8 Tdo 159/2025 — Nejvyšší soud

8 Tdo 159/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. c) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:19. 3. 2025 Spisová značka:8 Tdo 159/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:8.TDO.159.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Hodnocení důkazů Nutná obhajoba Zvolený obhájce Obhájce ustanovený Dotčené předpisy:§ 2 odst. 5, 6 tr. ř. § 36, 37 tr. ř. § 16, 17, 32 předpisu č. 85/1996 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:2. 5. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Tdo 159/2025-354 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 3. 2025 o dovolání obviněného J. Č., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Heřmanice, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 10. 2024, sp. zn. 7 To 124/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-sever pod sp. zn. 1 T 21/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. Č. odmítá. O d ů v o d n ě n í : I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 24. 4. 2024, sp. zn. 1 T 21/2024, byl obviněný J. Č. uznán vinným v bodě 1) přečinem krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, v bodě 2) přečiny porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), písm. b), odst. 2 tr. zákoníku a maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jichž se dopustil tím, že ad 1) v době od 19:00 hodin dne 9. 10. 2023 do 19:00 hodin dne 15. 10. 2023 odcizil obě tabulky registračních značek XY z vozidla Škoda Octavia, zaparkovaného na parkovišti u vjezdu do bývalé továrny keramiky naproti domu č. p. XY, v ulici XY, v obci XY, čímž poškozenému M. B. způsobil škodu ve výši 400 Kč, ad 2) dne 13. 10. 2023 ve 13:22 hodin řídil vozidlo Hyundai i10, osazené odcizenými reg. zn. XY, po blíže nezjištěných pozemních komunikacích až do obce XY, kde vozidlo zaparkoval v ulici XY před rodinným domem č. p. XY, odemčenými vrátky vnikl na oplocený pozemek tohoto domu, za pomoci přistavené plastové židle vnikl otevřeným oknem ve výšce 2 m a 90 cm od země do prvního patra domu, kde z konferenčního stolku v obývacím pokoji odcizil hodinky ARMODD SQUARZ 11 PRO v hodnotě 2.228 Kč, prošel domem do garáže v přízemí domu, kde odcizil hydraulický zvedák 3T v hodnotě 4.800 Kč, gola sadu Honiton v hodnotě 1.500 Kč, multisvářečku Parkside v hodnotě 5.500 Kč a aku rázový utahovák Parkside v hodnotě 4.900 Kč, čímž způsobil poškozenému O. L. škodu ve výši 18.928 Kč, motorové vozidlo řídil, ačkoliv věděl, že mu byl rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 7. 8. 2019, sp. zn. 2 T 47/2018, ve spojení s usnesením Krajského soudu Plzeň ze dne 30. 10. 2019, sp. zn. 50 To 287/2019, pravomocným dne 30. 10. 2019, uložen mimo jiné i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu pěti roků. Takto jednal přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 14. 12. 2022, sp. zn. 6 T 127 /2022, pravomocným dne 14. 12. 2022, odsouzen za přečin krádeže podle § 205 odst. 1, písm. b), odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na devět měsíců nepodmíněně, který vykonal dne 22. 8. 2023. 2. Za tyto přečiny byl odsouzen podle § 178 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1 a za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvanácti měsíců. 3. Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 3. 10. 2024, sp. zn. 7 To 124/2024, odvolání obviněného podané proti uvedenému rozsudku podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné. II. Z dovolání obviněného 4. Proti tomuto usnesení podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. c), g) tr. ř., protože v řízení před soudem prvního stupně bylo porušeno jeho právo na obhajobu a rozhodnutí odvolacího soudu je nepřezkoumatelné. 5. Za procesní nedostatek považoval, že soud při hlavním líčení dne 24. 4. 2024 nerespektoval, že si na místo ustanoveného zvolil nového obhájce. Poukázal na to, že při hlavním líčení dne 18. 4. 2024, které bylo odročeno na 24. 4. 2024, byla přítomna Mgr. Adéla Anderson, která substitučně zastupovala ustanoveného obhájce JUDr. Mgr. Milana Dočkala. Dne 22. 4. 2024 však byla soudu doručena plná moc zvolené obhájkyně JUDr. Ireny Strakové, podepsaná dne 15. 