8 Tdo 277/2024 — Nejvyšší soud

8 Tdo 277/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:25. 4. 2024 Spisová značka:8 Tdo 277/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:8.TDO.277.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Doživotí Nedovolené ozbrojování Poškození cizí věci Těžké ublížení na zdraví Vražda Dotčené předpisy:§ 228 odst. 1,2 tr. zákoníku § 145 odst. 1,2 písm. h) tr. zákoníku § 279 odst. 1,2 tr. zákoníku § 140 odst. 2,3 písm. d,h) tr. zákoníku § 54 odst. 3 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:1. 7. 2024 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 27.08.2024III.ÚS 2400/24 Josef Baxa odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost28. 5. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 277/2024-3064 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 4. 2024 o dovolání obviněného J. D., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 12. 2022, č. j. 7 To 82/2022-2773, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 3 T 7/2022, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: 1. Obviněný J. D. (dále zpravidla jen „obviněný“, příp. „dovolatel”) byl rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 5. 9. 2022, č. j. 3 T 7/2022-2654, uznán vinným zvlášť závažným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku (bod I. výroku rozsudku), přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku (bod II. výroku rozsudku), zvlášť závažným zločinem vraždy podle § 140 odst. 2 tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 tr. zákoníku (bod III. výroku rozsudku), zvlášť závažným zločinem vraždy podle § 140 odst. 2, odst. 3 písm. d), písm. h) tr. zákoníku (bod IV. výroku rozsudku) a přečinem nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1, odst. 2 alinea 1 tr. zákoníku (bod V. výroku rozsudku). Za tyto trestné činy (jednání popsaná ve výrocích citovaného rozsudku) byl podle § 140 odst. 3 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku ve spojení s § 54 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody na doživotí, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věci, a to specifikovaných ve výroku uvedeného rozsudku. O povinnosti obviněného k náhradě škody, se kterou se poškození připojili k trestnímu řízení, bylo rozhodnuto podle § 228 odst. 1 tr. ř. 2. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. 9. 2022, č. j. 3 T 7/2022-2654, napadli obviněný a poškozená M. K., nar. XY, odvoláními. Z podnětu jejich odvolání Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 5. 12. 2022, č. j. 7 To 82/2022-2773, podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. 9. 2022, č. j. 3 T 7/2022-2654, částečně zrušil, a to ve výroku o náhradě škody ohledně poškozených J. L., A. L., L. L., M. K. a R. K. a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu ve věci rozhodl tak, že obviněný je povinen zaplatit na náhradě nemajetkové újmy poškozeným J. L., nar. XY, částku 1 200 000 Kč, A. L., nar. XY, částku 1 200 000 Kč, L. L., nar. XY, částku 1 200 000 Kč a M. K., nar. XY, částku 342 775,15 Kč. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému dále uložena povinnost zaplatit na náhradě škody M. K., nar. XY, částku 24 049,94 Kč. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená R. K., nar. XY, odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Jinak zůstal napadený rozsudek nedotčen. I. Dovolání a vyjádření k němu 3. Proti uvedenému rozsudku Vrchního soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím obhájkyně dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle názoru dovolatele je uvedený dovolací důvod naplněn, neboť předmětné skutkové závěry soudu prvního stupně, které aproboval odvolací soud, jsou ve zjevném rozporu se skutečnými výsledky důkazního řízení, dále z důvodu, že soudy obou stupňů hodnotily procesně nepoužitelné důkazy a rovněž z důvodu, že nebyl proveden neopomenutelný důkaz. Z konstrukce uplatněných námitek je pak zřejmé, že za opomenutelný důkaz obviněný považuje odmítnutí jím navrhovaných důkazů, především pak znaleckého posudku týkajícího se jeho duševního stavu. V