8 Tdo 356/2020 — Nejvyšší soud

8 Tdo 356/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:26. 5. 2020 Spisová značka:8 Tdo 356/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:8.TDO.356.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Nedovolené ozbrojování Padělání a pozměnění veřejné listiny Dotčené předpisy:§ 279 odst. 1 tr. zákoníku § 348 odst. 1 alinea první tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:12. 9. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 356/2020-2351. 2. 3. USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 5. 2020 o dovolání obviněného A. M., nar. XY, státního příslušníka Ukrajiny, v České republice trvale bytem XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2019, sp. zn. 5 To 407/2019, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 52 T 56/2019, takto: Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2019, sp. zn. 5 To 407/2019, a jemu přecházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 26. 8. 2019, sp. zn. 52 T 56/2019. Současně podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se přikazuje Obvodnímu soudu pro Prahu 4, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: 2. Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 26. 8. 2019, sp. zn. 52 T 56/2019, uznal obviněného A. M. (dále převážně jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) vinným, že 1) dne 18. 2. 2019 v době kolem 14:00 hodin v budově Magistrátu hlavního města Prahy, Na Pankráci 17, Praha 4, při žádosti o výměnu řidičského průkazu předložil padělaný řidičský průkaz vydaný státem Ukrajina, kdy skutečnost, že se jedná o padělek, byla potvrzena odborným vyjádřením z odvětví technického zkoumání dokladů a písemností, přičemž této skutečnosti si byl vědom, 2) dne 18. 2. 2019 v době kolem 14:40 hodin u sebe přechovával v bubínku dvojčinného revolveru značky Forehand & Wadswort, model British Bull Dog, ráže.320 CF, výrobní číslo XY, kdy se jedná o historickou zbraň podle zákona číslo 119/2002 Sb., k jejímuž držení není třeba zbrojního průkazu, aniž by byl držitelem zbrojního průkazu, celkem sedm kusů pistolových nábojů ráže 7,65 mm Browning značky Sellier & Bellot, k jejichž držení je třeba zbrojního průkazu podle zákona č. 119/2002 Sb., kdy uvedená skutečnost byla zjištěna po převozu na Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort, Odboru cizinecké policie, Kaplanova 2055, Praha 4, kde bylo uvedené nalezeno při prohlídce před umístěním do cely v jeho příruční tašce. 3. Takto popsané jednání obviněného soud právně kvalifikoval v bodě 1) jako přečin padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 alinea první tr. zákoníku a v bodě 2) jako přečin nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 tr. zákoníku. Za to mu uložil mu podle § 348 odst. 1 tr. zákoníku, za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku, § 67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku, peněžitý trest ve výši 500 Kč denní sazby v počtu 40 denních sazeb, tedy celkem 20 000 Kč, přičemž podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku stanovil pro případ, že by peněžitý trest ve stanovené lhůtě nebyl vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání 40 dnů, a podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci, a to řidičského průkazu Ukrajiny č. XY, vystaveného na jméno M. A., nar. XY, st. příslušnost UKR. (K tomu je vhodné poznamenat, že soud ve výroku rozsudku explicitně neuvedl, že šlo o trest úhrnný, i když § 43 odst. 1 tr. zákoníku citoval.) 4. Proti všem výrokům tohoto rozsudku podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 16. 12. 2019, sp. zn. 5 To 407/2019, tak, že je podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. 5. Obviněný se ani s tímto rozhodnutím odvolacího soudu neztotožnil a prostřednictvím obhájce JUDr. Jiřího Teryngla podal proti němu dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tvrzením, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. 