4. 2024, předložená s žádostí o odročení hlavního líčení odročeného na 24. 4. 2024 s odůvodněním, že u ní nebyla zachována pětidenní lhůta na přípravu (viz § 198 odst. 1 tr. ř.). Při hlavním líčení konaném dne 24. 4. 2024 soud konstatoval, že plná moc nebyla soudu doručena včas tak, aby nová obhájkyně musela být vyrozuměna o termínu hlavního líčení, a konal hlavní líčení s původním obhájcem, resp. jeho substitutkou Mgr. Adélou Anderson, která soudu sdělila, že byla narušena důvěra mezi obhájcem a obviněným a navrhovala odročení hlavního líčení, což soud neakceptoval. Po přerušení hlavního líčení se dostavil i ustanovený obhájce JUDr. Mgr. Milan Dočkal, za jehož přítomnosti bylo hlavní líčení konáno a došlo k rozhodnutí o vině. 6. Obviněný poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 8 Tz 27/2013, ve kterém soud konstatoval, že již samotné zvolení obhájce obviněným (případně jinou k tomu oprávněnou osobou) ve smyslu § 37 odst. 2 tr. ř. na místo obhájce, který mu byl ustanoven, lze považovat za objektivní skutečnost, v jejímž důsledku původní ustanovení obhájce zaniká. Rovněž zdůraznil i skutečnosti plynoucí z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2009, sp. zn. 4 Tz 41/2009, podle kterého účinky úkonu obviněného, jímž si zvolil obhájce, nastávají vůči příslušnému orgánu činnému v trestním řízení, u kterého se právě vede trestní řízení, okamžikem, kdy mu obviněný nebo jím zvolený obhájce předložil plnou moc udělenou k výkonu obhajoby v trestním řízení; přitom nezáleží na okolnosti, kdy byla mezi obviněným a jeho obhájcem uzavřena smlouva o poskytování právních služeb, ani kdy orgán činný v trestním řízení založil písemné vyhotovení plné moci do trestního spisu. 7. Podle obviněného uvedené závěry lze v jeho trestní věci použít a jím nově zvolená obhájkyně měla být v posuzované věci vyrozuměna o konání hlavního líčení, mělo jí být umožněno seznámit se se spisem za účelem přípravy obhajoby a hlavní líčení mělo být odročeno tak, aby obhájkyni byla poskytnuta zákonná lhůta pěti pracovních dní na přípravu (viz § 198 odst. 1 tr. ř.). Bylo také žádoucí, aby ihned došlo k zrušení obhájce ustanoveného (viz DRAŠTÍK, A., FENYK, J. a kol. Trestní řád. Komentář. 1. díl. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2017, s. 317), a to tím spíše, pokud byla zásadním způsobem narušena důvěra mezi odsouzeným a ustanoveným obhájcem. V dané věci však soud nepostupoval procesně správně, čímž zasáhl do jeho práva na obhajobu, když se navíc ani soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku nevypořádal s procesní stránkou věci ohledně práva na obhajobu. 8. Nedostatek obviněný shledával i v průběhu dokazování, jemuž vytýkal, že soud nebral do úvahy jeho tvrzení, že neodcizil hodinky a utahovák, a že když jím bylo při hlavním líčení jako důkaz navrženo vypracování znaleckého posudku z oboru ekonomika ohledně ocenění věcí a výslech osoby, která byla provozovatelem a vlastníkem záznamového zařízení (kamery), ze které byl pořízen videozáznam, soud tyto důkazy odmítl provést přesto, že nebylo vůbec zřejmé, kde měla být kamera umístěna a jakým způsobem byl záznam pořízen. Přitom podle obviněného šlo o podstatný důkaz, aby bylo možné určit, zda tato soukromá videonahrávka mohla v trestním řízení sloužit jako důkaz. Nevyhověl mu ani odvolací soud, jestliže v odvolání navrhoval vypracování znaleckého posudku z oboru psychiatrie, který považoval za nutný ke zjištění původu svého závadového chování a objasnění vztahu k návykovým látkám, a to z hlediska posouzení jeho příčetnosti. 9. Při nedoplnění dokazování v požadovaném směru nebylo dostatečně zjištěno, zda se skutek ohledně těchto movitých věcí stal, zda jde o trestný čin a spáchal jej obviněný, a tedy měl soud uvedené nejasnosti vyložit jeho ve prospěch. 10. Vzhledem ke všem výše uvedeným vadám obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 10. 2024, sp. zn. 7 To 124/2024, a přikázal soudu druhého stupně, aby předmětnou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. III. Vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství 11. Státní zástupkyně Nejvyššího státní