8 Tdo 470/2025 – Nejvyšší soud

8 Tdo 470/2025-353 USNESENÍ Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 2. 7. 2025 dovolání nejvyšší státní zástupkyně podané v neprospěch obviněného Josefa Kovalovského, trvale bytem Vyskytná nad Jihlavou 105, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 2. 2025, sp. zn. 4 To 90/2024, jako soudu druhého stupně v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 12 T 8/2024, a rozhodl takto: Podle § 265j tr. ř. se dovolání nejvyšší státní zástupkyně zamítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Usnesením Okresního soudu v Jihlavě ze dne 3. 4. 2024, č. j. 12 T 8/2024-295, ve spojení s opravným usnesením tohoto soudu ze dne 15. 4. 2024, č. j. 12 T 8/2024-299, bylo podle § 314c odst. 1 písm. a) tr. ř. za použití § 188 odst. 1 písm. c) tr. ř. z důvodu uvedeného v § 172 odst. 1 písm. f) tr. ř. zastaveno trestní stíhání obviněného Josefa Kovalovského (dále jen „obviněný“) pro skutek spočívající v tom, že jako fyzická osoba podnikající pod obchodním jménem Josef Kovalovský, IČ: 72351721, místem podnikání Vyskytná nad Jihlavou 105, 588 41 Vyskytná nad Jihlavou, podal za zdaňovací období let 2020 a 2021 daňová přiznání k dani z příjmů fyzických osob, v nichž nevykázal veškeré zdanitelné příjmy, které v předmětných zdaňovacích obdobích prokazatelně realizoval ze svojí samostatné výdělečné činnosti podle § 7 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, kdy pro různé odběratele prováděl těžbu a přiblížení dřeva a prodej smrkové kulatiny, na tyto práce vystavil faktury a přijal za ně finanční plnění, přičemž si finanční prostředky nechal zaslat na bankovní účet číslo 994361063/0800, který ale neuvedl u místně příslušného správce daně, a tyto příjmy zatajil, kdy za zdaňovací období a) roku 2020 bylo správcem daně za provedené práce zjištěno přijaté a zatajené finanční plnění od odběratele – obchodní korporace Správa městských lesů Jihlava, s. r. o., IČO: 60732105, se sídlem Rantířovská 4003/5, 586 01 Jihlava, v celkové výši 1 132 520 Kč, z něhož daň činí 67 950 Kč, b) a roku 2021 bylo správcem daně za provedené práce zjištěno přijaté a zatajené finanční plnění od odběratelů – obchodních korporací - Správa městských lesů Jihlava, s. r. o., IČ: 60732105, se sídlem Rantířovská 4003/5, 586 01 Jihlava, ve výši 226 620 Kč; - VB PALIVOVÉ DŘEVO, s. r. o., IČ: 24802093, se sídlem Kollárova 2346/2, 586 01 Jihlava, ve výši 1 062 136 Kč, tedy příjmy v celkové výši 1 288 756 Kč, z nichž daň činí 121 500 Kč; čímž byla České republice, zastoupené Finančním úřadem pro Kraj Vysočina, Územním pracovištěm v Jihlavě, způsobena škoda v celkové výši 189 450 Kč, čímž měl spáchat přečin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku, neboť zanikla trestnost činu [§ 33 písm. a) tr. zákoníku]. 2. Proti označenému usnesení soudu prvního stupně podal státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Jihlavě v neprospěch obviněného stížnost. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 4. 2. 2025, sp. zn. 4 To 90/2024, podle § 149 odst. 1 písm. a) tr. ř. napadené usnesení zrušil a podle § 172 odst. 2 písm. c) tr. ř. rozhodl tak, že bylo zastaveno trestní stíhání obviněného pro skutek, jímž měl spáchat přečin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku, neboť vzhledem k významu a míře porušení chráněného zájmu, který byl dotčen, a vzhledem k chování obviněného po spáchání činu, je zřejmé, že účelu trestního řízení bylo dosaženo. 3. Pro úplnost je vhodné poznamenat, že ve věci obviněného nebylo uvedeným způsobem rozhodnuto poprvé. Krajský soud v Brně z podnětu stížnosti státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Jihlavě proti usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 3. 4. 2024, sp. zn. 12 T 8/2024, podané v neprospěch obviněného nejprve usnesením ze dne 4. 6. 2024, sp. zn. 4 To 90/2024, podle § 149 odst. 1 písm. a) tr. ř. napadené usnesení zrušil a nově rozhodl tak, že podle § 172 odst. 2 písm. c) tr. ř. zastavil trestní stíhání obviněného pro shodně popsaný skutek, jímž měl spáchat přečin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku, neboť vzhledem k významu a míře porušení chráněného zájmu, který byl dotčen, a vzhledem k chování obviněného po spáchání činu, je zřejmé, že účelu trestního řízení bylo dosaženo. Proti tomuto usnesení soudu druhého stupně podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného dovolání, z jehož podnětu Nejvyšší soud usnesením ze dne 13. 