8 Tdo 366/2025 – Nejvyšší soud

8 Tdo 366/2025-787 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 6. 2025 o dovolání obviněného M. Ž. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2024, sp. zn. 67 To 298/2024, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 1 T 127/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. Ž. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 5. 1. 2024, sp. zn. 1 T 127/2023, byl obviněný M. Ž. (dále též jen „obviněný“ nebo také „dovolatel“) shledán vinným přečinem vyhrožování s cílem působit na úřední osobu podle § 326 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, za což byl podle § 326 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců, jehož výkon byl podle § 84 a § 81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen za současného vyslovení dohledu, a to podle § 85 odst. 1 tr. zákoníku na zkušební dobu v trvání 3 let. Podle § 85 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 48 odst. 4 písm. d) tr. zákoníku byla obviněnému uložena povinnost se ve zkušební době podrobit vhodným programům psychologického poradenství. 2. Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, a to proti všem jeho výrokům. Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. 11. 2024, sp. zn. 67 To 298/2024, podle § 256 tr. ř. jeho odvolání zamítl. 3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný přečinu vyhrožování s cílem působit na úřední osobu podle § 326 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku dopustil tím, že v době nejméně od května roku 2022 do 30. 4. 2023, z místa svého trvalého bydliště na adrese XY Praha XY, ale také i z jiných míst, kde se nacházel, avšak naposledy při hospitalizaci v XY, v reakci na nespokojenost se správním řízením vedeným vůči jeho osobě pověřenou pracovnicí Úřadu městské části Praha XY L. K., ze své e-mailové adresy XY zasílal několikrát denně e-maily, které adresoval ,mimo poškozené L. K., pracovnici téhož úřadu M. T., kdy celkem za uvedené období v této souvislosti odeslal 162 e-mailů, ve kterých mimo jiné zmiňoval mediálně známé případy vražd, které schvaloval, konkrétně se jednalo o vraždu úřednice na Úřadu práce Prahy XY, a dále se ztotožňoval s vražedkyněmi M. S. a O. H., a to s cílem působit na výkon těchto pracovnic, aby jednaly po jeho vůli, přičemž si byl vědom toho, že jedná s úředními osobami, neboť se s oběma poškozenými setkal i při osobním jednání v prostorách úřadu, poškozené jednání obviněného vnímaly s ohledem na všeobecnou známost případů jako naprosto reálnou výhružku, kterou by obviněný byl schopen realizovat, čímž v nich vzbudil obavu o svůj život a zdraví, dále obviněný poté, co se jeho jednáním začal zabývat policejní orgán 1. OOK SKPV OŘP Praha III, začal své hrozby směřovat i vůči policistovi tohoto policejního orgánu, a to L. K., kterému dne 17. 4. 2023 zaslal e-mail, ve kterém mu sděluje "Pane, vy mě s mými právy nedokážete seznámit ani když jste vyzván před svědky a ještě jste drzí, proto jsem vás na riziko vraždy a inspekce upozornil písemně, zatím, jste mě dohnali k velkému množství stížností které nechápete ani po osobním vysvětlení, k čemu všemu mě ještě doženete se teprve uvidí." a dále dne 18. 4. 2023 "Já jsem ve skutečnosti mužská alternace O. H. a M. S. Vy vnímáte ty vraždy z pozice normálních lidí, kterým se nemůže nic takového stát. Já to vnímám z pozice člověka, kterého lze dostat pod tlak a může se mi stát prakticky cokoli, aniž by s tím kdokoli něco udělal, i v případě rizika smrti." II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2024, sp. zn. 67 To 298/2024, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, v němž odkázal na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. a namítl, že popis skutku neodpovídá soudem použité právní kvalifikaci trestného činu podle § 326 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a že jsou skutková zjištění zejména o jeho zdravotním stavu procesně nepoužitelná. 5. Konkrétně měl dovolatel za to, že z popisu skutku v rozsudku soudu prvního stupně lze dovodit pouze to, že z jeho strany mohlo dojít ke schvalování trestných činů jiných osob, nikoliv ale to, že by úřednicím činným v přestupkovém řízení proti jeho osobě vyhrožoval usmrcením. Seznatelné z něj není ani to, zda se vyhrožování měl obviněný dopustit v úmyslu ovlivnit jednání úřednic v době, kdy přestupkové řízení ještě nebylo ukončeno vydáním rozhodnutí, nebo mělo jít o vyhrožování za to, jak v přestupkové věci již rozhodly, když v popisu skutku chybí také údaje o době a trvání přestupkového řízení, které bylo s obviněným vedeno pro jeho jiné jednání. 