8 Tdo 18/2024 – Nejvyšší soud

8 Tdo 18/2024-2360 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 3. 2024 o dovolání obviněného V. H., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 8. 2023, sp. zn. 9 To 35/2023, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 3 T 47/2021, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: 1. Obviněný V. H. (dále zpravidla jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) byl rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 20. 3. 2023, sp. zn. 3 T 47/2021, uznán vinným jednak přečinem krádeže podle § 205 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, jednak přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku. Za tyto trestné činy (jednání popsané ve výrokové části citovaného rozsudku) a za přečin nedovolené výroby a držení pečetidla státní pečeti a úředního razítka podle § 349 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 3. 2022, sp. zn. 9 To 4/2022, byl podle § 205 odst. 3 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věci, a to razítka s vyobrazením státního znaku České republiky uvnitř kruhu, na jehož obvodu je text „MĚSTSKÝ ÚŘAD MATRIKA ÚVALY“, které bylo zajištěno jako nástroj trestné činnosti. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 3. 2022, sp. zn. 9 To 4/2022, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody. 2. Proti uvedenému rozsudku Krajského soudu v Praze podal obviněný a stání zástupce (v neprospěch obviněného) odvolání. Z podnětu odvolání státního zástupce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 8. 2023, sp. zn. 9 To 35/2023, podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. zrušil napadený rozsudek a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že uznal obviněného vinným zvlášť závažným zločinem vraždy podle § 140 odst. 2, odst. 3 písm. j) tr. zákoníku a přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku. Za tyto trestné činy (jednání popsané ve výrokové části citovaného rozsudku) a za přečin nedovolené výroby a držení pečetidla státní pečeti a úředního razítka podle § 349 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 3. 2022, sp. zn. 9 To 4/2022, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2021, sp. zn. 3 T 47/2021, byl podle § 140 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 18 (osmnácti) let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl rovněž uložen trest propadnutí věci, a to razítka s vyobrazením státního znaku České republiky uvnitř kruhu, na jehož obvodu je text „MĚSTSKÝ ÚŘAD MATRIKA ÚVALY“, které bylo zajištěno jako nástroj trestné činnosti. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 3. 2022, sp. zn. 9 To 4/2022, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. O nárocích poškozených na náhradu nemajetkové újmy bylo rozhodnuto podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 2 tr. ř. Odvolání obviněného bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto. I. Dovolání a vyjádření k němu 3. Obviněný podal prostřednictvím svého obhájce proti výše uvedenému rozsudku Vrchního soudu v Praze dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. V tomto mimořádném opravném prostředku předně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a uvedl, že odvolací soud pochybil, když svůj závěr o jeho vině vybudoval na okolnostech, které nejenom, že nejsou nepřímými důkazy, ale navíc jsou v některých případech odvolacím soudem hodnoceny chybně, proti jejich smyslu. Tímto postupem podle dovolatele odvolací soud porušil zásadu in dubio pro reo. V další části dovolání podrobně rozebírá jednotlivé ve věci provedené důkazy. Poukazuje mj. na vyhodnocení důkazů dispozice s bankovní kartou poškozené, svědeckou výpověď svědkyně F., vyhodnocení kamerových záznamů a prostorových odposlechů z vězeňské cely, náhledu do internetové databáze hledaných osob, dispozice s občanským průkazem poškozené, [ne]přítomnost krve ve vozidle poškozené atd., vše ústící v jeho závěr, že nebyl proveden jediný důkaz, který by svědčil domněnce, že poškozená zemřela násilnou smrtí. Další skutečností, která podle něj svědčí v jeho prospěch, je i to, že nebylo nalezeno tělo poškozené a ve vozidle nebyly nalezeny žádné stopy svědčící o násilném činu, tudíž není vyloučena jeho verze obhajoby, že poškozená po schůzce s ním odjela, jak uváděla do Německa. Opětovně rozporuje svědeckou výpověď svědkyně F. (bývalé manželky), přičemž poukazuje na jednotlivé části její výpovědi a rozpory v ní. Obviněný pak na základě vlastního hodnocení důkazů předkládá alternativní verzi skutkového děje, přičemž má za to, že v předmětné věci je dána celá řada pochybností, jak dané události proběhly a co se ve skutečnosti poškozené stalo. Vzhledem k výše uvedenému navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí. 4. K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, který po stručném shrnutí dosavadního průběhu trestního řízení a obsahu dovolání uvedl, že námitky obviněného kvalitativně nepřekračují meze běžné polemiky s rozsahem provedeného dokazování a způsobem jeho hodnocení důkazů odvolacím soudem. Státní zástupce má za to, že obviněný se vznesenými námitkami fakticky pokouší navodit situaci důkazní nouze, zvláště při absenci těla poškozené. V této souvislosti také uvedl, že obviněný reinterpretuje jednotlivé ve věci provedené důkazy, přiznává jim rozdílnou vypovídající hodnotu, která podle dovolatele nepostačuje k prokázání jeho viny. Dále vyjádřil své přesvědčení, že se odvolací soud precizně vypořádal s jednotlivými ve věci provedenými důkazy, neshledává v jeho postupu žádné pochybení, rozhodnutí pokládá za logické a postrádající prvky svévole a má za to, že za takto zjištěného skutkového stavu není na místě, aby se cokoliv měnilo na skutkových zjištěních, která se stala podkladem výroku o vině obviněného. V této souvislosti také uvedl, že v posuzované věci bylo provedeno rozsáhlé a složité dokazování, přičemž byť scházel přímý důkaz o usmrcení poškozené, existovaly ve věci nepřímé důkazy, které nepřipouští jinou alternativní verzi, než že obviněný usmrtil poškozenou. S ohledem na výše uvedené skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného odmítl, přičemž současně navrhl, aby takto Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání ve smyslu § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř., případně aby podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. bylo v neveřejném zasedání učiněno i jiné než navrhované rozhodnutí. II. Přípustnost dovolání 5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. 6. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř. 7. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. K uvedenému ustanovení je vhodné uvést, že toto je reakcí [úprava provedená zákonem č. 220/2021 Sb., s účinností od 1. 1. 2022] na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu a z nich vyplývající praxi, podle které bylo nutno k dovolání obviněného ve výjimečných případech (extrémního rozporu-nesouladu) přezkoumat také procesní postup orgánů činných v trestním řízení a učiněná skutková zjištění i za situace, kdy námitky obviněného neodpovídaly žádnému z dovolacích důvodů, tj. za situace, kdy existoval extrémní rozpor-nesoulad mezi skut