8 Tdo 40/2025 — Nejvyšší soud

8 Tdo 40/2025 citace  Právní věta:Pro rozhodnutí soudu o nároku na bezplatnou obhajobu nebo obhajobu za sníženou odměnu bez návrhu obviněného podle § 33 odst. 2 věta druhá tr. ř. jsou rozhodující jednak výsledky vyplývající ze shromážděných důkazů svědčících o tom, že obviněný nemá dostatek prostředků na to, aby si náklady obhajoby hradil sám, a jednak nutnost obhajoby k ochraně jeho práv. Při rozhodování zde soud vychází i ze zjištěných majetkových poměrů obviněného a povahy a složitosti věci. Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. b) tr.ř. § 265b odst.1 písm. c) tr.ř. Datum rozhodnutí:5. 3. 2025 Spisová značka:8 Tdo 40/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:8.TDO.40.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Bezplatná obhajoba Dotčené předpisy:§ 33 odst. 2 alinea druhá tr. ř. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:10. 4. 2025 Publikováno ve sbírce pod číslem:49 / 2025 Anotace:Rozsudkem příslušného okresního soudu byl obviněný uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Příslušný krajský soud svým usnesením odvolání obviněného podané proti uvedenému rozsudku pouze proti výroku o trestu podle § 256 tr. ř. zamítl. Proti tomuto usnesení podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání s tím, že je opírá o důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. per analogiam. Jeho naplnění spatřoval v tom, že ve věci nebylo vydáno usnesení o přiznání práva na bezplatnou obhajobu ve smyslu § 33 odst. 2 tr. ř., ač nedostatek finančních prostředků obviněného vyplýval ze shromážděných důkazů a z jeho vystupování v tomto trestním řízení bylo zřejmé, že k ochraně svých práv potřebuje, aby byl zastoupen obhájcem. Nejvyšší soud tak ve svém rozhodnutí řešil otázku, zda pro rozhodnutí soudu o nároku na bezplatnou obhajobu nebo obhajobu za sníženou odměnu bez návrhu obviněného podle § 33 odst. 2 věta druhá tr. ř. jsou rozhodující jak výsledky vyplývající ze shromážděných důkazů svědčících o tom, že obviněný nemá dostatek prostředků na to, aby si náklady obhajoby hradil sám, tak nutnost obhajoby k ochraně jeho práv a zda při rozhodování tu soud vychází i ze zjištěných majetkových poměrů obviněného a povahy a složitosti věci. Na obě otázky odpověděl kladně. Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 14.07.2025I.ÚS 2026/25 Jan Wintr odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost29. 10. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 40/2025-179 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. 3. 2025 o dovolání obviněného P. O., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2024, sp. zn. 3 To 29/2024, ve věci vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 1 T 60/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. O. odmítá. O d ů v o d n ě n í : I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 12. 1. 2024, sp. zn. 1 T 60/2023, byl obviněný P. O. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Za tento přečin a sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 17. 7. 2023, sp. zn. 1 T 49/2023, pravomocným dne 2. 9. 2023, byl odsouzen (ve znění opravného usnesení Okresního soudu ve Vyškově ze dne 7. 3. 2024, sp. zn. 1 T 60/2023), podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku a § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 337 odst. 1, § 67 odst. 2 písm. a), § 68 odst. 1, 2, 3, 5 a § 69 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen peněžitý trest v celkové výši 5.000 Kč, a podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na tři roky. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu ve Vyškově ze dne 17. 7. 2023, sp. zn. 1 T 49/2023, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. 2. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 5. 6. 2024, sp. zn. 3 To 29/2024, odvolání obviněného podané proti uvedenému rozsudku pouze proti výroku o trestu podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné. II. Z dovolání obviněného3. Proti tomuto usnesení podal obviněný prostřednictvím obhájce dne 28. 2. 2024 dovolání nejprve pouze odkazem na důvody podle § 265b odst. 1 písm. a) až m) tr. ř. (viz č. l. 122 a 123 spisu). Toto dovolání k výzvě soudu v dodatečné lhůtě odůvodnil s tím, že je opírá o důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. per analogiam (č. l. 161 spisu). Jeho naplnění spatřoval v tom, že ve věci nebylo vydáno usnesení o přiznání práva na bezplatnou obhajobu ve smyslu § 33 odst. 2 tr. ř., ač nedostatek finančních prostředků obviněného vyplýval ze shromážděných důkazů a z jeho vystupování v tomto trestním řízení bylo zřejmé, že k ochraně svých práv potřebuje, aby byl zastoupen obhájcem. Z téhož důvodu mohl a měl tuto situaci řešit odvolací soud tak, že mu měl obhájce ustanovit podle § 36 odst. 2 tr. ř. 4. Obviněný poukázal i na to, že pro nedostatek finančních důvodů tohoto zvoleného obhájce ani neinformoval o svém jiném trestním řízení. Z obsahu spisu mělo být soudům zřejmé, že tak činil s úmyslem šetřit náklady právního zastoupení, neboť nedisponuje dostatečnými prostředky k náhradě nákladů obhajoby ve dvou trestních řízeních. Rovněž z něho plyne, že je proti němu vedeno několik exekučních řízení a na jeho majetek je od 9. 1. 2019 vedeno insolvenční řízení. Z písemného i ústního projevu obviněného muselo být orgánům činným v trestním řízení zřejmé, že není schopen v plném rozsahu a efektivně uplatňovat veškerá svá práva v trestním řízení, což ve vzájemné kombinaci odůvodňovalo, aby soud postupoval podle § 33 odst. 2 tr. ř. a rozhodl o bezplatné obhajobě či za sníženou odměnu, případně podle § 36 odst. 2 tr. ř., a obhájce mu ustanovil. Pokud k tomuto postupu nedošlo, ač pro něj byly splněny zákonné podmínky, bylo zkráceno jeho právo na obhajobu, protože orgány činné v trestním řízení byly pasivní, pokud by tomu tak nebylo, nemuselo dojít k jeho prohlášení viny v řízení před soudem prvního stupně, v jehož důsledku byl následně limitován též v rozsahu svého odvolání. Soudy měly uvedeným způsobem postupovat, i když v posuzované věci nejde o nutnou obhajobu. 5. Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2024, sp. zn. 3 To 29/2024, a podle § 265k odst. 1 tr. ř. také rozsudek Okresního soudu ve Vyškově ze dne 12. 1. 2024, sp. zn. 1 T 60/2023 (ve znění opravného usnesení z č. l. 82) zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu ve Vyškově k dalšímu řízení. III. Z vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství6. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství k tomuto dovolání uvedla, že obviněný důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. uplatnil nepřípadně, neboť všeobecně argumentuje nedostatkem svého intelektuálního kapitálu, což není dostačující pro pochybnosti o jeho způsobilosti se sám hájit. V průběhu řízení orgány činné v trestním řízení žádné tělesné ani duševní vady obviněného nezaznamenaly, a proto námitku obviněného v uvedeném směru shledala bezpředmětnou. 7. V obecné rovině připomenula obecné zásady práva na obhajobu, které trestní řád realizuje v ustanoveních § 33 odst. 1, § 36, § 37 a § 38, v dovolacím řízení na ně dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř., jehož prostřednictvím je tak poskytována možnost zjednání nápravy, jestliže došlo k porušení práva na obhajobu jako jednoho ze základních práv garantovaných v čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále „Úmluva“) a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále „Listina“). Zdůraznila, že obviněný namítá, že i přesto, že u něho nebyly dány důvody nutné obhajoby, mu měl soud sám ustanovit obhájce z důvodu podle § 33 odst. 2 tr. ř., což s důvodem podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. koresponduje, jakož i tvrzení o porušení pravidel ohledně nároku na bezplatnou obhajobu či obhajobu za sníženou odměnu, a to i mimo podmínky nutné obhajoby (§ 33 odst. 2, 4 tr. ř.; srov. bod 16. nálezu Ústavního soudu ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. I. ÚS 22/10, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2019 sp. zn. 8 Tdo 1100/2019). Orgány činné v trestním řízení mohou zasahovat do výkonu práva na obhajobu bez nutné obhajoby pouze