měl v souvislosti se zapůjčenou finanční částkou ve výši 1.000.000 Kč dopustit podezřelý P. P., v průběhu prověřování shora uvedené věci v rozporu s ustanovením § 2 odst. 5 tr. ř. a § 28 odst. 1 písm. a), b) zákona č. 186/1992 Sb., kdy byl povinen zjistit skutkový stav věci, nevyhodnotil a do spisu ani nezařadil důkaz předložený V. Ř., který spočíval v nahrávkách hovorů mezi poškozeným a podezřelým, vypálených na CD a které mu V. Ř. předal do vlastních rukou. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání směřující rovněž proti všem jeho výrokům a odkázal v něm na důvody dovolání uvedené ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Ke skutku pod bodem 1/ rozsudku soudu prvního stupně obviněný odmítl závěry tohoto soudu, podle nichž se dopustil trestné činnosti, neboť pro takovéto závěry soud nedisponoval dostatkem podkladů a informací. Z provedeného dokazování totiž není zřejmé, jaké úkony obviněný učinil, aby svědka J. G. přesvědčil k vrácení peněz svědku V. Ř. Zejména poukázal na to, že pokud si měl vyžádat a vzít úplatek za zprostředkování navrácení kupní ceny za vozidlo, měl být v kontaktu i s J. G. Ten však v průběhu dokazování potvrdil, že obviněného vůbec nezná. Zařizování vrácení kupní ceny za automobil tedy podle dovolatele bylo výlučnou aktivitou svědka V. Ř., obviněný s J. G. do kontaktu vůbec nepřišel. Vytkl, že se odvolací soud nevypořádal s usnesením dozorující státní zástupkyně ze dne 16. 5. 2007, kde se toliko uvádí, že částka byla poškozenému vrácena a státní zástupkyně v celém případě neseznala žádné pochybení. Současně již státní zástupkyně ve svém usnesení upozorňuje na rozpory ve výpovědích svědka a současně poškozeného V. Ř. Zatímco jednou svědek V. Ř. tvrdil, že o úplatek si obviněný řekl během telefonického hovoru, kdy jej obviněný žádal o sepsání dodatku k trestnímu oznámení, který mu současně i nadiktoval, v přípravném řízení svědek V. Ř. již uvedl, že o úplatek si obviněný řekl při samotném sepsání dodatku k trestnímu oznámení na policejní služebně. Ke skutku původně uvedenému pod bodem 2/ výroku o vině soudu prvního stupně dovolatel uvedl, že odvolací soud ve svém odůvodnění poukázal na liknavou práci se spisovým materiálem, přičemž v rozhodnutí není uvedeno, jakými úvahami a z jakých důkazů soud vycházel. Pokud se jedná o nezaložení CD se záznamy hovorů mezi svědkem V. Ř. a P. P. do spisu, obviněný zpochybnil existenci těchto záznamů hovorů ke dni podání trestního oznámení. V trestním oznámení podaném V. Ř. se hovoří pouze o záznamech hovorů s J. a R. P. Vytkl, že se nikdo nezabýval otázkou, proč státní zastupitelství, potažmo Inspekce Ministerstva vnitra ČR, samy nezahájily úkony trestního řízení směřující ke sdělení obvinění, jestliže CD byly hodnoceny jako zákonný důkaz. Namítl, že nebylo objasněno, co bylo motivem jeho jednání za situace, kdy bylo prokázáno, že svědka P. P. vůbec neznal. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, jakož i další obsahově navazující rozhodnutí zrušil, aby Krajskému soudu v Ústí nad Labem přikázal věc znovu projednat a rozhodnout se závazným právním názorem, aby jej zprostil obžaloby, případně aby Nejvyšší soud sám v tomto smyslu rozhodl. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání po rekapitulaci obsahu dovolání sdělil, že nastíněné námitky dovolatele nelze pod uplatněný (ani jiný) dovolací důvod podřadit. Námitkami obviněného není namítáno nesprávné právní posouzení skutku ani jiné nesprávné hmotně právní posouzen