8 Tdo 203/2013 — Nejvyšší soud

8 Tdo 203/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. d) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:27. 3. 2013 Spisová značka:8 Tdo 203/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:8.TDO.203.2013.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Lhůty Dotčené předpisy:§ 265e odst. 1,2 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:7. 5. 2013 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 20.6.2013IV.ÚS 1925/13JUDr. Vladimír Sládeček-- Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 203/2013-60 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. března 2013 o dovolání obviněného V. K., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 5 To 19/2011, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 2 T 9/2008, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněného V. K. odmítá. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 6. 2010, sp. zn. 2 T 9/2008, byl obviněný V. K. uznán vinným trestnými činy podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009 (nadále „tr. zák.“), a zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. a odsouzen podle § 250 odst. 3 tr. zák., § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikání a zaměstnání v oborech koupě motorových vozidel a jejich příslušenství za účelem jejich dalšího prodeje a prodej na dobu čtyř let. V dalším bylo rozhodnuto o vině a trestech spoluobviněných R. B., M. H., M. H. a F. V. a součástí rozsudku byl též výrok o náhradě škody poškozeným ŠkoFIN, s. r. o., a UniCredit Leasing CZ, a. s. Výše citovaný rozsudek soudu prvního stupně obviněný napadl odvoláním směřujícím proti výroku o vině i trestu. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 6. 2011, sp. zn. 5 To 19/2011, byl podle § 258 odst. 1 písm. b), d), e), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně ohledně obviněného V. K. v celém rozsahu zrušen. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněný byl po upřesnění dílčích skutkových zjištění soudu prvního stupně uznán vinným trestnými činy podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. a odsouzen podle § 250 odst. 3 tr. zák., § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Znovu bylo rozhodnuto též o vině a trestech spoluobviněných M. H., R. B. a F. V. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byly poškozené obchodní společnosti ŠkoFIN, s. r. o., a UniCredit Leasing CZ, a. s., odkázány se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Obviněný následně podal proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 6. 2011, sp. zn. 5 To 19/2011, dovolání směřující proti výroku o vině i trestu. Odkázal v něm na dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. d), g) tr. ř. Nejvyšší soud usnesením ze dne 22. 2. 2012, sp. zn. 8 Tdo 1591/2011, podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 6. 2011, sp. zn. 5 To 19/2011, v části týkající se obviněného V. K. zrušil a současně zrušil také další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. Vrchnímu soudu v Praze přikázal, aby věc obviněného V. K. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Vrchní soud v Praze, jsa vázán usnesením Nejvyššího soudu, o odvolání obviněného V. K. znovu rozhodl rozsudkem ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 5 To 19/2011, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně zrušil v odsuzující části označené bodem V., týkající se obviněného V. K. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným trestnými činy podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. a odsoudil jej podle § 250 odst. 3 tr. zák., § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na tři roky, pro jehož výkon jej podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. I proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím zvoleného obhájce JUDr. Miloše Červinky dovolání směřující proti výroku o vině i trestu. Odkázal v něm na dovolací důvody uvedené v ustanovení § 265 odst. 1 písm. d) a g) tr. ř. a namítl, že v odvolacím řízení byla jednak porušena ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání, a jednak rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. S ohledem na způsob, jakým Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl, není třeba jeho obsáhlé odůvodnění reprodukovat. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze zrušil a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, na místě, kde lze podání učinit a splňuje i obsahové náležitosti dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Současně však Nejvyšší soud zjistil, že dovolání bylo podáno opožděně. Podle § 265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, podle § 265e odst. 2 tr. ř. běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. Z ustanovení § 265e odst. 3 tr. ř. plyne, že lhůta k podání dovolání je zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout. Podle § 60 odst. 2 věty první tr. ř. lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty. Připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu nebo pracovního volna, pokládá se za poslední den lhůty nejbližší příští pracovní den (§ 60 odst. 3 tr. ř.). Ustanovení § 62 a násl tr. ř. stanoví zásady, jakým způsobem se mají písemnosti doručovat, aby osoby, kterých se úkony trestního řízení týkají, o nich byly včas a řádně vyrozuměny. Právní účinky, které zákon spojuje s doručením písemnosti (např. počátek běhu lhůty k podání opravného prostředku) mohou nastat jen tehdy, byla-li písemnost doručena některým ze způsobů, které pro danou písemnost předepisuje nebo připouští trestní řád. Z těchto relevantních ustanovení nutno připomenout znění ustanovení § 62 odst. 1 tr. ř. , podle něhož, nebyla-li písemnost doručena při úkonu trestního řízení, doručuje ji orgán činný v trestním řízení do datové schránky. Není-li možné doručit písemnost tímto způsobem, doručuje ji orgán činný v trestním řízení sám nebo prostřednictvím provozovatele poštovních služeb (dále jen „pošta“) a v případě, že by takové doručení nebylo úspěšné, i prostřednictvím orgánu obce. Doručují-li písemnost soud nebo státní zastupitelství samy, činí tak svými doručovateli nebo orgány justiční stráže. Nelze-li takto písemnost doručit, doručí se prostřednictvím příslušného policejního orgánu. V případech stanovených zvláštními předpisy doručuje orgán činný v trestním řízení prostřednictvím Ministerstva spravedlnosti nebo jiného stanoveného orgánu. Podle § 63 odst. 2 tr. ř. je-li adresátem obviněný, doručuje se mu především na adresu, kterou za tím účelem uvedl. Podle § 64 odst. 1 písm. b) tr. ř. se doručuje do vlastních rukou osobám oprávněným podat proti rozhodnutí opravný prostředek opis tohoto rozhodnutí. Z obsahu spisu Nejvyšší soud zjistil, že v době, kdy rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 5 To 19/2011, pravomocně skončilo trestní stíhání dovolatele, měl tento obhájce JUDr. Bohumila Měšťánka (plná moc ze dne 5. 6. 2012). Opis rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 5 To 19/2011, byl obviněnému na adresu K. řádně do vlastních rukou doručen prostřednictvím pošty dne 1. 10. 2012 (č. l. 38