8 Tdo 235/2025 — Nejvyšší soud

8 Tdo 235/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:9. 4. 2025 Spisová značka:8 Tdo 235/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:8.TDO.235.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Krádež Hodnocení důkazů Trest Dotčené předpisy:§ 205 odst. 1,4 písm. e) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:4. 6. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 235/2025-517 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 4. 2025 o dovolání, které podal obviněný J. F. proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2024, č. j. 11 To 329/2024-487, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 2 T 61/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: 1. Obviněný J. F. (dále zpravidla jen „obviněný“, příp. jako „dovolatel”) byl rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 2. 9. 2024, č. j. 2 T 61/2024-444, uznán vinným zločinem krádeže podle § 205 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Za tento trestný čin (jednání popsané ve výroku citovaného rozsudku) byl obviněný podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 (pěti) let. Podle § 83 odst. 3 tr. zákoníku byla obviněnému současně uložena přiměřená povinnost, aby ve zkušební době podle svých sil nahradil škodu, kterou trestnou činností způsobil. O náhradě škody poškozené společnosti bylo dále rozhodnuto podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 2 tr. ř. 2. Rozsudek Okresního soudu v Mělníku ze dne 2. 9. 2024, č. j. 2 T 61/2024-444, napadli obviněný a státní zástupce (v neprospěch obviněného pouze do výroku o trestu) odvoláními. Z podnětu odvolání státního zástupce Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 11. 2024, č. j. 11 To 329/2024-487, podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. rozsudek Okresního soudu v Mělníku ze dne 2. 9. 2024, č. j. 2 T 61/2024-444, zrušil výhradně ve výroku o trestu a při nezměněném výroku o vině a výroku o náhradě škody znovu rozhodl podle § 259 odst. 3 tr. ř. tak, že obviněného odsoudil podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let, k jehož výkonu ho podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl. I. Dovolání a vyjádření k němu 3. Proti rozsudku Krajského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že podle jeho názoru dotčené rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotněprávním posouzení skutku. V rámci uplatněných námitek předně uvedl, že po provedeném dokazování se nepodařilo bez důvodných pochybností prokázat, že se vědomě dopustil jednání, které je mu kladeno za vinu. Poukázal na to, že předmětná věc se stala předmětem jeho trestního stíhání na základě podnětu jeho bývalé partnerky I. H., která na něj podala podnět týkající se neoprávněného odběru elektrické energie. Je toho názoru, že chybí relevantní důkaz potvrzující, že k neoprávněnému odběru elektrické energie z jeho strany docházelo, přitom právě paní H. měla přehled o veškerých platbách a spotřebě elektrické energie v domě atd. Podle dovolatele je dále velmi pravděpodobné, že k instalaci zařízení sloužícího k neoprávněnému odběru v jeho domě došlo ze strany L. W. bez jeho vědomí, kdy tento v domě prováděl elektroinstalační práce. Poukazuje na to, že soudy nevzaly v úvahu jeho tvrzení podpořené svědkyní L. N., že se na rekonstrukci domu nijak nepodílel. V této souvislosti zdůraznil, že není usvědčován žádným důkazem mimo zjištění existence neoprávněného odběru v domě, přičemž nebylo prokázáno, že by si takový odběr objednal. Ve vztahu k uloženému trestu uvedl, že jej považuje za nepřiměřeně přísný. S ohledem na shora uvedené skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2024, č. j. 11 To 329/2024-487, zrušil a soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Zároveň uvedl, že v dané věci podle jeho názoru existují důvody k přerušení či odkladu výkonu dotčeného rozhodnutí ve smyslu § 265h odst. 3 tr. ř. 4. K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten vyjádřil své přesvědčení, že soudy obou stupňů v dané věci zjistily řádně skutkový stav bez důvodných pochybností, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí. Zároveň provedené důkazy pečlivě hodnotily s přihlédnutím ke všem skutečnostem, a to jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech a v souladu s pravidly formální logiky. Navíc totožné námitky dovolatel uplatnil v předchozích fázích řízení s tím, že soudy obou stupňů se jimi podrobně zabývaly a v odůvodnění svých rozhodnutí se s nimi vypořádaly. Podle státního zástupce lze obecně konstatovat, že obviněný provedené důkazy interpretuje ve svůj prospěch a skutečnosti svědčící v jeho neprospěch pomíjí. To například platí v případě výpovědi svědkyně H., kdy dovolatel pomíjí část popisující, jakým způsobem reagoval na otázky této svědkyně týkající se rozvodu elektřiny v jeho domě. Tato výpověď vyznívá podle státního zástupce v neprospěch obviněného, neboť z ní vyplývá, že měl povědomí o neoprávněném odběru elektrické energie. Stejně tak bylo prokázáno, že neoprávněný odběr zřídil elektrikář L. W., přičemž nelze pominout, že si jej najal právě obviněný. Navíc obviněný si musel být vědom nesouladu mezi oficiálním množstvím odebírané energie a energií fakticky odebranou spotřebiči, které byly v předmětném domě provozovány, neboť to byl právě on, kdo hradil příslušné zálohy (s nízkou výši záloh byl jednoznačně obeznámen). Ve vztahu k námitkám týkajícím se nepřiměřenosti uloženého trestu státní zástupce uvedl, že uložený trest lze považovat za přísný, nikoliv však nepřiměřený, který by porušoval zásady pro ukládání trestů zakotvené v § 38 tr. zákoníku, v rozporu s ústavním principem proporcionality trestní represe. S ohledem na uvedené skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, když současně vyjádřil svůj souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného rozhodnutí ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. II. Přípustnost dovolání 5. Nejvyšší soud jako soud dovolací [§ 265c tr. ř.] shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.]. Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. 6. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř. 7. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Přestože obviněný v dovolání v souvislosti s uplatněným dovolacím důvodem výslovně uvedl, že „má za to, že dotčené rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení skutku“, což odpovídá dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., z obsahu podaných námitek je zřejmé, že odpovídají právě zmíněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomuto ustanovení je vhodné uvést, že je reakcí [provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., s účinností od 1. 1. 2022] na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu a z nich vyplývající praxi, podle které bylo nutné k dovolání obviněného ve výjimečných případech přezkoumat také procesní postup orgánů činných v trestním řízení a učiněná skutková zjištění i za situace, kdy námitky obviněného neodpovídaly žádnému z dovolacích důvodů, tj. za situace, kdy existoval extrémní rozpor-nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů a obsahem řádně procesně opatřených a provedených důkazů. V takových případech je zásah Nejvyššího soudu důvodný s ohledem na ústavně zaručené právo obviněného na spravedlivý proces [čl. 4, čl. 90 Ústavy]. Podle judikatury Ústavního soudu mohou nastat tři případy, které mohou mít za následek porušení práva na spraved