8 Tdo 1616/2017 — Nejvyšší soud

8 Tdo 1616/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:21. 2. 2018 Spisová značka:8 Tdo 1616/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:8.TDO.1616.2017.2 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Loupež Projev sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka Dotčené předpisy:§ 173 odst.1 tr. zákoníku § 404 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:29. 5. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 1616/2017-I.-43 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 2. 2018 v řízení o dovolání, které podal obviněný V. M., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 4. 2017, sp. zn. 6 To 230/2017, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 5 T 217/2016, takto: Z podnětu dovolání obviněného V. M. se podle § 265k odst. 1 tr. ř. ohledně tohoto obviněného a s přiměřeným použitím § 261 tr. ř. i ohledně obviněného O. M. zrušují usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 4. 2017, sp. zn. 6 To 230/2017, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 1. 2017, sp. zn. 5 T 217/2016. Současně podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se přikazuje Okresnímu soudu v Ústí nad Labem, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: 1. Obvinění V. M. (gen. shora) a O. M., byli rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 1. 2017, sp. zn. 5 T 217/2016, uznáni vinnými, že 1) společným jednáním v době kolem 22:50 hodin dne 26. 5. 2016 v Ú. n. L., na ulici T., kde se v té době nacházeli K. B., M. B. a A. T. K., vykřikovali hlasitě slova „Sieg Heil“, 2) dne 26. 5. 2016 v době od 22:55 hodin do 23:00 hodin na zastávce MHD Z. n. v Ú. n. L. na ulici T., nejprve obviněný V. M. přistoupil k poškozenému K. B., a M. B., a poškozeného K. B. se zeptal, co na místě dělají; obviněný O. M. poté řekl poškozenému K. B., že chce jeho skateboard, přičemž obviněný V. M. napřáhl proti poškozenému ruku; poškozený na toto jednání obviněného reagoval tím, že se pro svůj skateboard sehnul a začal ze zastávky MHD utíkat, byl však dostižen oběma obviněnými, kteří poškozeného napadli údery pěstmi do oblasti hlavy, snažili se mu vytrhnout piercing, s poškozeným házeli a mlátili s ním o zeď, kdy při tomto vypadl poškozenému z kapsy jeho oblečení mobilní telefon zn. Nokia 1600 včetně SIM karty a z ruky mu vypadl skateboard, oba obvinění poté, co přestali poškozeného napadat, vzali mobilní telefon a skateboard poškozeného a z místa i s věcmi odešli směrem k čerpací stanici MOL nacházející se na ulici T. v Ú. n. L.; oba obvinění tak svým jednáním způsobili poškozenému K. B., otok nosu a na věcech, jichž se zmocnili, škodu 1 140 Kč. 2. Pro úplnost je třeba dodat, že obviněný O. M. byl pod bodem 3) rozsudku ještě uznán vinným, že v době od 23:25 hodin dne 26. 5. 2016 do 00:40 hodin dne 27. 5. 2016 v Ú. n. L., ul. S. P., v čekárně Emergency nacházející se v budově M. nemocnice Ú. n. L., v době prováděné eskorty jeho osoby, při lékařském vyšetření nejméně v jednom případě minimálně před osmi lidmi včetně jeho bratra V. M., vykřikoval hlasitě slova „Sieg Heil“ a „Heil Hitler“, což zvýrazňoval šikmým zdvižením svých horních končetin, které měl v daný okamžik spoutané policejními pouty, směrem dopředu a nahoru. 3. Takto popsaná jednání soud právně kvalifikoval ohledně obviněného V. M. pod bodem 1) jako přečin projevu sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka podle § 404 tr. zákoníku a pod bodem 2) jako zvlášť závažný zločin loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, a ohledně obviněného O. M. pod body 1) a 3) jako přečin projevu sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka podle § 404 tr. zákoníku a pod bodem 2) jako zvlášť závažný zločin loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku. 4. Za to byl obviněnému V. M. uložen podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku a § 59 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání deseti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Obviněnému O. M. byl uložen podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. 