8 Tdo 18/2024 — Nejvyšší soud

8 Tdo 18/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:13. 3. 2024 Spisová značka:8 Tdo 18/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:8.TDO.18.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:In dubio pro reo Neoprávněné opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku Vražda Zločin Dotčené předpisy:§ 234 odst. 1 tr. zákoníku § 140 odst. 2, 3 písm. j) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:16. 5. 2024 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 08.07.2024III.ÚS 1952/24 Jiří Přibáň odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost22. 10. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 18/2024-2360 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 3. 2024 o dovolání obviněného V. H., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 8. 2023, sp. zn. 9 To 35/2023, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 3 T 47/2021, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: 1. Obviněný V. H. (dále zpravidla jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) byl rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 20. 3. 2023, sp. zn. 3 T 47/2021, uznán vinným jednak přečinem krádeže podle § 205 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, jednak přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku. Za tyto trestné činy (jednání popsané ve výrokové části citovaného rozsudku) a za přečin nedovolené výroby a držení pečetidla státní pečeti a úředního razítka podle § 349 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 3. 2022, sp. zn. 9 To 4/2022, byl podle § 205 odst. 3 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věci, a to razítka s vyobrazením státního znaku České republiky uvnitř kruhu, na jehož obvodu je text „MĚSTSKÝ ÚŘAD MATRIKA ÚVALY“, které bylo zajištěno jako nástroj trestné činnosti. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 3. 2022, sp. zn. 9 To 4/2022, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody. 2. Proti uvedenému rozsudku Krajského soudu v Praze podal obviněný a stání zástupce (v neprospěch obviněného) odvolání. Z podnětu odvolání státního zástupce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 8. 2023, sp. zn. 9 To 35/2023, podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. zrušil napadený rozsudek a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že uznal obviněného vinným zvlášť závažným zločinem vraždy podle § 140 odst. 2, odst. 3 písm. j) tr. zákoníku a přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku. Za tyto trestné činy (jednání popsané ve výrokové části citovaného rozsudku) a za přečin nedovolené výroby a držení pečetidla státní pečeti a úředního razítka podle § 349 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 3. 2022, sp. zn. 9 To 4/2022, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2021, sp. zn. 3 T 47/2021, byl podle § 140 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 18 (osmnácti) let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl rovněž uložen trest propadnutí věci, a to razítka s vyobrazením státního znaku České republiky uvnitř kruhu, na jehož obvodu je text „MĚSTSKÝ ÚŘAD MATRIKA ÚVALY“, které bylo zajištěno jako nástroj trestné činnosti. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 3. 2022, sp. zn. 9 To 4/2022, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. O nárocích poškozených na náhradu nemajetkové újmy bylo rozhodnuto podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 2 tr. ř. Odvolání obviněného bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto. I. Dovolání a vyjádření k němu 3. Obviněný podal prostřednictvím svého obhájce proti výše uvedenému rozsudku Vrchního soudu v Praze dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. V tomto mimořádném opravném prostředku předně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a uvedl, že odvolací soud pochybil, když svůj závěr o jeho vině vybudoval na okolnostech, které nejenom, že nejsou nepřímými důkazy, ale navíc jsou v některých případech odvolacím soudem hodnoceny chybně, proti jejich smyslu. Tímto postupem podle dovolatele odvolací soud porušil zásadu in dubio pro reo. V další části dovolání podrobně rozebírá jednotlivé ve věci provedené důkazy. Poukazuje mj. na vyhodnocení důkazů dispozice s bankovní kartou poškozené, svědeckou výpověď svědkyně F., vyhodnocení kamerových záznamů a prostorových odposlechů z vězeňské cely, náhledu do internetové databáze hledaných osob, dispozice s občanským průkazem poškozené, [ne]přítomnost krve ve vozidle poškozené atd., vše ústící v jeho závěr, že nebyl proveden jediný důkaz, který by svědčil domněnce, že poškozená zemřela násilnou smrtí. Další skutečností, která podle něj svědčí v jeho prospěch, je i to, že nebylo nalezeno tělo poškozené a ve vozidle nebyly nalezeny žádné stopy svědčící o násilném činu, tudíž není vyloučena jeho verze obhajoby, že poškozená po schůzce s ním odjela, jak uváděla do Německa. Opětovně rozporuje svědeckou výpověď svědkyně F. (bývalé manželky), přičemž poukazuje na jednotlivé části její výpovědi a rozpory v ní. Obviněný pak na základě vlastního hodnocení důkazů předkládá alternativní verzi skutkového děje, přičemž má za to, že v předmětné věci je dána celá řada pochybností, jak dané události proběhly a co se ve skutečnosti poškozené stalo. Vzhledem k výše uvedenému navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí. 4. K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, který po stručném shrnutí dosavadního průběhu trestního řízení a obsahu dovolání uvedl, že námitky obviněného kvalitativně nepřekračují meze běžné polemiky s rozsahem provedeného dokazování a způsobem jeho hodnocení důkazů odvolacím soudem. Státní zástupce má za to, že obviněný se vznesenými námitkami fakticky pokouší navodit situaci důkazní nouze, zvláště při absenci těla poškozené. V této souvislosti také uvedl, že obviněný reinterpretuje jednotlivé ve věci provedené důkazy, přiznává jim rozdílnou vypovídající hodnotu, která podle dovolatele nepostačuje k prokázání jeho viny. Dále vyjádřil své přesvědčení, že se odvolací soud precizně vypořádal s jednotlivými ve věci provedenými důkazy, neshledává v jeho postupu žádné pochybení, rozhodnutí pokládá za logické a postrádající prvky svévole a má za to, že za takto zjištěného skutkového stavu není na místě, aby se cokoliv měnilo na skutkových zjištěních, která se stala podkladem výroku o vině obviněného. V této souvislosti také uvedl, že v posuzované věci bylo provedeno rozsáhlé a složité dokazování, přičemž byť scházel přímý důkaz o usmrcení poškozené, existovaly ve věci nepřímé důkazy, které nepřipouští jinou alternativní verzi, než že obviněný usmrtil poškozenou. S ohledem na výše uvedené skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného odmítl, přičemž současně navrhl, aby takto Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání ve smyslu § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř., případně aby podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. bylo v neveřejném zasedání učiněno i jiné než navrhované rozhodnutí. II. Přípustnost dovolání 5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. 6. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené n