8 Tdo 163/2020 — Nejvyšší soud

8 Tdo 163/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:31. 3. 2020 Spisová značka:8 Tdo 163/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:8.TDO.163.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Podvod Dotčené předpisy:§ 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:13. 7. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 163/2020-4621 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 3. 2020 o dovolání obviněného J. F., nar. XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Horní Slavkov, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 9. 2019, sp. zn. 6 To 55/2019, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 40 T 12/2015, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. F. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 23. 4. 2019, sp. zn. 40 T 12/2015, byl obviněný J. F. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že s cílem vylákat od poškozeného L. K. mladšího, narozeného XY, finanční prostředky a použít je pro svoji potřebu – ať už k profinancování svých podnikatelských aktivit nebo jinak – dohodl se s ním na přelomu února a března roku 2012 na jejich půjčce a v období od 5. března 2012 do 12. července 2012 v restauraci XY v Praze, u hotelu XY v Praze, a u UniCredit Bank a.s. v Olomouci tak od něj postupně získal na základě smluv o půjčce datovaných dny 5. března 2012, 20. června 2012, 2. července 2012 a 12. července 2012 částky 3 100 000 Kč, 2 270 000 Kč, 3 600 000 Kč a 6 400 000 Kč, tedy celkem 15 370 000 Kč, a to proti vystaveným zajišťovacím směnkám, zástavě akcií společnosti F. M. a uzavření smlouvy o zajišťovacím převodu akcií této společnosti na poškozeného L. K. mladšího, a v situaci, kdy věděl, že vzhledem ke svým majetkovým poměrům nebude schopen ve sjednaných termínech dostát svým závazkům z uzavřených smluv o půjčce ani svým závazkům z vystavených zajišťovacích směnek, se zavázal získané finanční prostředky vrátit nejpozději do dne 12. srpna 2012, přičemž poškozeného L. K. mladšího průběžně ujišťoval, že své závazky vůči němu splní a dlužnou částku mu vrátí, avšak ve stanovených termínech tak neučinil a s ohledem na svou finanční situaci a způsob užití získaných finančních prostředků ani učinit nemohl, a tím mu způsobil škodu ve výši 15 370 000 Kč. 2. Podle § 44 tr. zákoníku soud u obviněného upustil od uložení souhrnného trestu ve vztahu k trestům uloženým mu rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2016, sp. zn. 40 T 12/2015, a Okresního soudu v Olomouci ze dne 7. 12. 2016, sp. zn. 6 T 185/2016. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený L. K. mladší (dále jen „poškozený“) odkázán s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. Z hlediska vývoje trestní věci lze rekapitulovat, že původně byl obviněný pro skutek, jímž byl uznán vinným, podle § 226 písm. b) tr. ř. obžaloby zproštěn, a to nejprve rozsudkem nalézacího soudu ze dne 14. 12. 2016 a poté rozsudkem ze dne 27. 4. 2018. Obě tato rozhodnutí však byla vždy odvolacím soudem k odvolání státního zástupce zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně (usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 2. 2018, sp. zn. 6 To 48/2017, a ze dne 29. 11. 2018, sp. zn. 6 To 35/2018). 4. Proti výše uvedenému odsuzujícímu rozsudku podali obviněný, státní zástupkyně (ta tak učinila v neprospěch obviněného) a poškozený odvolání. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 9. 2019, sp. zn. 6 To 55/2019, podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl, podle § 258 odst. 1 písm. d), f), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání státní zástupkyně a poškozeného částečně zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu a ve výroku o povinnosti obviněného k náhradě škody. Nově pak rozhodl podle § 259 odst. 3 tr. ř. tak, že při nezměněném výroku o vině obviněnému uložil podle § 209 odst. 5 a § 43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody ve výměře 7 roků a 6 měsíců, pro jehož výkon jej zařadil podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou, peněžitý trest podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1-3, odst. 5 tr. zákoníku ve výměře 150 denních sazeb ve výši 200 Kč, tj. 30 000 Kč, se stanovením náhradního trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců pro případ nevykonání peněžitého trestu, a to nejen za projednávanou trestnou činnost, nýbrž i za sbíhající se zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, přečin nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 tr. zákoníku a přečin nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku, kterými byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2016, č. j. 40 T 12/2015-3619, ve znění rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 2. 