8 Tdo 40/2025 – Nejvyšší soud

8 Tdo 40/2025-179 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. 3. 2025 o dovolání obviněného P. O., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2024, sp. zn. 3 To 29/2024, ve věci vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 1 T 60/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. O. odmítá. O d ů v o d n ě n í : I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 12. 1. 2024, sp. zn. 1 T 60/2023, byl obviněný P. O. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Za tento přečin a sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 17. 7. 2023, sp. zn. 1 T 49/2023, pravomocným dne 2. 9. 2023, byl odsouzen (ve znění opravného usnesení Okresního soudu ve Vyškově ze dne 7. 3. 2024, sp. zn. 1 T 60/2023), podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku a § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 337 odst. 1, § 67 odst. 2 písm. a), § 68 odst. 1, 2, 3, 5 a § 69 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen peněžitý trest v celkové výši 5.000 Kč, a podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na tři roky. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu ve Vyškově ze dne 17. 7. 2023, sp. zn. 1 T 49/2023, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. 2. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 5. 6. 2024, sp. zn. 3 To 29/2024, odvolání obviněného podané proti uvedenému rozsudku pouze proti výroku o trestu podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné. II. Z dovolání obviněného3. Proti tomuto usnesení podal obviněný prostřednictvím obhájce dne 28. 2. 2024 dovolání nejprve pouze odkazem na důvody podle § 265b odst. 1 písm. a) až m) tr. ř. (viz č. l. 122 a 123 spisu). Toto dovolání k výzvě soudu v dodatečné lhůtě odůvodnil s tím, že je opírá o důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. per analogiam (č. l. 161 spisu). Jeho naplnění spatřoval v tom, že ve věci nebylo vydáno usnesení o přiznání práva na bezplatnou obhajobu ve smyslu § 33 odst. 2 tr. ř., ač nedostatek finančních prostředků obviněného vyplýval ze shromážděných důkazů a z jeho vystupování v tomto trestním řízení bylo zřejmé, že k ochraně svých práv potřebuje, aby byl zastoupen obhájcem. Z téhož důvodu mohl a měl tuto situaci řešit odvolací soud tak, že mu měl obhájce ustanovit podle § 36 odst. 2 tr. ř. 4. Obviněný poukázal i na to, že pro nedostatek finančních důvodů tohoto zvoleného obhájce ani neinformoval o svém jiném trestním řízení. Z obsahu spisu mělo být soudům zřejmé, že tak činil s úmyslem šetřit náklady právního zastoupení, neboť nedisponuje dostatečnými prostředky k náhradě nákladů obhajoby ve dvou trestních řízeních. Rovněž z něho plyne, že je proti němu vedeno několik exekučních řízení a na jeho majetek je od 9. 1. 2019 vedeno insolvenční řízení. Z písemného i ústního projevu obviněného muselo být orgánům činným v trestním řízení zřejmé, že není schopen v plném rozsahu a efektivně uplatňovat veškerá svá práva v trestním řízení, což ve vzájemné kombinaci odůvodňovalo, aby soud postupoval podle § 33 odst. 2 tr. ř. a rozhodl o bezplatné obhajobě či za sníženou odměnu, případně podle § 36 odst. 2 tr. ř., a obhájce mu ustanovil. Pokud k tomuto postupu nedošlo, ač pro něj byly splněny zákonné podmínky, bylo zkráceno jeho právo na obhajobu, protože orgány činné v trestním řízení byly pasivní, pokud by tomu tak nebylo, nemuselo dojít k jeho prohlášení viny v řízení před soudem prvního stupně, v jehož důsledku byl následně limitován též v rozsahu svého odvolání. Soudy měly uvedeným způsobem postupovat, i když v posuzované věci nejde o nutnou obhajobu. 5. Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2024, sp. zn. 3 To 29/2024, a podle § 265k odst. 1 tr. ř. také rozsudek Okresního soudu ve Vyškově ze dne 12. 1. 2024, sp. zn. 1 T 60/2023 (ve znění opravného usnesení z č. l. 82) zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu ve Vyškově k dalšímu řízení. III. Z vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství6. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství k tomuto dovolání uvedla, že obviněný důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. uplatnil nepřípadně, neboť všeobecně argumentuje nedostatkem svého intelektuálního kapitálu, což není dostačující pro pochybnosti o jeho způsobilosti se sám hájit. V průběhu řízení orgány činné v trestním řízení žádné tělesné ani duševní vady obviněného nezaznamenaly, a proto námitku obviněného v uvedeném směru shledala bezpředmětnou. 7. V obecné rovině připomenula obecné zásady práva na obhajobu, které trestní řád realizuje v ustanoveních § 33 odst. 1, § 36, § 37 a § 38, v dovolacím řízení na ně dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř., jehož prostřednictvím je tak poskytována možnost zjednání nápravy, jestliže došlo k porušení práva na obhajobu jako jednoho ze základních práv garantovaných v čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále „Úmluva“) a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále „Listina“). Zdůraznila, že obviněný namítá, že i přesto, že u něho nebyly dány důvody nutné obhajoby, mu měl soud sám ustanovit obhájce z důvodu podle § 33 odst. 2 tr. ř., což s důvodem podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. koresponduje, jakož i tvrzení o porušení pravidel ohledně nároku na bezplatnou obhajobu či obhajobu za sníženou odměnu, a to i mimo podmínky nutné obhajoby (§ 33 odst. 2, 4 tr. ř.; srov. bod 16. nálezu Ústavního soudu ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. I. ÚS 22/10, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2019 sp. zn. 8 Tdo 1100/2019). Orgány činné v trestním řízení mohou zasahovat do výkonu práva na obhajobu bez nutné obhajoby pouze v případě, když jde o obviněného, který nemá dostatek prostředků k tomu, aby si mohl sám uhradit zcela nebo zčásti náklady svého právního zastoupení buď, když požádal o přiznání nároku na obhajobu bezplatnou či za sníženou odměnu, anebo když tato potřeba vyplývá z jiných skutečností. 8. V posuzované trestní věci, kde nešlo o nutnou obhajobu ve smyslu § 36 tr. ř., bylo zcela na uvážení obviněného, zda se rozhodne uplatňovat své právo na obhajobu i za pomoci obhájce, což však obviněný neučinil, neboť o přiznání nároku na obhajobu bezplatnou nebo za sníženou obhajobu sám nepožádal, přestože byl o uvedené možnosti řádně poučen. Právo obviněného na obhajobu, tedy to, aby si obhájce sám zvolil, nebylo ze strany soudů po celé řízení jakkoliv omezeno. Obviněný si může zvolit obhájce bez ohledu na to, zda soud rozhodne o jeho nároku na bezplatnou obhajobu nebo obhajobu za sníženou odměnu. Takové rozhodnutí se totiž může týkat jak obhájce, který již vykonává obhajobu obviněného, tak obhájce, kterého si obviněný zvolí teprve později (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2009, sp. zn. 7 Tdo 191/2009). Soudy se majetkovými poměry obviněného zabývaly (srov. bod 6. rozsudku), neboť soud prvního stupně v průběhu řízení konstatoval, že se obviněný živí různými pracemi, které dělá převážně doma (viz protokol o hlavním líčení ze dne 12. 1. 2024), a z ničeho nezjistil, že by obviněný neměl dostatek prostředků na náhradu nákladů obhajoby. Proto sám z vlastní iniciativy bez návrhu na přiznání bezplatné obhajoby nebo za sníženou odměnu nerozhodl. I přesto obviněný mohl žádost uplatnit a sám iniciativně doložit dokumenty takovou situaci osvědčující. Předmětný nárok totiž neslouží k odvrácení nepříznivé životní situace spojené s hrazením nákladů obhajoby, nýbrž k zamezení upření práva na formální obhajobu těm, kterým jejich situace nedovoluje si náklady obhajoby v plné výši nebo vůbec hradit. 9. Pokud obviněný naznačoval, že mu měl být obhájce ustanoven podle § 36 odst. 2 tr. ř., ani s tím se státní zástupkyně neztotožnila, neboť nic nenasvědčovalo, že obviněný nebyl způsobilý se náležitě hájit. Naopak z průběhu řízení plyne, že byl schopen se vyjadřovat, nebyly zjištěny projevy jeho chování vzbuzující pochybnosti o jeho schopnosti vnímat události, reprodukovat je a adekvátně reagovat na okolní vjemy, protože závěr o existenci důvodu nutné obhajoby podle § 36 odst. 2 tr. ř. se musí opírat o konkrétní zjištění takových tělesných nebo duševních vad obviněného, které s ohledem na jejich charakter a rozsah mu neumožňují se náležitě hájit. 10. Vzhledem k uvedenému státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl a své rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání za podmínek § 265r odst. 1 písm. a), případně písm. c) tr. ř. 11. Případ