8 Tdo 277/2024 – Nejvyšší soud

8 Tdo 277/2024-3064 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 4. 2024 o dovolání obviněného J. D., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 12. 2022, č. j. 7 To 82/2022-2773, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 3 T 7/2022, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: 1. Obviněný J. D. (dále zpravidla jen „obviněný“, příp. „dovolatel”) byl rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 5. 9. 2022, č. j. 3 T 7/2022-2654, uznán vinným zvlášť závažným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku (bod I. výroku rozsudku), přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku (bod II. výroku rozsudku), zvlášť závažným zločinem vraždy podle § 140 odst. 2 tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 tr. zákoníku (bod III. výroku rozsudku), zvlášť závažným zločinem vraždy podle § 140 odst. 2, odst. 3 písm. d), písm. h) tr. zákoníku (bod IV. výroku rozsudku) a přečinem nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1, odst. 2 alinea 1 tr. zákoníku (bod V. výroku rozsudku). Za tyto trestné činy (jednání popsaná ve výrocích citovaného rozsudku) byl podle § 140 odst. 3 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku ve spojení s § 54 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody na doživotí, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věci, a to specifikovaných ve výroku uvedeného rozsudku. O povinnosti obviněného k náhradě škody, se kterou se poškození připojili k trestnímu řízení, bylo rozhodnuto podle § 228 odst. 1 tr. ř. 2. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. 9. 2022, č. j. 3 T 7/2022-2654, napadli obviněný a poškozená M. K., nar. XY, odvoláními. Z podnětu jejich odvolání Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 5. 12. 2022, č. j. 7 To 82/2022-2773, podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. 9. 2022, č. j. 3 T 7/2022-2654, částečně zrušil, a to ve výroku o náhradě škody ohledně poškozených J. L., A. L., L. L., M. K. a R. K. a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu ve věci rozhodl tak, že obviněný je povinen zaplatit na náhradě nemajetkové újmy poškozeným J. L., nar. XY, částku 1 200 000 Kč, A. L., nar. XY, částku 1 200 000 Kč, L. L., nar. XY, částku 1 200 000 Kč a M. K., nar. XY, částku 342 775,15 Kč. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému dále uložena povinnost zaplatit na náhradě škody M. K., nar. XY, částku 24 049,94 Kč. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená R. K., nar. XY, odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Jinak zůstal napadený rozsudek nedotčen. I. Dovolání a vyjádření k němu 3. Proti uvedenému rozsudku Vrchního soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím obhájkyně dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle názoru dovolatele je uvedený dovolací důvod naplněn, neboť předmětné skutkové závěry soudu prvního stupně, které aproboval odvolací soud, jsou ve zjevném rozporu se skutečnými výsledky důkazního řízení, dále z důvodu, že soudy obou stupňů hodnotily procesně nepoužitelné důkazy a rovněž z důvodu, že nebyl proveden neopomenutelný důkaz. Z konstrukce uplatněných námitek je pak zřejmé, že za opomenutelný důkaz obviněný považuje odmítnutí jím navrhovaných důkazů, především pak znaleckého posudku týkajícího se jeho duševního stavu. V rámci dovolací argumentace dále zdůraznil, že jeho výpověď z přípravného řízení, ze které soudy vycházely, je kontradiktorní k jeho výpovědi z hlavního líčení, přičemž rozdílná tvrzení v jeho postupně činěných výpovědích se nepodařilo spolehlivě odstranit. Námitky uplatnil rovněž proti nevyhovění důkaznímu návrhu obhajoby spočívajícím v jeho požadavku výslechu svědkyně K., která podle něj vyvíjela aktivity, aby byl odstraněn z pracoviště XY a. s. Pokud jde o útok na poškozenou L., k tomu uvedl, že měl v úmyslu na ni zaútočit kyselinou, avšak vzhledem k tomu, že připravenou lahev rozbil, chtěl na ni zaútočit pouze klackem, zabít ji však nechtěl a předmětnou pistoli chtěl použít pouze k odstrašení, kdy