6. Měl za to, že policejní orgán a soud prvního stupně porušily jeho právo na spravedlivý proces, neboť nevzaly v úvahu jeho zdravotní omezení a specifický způsob komunikace vůči okolí, v důsledku čehož se nemohl plnohodnotně účastnit na trestním řízení a hájit se. Obviněný zdůraznil, že na něj soudce soudu prvního stupně v průběhu hlavního líčení “řval“, což vnímal jako zastrašování. Dále vytkl, že nebylo vyhověno jeho důkaznímu návrhu na zpracování revizního znaleckého posudku, když podle jeho přesvědčení byly závěry znalců v rozporu s dříve mu ustanovenou psychiatrickou diagnózou. Sám si oponentní znalecký posudek nemohl s ohledem na svou nemajetnost opatřit a vůči znalcům přibraným soudem namítal podjatost. Závěry o míře zachování jeho ovládacích a rozpoznávacích schopností v době, kdy měl rozesílat e-mailové zprávy, jsou podle něj procesně nepoužitelné. Namítl také, že byl po určitou dobu trestního řízení nedůvodně stíhán vazebně (rozhodnutí o vazbě zrušena nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 7. 2024, sp. zn. III. ÚS 35/24), přičemž tato skutečnost se negativně projevila na jeho obhajobě, neboť vazební stíhání pokrývalo právě část trestního řízení před soudem prvního stupně, kde bylo prováděno dokazování. Napadené rozhodnutí podle dovolatele nemůže obstát ani podle § 125 odst. 1 tr. ř., neboť v popisu skutku ani v odůvodnění rozsudku nalézacího soudu nejsou konkretizovány jednotlivé e-maily, které byly tímto soudem vyhodnoceny jako trestněprávně relevantní. I tímto mělo být porušeno právo na spravedlivý proces. Konečně zdůraznil, že soudy obou stupňů nesprávně uváděly, že obviněný se úřednicím neomluvil, ač se jim prokazatelně v průběhu hlavního líčení osobně omluvil, a to dne 22. 9. 2023 (str. 14 protokolu o hlavním líčení na č. l. 503). 7. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2024, č. j. 67 To 298/2024, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k novému rozhodnutí. 8. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve vyjádření k dovolání obviněného předně uvedl, že s ohledem na argumentaci dovolatele bylo na místě uplatňovat rovněž dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé variantě. Zdůraznil, že mimo rámec deklarovaných dovolacích důvodů se ocitla námitka nedůvodného stíhání ve vazbě, která nabyla výlučně procesního charakteru a neprojevila se v zákonnosti výroku o vině a trestu. Touto námitkou se zabýval Ústavní soud, přičemž další náprava cestou tohoto mimořádného opravného prostředku není podle státního zástupce na místě. 9. K poukazu na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedl, že dovolatel neoznačil rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedeným dokazováním, natož rozpor extrémní. Neidentifikoval ani flagrantní vady důkazního řízení, které by mohly zpochybnit rozhodnutí soudů nižších stupňů. Poznamenal, že problematický osobnostní profil obviněného nezůstal bez povšimnutí soudů. Byl opatřen znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinické psychologie, který ukázal, že obviněný netrpí duševní poruchou, ale má povahovou a charakterovou vadu v podobě paranoidní poruchy osobnosti, která ovlivňovala postoje obviněného, nikoli však chorobným způsobem. O vyloučení trestní odpovědnosti obviněného z důvodu namítané nepříčetnosti tak nelze podle státního zástupce uvažovat. Pod třetí variantu uplatněného dovolacího důvodu lze sice vztáhnout námitku ohledně neakceptování důkazního návrhu, nelze jí však přiznat opodstatnění, když nalézací soud dostál judikaturou vymezené povinnosti odůvodnění neprovedení navržených důkazů. Návrh obviněného na vypracování revizního znaleckého posudku zamítl s ohledem na omezený důkazní potenciál. Nepřisvědčil ani námitce obviněného, že v popisu skutku a odůvodnění soudního rozhodnutí chybí výčet jednotlivých e-mailů, jimiž měl vyhrožovat úředním osobám. Obviněný se trestné činnosti dopouštěl po dobu jednoho roku vůči několika poškozeným. K míře konkretizace vytýkaného jednání v popisu skutku postačuje odkaz na odeslání 162 e-mailů úřednicím. Následně se uvádí upřesnění vůči policistovi, kde je závadový výňatek korespondence citován. E-mailová komunikace se přitom stala předmětem vyhodnocení a je potvrzována výpověďmi svědkyň. Není pravdou, že Obvodní soud pro Prahu 8 se touto otázkou vůbec nezabýval, neboť ja