8 Tdo 211/2025 – Nejvyšší soud

8 Tdo 211/2025-733 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 3. 2025 o dovolání, které podal obviněný Z. N. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 11. 2024, č. j. 67 To 357/2024-699, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 3 T 85/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: 1. Obviněný Z. N. (dále zpravidla jen „obviněný“, příp. „dovolatel”) byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 13. 8. 2024, č. j. 3 T 85/2024-665, uznán vinným zvlášť závažným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaným ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Za tento trestný čin (jednání popsané ve výroku citovaného rozsudku) byl podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k samostatnému trestu odnětí svobody ve výměře 36 (třicet šest) měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 36 (třicet šest) měsíců. O povinnosti obviněného k náhradě škody poškozené zdravotní pojišťovně bylo rozhodnuto podle § 228 odst. 1 tr. ř. a podle § 229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený A. E. odkázán se svým nárokem na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 13. 8. 2024, č. j. 3 T 85/2024-665, napadl obviněný odvoláním, na jehož základě Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 11. 2024, č. j. 67 To 357/2024-699, podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 13. 8. 2024, č. j. 3 T 85/2024-665, zrušil toliko ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného při nezměněném výroku o vině zvlášť závažným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaným ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, odsoudil podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře 1 (jednoho) roku, jehož výkon podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 30 (třiceti) měsíců. Jinak zůstal napadený rozsudek nedotčen. I. Dovolání a vyjádření k němu 3. Proti rozsudku Městského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V rámci uplatněných námitek předně uvedl, že soudy se odpovídajícím způsobem nezabývaly důkazy předloženými obhajobou, které jeho vinu vyvrací. V této souvislosti zdůraznil, že ze strany soudů „nebyly řádně provedeny a hodnoceny důkazy předložené a navržené ze strany obhajoby“, zejména klíčový důkaz, kterým je posouzení nazvané „Popis události z hlediska sebeobrany“, vypracované J. S., které polemizuje se závěry znaleckého posudku PhDr. Matouška. Podle obviněného odvolací soud ve vztahu ke zmíněnému důkazu nesprávně odkazuje na správnost závěrů soudu prvního stupně, který se s alternativním popisem rozhodných fází předmětného konfliktu podle jeho názoru v odůvodnění rozhodnutí vypořádal. Tento závěr odvolacího soudu však nelze podle dovolatele přijmout, neboť soud prvního stupně závěry S. zcela pominul a s jeho argumenty se nevypořádal, a navíc své úvahy uzavřel konstatováním, že znalecký posudek má vyšší váhu. Návrhu na výslech S. ani jeden ze soudů nevyhověl. Další námitky dovolatel věnoval rozboru videonahrávky, ke které připojil své vlastní hodnotící závěry. Rovněž zmínil, že soudu byly předloženy lékařské zprávy, podle kterých trpí poruchou ADHD, která se projevuje zbrklým až impulzivním jednáním, labilitou, nízkou odolností vůči frustraci a stresu, přičemž se snadno rozčílí s horší ovladatelností afektů. Obviněný v této souvislosti uvedl, že tyto zprávy byly sice jako důkazy provedeny, nicméně při celkovém hodnocení byly pominuty a soud se s nimi v odůvodnění svého rozhodnutí nevypořádal. Zdůraznil, že se po celou dobu konfliktu bránil nečekanému napadení a útoku od poškozeného, tudíž se jedná o případ nutné obrany. S ohledem na shora uvedené skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. 11. 2024, č. j. 67 To 357/2024-699, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 13. 8. 2024, č. j. 3 T 85/2024-665, zrušil a Obvodnímu soudu pro Prahu 9 přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně, aby jej podle § 226 písm. b) tr. ř. zprostil obžaloby. 4. K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru je podané dovolání z převážné části opakováním obhajoby obviněného uplatněné již v předchozích stadiích trestního řízení, s níž se oba soudy beze zbytku a správně vypořádaly. Podle státního zástupce příslušná skutková zjištění vyplývají z provedených důkazů, a proto způsobu hodnocení důkazů soudem prvého stupně, ani jeho skutkovým závěrům nelze ničeho vytknout. Stejně tak není možno přisvědčit ani související námitce, že se soudy dostatečně nezabývaly důkazem „Popisem události z hlediska sebeobrany“ ze dne 4. 6. 2024 vypracovaným S. a tohoto svědka nevyslechly, neboť především soud prvního stupně věnoval rozdílným závěrům plynoucím z vypracovaného znaleckého posudku a z předmětného popisu události značnou pozornost, přičemž dokonce znalci PhDr. Matouškovi umožnil na ně reagovat. Pokud soud prvního stupně v této souvislosti v odůvodnění rozsudku uvedl, že znalecký posudek má ze zákona vyšší váhu, jedná se podle státního zástupce o poněkud nešikovné označení, nicméně bez vlivu na bezvadnost skutkových zjištění. V tomto ohledu je podle státního zástupce nutné akcentovat, že znalecké zkoumání má svá (striktnější) zákonná pravidla, jež nelze analogicky vztáhnout na vyjádření, byť odborníka, nemá-li toto jeho vyjádření formu znaleckého posudku ve smyslu § 105 a násl. trestního řádu. Tak tomu bylo i v případě dokumentu zpracovaného S. s tím, že podle státního zástupce není možné uvažovat ani o analogické aplikaci § 108 odst. 2 tr. ř. Odsuzující rozhodnutí taktéž není zatíženo vadou tzv. opomenutých důkazů, neboť jak je zřejmé z odstavce 73 odůvodnění odsuzujícího rozsudku, soud prvního stupně se všemi důkazními návrhy státní zástupkyně a obviněného pečlivě zabýval a řádně zdůvodnil, proč jim případně nevyhověl. Pokud jde o dovolatelem akcentovanou poruchu ADHD, samotnou skutečnost, že u něj byla diagnostikována, vedl soud prvního stupně v patrnosti. V rámci dovolání pak sice obviněný namítl, že na ni soudy dostatečným způsobem nereagovaly, z podaného dovolání však není zřejmé, jaký vliv na nezákonnost rozhodnutí či nesprávnost skutkových zjištění (případně výši uloženého trestu apod.) měl tento postup soudů mít. Námitku dovolatele týkající se nutné obrany je podle státního zástupce třeba hodnotit výlučně optikou skutkových zjištění, k nimž dospěl soud prvního stupně, a který správně uzavřel, že za nutnou obranu by bylo možno považovat pouze první část jednání zahrnující útok poškozeného, jenž dal první ránu. Soud však správně uzavřel, že o nutné obraně již nebylo možno uvažovat počínaje momentem, kdy se poškozený v důsledku podkopnutí nohy dostal na zem. V tomto ohledu státní zástupce odkázal na odst. 84 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, s nímž se ztotožnil. S ohledem na uvedené skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, když současně vyjádřil svůj souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného rozhodnutí ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. II. Přípustnost dovolání 5. Nejvyšší soud jako soud dovolací [§ 265c tr. ř.] shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.]. Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. 6. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř. 7. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. K uvedenému ustanovení je vhodné uvést, že toto je reakcí [provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., s účinností od 1. 1. 2022] na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu a z nich vyplývající praxi, podle které bylo nutné k dovolání obviněného ve výjimečných případech přezkoumat také procesní postup orgánů činných v trestním řízení a učiněná skutková zjištění i za s