8 Tdo 300/2025 — Nejvyšší soud

8 Tdo 300/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 241a odst. 1 o. s. ř. Datum rozhodnutí:11. 6. 2025 Spisová značka:8 Tdo 300/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:8.TDO.300.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Hodnocení důkazů Čin jinak trestný Ublížení na zdraví Výtržnictví Dotčené předpisy:§ 146 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. § 146 odst. 3 tr. zák. § 358 odst. 1 tr. zák. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:14. 7. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 29.09.2025IV.ÚS 2841/25 Lucie Dolanská Bányaiová odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost12. 11. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 300/2025-346 USNESENÍ Nejvyšší soud jako soud pro mládež rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Engelmanna a soudců JUDr. Věry Kůrkové a JUDr. Milady Šámalové ve věci dítěte mladšího patnácti let AAAAA (pseudonym), zastoupeného opatrovníkem JUDr. Mgr. Markem Orságem, advokátem se sídlem Hodonín, Národní třída 300/24, vedené u Okresního soudu v Hodoníně, soudu pro mládež, pod sp. zn. 3 Rod 18/2021, o dovolání dítěte mladšího patnácti let AAAAA a jeho rodičů V. D. a S. D., všichni právně zastoupeni JUDr. Adamem Bartoškem, LL.M., advokátem se sídlem Jeremenkova 221/28, Olomouc, proti rozsudku Krajského soudu v Brně jako odvolacího soudu pro mládež ze dne 26. 11. 2024, sp. zn. 4 Rodo 3/2024, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Okresní státní zastupitelství v Hodoníně podalo u Okresního soudu v Hodoníně, soudu pro mládež (dále jen „okresní soud“), dne 24. 9. 2021 pod sp. zn. ZC 123/2021, podle § 90 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže (dále jen „z. s. m.“) návrh na uložení opatření dítěti mladšímu patnácti let – AAAAA (dále jen „nezletilý“) pro činy jinak trestné ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku a výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku. 2. Důvodem podání návrhu na uložení opatření byly činy jinak trestné, jichž se nezletilý dopustil tím, že dne 5. 2. 2021, kolem 16:30 hodin v XY na volně přístupném prostranství školního areálu u bytových domů a současně před dalšími 4 osobami fyzicky napadl poškozeného nezletitého BBBBB (pseudonym) tak, že se při vzájemné rvačce nejprve strkali a přetahovali, až oba upadli na zem a poté co vstali, se začali znovu přetahovat, přičemž nezletilý AAAAA uchopil nezletilého BBBBB do tzv. kravaty za krk a shodil jej na zem, přičemž nezletilý BBBBB dopadl na levé rameno, kdy v přímé příčinné souvislosti s jednáním nezletilého AAAAA utrpěl zavřenou zlomeninu horního konce pažní kosti levé horní končetiny – chirurgický krček s posunem úlomků, kdy toto zranění bylo prvotně ošetřeno téhož dne v nemocnici v XY, poté následoval dvojnásobný operativní zákrok v Krajské nemocnici XY ve dnech 5. 2. 2021 a 6. 2. 2021 a hospitalizace nezletilého BBBBB od 5. 2. 2021 do 12. 2. 2021 a celková léčba zranění od 5. 2. 2021 do 24. 5. 2021, kdy s ohledem na to, že je nezletilý BBBBB levák, nemohl tuto ruku používat k běžným denním činnostem od 5. 2. 2021 do 1. 3. 2021 z důvodu fixace levé ruky, postupného rozcvičování, kdy plná rehabilitace byla lékařem povolena až po datu 6. 4. 2021, čímž měl naplnit činy jinak trestné ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku a výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku. 3. Okresní soud po projednání uvedeného návrhu rozhodl ve věci rozsudkem ze dne 3. 7. 2024 pod č. j. 3 Rod 18/2021-251, tak, že podle § 93 odst. 1 písm. c) z. s. m. uložil nezletilému opatření, a to napomenutí s výstrahou (bod I. výroku). Dále přiznal opatrovníku nezletilého nárok na odměnu, náhradu hotových výdajů a nákladů za promeškaný čas (bod II. výroku) a zároveň rozhodl, že žádný jiný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení (bod III. výroku). 4. Krajský soud v Brně jako odvolací soud pro mládež (dále jen „odvolací soud“, příp. „krajský soud“) rozsudkem ze dne 26. 11. 