8 Tdo 486/2018 — Nejvyšší soud

8 Tdo 486/2018 citace  Právní věta:Jestliže obviněný soustavně maří trest vyhoštění (§ 80 tr. zákoníku) uložený mu pravomocným a vykonatelným rozsudkem soudu tím, že se mu odmítá podrobit, a v důsledku páchání další trestné činnosti mu byl pozdějším rozsudkem uložen opět trest vyhoštění (srov. stanovisko Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 20/2011-II., III. Sb. rozh. tr.), v souvislosti s nímž mu byla na základě výzvy k vycestování podle § 350b odst. 2 tr. ř. nedůvodně poskytnuta přiměřená lhůta k obstarání jeho záležitostí a obviněný se v ní dopustí další trestné činnosti, nebrání tato skutečnost závěru o tom, že obviněný i po subjektivní stránce naplnil znaky přečinu podle § 337 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, pokud soud dodržel při ukládání vykonávaného trestu vyhoštění, jejž obviněný nerespektoval, podmínky pro to, aby byl trest realizován, obviněný je prokazatelně znal a byl s jejich porušením přinejmenším srozuměn. Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:12. 6. 2018 Spisová značka:8 Tdo 486/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:8.TDO.486.2018.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání Trest vyhoštění Dotčené předpisy:§ 337 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:24. 9. 2018 Publikováno ve sbírce pod číslem:22 / 2019 Anotace:Rozsudkem soudu I. stupně byl obviněný uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku, přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Odvolací soud z podnětu odvolání obviněného rozsudek soudu I. stupně podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o způsobu výkonu trestu odnětí svobody. Jinak ponechal rozsudek soudu I. stupně nedotčen. Nejvyšší soud se na základě dovolání obviněného zabýval naplněním znaků přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku v případě, kdy obviněný se odmítá podrobit pravomocně uloženému trestu vyhoštění podle § 80 tr. zákoníku. Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 486/2018-37 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 6. 2018 o dovolání obviněného J. S. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 10. 2017, sp. zn. 9 To 342/2017, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 21 T 31/2017, takto:Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. S. odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 16. 8. 2017, sp. zn. 21 T 31/2017, byl obviněný J. S. uznán vinným v bodě 1. přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, v bodě 2. přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, spáchaných tak, že ad 1. v době od 17.00 hodin dne 14. 3. 2015 do 21.30 hodin dne 15. 3. 2015, v P. – H. P. v ulici B., kamenem rozbil skleněnou výplň okna pravých dveří nákladního vozidla VOLVO FH FHA 3C, barva bílá, zaparkovaného v oploceném areálu, do kterého vnikl otvorem v oplocení, z vozidla odcizil věci v celkové hodnotě 10.277 Kč, čímž poškozené společnosti VeTo Transport s. r. o., se sídlem Bystrá 761/10, 193 00 Praha 9 – Horní Počernice, způsobil celkovou škodu ve výši 12.449 Kč na odcizených věcech a 10.033 Kč na poškození vozidla, ad 2. v době od 17.00 hodin dne 14. 3. 2015 do 21. 30 hodin dne 15. 3. 2015 se na území České republiky úmyslně zdržoval i přesto, že mu byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 20. 5. 2014, sp. zn. 3 T 43/2014, který nabyl právní moci ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze sp. zn. 5 To 233/2014 dne 8. 7. 2014, uložen trest vyhoštění v trvání pěti roků, na jehož základě byl povinen vycestovat z území České republiky dne 4. 8. 2014. 2. Za tyto přečiny a za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku uložený trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. 143 T 10/2015, doručeným téhož dne obviněnému, byl odsouzen podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. 143 T 10/2015, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále bylo rozhodnuto o náhradě škody.     3. Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 12. 10. 2017, sp. zn. 9 To 342/2017, z podnětu odvolání obviněného podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil uvedený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o způsobu výkonu trestu odnětí svobody a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného pro výkon souhrnného trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců, jak o něm rozhodl soud prvního stupně, zařadil podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, ve znění zákona č. 58/2017 Sb., do věznice s ostrahou. Jinak ponechal rozsudek soudu prvního stupně nedotčen. II. Dovolání obviněného a vyjádření k němu 4. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal obviněný s odkazem na důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání. Ačkoli předeslal, že dovolání podává proti všem výrokům napadeného rozsudku a nerozporuje skutková zjištění učiněná soudy nižších stupňů, veškeré své námitky ve skutečnosti soustředil výlučně proti právnímu posouzení skutku popsanému pod bodem 2. rozsudku soudu prvního stupně, jímž byl uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. 5. V dovolání obviněný nejprve poukázal na dřívější rozhodnutí soudů vztahující se k  činu v bodě 2. Zdůraznil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 20. 5. 2014, sp. zn. 3 T 43/2014, jímž mu byl uložen trest vyhoštění na dobu pěti let (který v této přezkoumávané věci mařil), na jehož základě mu bylo výzvou k vycestování doručenou do vlastních rukou stanoveno vycestovat z území České republiky bezprostředně poté, co vykoná uložený trest odnětí svobody, což nastalo dne 4. 8. 2014, kdy byl z výkonu tohoto trestu podmíněně propuštěn. Uvedl, že tento trest nerespektoval, výzvy neuposlechl a na území České republiky pobýval i po datu 4. 8. 2014. Obviněný poukázal na to, že proti němu bylo vedeno trestní stíhání u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 51 T 32/2015, a to právě pro porušení povinnosti vycestovat z České republiky na základě výše uvedeného soudního rozhodnutí, když v této věci mu byla při vazebním zasedání dne 13. 3. 2015 osobně předána výzva k vycestování z České republiky, pro které mu byla poskytnuta lhůta do 16. 3. 2015, a dne 13. 3. 2015 byl propuštěn na svobodu. Dále poukázal i na rozsudek v nyní přezkoumávané věci Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 16. 8. 2017, sp. zn. 21 T 31/2017. 6. Z toho, že ve věci sp. zn. 51 T 32/2015, na dobu od 14. 3. 2015 do 16. 3. 2015, v průběhu které se dopustil trestné činnosti, pro kterou je stíhán v nyní přezkoumávané věci, měl vydán příkaz k vycestování z České republiky s lhůtou k zajištění si osobních záležitostí od 13. 3. 2015 do 16. 3. 2015, obviněný dovodil, že mu byl pobyt na státním území České republiky v těchto dnech výslovně povolen. Tím se neztotožnil s výkladem podaným odvolacím soudem o nicotném vlivu této skutečnosti na trestněprávní posouzení dovoláním napadeného skutku, ani s interpretací usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. 8 Tdo 230/2014, podle níž výjezdní příkaz sice opravňuje cizince (mimo jiných případů i za situace, kdy byl na základě správního řízení vyhoštěn z České republiky) přechodně na území České republiky po přesně vymezenou dobu pobývat, avšak toliko proto, aby si během této doby mohl vyřídit nezbytné a neodkladné záležitosti spojené s vycestováním z území republiky. V té souvislosti obviněný zdůraznil tezi o důvěře jednotlivce v rozhodovací činnost orgánů státu plynoucí z judikatury Ústavního soudu [viz např. nález Ústavního soudu ze dne 14. 11. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3042/11 (N 188/67 SbNU 265), či ze dne 22. 2. 2011, sp. zn. I. ÚS 2166/10 (N 21/60 SbNU 215)] a usoudil, že když státní orgán vydal dne 13. 3. 2015 příkaz k vycestování se stanovenou lhůtou do 16. 3. 2015, mohl obviněný vycházet ze správnosti tohoto aktu a zcela d