11. 2024, sp. zn. 8 Tdo 904/2024, podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 6. 2024, sp. zn. 4 To 90/2024, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V dalším bylo rozhodnuto tak, jak bylo rekapitulováno v úvodní části tohoto rozhodnutí. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 2. 2025, sp. zn. 4 To 90/2024, podala nejvyšší státní zástupkyně (dále též jen „dovolatelka“) v zákonné lhůtě a v neprospěch obviněného Josefa Kovalovského dovolání s odkazem na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř. Namítla, že bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. 5. Po připomenutí dosavadního řízení i argumentace soudu druhého stupně dovolatelka poukázala na okolnosti, které musí opodstatňovat závěr o dosažení účelu trestního řízení předpokládané § 172 odst. 2 písm. c) tr. ř. Z hlediska posouzení významu a míry porušení chráněného zájmu zaznamenala dovolatelka snahu soudu alespoň zčásti odstranit nedostatky předchozího rozhodnutí zrušeného dovolacím soudem, nesouhlasila však se závěry, k nimž ve svém rozhodnutí dospěl. K poukazu stížnostního soudu, že rozsah zkrácené daně nepředstavuje přitěžující okolnost ve smyslu § 42 písm. k) tr. zákoníku, uvedla, že to nebylo v předchozím dovolání tvrzeno, neboť na rozsah zkrácené daně bylo poukázáno pouze v té souvislosti, že se nejednalo o hraniční případ, nikoli že by se snad takový rozsah měl blížit hranici značné škody ve smyslu § 138 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku. Toto odůvodnění tak považovala za obsahově mimoběžné s předchozími dovolacími námitkami, přičemž argument, že rozsah zkrácené daně není nijak hraniční, což by jinak mohlo důvodnosti zastavení trestního stíhání nahrávat, i nadále přetrvává. Vytkla, že stížnostní soud přitom ani nehodnotil poměr rozsahu zkrácené daně k výši celkové daňové povinnosti za konkrétní zdaňovací období. Pominul tak zejména podstatné zjištění vyplývající z daňového řízení, že v obou žalovaných obdobích rozsah zatajených příjmů podléhajících dani přesahoval rozsah jinak obviněným přiznaných zdanitelných příjmů. Tato okolnost zpochybňuje stížnostním soudem prosazovaný závěr o nižší míře dotčení zákonem chráněného zájmu. 6. Dovolatelka se neztotožnila ani se závěrem soudu, že v jednání obviněného nelze shledat přitěžující okolnost podle § 42 písm. b) tr. zákoníku, spočívající v ziskuchtivosti, neboť by to představovalo reprobované dvojí přičítání téže okolnosti. Takový závěr je podle dovolatelky nesprávný již proto, že samotný pojem „ziskuchtivosti“ nepředstavuje znak žalované skutkové podstaty trestného činu, ten ostatně neobsahuje ani do určité míry příbuzný znak „obohacení se“. Ziskuchtivost není ani „pojmově obsažena“ ve skutkových podstatách majetkových trestných činů, jak stížnostní krajský soud poněkud nejasně dovozoval [srov. ŠČERBA, F. a kol. Trestní zákoník. Komentář. 1. vydání (2. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2022, komentář k § 42, marg. č. 15, obdobně ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023 s. 847)]. Opětovně zdůraznila, že v nyní projednávané věci je významný i poměr zatajených příjmů vůči výši příjmů přiznaných, což odpovídá právě ziskuchtivé pohnutce obviněného. S ohledem na postoj samotného obviněného přitom není možno na jeho straně dovodit žádné okolnosti, které by pohnutku „ziskuchtivosti“ v naznačeném smyslu vylučovaly. To zároveň významně zpochybňuje správnost zvoleného procesního řešení věci spočívajícího v zastavení trestního stíhání, neboť bez řádného projednání věci před soudem je stěží možno existenci uvedené přitěžující okolnosti náležitě objasnit a popřípadě ji i vyvrátit. 7. Obdobně zpochybnila i závěr soudu ve vztahu k posouzení přitěžující okolnosti spočívající v páchání trestného činu po delší dobu ve smyslu § 42 písm. m) tr. zákoníku. Zdůraznila, že páchání přečinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku není možno redukovat na dva časové okamžiky předložení daňového přiznání obsahujícího neúplné údaje o výši zdanitelných příjmů správci daně. Samotnému předložení daňového přiznání totiž nutně předcházela opakovaná fakturace jednotlivým odběratelům a opakovaný příjem jimi poskytovaných plateb představujících zdanitelné plnění na bankovní účet ner