8 Tdo 432/2020 — Nejvyšší soud

8 Tdo 432/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:15. 7. 2020 Spisová značka:8 Tdo 432/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:8.TDO.432.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Důležitá povinnost uložená podle zákona Hodnocení důkazů Postoupení věci jinému orgánu Ublížení na zdraví z nedbalosti Dotčené předpisy:§ 2 odst. 5, 6 tr. ř. § 148 odst. 1 tr. zákoníku § 257 odst. 1 písm. b) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:19. 10. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 432/2020-623 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 7. 2020 o dovoláních obviněných N. R., roz. J., nar. XY v XY, trvale bytem XY, a F. M., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 11. 2019, sp. zn. 6 To 303/2019, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 2 T 22/2019, t a k t o : Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 11. 2019, sp. zn. 6 To 303/2019, jakož i další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 257 odst. 1 písm. b) tr. ř. se z podnětu odvolání obviněných zrušuje rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. 2 T 22/2019, a současně se rozhoduje tak, že skutek spočívající v tom, že dne 17. 5. 2017 v 16.05 hodin na silnici II. třídy č. 445, v 30.712 km, mezi obcemi XY a XY, okres Bruntál, obviněná N. R. jako řidička osobního motorového vozidla značky Mercedes Benz B150, RZ XY, jedoucí od obce XY a obviněný F. M. jako řidič osobního motorového vozidla značky Mercedes Benz C220, RZ XY, jedoucí na obec XY, oba pohybující se rychlostí nejméně 84 km/h porušili ustanovení § 4 písm. a), § 11 odst. 1 a § 18 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, když ve vozovce, která umožňovala svou šíří bezpečné minutí obou vozidel, jeli oba při jejím středu a po vzájemném spatření na vzdálenost cca 104 m svou jízdu nekorigovali ani ve vztahu k rychlosti, ani co se týká postavení ve vozovce, což vedlo k tečnému střetu levých předních a bočních částí jejich vozidel, v důsledku čehož vozidlo obviněné N. R. vyjelo vlevo mimo vozovku do pole a vozidlo obviněného F. M. vjelo do levé poloviny vozovky, kde levou přední částí narazilo do levého boku protijedoucího osobního motorového vozidla značky Jaguar XE35T, RZ XY, z majetku společnosti D.-S., XY, jehož řidič T. F., nar. XY, utrpěl zranění ve formě zlomeniny základního článku 4. prstu levé nohy, zhmoždění a oděrky hrudníku s dobou léčení nejméně 7 dní, se postupuje Městskému úřadu v Rýmařově, neboť tento skutek není trestným činem, avšak mohl by být posouzen jako přestupek. O d ů v o d n ě n í : I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. 2 T 22/2019, byli obvinění N. R. a F. M. uznáni vinnými přečinem ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku na skutkovém základu, že dne 17. 5. 2017 v 16.05 hodin na silnici II. třídy č. 445, v 30.712 km, mezi obcemi XY a XY, okres Bruntál, obviněná N. R. jako řidička osobního motorového vozidla značky Mercedes Benz B150, RZ XY, jedoucí od obce XY a obviněný F. M, jako řidič osobního motorového vozidla značky Mercedes Benz C220, RZ XY, jedoucí v protisměru na obec XY, oba pohybující se rychlostí nejméně 95 km/h, porušili ustanovení § 4 písm. a), § 11 odst. 1 a § 18 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších změn (dále jako „zákon č. 361/2000 Sb.“), když ve vozovce, která umožňovala svou šíří bezpečné minutí obou vozidel, jeli oba při jejím středu a po vzájemném spatření na vzdálenost cca 104 m svou jízdu nekorigovali ani ve vztahu k rychlosti, ani co se týká postavení ve vozovce, což vedlo k tečnému střetu levých předních a bočních částí jejich vozidel, v důsledku čehož vozidlo obviněné N. R. vyjelo vlevo mimo vozovku do pole a vozidlo obviněného F. M. vjelo do levé poloviny vozovky, kde levou přední částí narazilo do levého boku protijedoucího osobního motorového vozidla značky Jaguar XE35T, RZ XY, z majetku společnosti D.-S., XY, jehož řidič T. F., nar. XY, utrpěl zranění ve formě zlomeniny základního článku 4. prstu levé nohy, zhmoždění a oděrky hrudníku s dobou léčení do 26. 7. 2017. 2. Obvinění byli odsouzeni podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, s podmíněným odkladem podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku jim byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na jeden rok a šest měsíců. Rovněž bylo rozhodnuto o náhradě nemajetkové újmy poškozenému T. F. a o nárocích poškozených Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky a společnosti D.-S. na náhradu škody. 3. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 21. 11. 2019, sp. zn. 6 To 303/2019, z podnětu odvolání obviněných N. R. a F. M. napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 258 odst. 1 písm. b), e), f), odst. 2 tr. ř. zrušil v celém rozsahu a za podmínek § 259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. nově rozhodl tak, že oba obviněné uznal vinnými přečinem ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku, skutkem, jenž oproti rozsudku soudu prvního stupně upravil tak, že vozidla obviněných nejela v protisměru, jela „rychlostí nejméně 84 km/h“, a poškozený utrpěl zranění „s dobou léčení nejméně 7 dní“. 4. Za uvedený přečin obviněným uložil podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání tří měsíců, jenž jim podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu jednoho roku. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku jim uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání jednoho roku. Rovněž rozhodl o náhradě nemajetkové újmy poškozenému T. F. a nároku na náhradu škody poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky. Oproti rozsudku soudu prvního stupně společnost D.-S. s nárokem na náhradu škody odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních. 5. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podali oba obvinění prostřednictvím obhájců dovolání založené na důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. II. Dovolání obviněné N. R. 6. Obviněná N. R. namítala, že činem, jenž jí je kladen za vinu, nebyly naplněny zákonné znaky přečinu ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku proto, že z její strany nedošlo k porušení důležité povinnosti uložené jí zákonem. Uvedla, že ze skutkových zjištění soudů není jednoznačně patrné, že by nejela vpravo (§ 11 zákona č. 361/2000 Sb.). Tvrdila, že jela ve své části vozovky, která nemá středovou dělicí čáru a bylo na ní, aby dovodila, zda se pohybuje v její pravé části, což subjektivně pociťovala. Způsob její jízdy tedy nemůže být považován za porušení důležité povinnosti, k čemuž nevede ani rychlost 84 km/h, kterou měla podle skutkových zjištění odvolacího soudu (se kterými však nesouhlasí) jet. I kdyby uznala názor soudu druhého stupně, že v daném úseku by byla přiměřená rychlost kolem 81 km/h, její překročení o pouhé 3 km/h by nemohlo vést k závěru o porušení důležité povinnosti, když jde o úsek s nejvyšší povolenou rychlostí 90 km/h a žádné značení svědčící o nutnosti dbát vyšší opatrnosti, zde umístěno nebylo (§ 18 zákona č. 361/2000 Sb.). Závažnost způsobu její jízdy nelze dovozovat ani odkazem na § 4 zákona č. 361/2000 Sb., neboť ten je pouhým obecným ustanovením s neurčitou právní hypotézou. Se svým vozidlem jela tak, aby nezpůsobila dopravní nehodu, nikoliv agresivně nebo nepřiměřeně rychle. Poškozený rychlost jejího vozidla odhadoval na 50 až 70 km/h, proto je třeba vycházet z toho, že se chovala ohleduplně a přizpůsobila svou jízdu daným podmínkám. Skutková věta rozsudku odvolacího soudu neobsahuje skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že by v daném místě a čase porušila povinnosti dané jí zákonem, jež by bylo možné považovat za důležité ve smyslu § 148 odst. 1 tr. zákoníku. Odvolací soud však uvedené skutečnosti nezvažoval, a zejména nebral do úvahy judikaturu soudů, která porušení důležité povinnosti řidiče vymezuje, konkrétně poukázala na rozhodnutí č. 31/1966, č. 39/1963, č. 5/196, č. 33/1972, č. 57/1960, č. 17/1959, č. 33/1961, č. 26/1962, č. 38/1975, č. 14/1961 Sb. rozh. tr. Na podkladě nich zdůraznila, že odvolací soud nebral do úvahy, že za porušení důležité povinnosti lze považovat jen takové porušení, které je svou povahou závažné, např. alkohol za volan