2024, č. j. 4 Rodo 3/2024-277, rozsudek okresního soudu ve výroku I. změnil tak, že podle § 93 odst. 10 z. s. m. u nezletilého upustil od potrestání (bod I. výroku), přiznal odměnu a náhradu nákladů odvolacího řízení opatrovníkovi nezletilého (bod II. výroku) a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů odvolacího řízení (bod III. výroku). I. Dovolání a vyjádření k němu 5. Nezletilý a jeho rodiče napadli prostřednictvím právního zástupce JUDr. Adama Bartoška, LL.M. rozsudek odvolacího soudu dovoláním, ve kterém předně zrekapitulovali dosavadní průběh řízení. Podle jejich názoru se odvolací soud s jejich námitkami dostatečně nevypořádal, což činí rozsudek nepřezkoumatelným. Tímto postupem se podle dovolatelů odvolací soud odklonil od ustálené rozhodovací praxe, kdy konkrétní námitky právně nehodnotil a ani neodkázal na jiné právní hodnocení. Odvolací soud se podle dovolatelů dále pouze omezil na konstatování, že okresním soudem byl řádně zjištěn skutkový stav, který byl správně hodnocen po právní stránce. Odvolací soud podle dovolatelů rovněž pochybil, když se nezabýval procesním porušením pravidel okresním soudem, který v rozporu s § 40 o. s. ř. neprováděl po celou dobu jednání, dokazování a při vyhlášení rozhodnutí zvukový záznam, i když předmětná jednací síň je řádně vybavena k jeho pořízení. Odvolacímu soudu dále vytýkají, že se nezabýval ani námitkou, že okresní soud měl rozhodovat o návrhu státního zastupitelství tak, jak byl podán, neboť ten obsahuje rozdílný popis skutkové věty než hodnocení skutkového stavu okresním soudem. Krajský soud se taktéž nevypořádal s rozhodnutími Nejvyššího soudu dopadajícími na trestní odpovědnost nezletilého sp. zn. 5 Tdo 997/2002 a sp. zn. 8 Tdo 418/2015, čímž se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe, což je důvod pro podání dovolání. Podle dovolatelů odvolací soud dále upustil od uložení opatření podle § 93 odst. 10 z. s. m., tj. aplikoval ustanovení, které v době jeho rozhodování již neexistovalo (zaniklo dne 30. 6. 2024), čímž založil formální neprávnost rozhodnutí. Závěrem podaného dovolání proto navrhli, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i rozsudek okresního soudu a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí. 6. K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten předně uvedl, že se plně ztotožňuje se závěry odvolacího soudu. Podle jeho názoru napadené rozhodnutí odpovídá požadavkům stanoveným v § 157 odst. 2 o. s. ř. a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a nelze je tak považovat za rozhodnutí nepřezkoumatelné či rozhodnutí, v němž absentuje právní hodnocení námitek účastníků, tak, jak je uváděno v dovolání (v této souvislosti poukázal na vybranou judikaturu Nejvyššího soudu a Evropského soudu pro lidská práva). Ve vztahu k námitkám, které se týkají porušení § 40 o. s. ř., tj. že nebyl pořizován po celou dobu zvukový záznam, dovolatelé podle státního zástupce neuvedli žádné konkrétní skutečnosti potvrzující, že by byl uvedeným postupem nezletilý poškozen na svých právech. V případě námitek, že okresní soud měl rozhodovat o návrhu státního zástupce tak, jak byl podán, uvedl, že soudu byla dána možnost zahájit řízení i bez návrhu, přičemž i nadále platí, že soud pro mládež není návrhem státního zastupitelství podle § 90 odst. 2 z. s. m. vázán. Stejně tak nelze akceptovat námitky, že se krajský soud nijak nevypořádal s rozhodnutími Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 997/2002 a sp. zn. 8 Tdo 418/2015, neboť dovolatel přehlíží příslušnou pasáž odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, v níž se uvádí, že nelze akceptovat nabízené teorie o sportovním souboji či zápase, přičemž předmětná judikatura se navíc týká trestní odpovědnosti za zranění profesionálních sportovců při ledním hokeji, který patří mezi společensky prospěšnou činnost s poměrně přísnými pravidly, což jednoznačně nelze konstatovat u rvačky nezletilých na volně přístupném prostranství školního areálu u bytových domů. K aplikaci neexistující normy odvolacím soudem státní zástupce uvedl, že je pravdou, že v době rozhodování odvolacího soudu již ustanovení § 93 odst. 10 z. s. m. bylo zrušeno, avšak z rozhodnutí odvolacího je zřejmý odkaz na nové ustanovení § 92a odst. 1 písm. a) z. s. m., tudíž se jedná pouze o zjevnou nesprávnost podle § 164 o. s. ř., která nemůže být důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí. Vzhledem k uvedeným skutečnostem navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání jako nepřípustné odmítl, pokud by je však shledal přípustným, navrhl, aby bylo Nejvyšším soudem zamítnuto. 7. V replice k podanému vyjádření státního zástupce Nejvyšš