8 Tdo 294/2025 – Nejvyšší soud

8 Tdo 294/2025-583 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 4. 2025 o dovolání obviněného R. L., nyní ve výkonu trestu ve Vazební věznici Praha Pankrác, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 11. 2024, sp. zn. 8 To 251/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 39 T 79/2024, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. L. odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 29. 8. 2024 sp. zn. 39 T 79/2024, byl obviněný R. L. uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 2, 3 tr. zákoníku, jehož se dopustil stručně tím, že dne 15. 1. 2024 od 12:00 do 12:05 h v Praze XY na pobočce České pošty č. XY, poté, co poškozený J. Š. při odchodu od přepážky č. 2 zapomněl svoji pánskou aktovku zn. Louis Vuitton v hodnotě 5.000 Kč, obsahující finanční hotovost 150.000 Kč, notebook a další věci, využil situace a po odchodu poškozeného vzal odloženou aktovku s věcmi, následně z ní vyndal hotovost 150.000 Kč a sluchátka, a aktovku s dalšími věcmi zanechal u autobusové linky č. XY, poškozenému J. Š. způsobil škodu 5.015 Kč a společnosti E-solutions, s. r. o., IČO 27241815, sídlem Praha 7, Jankovcova 1037/49 (dále „společnost E-solutions“), škodu ve výši 157.410 Kč, a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 18. 3. 2020, sp. zn. 6 T 21/2020, pravomocným dne 20. 10. 2020, odsouzen mimo jiné i pro přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), d), odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání třinácti měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu šedesáti měsíců a vyslovení dohledu, usnesením v téže věci ze dne 19. 10. 2021 mu byl výkon tohoto trestu odnětí svobody nařízen a vykonal jej dne 13. 2. 2023. 2. Za uvedený přečin byl obviněný odsouzen podle § 205 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání třiceti čtyř měsíců, pro jehož výkon byl zařazen podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Bylo rovněž rozhodnuto o povinnosti obviněného uhradit společnosti E-solutions způsobenou škodu. 3. Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 19. 11. 2024, sp. zn. 8 To 251/2024, odvolání obviněného podané proti shora uvedenému rozsudku soudu prvního stupně jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání obviněného 4. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce podle § 265b odst. 1 písm. d), g), h) tr. ř. dovolání. 5. S odkazem na důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. vytýkal, že bylo porušeno jeho právo na obhajobu, když soud prvního stupně konal hlavní líčení bez jeho přítomnosti přesto, že před jeho zahájením kontaktoval soud s omluvou, že se ho nemůže zúčastnit ze zdravotních důvodů (viz č. l. 262 spisu). Bylo mu tak znemožněno navrhovat důkazy ve svůj prospěch, a proto nebylo možné o věci spolehlivě rozhodnout. Přičemž z č. l. 279 spisu je patrné, že jeho omluva byla soudem ověřována, avšak až dne 4. 9. 2024, tedy poté, co již bylo vydáno rozhodnutí, aniž by se soud důvodností omluvy zabýval. 6. Obviněný poukázal na to, že poznámka předsedy senátu, že se měl dostavit ke kontrole dopoledne, je nepřípadná vzhledem k ordinačním hodinám M. K., jenž ordinoval až odpoledne. Rovněž se neztotožnil se závěrem soudu, že šlo o opožděnou omluvu, protože se před zahájením hlavního líčení omlouval telefonicky prostřednictvím kanceláře soudu, jak vyplývá z č. l. 262. Podmínky podle § 202 odst. 2, 4 tr. ř. pro konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněný neshledal naplněnými i proto, že rozporoval skutečnosti významné po použití právní kvalifikace podle § 205 odst. 3 tr. zákoníku, což mělo dopad i pro vadné právní závěry, a soud měl rozhodovat v jeho přítomnosti. 7. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný vytýkal, že skutkové zjištění určující naplnění skutkové podstaty přečinu podle § 205 odst. 3 tr. zákoníku je ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, protože tvrzení o tom, že částka 150.000 Kč se nacházela v tašce, vyplývá výlučně z tvrzení poškozeného, neboť předložený výpis z účetnictví společnosti E-solutions ze dne 9. 1. 2024 nedokládá, že hotovost byla v tašce, plyne z ní pouze to, že měl společník poskytnout jako zápůjčku společnosti částku 250.000 Kč. Předložený dokument vystavený společností není záznamem o vydání hotovosti z pokladny. Poškozený ani nedoložil, že by běžně vyplácel mzdy zaměstnancům v hotovosti, ani smlouvy a příjmové podklady o tom, že tomu tak obvykle bývalo. 8. Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 11. 2024, sp. zn. 8 To 251/2024 zrušil, a věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí. 9. Podle § 265o tr. ř. požádal rovněž o odložení výkonu trestu odnětí svobody. III. Vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství 10. Státní zástupce působící u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání zmínil, že jde o opakování argumentace známé již z odvolání obviněného, jíž se soudy zabývaly a s obdobnými námitkami se vypořádaly. Shledaly, že nemají podklad v obsahu spisu, což umožňuje Nejvyššímu soudu dovolání jako nedůvodné odmítnout (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019 sp. zn. 4 Tdo 206/2019 a další). K výhradě o neúčasti obviněného na hlavním líčení uvedl, že se soud prvního stupně k této skutečnosti vyjádřil, a na obdobné námitky obviněného reagoval i odvolací soud, který se s argumentací soudu prvního stupně rozvedenou v bodě 2. ztotožnil, neboť obdobná situace nastala i u odvolacího soudu, když se obviněný rovněž řádně vyrozuměný k veřejnému zasedání nedostavil, předseda senátu ověřoval, zda nedošla od obviněného omluva, což nezjistil, konal veřejné zasedání bez něj, avšak po jeho skončení obviněný telefonoval do trestní kanceláře a o odročení žádal, avšak to již pro ukončení věci nebylo možné. 11. V řízení před soudem prvního stupně, proti čemuž obviněný brojil, se obviněný k hlavnímu líčení nedostavil, ač mu dne 10. 8. a dne 15. 8. 2024 bylo řádně doručeno předvolání s obžalobou. Soud měl splněny podmínky § 202 odst. 2 tr. ř., aby hlavní líčení dne 29. 8. 2024 konal, soudce však byl až po skončení hlavního líčení informován o tom, že těsně před zahájením hlavního líčení obviněný telefonoval do trestní kanceláře v čase 8:58 hodin (hlavní líčení bylo nařízeno na 9:00 hodin) a sděloval omluvu, že má zdravotní indispozici, musí k lékaři a nemůže se hlavního líčení zúčastnit. Výslovně však o odročení jeho konání nepožádal. Z uvedených důvodů státní zástupce považoval postup soudu prvního stupně za správný. 12. Námitky obviněného směřující proti výroku o vině podle státního zástupce rovněž nemají opodstatnění, protože odvolací soud se v bodě 15. svého rozhodnutí podrobně zabýval důkazní situací se stejným závěrem zejména proto, že obviněným uplatňovaná obhajoba je nelogická a účelová, především však odporuje provedeným důkazům (viz kamerové záznamy z pošty a veřejného prostranství, výpovědi poškozeného a dalších ve věci vyslechnutých svědků). Poškozený věrohodně popsal, jak aktovku zapomněl a uvedl i věci, které se v ní nacházely. V prostoru pošty kromě něho a obviněného v dané chvíli nikdo jiný nebyl, na kamerových záznamech je zachycený obviněný, jak tašku vzal a odešel s ní. Uvnitř aktovky po jejím nalezení v autobuse byla zajištěna sluchátka patřící obviněnému, což svědčí o tom, že obviněný tašku otevřel a manipuloval s věcmi v ní umístěnými. 13. Státní zástupce se plně ztotožnil se způsobem, jakým soudy obou stupňů vinu obviněného prokázaly, když shledal, že své povinnosti realizoval zcela v souladu s § 2 odst. 5, 6 a § 125 tr. ř., a v postupech soudů neshledal zjevné rozpory ani jiné nedostatky, na něž obviněný poukazoval. Právní posouzení rovněž nevykazuje nedostatky obviněným vytýkané, protože učiněná rozhodná skutková zjištění dávají potřebný podklad pro závěr o tom, že obviněný jednal v úmyslu tašku s penězi odcizit. Jestliže obviněný brojil proti správnosti použité právní kvalifikace podle § 205 odst. 2, 3 tr. zákoníku, činil tak výhradně podle své vlastní skutkové verze, která byla soudy vyvrácena jako nepravdivá. Protože dovolání obviněného neshledal v žádném směru důvodným, navrhl, aby ho Nejvyšší soud jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože soudy správnost svých závěrů dostatečně v přezkoumávaných rozhodnutích doložily a vysvětlily. 14. Vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství bylo zasláno obhájci obviněného, jenž k němu dne 16. 4. 2025 namítl, že nesouhlasí s argumenty státní zástupkyně v něm uvedenými, pokud se ztotožnila se způsobem, jakým soud prvního stupně odůvodnil možnost provést hlavní líčení bez přítomnosti obviněného. Vyjádřil přesvědčení, že nebyly splněny podmínky pro postup podle § 202 odst. 2, 4 tr. ř. a že závěr soudu prvního stupně o obstrukčním charakteru omluvy obviněného neobstojí (viz odkaz na nález Ústavního soudu ze dne 14. 2. 2023, sp. zn. III. ÚS 2665/22).