ji chtěl vylekat výstřelem do obličeje. V této souvislosti zdůraznil, že je přesvědčen o tom, že soud měl dojít k závěru, že úřednice L. se na něm dopustila mučení ve smyslu § 149 odst. 1, 2 písm. a), e) tr. zákoníku, když nerespektovala právní názor nadřízeného orgánu (MPSV) a nepřiznala mu opakovaně podporu v nezaměstnanosti. Podle obviněného soudy rovněž neobjasnily příčiny, které vedly k jeho trestné činnosti. V rámci svých námitek dále zmínil, že „jeho soudní proces se odehrál ve „zkráceném řízení“ zejména proto, že předseda senátu, soudce Kydalka, hodlal v případě dovolatele demonstrovat, že jeho případy nejsou zatíženy průtahy, aby si vylepšil „image“ před kárným senátem Nejvyššího správního soudu…“. S ohledem na shora uvedené skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 12. 2022, č. j. 7 To 82/2022-2773, zrušil a tomuto soudu věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí, přičemž zároveň vyjádřil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání. Žádný jiný dovolací důvod obviněný neuplatnil. Neuplatnil ani námitky, které by po své obsahové stránce mohly naplňovat některý z dalších dovolacích důvodů § 265b tr. ř. 4. K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státní zastupitelství. Ten předně uvedl, že dovolatel formálně ani obsahově neuplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 2 tr. ř. směřující proti trestu odnětí svobody na doživotí. Pokud jde o námitky týkající se neprovedení obhajobou navržených důkazů, lze podle státního zástupce ze strany 5 a následujících dovolání, dovodit, že obviněný měl pravděpodobně na mysli znalecký posudek týkající se jeho duševního stavu a výpověď svědkyně K., avšak bez uvedení, že se má jednat o opomenuté důkazy. Navíc není zřejmé, zda a kterému dovolacímu důvodu chtěl dovolatel přiřadit své dřívější pochybnosti o závěru znalců o jeho příčetnosti. V této části tak je podle státního zástupce dovolání zjevně neopodstatněné. Co se týče námitky obviněného týkající se rychlosti řízení v hlavním líčení, v jehož rámci chtěl soudce Kydalka demonstrovat svoji schopnost pracovat bez průtahů, nejedná se podle státního zástupce o námitku, která by odpovídala jakémukoliv dovolacímu důvodu. Obdobně se vyjádřil i k námitce dovolatele, že se soudům nepodařilo odstranit rozpory v jeho výpovědi, která rovněž žádnému dovolacímu důvodu neodpovídá. Pokud jde o námitku týkající se nevyhovění důkaznímu návrhu obhajoby na slyšení svědkyně K., podle státního zástupce odvolací soud v bodě 8-10 svého rozsudku adekvátním způsobem odůvodnil, proč tomuto návrhu nevyhověl. Ve vztahu k námitce, že obviněný úřednici L. nezastřelil úmyslně, státní zástupce uvedl, že se jedná o předestření alternativního skutkového zjištění bez uvedení zjevného rozporu mezi skutkovými zjištěními soudu a konkrétním důkazem. Podobně ani v případě námitky, že zemřelá L. se na obviněném dopouštěla opakovaně mučení ve smyslu § 149 odst. 1, 2 písm. a), e) tr. zákoníku, není podle státního zástupce jasné, zda jde o hmotně právní námitku, neboť dovolatel k právnímu posouzení daného skutku nic neuvádí. Pokud se jedná o námitku, že odvolací soud neobjasnil příčiny vedoucí k dané trestné činnosti, jejím uplatněním se podle státního zástupce obviněný snaží pouze o ospravedlnění svého jednání. S ohledem na uvedené skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, když současně vyjádřil svůj souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného rozhodnutí ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. II. Přípustnost dovolání 5. Nejvyšší soud jako soud dovolací [§ 265c tr. ř.] shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájkyně [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.]. Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. 6. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř. 7. Nejvyšší soud v souvislosti s institutem dovolání zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. jde o mimořádný opravný prostředek určený k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad. Současně je vhodné uvést, že dovolací so