5. Proti rozsudku soudu prvého stupně podali odvolání oba obvinění a jejich matka D. M. Krajský soud v Ústí nad Labem o nich rozhodl usnesením ze dne 24. 4. 2017, sp. zn. 6 To 230/2017, tak, že je všechna podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl. 6. Obviněný V. M. (dále převážně jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) podal prostřednictvím své obhájkyně Mgr. et Bc. Ivy Jónové proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ve spojení s jemu předcházejícím rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem dovolání a pro svoji dovolací argumentaci zvolil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a l) tr. ř. 7. Dovolatel ve svém obsáhlém podání poukázal předně na to, že soudy selektivně hodnotily důkazy a přehlížely vážné pochybnosti o tom, zda se skutky, jak jsou popsány v obžalobě, vůbec staly, popř. zda jeho jednání není jiným trestným činem, např. výtržnictvím nebo krádeží. Měl za to, že soudy posuzovaly důkazy výlučně v jeho neprospěch, neboť absolutně nevzaly v potaz tvrzení svědků, která byla v jeho prospěch. Tím podle jeho hodnocení postupovaly v rozporu s principy spravedlivého procesu. Zdůraznil, že rozhodně nebyl prokázán jeho úmysl, tedy subjektivní stránka zločinu loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, neboť nebyla prokázána příčinná souvislost jeho jednání s jednáním nebo úmyslem jeho bratra O. M., pokud se týká jeho údajného tvrzení o tom, že si chtěl vzít skateboard. Současně namítl, že nebyla prokázána ani dohoda s jeho bratrem na společném jednání ohledně tohoto zločinu, a tvrdil, že nejednali po vzájemné domluvě, nýbrž každý sám za sebe. Zdůraznil přitom, že rozhodně neměl v úmyslu brát poškozenému K. B. (dále převážně jen „poškozený“) skateboard ani mobil, což sám poškozený ve své výpovědi potvrdil, neboť uvedl, že po konfliktu s oběma bratry zůstaly na zemi ležet jeho věci, a to skateboard a telefon. 8. Pokud jde o zvlášť závažný zločin loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, obviněný dále soustředil svou argumentaci ke zpochybnění skutkového závěru, že příčina napadení poškozeného souvisela s jeho věcmi, konkrétně se skateboardem a mobilem, neboť takový závěr jednoznačně ze skutkových zjištění nevyplývá, zvláště v situaci, pokud to nepotvrdil ani sám poškozený a ani jeho přítelkyně – svědkyně M. B., a pokud takový závěr vyplývá pouze z výpovědi svědka – bezdomovce A. T. K., kterou dovolatel sám hodnotí jako nepřesnou, zmatenou, zavádějící a nevěrohodnou. 9. Ohledně přečinu projevu sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka podle § 404 tr. zákoníku dovolatel tvrdil, že jednak nebyl prokázán znak veřejného projevování takových sympatií, neboť předmětné jednání nebylo spácháno veřejně, tedy před současně přítomnými alespoň třemi osobami, které by svými smysly takové jednání vnímaly, neboť do tohoto počtu osob nelze zahrnovat osobu, která toto jednání neviděla nebo neslyšela nebo nevnímala, stejně tak jako ani pachatele, příp. spolupachatele. Zdůraznil, že hajlování potvrdil svědek K. B. a připustila je svědkyně M. B.; svědek A. T. K. však slyšel pouze zpěv, má tedy za to, že zákonné znaky skutkové podstaty předmětného trestného činu naplněny nebyly. Současně zpochybnil i subjektivní stránku tohoto trestného činu, neboť vzhledem ke své opilosti nemohl být schopen spáchat jej úmyslně, přičemž navíc ani ve střízlivém stavu nemá k těmto hnutím žádný vztah. 10. Další své výhrady obviněný soustředil proti výroku o trestu s tím, že mu neměl být ukládán v režimu podle § 59 tr. zákoníku, tedy s přihlédnutím k institutu mimořádného zvýšení trestní sazby. Jestliže se navíc soud v rámci ukládání trestu odvolává na přitěžující okolnosti podle § 42 písm. n) tr. zákoníku, že obviněný spáchal více trestných činů, a podle § 42 písm. p) tr. zákoníku, že byl již pro trestný čin odsouzen, jde o zcela nepřiměřenou trestní represi. Vyslovil názor, že nebylo třeba postupovat podle § 59 tr. zákoníku a ukládat mu trest v rámci mimořádně zvýšené trestní sazby, neboť sazba uvedená v ustanovení § 173 tr. zákoníku je dostatečná. Současně se ohradil proti tomu, že soud přikr