8 Tdo 451/2015 — Nejvyšší soud

8 Tdo 451/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:24. 6. 2015 Spisová značka:8 Tdo 451/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:8.TDO.451.2015.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání Odkladný účinek Omyl právní Dotčené předpisy:§ 337 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku § 83 odst. 1 předpisu č. 200/1990Sb. § 19 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:26. 8. 2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 451/2015-25 U S N E S E N Í Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 24. června 2015 dovolání obviněného B. Z. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 10. 2014, sp. zn. 5 To 353/2014, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 21 T 123/2014, a rozhodl takto: Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 10. 2014, sp. zn. 5 To 353/2014, a rozsudek Okresního soudu v Břeclavi ze dne 2. 9. 2014, sp. zn. 21 T 123/2014, zrušují. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se současně zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Břeclavi přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 2. 9. 2014, sp. zn. 21 T 123/2014, byl obviněný B. Z. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, za což byl podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání patnácti měsíců. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání patnácti měsíců. Podle skutkových zjištění nalézacího soudu se obviněný shora uvedeného přečinu dopustil tím, že dne 21. 5. 2014 kolem 16:15 hodin řídil v B. vlastní osobní motorové vozidlo zn. Mercedes Benz CLK, kdy byl na silnici ve směru B.– R., u areálu společnosti F., a. s., zastaven a kontrolován policejní hlídkou Policie České republiky, KŘP JmK, DI B., přičemž bylo zjištěno, že vozidlo řídil přesto, že rozhodnutím Městského úřadu Břeclav, odboru správních věcí a dopravy, č. j. MUBR 31134/2013, ze dne 9. 10. 2013, ve spojení s rozhodnutím Krajského úřadu Jihomoravského kraje, odboru dopravy Brno, č. j. JMK 133309/2013, ze dne 17. 3. 2014, které nabylo právní moci dne 31. 3. 2014, mu byl uložen mj. zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 15 měsíců ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o přestupku, tedy dne 21. 5. 2014 se obviněný ve výkonu tohoto zákazu činnosti nacházel, když teprve usnesením Městského úřadu Břeclav, odboru správních věcí a dopravy, č. j. MUBR 33297/2014/DK, ze dne 2. 6. 2014, bylo vyhověno žádosti obviněného o odložení výkonu rozhodnutí Městského úřadu Břeclav, odboru správních věcí a dopravy, ze dne 9. 10. 2013, a to do doby nabytí právní moci rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje, odboru dopravy, ze dne 17. 3. 2014, podané dne 29. 5. 2014 u Krajského soudu v Brně. Proti označenému rozsudku podal obviněný odvolání směřující proti jeho výrokům o vině i trestu. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 22. 10. 2014, sp. zn. 5 To 353/2014, bylo uvedené odvolání podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání. Odkázal v něm na dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že se přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku nedopustil. V textu dovolání nejprve obsáhle rekapituloval obsah rozhodnutí soudů nižších stupňů, jakož i obsah jím podaného odvolání, a zdůraznil, že soudy se nezabývaly jeho výtkami, jejichž prostřednictvím poukazoval na judikaturu Ústavního soudu, konkrétně nález ze dne 30. 9. 