2018, č. j. 6 To 48/2017-3873, a za další sbíhající se přečin zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 7. 12. 2016, č. j. 6 T 185/2016-311, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 9. 8. 2017, č. j. 2 To 97/2017-385. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. obviněnému uložil povinnost nahradit poškozenému škodu ve výši 15 370 000 Kč. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Proti posledně uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájkyně dovolání, v němž odkázal na dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Své námitky označil jako právní, když zjištěný skutkový stav není trestným činem. Odkázal na právní úpravu smlouvy o půjčce podle § 657, privativní novace podle § 570, zástavního práva a jeho uhrazovací funkce podle § 150, vše podle zákona č. 40/1964 Sb. (občanský zákoník v tehdy platném znění), dále na právní úpravu režimu akcií na majitele podle § 156 odst. 1, 7, 8 a změn ve funkcích orgánu akciové společnosti podle § 190 odst. 1 a § 194 odst. 1, 3, obojí podle zákona č. 513/1991 Sb. (obchodní zákoník v tehdy platném znění) a na právní úpravu převodů cenných papírů podle § 17 a § 20 zákona č. 591/1992 Sb. (omylem uvedeno zák. č. 119/1992 Sb. – pozn. soudu; zákona o cenných papírech v tehdy platném znění). Soudy chybně vyhodnotily jeho úmyslné zavinění, které dovodily z okolností nastalých až poté, co měl vrátit poškozenému zapůjčenou částku. Nebyl pak proveden žádný důkaz o jeho úmyslu v okamžiku obstarání si půjčky. Ač tyto námitky uplatnil již v řízení před nalézacím soudem, ani ten, ani soud odvolací se s touto argumentací nijak nevypořádaly. Dovolatel popsal časový sled jednotlivých půjček při aplikaci institutu privativní novace ke dni 12. 7. 2012, kterým se ruší předchozí závazky a nahrazují se novým, nicméně soudy nezkoumaly jednotlivá období čtyř po sobě jdoucích právních úkonů, které učinil. 6. K objektivní a subjektivní stránce trestné činnosti dovolatel konstatoval, že ač soud prvního stupně opakovaně zmínil, že (obviněný) neuvedl poškozeného v omyl, přesto s odkazem na právní závěr odvolacího soudu spatřoval uvedení v omyl v jeho nepravdivém příslibu splatit půjčku již v období poskytování jednotlivých částí půjčky, naposledy ve velmi krátké jednoměsíční lhůtě od poskytnutí její poslední části dne 12. 7. 2012. Nalézací soud v souladu s usnesením odvolacího soudu dovodil jeho zavinění ze skutečnosti, že v inkriminovaném období k úhradě závazku nepoužil výtěžek z prodeje autojeřábu, rozhodl o svém odvolání z funkce člena představenstva F. m., jejíž akcie zastavil poškozenému, a jmenoval na své místo nezpůsobilého J. D., a že do současné doby zapůjčení částky 15 370 000 Kč zcela popíral. Soud tak smísil jeho jednání, jako obligatorní znak objektivní stránky trestného činu, a zavinění, jako subjektivní stránku. Nebylo mu prokázáno, že v době uzavírání jednotlivých smluv o půjčce vědomě uváděl nepravdivé tvrzení, že půjčku splatí, a že by tím poškozeného uváděl v omyl. Důvody argumentované nalézacím soudem jsou skutečnostmi nastalými až po jeho jednání a poté, co se jeho závazek stal splatným. Nebylo však prokázáno, že v době uzavírání smluv o půjčce věděl anebo aspoň mohl předvídat, že nebude schopen plnit závazky vůči poškozenému. Přitom po majetkové stránce byl jediným akcionářem F. m., a v období březen – srpen 2012 držel majetek této společnosti ve výši 17 581 300 Kč, byl tedy solventní a schopen půjčku splatit. K tomu připojil přehled stavu svého majetku (tvořeného výlučně luxusnějšími motorovými vozidly značek BMW, Ferrari a Mercedes a několika málo stavebními stroji) a zajištění půjček k jednotlivým datům půjčky od poškozeného. 7. Dovolatel rovněž citoval p