6. K přečinu padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 348 odst. 1 alinea jedna tr. zákoníku poté dovolatel v podrobnostech uvedl, že si je vědom toho, že z hlediska objektivní stránky byla skutková podstata tohoto přečinu naplněna, a proto jeho námitky směřují pouze k nedostatku důkazů, vztahujících se k subjektivní stránce. Přestože si je vědom i omezení dovolacích důvodů, které v zásadě nepřipouštějí namítat nedostatek skutkových zjištění, leda by byl dán extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů, má za to, že v daném případě takový rozpor je dán, a proto omezením dovolacích důvodů vázán není (v tomto směru poukázal na nález Ústavního soudu pod sp. zn. I. ÚS 55/04, jehož právní větu citoval). V posuzované věci však podle jeho názoru soudy obou instancí vyšly ze skutečnosti, že úředník magistrátu, jehož náplní práce je výměna řidičských průkazů, rozeznal na prvý pohled, že jde o padělek, a že způsob, jímž tento padělek (obviněný) nabyl, svědčí o tom, že s takovou možností musel být srozuměn. Pro takový závěr však podle jeho přesvědčení nebyl opatřen dostatek důkazů. 7. Obviněný následně připomněl svou dosavadní obhajobu, že si zjednal další osobu, která mu za úplatu obstarala výměnu řidičského průkazu na Ukrajině, takže neměl důvod pochybovat o tom, že řidičský průkaz je pravý, neboť jeho současnou podobu neznal. S jeho námitkou, že s tímto padělkem šel bezelstně na úřad a spoléhal na jeho pravost, se ani nalézací ani odvolací soud nevypořádaly. Za těchto okolností bylo povinností orgánů činných v trestním řízení opatřit vzor pravého řidičského průkazu Ukrajiny, aby bylo tuto jeho obhajobu možno prověřit. V trestním řízení totiž nesporně platí, že obsah cizích právních norem je předmětem dokazování a obdobně to platí o obsahu a formě zahraničních veřejných listin, k ochraně jejichž pravosti je Česká republika vázána mezinárodními smlouvami. Vzhledem k jeho tvrzení, že již v roce 2009 si obdobným způsobem měnil řidičský průkaz, aniž navštívil Ukrajinu, měla být i takto jeho obhajoba prověřena a mělo být zjištěno, popřípadě i cestou mezinárodní právní pomoci, zda takováto výměna je na Ukrajině možná. Soud měl rovněž zjistit, zda skutečně existují internetové stránky, v nichž se nabízí takováto služba a měl jejich obsah nechat z ukrajinštiny přeložit. Pouhá pravděpodobnost existence takovéto služby, vyplývající z toho, že velký počet ukrajinských státních příslušníků žije v cizině, zde nepostačuje. Měl jej také vyzvat, aby předložil výpis z účtu, na jehož základě poukázal částku 11-12 000 Kč, což uváděl na svou obhajobu a měl se pídit i po plné moci, zjistit, zda si obviněný uchoval kopii této listiny, zda byla vyhotovena na počítači apod. Bez provedení takovýchto důkazů je závěr o jeho vině přečinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 alinea první tr. zákoníku pouhým pravděpodobnostním závěrem (poukázal přitom na rozhodnutí „IV. ÚS 36/98“, jehož právní větu citoval). 8. Dovolatel rovněž vytknul nalézacímu soudu, že zcela ignoroval ustanovení § 18 tr. zákoníku, jehož text citoval. Po citaci příslušných pasáží k tomuto ustanovení z Komentáře k trestnímu zákoníku (nakladatelství Walters Kluwer; dále jen „Komentář“) uzavřel, že výrok o vině přečinem padělání a pozměnění veřejné listiny je z tohoto důvodu vadný, a že důvody, které uvedl, naplňují důvody, které má na mysli ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak, jak byly vyloženy zejména judikaturou Ústavního soudu. 9. K přečinu nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 tr. zákoníku obviněný uvedl, že nalézací ani odvolací soud nerespektovaly ustanovení § 19 tr. zákoníku o právním omylu. Po citaci jak tohoto zákonného ustanovení, tak příslušných pasáží k tomuto ustanovení z Komentáře dovodil, že Komentář je tu v souladu s důvodovou zprávou, která uvádí: Ohledně vlastního popisu znaků trestných činů v trestním zákoně se uplatní zásada „neznalost trestního zákona neomlouvá“. Protiprávnost je totiž třeba posuzovat z pohledu celého právního řádu, neboť trestným činem může být pouze jednání právním řádem zakázané a nedovolené. Požadavek protiprávnosti jako nutné podmínky trestnosti činu vyplývá z čl. 2 Listiny základních práv a svobod, podle něhož „každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá“. Ohledně mimotrestních právních předpisů a právních norem v nich obsažených, jejichž aplikace by se trestní zákon nedovolával, bude třeba zvažovat jejich relevantnos