2008, sp. zn. II. ÚS 1260/07. Ústavní soud v něm zdůraznil, že odklad výkonu rozhodnutí představuje nikoli jen odklad vynutitelnosti, ale i odklad všech účinků zamýšlených právě tímto rozhodnutím, jehož výkon se odkládá. Účelem tohoto institutu je minimalizace škodlivých následků, z čehož vyplývá, že rozhodnutí o odložení výkonu správního rozhodnutí je nadáno schopností působit i zpětně s účinky ex tunc (od počátku doby, po kterou měly účinky rozhodnutí, jehož výkon se odkládá, vůbec nastat či trvat). Správní rozhodnutí tak z formálního hlediska zůstává sice pravomocným, uložené povinnosti však nelze vynucovat, odejmutá oprávnění zůstávají (prozatím) zachována. Pokud by byl přiznán jakýkoliv účinek rozhodnutí, které je sice v právní moci, ale jehož výkon byl odložen, jednalo by se o přehnaně formalistický, ba textualistický přístup k výkladu práva vedoucí k porušování základních práv a svobod. Z uvedeného podle obviněného vyplývá, že ač rozhodnutí Městského úřadu v Břeclavi ze dne 9. 10. 2013, č. j. MUBR 31134/2013, ve spojení s rozhodnutím Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne 17. 3. 2014, č. j. JMK 133309/2013, které nabylo právní moci dne 31. 3. 2014, je sice pravomocné, ale na základě rozhodnutí Městského úřadu v Břeclavi ze dne 2. 6. 2014, č. j. MUBR 33297/2014, o přiznání odkladu výkonu rozhodnutí není vynutitelné a obviněný řidičské oprávnění nepozbyl. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil a odvolacímu soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že ačkoliv uplatněné námitky deklarovanému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odpovídají, nejsou důvodné. Poznamenal, že předpokladem odpovědnosti pachatele podle ustanovení § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku je existence pravomocného úředního rozhodnutí, kterým bylo pachateli zakázáno vykonávat určitou činnost, přičemž subjektivní přesvědčení pachatele o nesprávnosti takového rozhodnutí a jeho úmysl podat proti němu opravný prostředek nemohou být důvodem k tomu, aby takové rozhodnutí nerespektoval. Připomněl, že ve smyslu závěrů usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2011, sp. zn. 8 Tdo 146/2011, dokonce ani zrušení rozhodnutí o zákazu činnosti v mimořádném opravném řízení nevylučuje trestní odpovědnost pachatele za přečin podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, pokud z řízení následujícího po rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku vzešlo rozhodnutí, kterým byla obviněnému znovu zakázána činnost, kterou vykonával v rozporu s tímto zákazem. Státní zástupce akcentoval, že ačkoliv obviněný dne 15. 5. 2014 podal prostřednictvím svého zmocněnce u Městského úřadu Břeclav žádost o odklad výkonu rozhodnutí, a to vzhledem k žalobě proti správnímu rozhodnutí, kterou měl podávat u soudu, samotnou žalobu, resp. návrh na přezkoumání rozhodnutí, podal až dne 29. 5. 2014, poté, co se dopustil vytýkaného jednání. O žádosti o odklad bylo následně rozhodnuto dne 2. 6. 2014. S poukazem na znění ustanovení § 83 odst. 1 zákona č. 200/1990, o přestupcích, konstatoval, že správní orgán je povinen žádosti o odložení výkonu rozhodnutí vyhovět „automaticky“ pouze za předpokladu, že návrh na přezkoumání byl již podán. Nepřichází tudíž v úvahu, aby správní orgán vyhověl žádosti o odložení výkonu rozhodnutí pouze na základě sdělení přestupce, že žádost o přezkoumání soudem bude teprve v budoucnu podávat. Měl za to, že dne 21. 5. 2014, tj. v době spáchání skutku, bylo správní rozhodnutí, kterým bylo obviněnému zakázáno řízení motorových vozidel, pravomocné a vykonatelné, přičemž zákonné podmínky, za kterých by správní orgán byl bez dalšího povinen výkon rozhodnutí odložit, nebyly splněny. Podle názoru státního zástupce jednání obviněného vykazovalo znaky přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Obviněným citovaný nález Ústavního soudu, podle něhož rozhodnutí o odložení vykonatelnosti správního rozhodnutí v oblasti správního trestání působí ex tunc a podle něhož je přehnaně formalistickým názor, že k naplnění objektivní stránky trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) trestního zákona (účinného do 31. 12. 2009), postačuje existence nikoli nicotného správního rozhodnutí, které je toliko formálně v právní moci, zatímco jeho účinnost, resp. vykonatelnost, byla odložena, se podle jeho mínění týká odlišné skutkové i procesní situace. Ústavní soud řeš