rámci dovolací argumentace dále zdůraznil, že jeho výpověď z přípravného řízení, ze které soudy vycházely, je kontradiktorní k jeho výpovědi z hlavního líčení, přičemž rozdílná tvrzení v jeho postupně činěných výpovědích se nepodařilo spolehlivě odstranit. Námitky uplatnil rovněž proti nevyhovění důkaznímu návrhu obhajoby spočívajícím v jeho požadavku výslechu svědkyně K., která podle něj vyvíjela aktivity, aby byl odstraněn z pracoviště XY a. s. Pokud jde o útok na poškozenou L., k tomu uvedl, že měl v úmyslu na ni zaútočit kyselinou, avšak vzhledem k tomu, že připravenou lahev rozbil, chtěl na ni zaútočit pouze klackem, zabít ji však nechtěl a předmětnou pistoli chtěl použít pouze k odstrašení, kdy ji chtěl vylekat výstřelem do obličeje. V této souvislosti zdůraznil, že je přesvědčen o tom, že soud měl dojít k závěru, že úřednice L. se na něm dopustila mučení ve smyslu § 149 odst. 1, 2 písm. a), e) tr. zákoníku, když nerespektovala právní názor nadřízeného orgánu (MPSV) a nepřiznala mu opakovaně podporu v nezaměstnanosti. Podle obviněného soudy rovněž neobjasnily příčiny, které vedly k jeho trestné činnosti. V rámci svých námitek dále zmínil, že „jeho soudní proces se odehrál ve „zkráceném řízení“ zejména proto, že předseda senátu, soudce Kydalka, hodlal v případě dovolatele demonstrovat, že jeho případy nejsou zatíženy průtahy, aby si vylepšil „image“ před kárným senátem Nejvyššího správního soudu…“. S ohledem na shora uvedené skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 12. 2022, č. j. 7 To 82/2022-2773, zrušil a tomuto soudu věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí, přičemž zároveň vyjádřil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání. Žádný jiný dovolací důvod obviněný neuplatnil. Neuplatnil ani námitky, které by po své obsahové stránce mohly naplňovat některý z dalších dovolacích důvodů § 265b tr. ř. 4. K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státní zastupitelství. Ten předně uvedl, že dovolatel formálně ani obsahově neuplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 2 tr. ř. směřující proti trestu odnětí svobody na doživotí. Pokud jde o námitky týkající se neprovedení obhajobou navržených důkazů, lze podle státního zástupce ze strany 5 a následujících dovolání, dovodit, že obviněný měl pravděpodobně na mysli znalecký posudek týkající se jeho duševního stavu a výpověď svědkyně K., avšak bez uvedení, že se má jednat o opomenuté důkazy. Navíc není zřejmé, zda a kterému dovolacímu důvodu chtěl dovolatel přiřadit své dřívější pochybnosti o závěru znalců o jeho příčetnosti. V této části tak je podle státního zástupce dovolání zjevně neopodstatněné. Co se týče námitky obviněného týkající se rychlosti řízení v hlavním líčení, v jehož rámci chtěl soudce Kydalka demonstrovat svoji schopnost pracovat bez průtahů, nejedná se podle státního zástupce o námitku, která by odpovídala jakémukoliv dovolacímu důvodu. Obdobně se vyjádřil i k námitce dovolatele, že se soudům nepodařilo odstranit rozpory v jeho výpovědi, která rovněž žádnému dovolacímu důvodu neodpovídá. Pokud jde o námitku týkající se nevyhovění důkaznímu návrhu obhajoby na slyšení svědkyně K., podle státního zástupce odvolací soud v bodě 8-10 svého rozsudku adekvátním způsobem odůvodnil, proč tomuto návrhu nevyhověl. Ve vztahu k námitce, že obviněný úřednici L. nezastřelil úmyslně, státní zástupce uvedl, že se jedná o předestření alternativního skutkového zjištění bez uvedení zjevného rozporu mezi skutkovými zjištěními soudu a konkrétním důkazem. Podobně ani v případě námitky, že zemřelá L. se na obviněném dopouštěla opakovaně mučení ve smyslu § 149 odst. 1, 2 písm. a), e) tr. zákoníku, není podle státního zástupce jasné, zda jde o hmotně právní námitku, neboť dovolatel k právnímu posouzení daného skutku nic neuvádí. Pokud se jedná o námitku, že odvolací soud neobjasnil příčiny vedoucí k dané trestné činnosti, jejím uplatněním se podle státního zástupce obviněný snaží pouze o ospravedlnění svého jednání. S ohledem na uvedené skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, když současně vyjádřil svůj souhla