8 Tdo 361/2017 – Nejvyšší soud

8 Tdo 361/2017-27 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 6. 2017 o dovolání obviněného P. Š., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 7. 12. 2016, sp. zn. 12 To 512/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 10 T 60/2016, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. Š. odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 17. 10. 2016, sp. zn. 10 T 60/2016, byl obviněný P. Š. v bodě I. uznán vinným přečinem padělání a vystavení nepravdivé lékařské zprávy, posudku a nálezu podle § 350 odst. 1 věta druhá tr. zákoníku, kterého se dopustil skutkem popsaným tak, že jako uchazeč o získání řidičského oprávnění pro skupinu A1 a A2 u Autoškoly S., s. r. o., se sídlem Ž. č. p. ..., B. (dále jen „autoškola S.“), dne 2. 9. 2013 před zkouškami z odborné způsobilosti žadatele o řidičské oprávnění a následně při opravných zkouškách dne 23. 9. 2013, předložil zkušebnímu komisaři Městského úřadu v Benešově prostřednictvím zástupce autoškoly S. padělek povinného posudku o své zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel, který byl opatřen nepravým razítkem a podpisem MUDr. P. V., dětské lékařky z Léčebného a preventivního centra Eden, V. č. p. ..., P. (dále jen „centrum Eden“), datovaný ke dni 6. 5. 2013, ačkoliv věděl, že posudek o zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel nebyl touto lékařkou vydán, protože u ní dne 6. 5. 2013 neabsolvoval žádnou lékařskou prohlídku ve smyslu vyhlášky Ministerstva zdravotnictví České republiky č. 277/2004 Sb., o stanovení zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel, zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel s podmínkou a náležitosti lékařského potvrzení osvědčujícího zdravotní důvody, pro něž se za jízdy nelze na sedadle motorového vozidla připoutat bezpečnostním pásem (vyhláška o zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel) [dále „vyhláška č. 277/2004 Sb.“] následně po úspěšně vykonané závěrečné zkoušce posudek o zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel společně s dalšími povinnými doklady, které osvědčovaly jeho odbornou způsobilost k řízení motorových vozidel předložil dne 10. 2. 2014 na Magistrátu hlavního města Prahy se žádostí o vydání řidičského průkazu, přičemž na základě těchto dokladů mu byl téhož dne vydán řidičský průkaz č. ... 2. Za tento přečin byl obviněný odsouzen podle § 350 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře dvaceti denních sazeb po 300 Kč, celkem tedy 6.000 Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku mu byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání dvaceti dnů. 3. V bodě II. téhož rozsudku byl obviněný podle § 226 písm. a) tr. ř. obžaloby  pro další skutek zproštěn. 4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 7. 12. 2016, sp. zn. 12 To 512/2016, odvolání podané obviněným proti odsuzující části výše citovaného rozsudku soudu prvního stupně podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. II. Dovolání obviněného a vyjádření k němu 5. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání, neboť skutek kladený mu za vinu není přečinem. Poukázal na právní úpravu o tom, jak je nutné podle zákona č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších změn (dále „zákon č. 247/2000 Sb.“) postupovat, a z této zákonné úpravy je zřejmé, že žadatel předkládá lékařský posudek před započetím výcviku v souvislosti s žádostí o přijetí k výcviku. Následně je to však již provozovatel autoškoly, kdo po skončení výcviku předkládá obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností přihlášku žadatele k odborné zkoušce, jejíž součástí je i lékařský posudek o zdravotní způsobilosti. Vzhledem k tomu, že žádost o přijetí k výuce a výcviku obsahuje řadu náležitostí uvedených v § 13 odst. 3 zákona č. 247/2000 Sb., a že žadatele ke zkoušce přihlašuje provozovatel autoškoly (§ 32 odst. 2 zákona č. 247/2000 Sb.), nemůže nést žadatel žádnou odpovědnost za obsah přihlášky ani za její přílohy, protože to, co je předkládáno jinou osobou, nemůže již ovlivnit. Pokud obviněný měl doklady s padělkem lékařského posudku předložit dne 10. 2. 