8 Tdo 422/2004 — Nejvyšší soud

8 Tdo 422/2004 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 4. 2004 Spisová značka:8 Tdo 422/2004 ECLI:ECLI:CZ:NS:2004:8.TDO.422.2004.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 422/2004 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. dubna 2004 o dovolání podaném obviněným P. M., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 7. 2003, sp. zn. 5 To 206/2003, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově, pod sp. zn. 103 T 188/2002, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. M. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Obviněný P. M. byl rozsudkem Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově, ze dne 18. 12. 2002, sp. zn. 103 T 188/2002, uznán vinným, že v období od 1. 7. 1998 do 2. 7. 2002 v H., okres K., a jinde vyjma měsíce listopad 1998, kdy uhradil částku 150,- Kč, úmyslně ničím nepřispěl na výživu svého nezletilého syna P. M., ačkoli mu tato povinnost vyplývá ze zákona o rodině a výše výživného mu byla stanovena předběžnou otázkou řešenou policejním orgánem ve výši 1.000,- Kč měsíčně, kterou má přispívat k rukám oprávněné matky M. M. přičemž placení se vyhýbal úmyslně tím, že o práci nejevil vážný zájem, čímž zapříčinil vznik dluhu na výživném v celkové výši 48.850,- Kč. Takto zjištěné jednání obviněného soud prvního stupně právně kvalifikoval jako trestný čin zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 2 tr. zák. a uložil mu za to podle téhož ustanovení trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání tří let. Podle § 59 odst. 2 tr. zák. mu dále uložil, aby ve zkušební době vedl řádný život, platil výživné běžné a zaplatil výživné dlužné. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které projednal Krajský soud v Ostravě ve veřejném zasedání konaném dne 21. 7. 2003, sp. zn. 5 To 206/2003, a usnesením podle § 256 tr. ř. je zamítl. Opis rozhodnutí odvolacího soudu byl doručen obviněnému P. M. dne 4. 2. 2004, jeho obhájkyni JUDr. M. N. a Okresnímu státnímu zastupitelství v Karviné shodného dne 8. 9. 2003. Dne 7. 11. 2003 podal obviněný prostřednictvím výše jmenované obhájkyně osobně u Okresního soudu v Karviné dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě. Dovolací důvod vymezil ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V obecné rovině nejprve uvedl, že soudy jeho jednání nesprávně posoudily jako trestný čin zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 2 tr. zák. a v rozporu se zjištěným skutkovým stavem nesprávně posoudily jeho zákonnou vyživovací povinnost a zavinění. Nesprávnost právního posouzení skutku či jiného hmotně právního posouzení spatřoval v konstatování odvolacího soudu, že vyživovací povinnost mu vyplývá ze zákona a není třeba ji dokazovat, a dále v tom, že se uvedený soud nezabýval otázkou, zda tato stále trvá. Namítl, že ačkoliv orgány činné v trestním řízení jsou povinny postupovat v souladu se zákonem, a tudíž i při určení výše vyživovací povinnosti jako předběžné otázky se musejí zabývat zákonnými hledisky uvedenými v ustanovení § 96 odst. 1 zákona o rodině, policejní orgán tak nepostupoval a výživné ve výši 1.000,- Kč určil zcela libovolně, a tedy nezákonně; takový nedostatek pak nemůže nahradit ani konstatování soudů obou stupňů o přiměřenosti předmětné částky. Další výhradu uplatnil dovolatel proti tomu, jak soudy stanovily dobu, po kterou neplnil vyživovací povinnost; v tomto směru poukázal na to, že matka nezletilého podala trestní oznámení až dne 26. 3. 2002, přičemž podle § 98 odst. 1 zákona o rodině lze výživné pro nezletilé dítě přiznat nejdéle za dobu tří let ode dne zahájení soudního řízení, a proto měl být počátek neplnění vyživovací povinnosti stanoven nejpozději od 26. 3. 1999. Konečně obviněný brojil proti tomu, že soudy nesprávně a v rozporu se zjištěným skutkovým stavem posoudily zavinění, jestliže z hlediska subjektivní stránky dovodily zavinění úmyslné ve smyslu § 4 písm. b) tr. zák.; v této souvislosti namítl, že soudy neučinily žádná skutková zjištění k prokázání jeho úmyslu vyhýbat se plnění zákonné povinnosti vyživovat nebo zaopatřovat jiného. V závěru svého podání navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Ostravě a rozsudek Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově zrušil (jakož i všechna rozhodnutí na ně navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu), a přikázal Okresnímu soudu v Karviné, pobočka v Havířově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Podání shodného obsahu učinil obviněný prostřednictvím stejné obhájkyně ještě dne 29. 3. 2004, a to opět osobně u Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově. Předsedkyně senátu soudu prvního stupně postupovala v souladu s § 265h odst. 2 tr. ř. a opis dovolání obviněného zaslala Nejvyššímu státnímu zastupitelství v Brně k případnému vyjádření a vyslovení souhlasu s projednáním dovolání v neveřejném zasedání (Nejvyšší státní zastupitelství jej obdrželo dne 12. 1. 2004). Současně zaslala přípis obviněnému a jeho obhájkyni s upozorněním, že mohou souhlasit s projednáním dovolání v neveřejném zasedání (obhájkyně jej obdržela dne 12. 1. 2004 a obviněný dne 24. 1. 2004). Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření ze dne 28. 1. 2004 po stručné rekapitulaci dosavadního řízení ve věci a obsahu dovolání obviněného uvedla, že je třeba souhlasit se závěry soudů obou stupňů ohledně určení výše výživného, jež vyplynula z provedeného dokazování v rámci přípravného řízení a řízení před soudem prvního stupně; zdůraznila přitom jednak, že vyživovací povinnost vyplývá přímo ze zákona o rodině a není třeba ji podrobně dokazovat listinnými důkazy, jak se toho domáhal v průběhu řízení před soudy obou stupňů dovolatel, který tak činí i ve svém mimořádném opravném prostředku, a dále, že odvození předmětné částky proběhlo na základě písemných podkladů založených ve spise, jež byly dostatečné pro posouzení věci a rozhodnutí o vině obviněného. Uzavřela proto, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné a navrhla, aby je Nejvyšší soud podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl s tím, aby toto rozhodnutí učinil za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. V návaznosti na podání obviněného ze dne 29. 3. 2004 uvedla, že vzhledem k jeho totožnému obsahu s podáním učiněným dne 7. 11. 2003 odkazuje v plném rozsahu na své vyjádření ze dne 28. 1. 2004. Obviněný prostřednictvím své obhájkyně učinil dne 2. 2. 2004 u Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově, podání, v němž vyslovil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest [§ 265a odst. 2 písm. a) tr. ř.]. Obdobně shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Z vymezení důvodů dovolání v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. vyplývá, že důvodem dovolání nemůže být nesprávné skutkové zjištění, byť to zákon explicitně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Tento názor lze jednoznačně dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v citovaném ustanovení, zejména pak s ohledem na důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení důvod dovolání je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním p