8 Tdo 358/2025 – Nejvyšší soud

8 Tdo 358/2025-620 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. 6. 2025 o dovolání obviněného M. K. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 1. 2025, č. j. 2 To 93/2024-529, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 68 T 3/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: 1. Obviněný M. K. (dále zpravidla jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) byl rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 21. 10. 2024, č. j. 68 T 3/2024-479, uznán vinným jednak zvlášť závažným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, jednak přečinem soulož mezi příbuznými podle § 188 tr. zákoníku a jednak přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku. Za tyto trestné činy (jednání popsané ve výrokové části citovaného rozsudku) byl podle § 185 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 7 (sedmi) let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. O nároku poškozené na náhradu nemajetkové újmy bylo rozhodnuto podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 2 tr. ř. 2. Proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích podal obviněný odvolání, které Vrchní soud v Praze, usnesením ze dne 9. 1. 2025, č. j. 2 To 93/2024-529, podle § 256 tr. ř. zamítl. I. Dovolání a vyjádření k němu 3. Obviněný podal prostřednictvím své obhájkyně proti výše uvedenému usnesení Vrchního soudu v Praze dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. V tomto mimořádném opravném prostředku předně uvedl, že protokol z hlavního líčení o výslechu poškozené ze dne 14. 10. 2024 není dostatečně konkrétní, a je tak třeba čerpat ze zvukového záznamu. Dále zmínil procesní nepoužitelnost důkazu, a to výpovědi poškozené ze dne 14. 10. 2024. V této souvislosti poukázal na audiovizuální nahrávku ze dne 18. 10. 2024 a na výpověď svědkyně D. K. s tím, že poškozená u soudu dne 14. 10. 2024 nevypovídala svobodně a celá její výpověď je nevěrohodná. Stran nevěrohodnosti výpovědi poškozené dále zmiňuje existenci rozporů v její výpovědi a nepravdivé informace, a to např. v souvislosti jejího vyjádření stran ejakulace obviněného, což bylo podle dovolatele vyvráceno odborným vyjádřením, dále její nepravdivé tvrzení ohledně informování své matky o svém znásilnění a nepravdivě se měla také vyjádřit v tom smyslu, že neprovozuje autoerotiku. Dále je obviněný přesvědčen, že některé části výpovědi poškozené jsou procesně nepoužitelným důkazem, jelikož jí byla soudem prvního stupně naznačena odpověď a byla jí předestřena část její výpovědi ze dne 1. 2. 2024, kdy uvedenému úkonu nebyl přítomen jeho obhájce, ani soudce a nešlo o neodkladný ani neopakovatelný úkon. Obviněný má také za to, že v řízení nebylo prokázáno, že došlo k souloži. V této souvislosti poukázal na odborné vyjádření 1 a 2 s tím, že v rámci vaginálního stěru ani na pyžamových kalhotách nebyl detekován biologický materiál mužského pohlaví, přičemž poukazuje také na to, že krev, která byla zjištěna na pyžamových kalhotách poškozené, mohla být staršího data a nelze ji tak spojovat s údajnou souloží. Poukázal také na to, že trhlina hymenu nemusela pocházet ze soulože, mj. argumentuje také tím, že není schopen soulože, pokud je pod vlivem alkoholu a zmiňuje znalecké posudky k jeho osobě, ze kterých vyplývá, že netrpí žádnou forenzně výraznou poruchou ani sexuální deviací. Obviněný má také za to, že rozhodné skutkové zjištění, že „přiměl“ poškozenou k masturbaci je v rozporu s její výpovědí. V této souvislosti poukázal na dokazování stran autoerotiky poškozené, na zásadu in dubio pro reo, když uvedl, že soud prvního stupně dostatečně určitě nevymezil časové období, kdy k jednání mělo dojít. Odvolací soud v návaznosti na jeho námitky sice připustil, že nedošlo k vyvrcholení, ale popis skutku neopravil. Podle obviněného nedošlo ani k osahávání, jak je uvedeno v popisu skutku. V této souvislosti pak poukazuje na časové vymezení skutku, na výpověď poškozené, ze které nevyplývá, že k ní přistupoval a byl iniciátorem, také, že poškozená používá mírnější tvar slova, a to „sahal“, a také rozporuje skutečnost, že by jednal v přímém úmyslu. Podle dovolatele nedošlo k ohrožování výchovy dítěte, jelikož při absenci objektivní