8 Tdo 334/2025 – Nejvyšší soud

8 Tdo 334/2025-946 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 4. 2025 o dovolání obviněného J. N. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 9. 2024, č. j. 6 To 35/2024-864, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 50 T 16/2023, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. O d ů v o d n ě n í : 1. Obviněný J. N. (dále zpravidla jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) byl rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 25. 4. 2024, č. j. 50 T 16/2023-810, uznán vinným zločinem vraždy podle § 140 odst. 2, 3 písm. i) tr. zákoníku. Za tento trestný čin (jednání popsané ve výrokové části citovaného rozsudku) byl podle § 140 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 17 (sedmnácti) let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. O nárocích poškozených na náhradu nemajetkové újmy bylo rozhodnuto podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 2 tr. ř. 2. Proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Brně podal obviněný odvolání, které Vrchní soud v Olomouci, usnesením ze dne 12. 9. 2024, pod č. j. 6 To 35/2024-864, podle § 256 tr. ř. zamítl. I. Dovolání a vyjádření k němu 3. Obviněný podal prostřednictvím svého obhájce proti výše uvedenému usnesení Vrchního soudu v Olomouci dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. (Dovolací důvody, jak je uplatnil obviněný, odpovídají dovolacím důvodům v době účinnosti zákona č. 141/1961 Sb., ve znění změn a doplňků účinného do 31. 12. 2021, Nejvyšší soud tak posuzoval dovolání obviněného podle obsahu, přičemž obviněným uplatněné námitky nyní obsahově odpovídají dovolacím důvodům nyní podle § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř.) V tomto mimořádném opravném prostředku uvedl, že jednání bylo nesprávně právně kvalifikováno jako jednání, jehož se měl dopustit zvlášť trýznivým způsobem. V této souvislosti poukázal na právní teorii a judikaturu stran znaku „zvlášť trýznivým způsobem“ s tím, že v řízení byla připuštěna možnost úplného bezvědomí poškozené, v němž nebyla schopna vnímat. Také poukázal na skutečnost, že nebyly přítomny jakékoliv stopy nasvědčující obranné reakci poškozené, včetně reakcí reflexivních, z nichž by bylo možno dovozovat, že by pociťovala vznikající poranění za extrémně bolestivá. Obviněný dále nesouhlasí s tím, že by se jednání dopustil s rozmyslem nebo po předchozím uvážení. V této souvislosti uvedl, že kromě přípravy akcelerantu hoření, který se do prostoru poblíž místa hoření dostal až následně, neexistuje jiný důkaz svědčící o rozmyslu nebo předchozím uvážení. Obviněný má také za to, že v řízení nebylo postupováno podle zásady oficiality, zásady vyhledávácí, nebyla respektována zásada in dubio pro reo a obecně došlo k zásahům do jeho práva na spravedlivý proces. Poukázal na některé důkazy, např. dámské tričko nasáklé nezjištěnou tekutinou ropného produktu (věcná stopa č. 5), plastový kanystr bílé barvy (věcná stopa č. 2) a na objektivní nemožnost jeho umístění, keramickou nádobu na svíčku v místě požářiště a na skutečnost, že mohlo dojít k vzájemné kontaminaci látkami majícími povahu ropných produktů s tím, že se jedná o rozpory mezi zajištěnými důkazy a nalézacím soudem formulovanými skutkovými závěry. Vzhledem k výše uvedenému navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodnutí nalézacího soudu a soudu odvolacího zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí. 4. K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, který po stručném shrnutí dosavadního průběhu trestního řízení a obsahu dovolání k jednotlivým námitkám obviněného uvedl, že sice vnímání a prožívání bolestivosti, kterému byla vystavena poškozená v důsledku jednání obviněného, si zasluhovalo detailnější rozvedení v rozsudku soudu prvního stupně, nicméně tato mezera byla kompenzována úvahami Vrchního soudu v Olomouci v bodě 34 jeho usnesení. V této souvislosti státní zástupce také uvedl, že je zřejmé, že poškozená nebyla celou dobu v bezvědomí, takže mohla citelně vnímat extrémní bolestivost vyvolanou hořením vlastního těla, přičemž tato skutečnost je způsobilá být podřazena pod kvalifikační znak zvlášť trýznivého způsobu usmrcení člověka podle § 140 odst. 3 písm. i) tr. zákoníku. K tvrzení obviněného, že čin nebyl spáchán s rozmyslem, státní zástupce uvedl, že uvážený myšlenkový proces obviněného vyplývá především z přinesení a přípravy akcelerátoru hoření, přičemž o vyšší míře rozmyslu také vypovídá způsob a načasování polití poškozené hořlavou kapalinou a také partnerský vztah mezi poškozenou a obviněným, který byl konfliktní, když obviněný byl vůči poškozené opakovaně agresivní a vyhrožoval jí fyzickým napadením. Dále se státní zástupce vyjádřil k argumentaci obviněného, kterou zpochybňuje skutkový děj a uvedl, že tyto námitky obviněného nepřesahují meze běžné polemiky s rozsahem provedeného dokazování a způsobem jeho hodnocení, přičemž lze odkázat na odůvodnění usnesení odvolacího soudu, který se stejnými námitkami již řádně zabýval. S ohledem na výše uvedené skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného odmítl, přičemž současně navrhl, aby takto Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání ve smyslu § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř., případně aby podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. bylo v neveřejném zasedání učiněno i jiné než navrhované rozhodnutí. II. Přípustnost dovolání 5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. 6. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř. 7. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. K uvedenému ustanovení je vhodné uvést, že toto znění je reakcí [provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., s účinností od 1. 1. 2022] na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu a z nich vyplývající praxi, podle které bylo nutné k dovolání obviněného ve výjimečných případech (extrémního rozporu-nesouladu) přezkoumat také procesní postup orgánů činných v trestním řízení a učiněná skutková zjištění i za situace, kdy námitky obviněného neodpovídaly žádnému z dovolacích důvodů, tj. za situace, kdy existoval extrémní rozpor-nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů a obsahem řádně procesně opatřených a provedených důkazů. V takových případech je zásah Nejvyššího soudu důvodný s ohledem na ústavně zaručené právo obviněného na spravedlivý proces [čl. 4, čl. 90 Ústavy]. Podle judikatury Ústavního soudu mohou nastat tři případy, které mohou mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Jednak jde o opomenuté důkazy, kdy soudy buď odmítly provést obviněným navržené důkazy, aniž by svůj postoj náležitě a věcně odůvodnily, nebo sice důkaz provedly, ale v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nehodnotily. Další skupinu (druhou) tvoří případy, kdy důkaz, resp. jeho obsah, nebyl získán procesně přípustným způsobem, a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Třetí skupina pak zahrnuje případy, kdy došlo k svévolnému hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, když dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků dokazování. Uvedený rozsah se pak promítnul do již zmíněného novelizovaného ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [zákonem č. 220/2021 Sb., s účinností od 1. 1. 2022]. Ze shora uvedeného současně vyplývá, že uvedeným ustanovením nedošlo k omezení dosahu judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího soudu, zabývající se problematikou základních práv obviněných zakotvených v Ústavě, Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, Listiny základních práv a svobod. 8. Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o