8 Tdo 158/2011 — Nejvyšší soud

8 Tdo 158/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g Datum rozhodnutí:28. 4. 2011 Spisová značka:8 Tdo 158/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:8.TDO.158.2011.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Účinná lítost Dotčené předpisy:§ 66 písm. a) tr. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:29. 7. 2011 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 2194/11JUDr. Ivana Janůodmítnuto10.31.2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 158/2011 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. dubna 2011 o dovolání obviněného PhDr. V. Ž., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 9. 2010, sp. zn. 3 To 46/2008, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 46 T 5/2004, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného PhDr. V. Ž. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 20. 8. 2007, sp. zn. 46 T 5/2004, byl obviněný PhDr. V. Ž. uznán vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákona č. 140/1961 Sb. (nadále tr. zák.) jako spolupachatel podle § 9 odst. 2 tr. zák., a odsouzen podle § 148 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody na dvě léta, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle § 59 odst. 1 tr. zák. na čtyři léta. Podle § 53 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen též peněžitý trest ve výměře 5.000.000,- Kč, přičemž podle § 54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou let. Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu ohledně spoluobviněného G. N. Oba obvinění napadli rozsudek soudu prvního stupně odvoláním. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 5. 2009, sp. zn. 3 To 46/2008, byl podle § 258 odst. 1 písm. b), d), e) tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu zrušen. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že oba obvinění byli uznáni vinnými trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. a odsouzeni oba shodně podle § 148 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody na dvě léta, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovou podle § 59 odst. 1 tr. zák. na čtyři léta. Proti tomuto rozsudku podali oba obvinění prostřednictvím svých obhájců dovolání. Nejvyšší soud usnesením ze dne 28. dubna 2010, sp. zn. 8 Tdo 1452/2009, podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 5. 2009, sp. zn. 3 To 46/2008, v části týkající se obviněného PhDr. V. Ž.. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. současně zrušil také další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. Vrchnímu soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Dovolání obviněného G. N. bylo podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto jako zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud v označeném usnesení odvolacímu soudu na podkladě konkrétních pokynů uložil, aby se zevrubněji zabýval otázkou účinné lítosti podle § 66 písm. a) tr. zák. v intencích závěrů vyslovených Ústavním soudem v nálezu ze dne 28. 7. 2009, sp. zn. IV. ÚS 3093/08, a aby znovu posoudil, zda jeho názor, na jehož podkladě odmítl aplikovat ustanovení o účinné lítosti, v konfrontaci s nimi obstojí. Vrchní soud v Praze poté, co mu věc byla vrácena k dalšímu řízení, rozsudkem ze dne 20. 9. 2010, sp. zn. 3 To 46/2008, podle § 258 odst. 1 písm. b), d), e), odst. 2 tr. ř. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 8. 2007, sp. zn. 46 T 5/2004, zrušil v části týkající se obviněného PhDr. V. Ž.. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného PhDr. V. Ž. uznal vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák., ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., za což jej odsoudil podle § 148 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody na dvě léta. Podle § 58 odst. 1 tr. zák. byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu stanovou podle § 59 odst. 1 tr. zák. na dvě léta. Podle skutkových zjištění odvolacího soudu se obviněný trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. dopustil tím, že 1) dne 20. 