stránky trestného činu znásilnění a soulože mezi příbuznými nebyla naplněna ani objektivní stránka přečinu ohrožování výchovy dítěte, a nadto skutková zjištění soudu jsou v rozporu se samotnou výpovědí poškozené. Obviněný pak dále znovu zpochybňuje věrohodnost a pravdivost výpovědi poškozené a poukazuje rovněž na neprovedené důkazy. Podle jeho mínění nemůže obstát právní posouzení skutků, neboť soud prvního stupně nesprávně právně posoudil osahávání poškozené jakožto dílčí útoky pokračujícího trestného činu znásilnění, rovněž poukázal na to, že absentuje bezbrannost poškozené a donucení z jeho strany. Podle dovolatele nebyla naplněna ani objektivní a subjektivní stránka přečinu ohrožování výchovy dítěte, jelikož nebyl naplněn znak svádění k nemravnému životu, a nebyl prokázán úmysl. Obviněný je toho názoru, že nedošlo k donucení poškozené, tudíž ani nemohly být naplněny znaky zvlášť závažného zločinu znásilnění, kdy zákonným znakem je donucení násilím nebo pohrůžkou násilí, a nikoliv zneužitím bezbrannosti. Je rovněž přesvědčen, že mu byl uložen nepřiměřeně přísný trest, nezohledňující polehčující okolnosti, a naopak některé přitěžující skutečnosti mu byly přičteny dvakrát, a při uložení povinnosti k náhradě nemajetkové újmy nebylo zohledněno, že k trestným činům nemělo dojít násilným způsobem, a byla mu tak stanovena nepřiměřeně vysoká náhrada nemajetkové újmy. Vzhledem k výše uvedenému navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu a rozsudek nalézacího soudu zrušil a sám rozhodl tak, že se obviněný zprošťuje obžaloby, případně přikázal soudu prvního stupně, aby věc znovu projednal a rozhodl, když dosavadním řízením bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. 4. K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, který po stručném shrnutí dosavadního průběhu trestního řízení a obsahu dovolání uvedl, že dovolací argumentace obviněného je založena na zpochybňování důvěryhodnosti poškozené a poukazování na údajná pochybení soudů při vlastní interpretaci skutkového stavu, přičemž tyto námitky nijak nepřekračují rámec běžné polemiky s rozsahem provedeného dokazování a způsobem hodnocení důkazů soudy. Státní zástupce v této souvislosti uvedl, že výpověď poškozené byla spontánní a věrohodná, podpořená výpovědí matky obviněného, výpovědí kamarádky poškozené, a i výpověď lékařky poškozené zapadá do kontextu dalších důkazů s tím, že k protržení hymenu došlo na základě jednání obviněného, a nikoliv v důsledku autoerotiky. Státní zástupce dále uvedl, že se soudy důkladně vypořádaly s procesní použitelností důkazů. V této souvislosti uvedl, že soud kladl otázky na základě znalostí ze spisu obecně, nikoli na základě čtení či předestření úředního záznamu, stejně tak nelze zpochybňovat autenticitu výpovědi poškozené účelově vytvořenou audionahrávkou, ze které spíše vyplývá zaujatost matky obviněného, při kladení sugestivních otázek poškozené. Nesouhlasně se také státní zástupce vyjádřil k námitce opomenutých důkazů, ke které uvedl, že soudy řádně odůvodnily, proč považují jeho návrhy (obviněného) za nadbytečné, přičemž odkázal na rozsáhlé odůvodnění rozsudku nalézacího soudu. Státní zástupce nepřisvědčil ani námitkám nesprávného právního posouzení skutku s tím, že obviněný své námitky staví na alternativním pohledu na dosud učiněná skutková zjištění, přičemž vzhledem k tomu, že skutkový stav byl prokázán bez důvodných pochybností, není možné jím argumentovat pro změnu právní kvalifikace. Závěrem uvedl, že námitky obviněného stran nepřiměřeně přísného trestu nespadají pod uplatněný dovolací důvod, a souhrnný trest uložený u spodní hranice zákonné trestní sazby není nepřiměřeně přísný. S ohledem na výše uvedené skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného odmítl, přičemž současně navrhl, aby takto Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání ve smyslu § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř., případně aby podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. bylo v neveřejném zasedání učiněno i jiné než navrhované rozhodnutí. II. Přípustnost dovolání 5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájkyně [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. 6. Protože dovolá