2014 Magistrátu hlavního města Prahy za účelem vydání řidičského průkazu, je zcela zřejmé, že obviněný jako žadatel pouze nahrazuje činnost úřadu, a to s ohledem na § 39 odst. 2 zákona č. 247/2000 Sb., jde-li o žadatele, který má bydliště v jiném obvodu, než je sídlo autoškoly. Ten totiž obdrží od autoškoly celou složku se všemi potřebnými podklady a s ní podává žádost u svého úřadu o vydání řidičského průkazu. Není proto osobou, která by takto obdržené materiály mohla kontrolovat a je pouze oprávněn předpokládat, že všechny jsou v pořádku. 6. Obviněný k lékařskému posudku o způsobilosti k řízení motorových vozidel, který připojil k žádosti o řidičské oprávnění, uvedl, že je předal autoškole. Nechal si ho vystavit před podáním žádosti v centru Eden, kde ho vyšetřovala lékařka, jejíž jméno nezná. Jaké doklady posléze provozovatel autoškoly předkládal obecnímu úřadu, neví a nemohl to ani nijak ovlivnit. Pokud tedy spolu s dokumenty předkládanými příslušnému obecnímu či městskému úřadu byl předložen i padělek lékařského posudku datovaného 6. 5. 2013 a podepsaný MUDr. P. V., nebyl to obviněný, kdo ho předložil, ale provozovatel autoškoly. Obviněný se proto neztotožnil s tím, že „předložil dne 10. 2. 2014 na Magistrátu hlavního města Prahy se žádostí o vydání řidičského průkazu“ padělaný lékařský posudek. Nelze po něm tedy požadovat, aby obsah této složky, s níž již nedisponoval, a jednotlivých dokumentů v ní obsažených kontroloval, a tudíž je snadné dovodit, že byl uznán vinným skutkem, který vůbec nemohl spáchat, protože to byl provozovatel autoškoly, kdo úřadu předkládal padělaný posudek. 7. Pokud soudy obou stupňů vyvodily, že si byl obviněný vědom, že pravý lékařský posudek nemá, protože dne 6. 5. 2013 nebyl vyšetřen MUDr. P. V., nevyplynula tato skutečnost z žádných ve věci učiněných důkazů, neboť obviněný tvrdil, že byl vyšetřen lékařkou, jejíž jméno nezná. Mohl proto být vyšetřen u kterékoliv jiné lékařky v centru Eden. Podle obviněného neexistuje rovněž žádný důkaz o tom, že by před zahájením výcviku u žádného lékaře v centru Eden nebyl. Naopak je pravděpodobné, že tam byl, ale lékař prohlídku nezapsal do dokumentace, o čemž svědčí i vystavení posudku MUDr. D. V. pro obviněného dne 20. 7. 2012, které rovněž v dokumentaci centra Eden není zaznamenáno. Obviněný v této souvislosti rozvedl úvahu o možné manipulaci s lékařskými posudky majitelem autoškoly L. S., jenž je za obdobnou trestnou činnost stíhán, protože v autoškole S. docházelo k výrobě padělků, které byly posléze provozovatelem autoškoly předloženy Městskému úřadu v Benešově. V některých případech se tak dělo po dohodě s klienty autoškoly, v jiných v důsledku nepořádku v autoškole a snaze tuto činnost zakrýt. Veškeré úvahy soudu o tom, že obviněný mohl být s provozovatelem autoškoly domluven, že věděl o tom, že žádné lékařské vyšetření neabsolvoval a lékařský posudek vůbec neměl, nejsou důkazně podložené a jde jen o domněnky soudů. Podle obviněného bylo celé jeho trestní stíhání vykonstruované, neboť důkazy, na jejichž základě byl usvědčen, jsou v extrémním rozporu se skutečným stavem věci a vzešly z procesu, který byl nespravedlivý. 8. V dovolání obviněný vytýkal i to, že policejní komisařka sama usnesením dne 28. 1. 2016 vyslovila svou nepodjatost, a o stížnosti obviněného rozhodl usnesením ze dne 31. 1. 2016 její vedoucí, který má rovněž postavení policejního komisaře, ačkoli o stížnosti měl a mohl řádně rozhodnout toliko státní zástupce. Podjatost policejní komisařky obviněný nespatřoval v jejích osobních vazbách s dozorujícím státním zástupcem, nýbrž v tom, že na něj při podání vysvětlení dne 10. 9. 2015 činila hrubý psychický nátlak ve snaze donutit jej k usvědčení majitele autoškoly S. z účasti na padělání posudků, a že prosadí pro obviněného podmíněné zastavení trestního stíhání. Neztotožnil se s odůvodněním odvolacího soudu obsaženým na straně 5 jeho usnesení, že se jej snažila poučit o možnosti odklonu od trestního stíhání. Za vadu považoval i to, že jeho řízení proběhlo odděleně od ostatních případů předkládání padělaných lékařských posudků v trestním řízení vedeném proti obviněnému L. S., neboť měl být projednáván ve společném řízení s ním. Odvolacímu soudu obviněný vytýkal, že pominul argumenty svědčící v jeho prospěch, odůvodnění jeho rozhodnutí je tendenční a že zcela nekriticky převzal mylné úvahy z textu obžaloby a rozsudku soudu prvního stupně. 9. V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 7. 12. 2016, sp. zn. 12 To 512/2016, i jemu př