7. 1998 již odsouzený G. N. na Celním úřadu R. - letiště P. po předchozí dohodě s obviněným PhDr. V. Ž. v úmyslu zkrátit clo a daň z přidané hodnoty (dále jen DPH) podal návrh na propuštění obrazů Zátiší s rybou, Žena se psem, Zátiší s krabem od autora Emila Filly, Hráč kulečníku od autora André Nemese a Zátiší s košem, ovocem a láhví od Alfréda Justitze zakoupených v galerii S. v L. do režimu tranzit, ve kterém, ač skutečným majitelem předmětných obrazů byl PhDr. V. Ž., jenž kupní cenu uhradil dne 26. 3. 1998 ze svého účtu č. 3483-24917/6 vedeného u Živnostenské banky, a. s., a G. N. při nákupu obrazů na aukci podle ústní dohody PhDr. V. Ž. zastupoval, G. N. předstíral, že obrazy jsou jeho osobním majetkem, který dováží při převedení svého obvyklého místa pobytu ze zahraničí do tuzemska, a na základě těchto informací mu Celní úřad P. jako fyzické osobě dříve žijící v zahraničí, na kterou se vztahovalo ustanovení § 2 vyhlášky MF ČR č. 136/1998 Sb., dle kterého osobní majetek fyzických osob dovážený při převedení jejich obvyklého místa pobytu v zahraničí do tuzemska je osvobozen od cla, v důsledku čehož dne 4. 8. 1998 uvedené obrazy, jejichž celní hodnota při navržení do celního režimu tranzit byla 6.734.987,- Kč, celní úřad propustil do režimu volného oběhu s podmíněným osvobozením od cla a rovněž stanovil zákonnou podmínku nezcizitelnosti těchto obrazů ve lhůtě dvanácti měsíců od data jejich propuštění do volného oběhu a před uplynutím této lhůty G. N. předal obrazy PhDr. V. Ž. a uvedenou transakcí způsobili českému státu škodu ve výši 1.481.697,- Kč jako únik na DPH, kterou dodatečným rozhodnutím ze dne 2. 5. 2001 č. 08-16/01 vyměřil Celní úřad P. se sídlem v P., 2) dne 24. 4. 1998 již odsouzený G. N. na celním přechodu Celního úřadu R. - letiště P. po předchozí dohodě s PhDr. V. Ž. v úmyslu zkrátit clo a DPH písemně prohlásil, že obraz Jákobův žebřík od Marca Chagalla v hodnotě v přepočtu 20.454.000,- Kč, který si dne 16. 2. 1998 PhDr. V. Ž. zakoupil v C. G. v N. Y., je jeho soukromý majetek a na základě jeho prohlášení byl obraz propuštěn do režimu volného oběhu s osvobozením od dovozního cla na základě ustanovení § 26 vyhlášky MF ČR č. 93/1993 Sb. jako vybavení domácnosti určené k zařízení přechodného bydliště, neboť se na něj vztahoval § 2 téže vyhlášky, dle kterého osobní majetek fyzických osob dovážený při jejich přestěhování z trvalého bydliště v zahraničí do tuzemska je osvobozen od dovozního cla, po propuštění obrazu do volného oběhu obraz předal zpět PhDr. V. Ž. a uvedenou transakcí způsobil českému státu škodu ve výši 4.498.880,- Kč jako únik DPH, když tuto částku by musel obviněný PhDr. V. Ž. jako faktický majitel obrazu při jeho dovozu do ČR zaplatit. Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 9. 2010, sp. zn. 3 To 46/2008, podal obviněný PhDr. V. Ž. (nadále obviněný) prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání směřující proti výroku o vině. Odkázal v něm na dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněný namítal, že závěry odvolacího soudu o nemožnosti aplikace ustanovení § 66 tr. zák. nelze ani po doplnění dokazování považovat za správné, neboť nemají podklad v dříve provedených ani v nově doplněných důkazech. Listinné materiály vyžádané od daňového orgánu jsou v drtivé většině interní komunikací případně s dalšími státními orgány, ke které neměl přístup, a nemohl se tedy dozvědět o bezprostřední hrozbě trestního stíhání. Odvolací soud nesprávně označil protokol o ústním jednání před Finančním úřadem P. ze dne 20. 12. 2000 za zásadní důkaz a na jeho základě od 20. 12. 2000 vyvozoval srozumění obviněného s bezprostřední hrozbou trestního stíhání, neboť podle jeho přesvědčení měl tohoto dne obviněný seznat, že se finanční úřad daněmi obviněného včetně dovozu obrazů vážně zabývá. Odhlížeje od toho, že není schopen rozlišit, co je to vážné či nevážné zabývání se daněmi,