8 Tdo 495/2025 — Nejvyšší soud

8 Tdo 495/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. b) tr.ř. § 265b odst.1 písm. d) tr.ř. § 265b odst.1 písm. e) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:2. 7. 2025 Spisová značka:8 Tdo 495/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:8.TDO.495.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zanedbání povinné výživy Vyloučení soudce Přítomnost při soudních jednáních Hodnocení důkazů Nepřípustnost trestního stíhání Subsidiarita trestní represe Ultima ratio Úmysl přímý Dotčené předpisy:§ 196 odst. 1 tr. zákoníku § 30, 31 tr. ř. § 233 odst. 1 tr. ř. § 234 odst. 1, 2 tr. ř. § 11 odst. 1 tr. ř. § 2 odst. 5, 6 tr. ř. § 12 odst. 2 tr. zákoníku § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:13. 8. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 11.09.2025II.ÚS 2658/25 Jiří Přibáň odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost<br/>odmítnuto pro nepříslušnost7. 1. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 495/2025-495 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 2. 7. 2025 o dovolání obviněného J. K. proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2024, sp. zn. 11 To 324/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 14 T 16/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. K. odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 23. 7. 2024, sp. zn. 14 T 16/2024 byl obviněný J. K. uznán vinným přečinem zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku, za který byl odsouzen podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře čtyř měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. 2. Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 14. 11. 2024, sp. zn. 11 To 324/2024, z podnětu odvolání obviněného podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. uvedený rozsudek v celém rozsahu zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného shodně uznal vinným přečinem zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku, na skutkovém základě, že v době od května 2020 do 9. 11. 2023, kdy si převzal usnesení o zahájení trestního stíhání, v místě svého bydliště, ani v místě bydliště nezletilého syna AAAAA (pseudonym), vyjma plateb ve výši 500 Kč za měsíce květen 2020 až říjen 2020, plateb ve výši 800 Kč za měsíce listopad 2020 až květen 2022, plateb ve výši 900 Kč za měsíce červen 2022 až září 2022 a plateb ve výši 1.000 Kč za měsíc říjen 2022 až říjen 2023, celkem tedy ve výši 34.800 Kč, bez závažných důvodů řádně neplnil svoji vyživovací povinnost vůči tomuto synovi, ačkoliv mu vyplývá ze zákona, a její výše byla stanovena rozsudkem Okresního soudu pro Prahu – západ ze dne 26. 5. 2020 sp. zn. 12 P 17/2015, ve znění rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2020 sp. zn. 32 Co 228/2020, který nabyl právní moci dne 10. 11. 2020, kterým mu bylo stanoveno platit částku 10.000 Kč měsíčně vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám matky nezletilého R. K., přičemž v jeho možnostech a schopnostech s ohledem na jeho starobní důchod a s ohledem na to, že se k jeho obživě v darovací smlouvě a smlouvě o výměnku zavázal jeho syn J. K., bylo platit na nezletilého syna AAAAA měsíčně částku od května 2020 do června 2020 ve výši 7.000 Kč, od července 2020 do prosince 2021 ve výši 8.000 Kč, v lednu 2022 ve výši 9.000 Kč, od února 2022 do května 2022 ve výši 8.000 Kč, od června 2022 do července 2022 ve výši 9.000 Kč, od srpna 2022 do konce období ve výši 10.000 Kč, a dluží tak na výživném celkem částku ve výši 332.200 Kč, přičemž si vyživovací povinnosti na syna i její výše byl vědom a bylo v jeho možnostech a schopnostech ji plnit. 3. Za tento přečin byl obviněný odsouzen podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře čtyř měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. II. Dovolání obviněného 4. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce s odkazem na důvody podle § 265b odst. 1 písm. b), d), e), g), h), m) tr. ř. dovolání, které směřuje proti oběma citovaným rozhodnutím, neboť Okresní soud Praha-západ rozhodl vyloučenou soudkyní, porušil základní principy spravedlivého procesu, nerespektoval zásadu ne bis in idem, rozhodná skutková zjištění učinil ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, uchýlil se k nezákonným spekulacím a při svém rozhodnutí nesprávně posoudil škodlivost popsaného jednání ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákoníku. 5. Naplnění důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. spatřoval [(s odkazem na porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále „Listina“) a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále „Úmluva“) uvedených v rozhodnutích Evropského soudu pro lidská práva (dále „ESLP“) a Ústavního soudu] v tom, že v posuzované věci rozhodovala v prvním stupni samosoudkyně Mgr. Jitka Drábková, která měla být z rozhodování této věci vyloučena, neboť nerespektovala ustanovení § 248 odst. 2 tr. ř., na což obviněný výslovně upozornil v návrhu na její vyloučení ze dne 16. 8. 2024, jakož i ve stížnosti ze dne 2. 9. 2024. Uvedl, že jej krátce po rozhodnutí krajského soudu začala kontaktovat prostřednictvím e-mailu, některé písemnosti mu zaslala počátkem prosince 2024 poštou, avšak poštovní doručovatelé v XY v současnosti dopisy adresátovi nedoručují, pouze vhazují do schránky vyrozumění o možnosti jejich vyzvednutí na poštovním úřadě, čehož však nebyl v danou dobu ze zdravotních důvodů schopen. Požádal proto prostřednictvím obhájce dne 12. 12. 2024, aby mu byla korespondence zasílána jeho prostřednictvím. To ovšem soud nerespektoval a doručoval mu mimo jiné i výzvu k nástupu výkonu trestu, odmítnutí žádosti o odklad, e-mailem, což není způsob doručování uvedený v trestním řádu. 6. Zmínil i nepřiměřenost trestu, protože čtyřměsíční trest v jeho případě (starobní důchodce ve věku 74 let), když se nedopustil žádného násilného jednání a má závažné zdravotní problémy, považuje za nespravedlivý, stejně jako postup samosoudkyně při rozhodování o jeho žádosti o odklad výkonu trestu, neboť se vyjadřovala k údajné žádosti podle § 322 odst. 1 tr. ř., kterou však obviněný nepodal, a zdůraznila jeho povinnost okamžitě nastoupit výkon trestu. Důvody k vyloučení této soudkyně přitom založil na obavě z tlaků matky nezletilého syna R. K., roz. S., příbuzné mediálně známých manželů S., byla v úzkém spojení s orgány činnými v jejich trestním řízení, a tedy si mohla najít cesty k ovlivňování rozhodování soudů ve věci, na jejímž výsledku jí mimořádně záleží. Uvedený názor obviněného plyne z toho, že ve výpovědi před soudem disponovala veřejně nepřístupnými informacemi, navíc požádala Mgr. Jitku Drábkovou o sdělení, kdy bude věc postoupena Krajskému soudu v Praze. Logicky lze tedy předpokládat, že chtěla vyvinout tlak i na rozhodování krajského soudu. Výzvu soudkyně k doplnění odvolání shledává v rozporu s ustanovením § 248 odst. 2 tr. ř., neboť v době této výzvy obhájci obviněného ještě vůbec rozsudek nebyl doručen. Sice podal odvolání proti rozsudku již do protokolu o hlavním líčení, avšak nebyl si jistý, zda jeho odvolání bylo řádně zaprotokolováno, neboť protokol o hlavním líčení jemu ani jeho obhájci v té době doručen nebyl. Stížnostní soud nesprávně jeho stížnost proti rozhodnutí, že uvedená soudkyně není vyloučena z úkonů trestního řízení v posuzované věci, zamítl, přestože z uvedených důvodů měla být z rozhodování vyloučena. 7. K důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. a k přítomnosti osob při soudních jednáních obviněný zmínil judikaturu zejména Ústavního soudu a vytkl odvolacímu soudu, že jakmile byl vyrozuměn o termínu veřejného zasedání na 14. 11. 2024 a požádal ho o změnu tohoto termínu z důvodu kardiologického vyšetření a o umožnění osobní účasti, nebylo mu vyhověno, přestože šlo o první požadavek o odročení a žádost doložil lékařským potvrzením, z něhož vyplynulo, že vyšetření bylo několik měsíců připravované a nelze změnit jeho termín. Uvedený postup je podle něj v rozporu se Směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/343 ze dne 9. 3. 2016, podle jejíhož čl. 12 ji je třeba použít ve všech stádiích trestního řízení až do nabytí právní moci konečného rozhodnutí, a odkázal i na čl. 33, 34 a 36 této směrnice. Obviněný svůj zájem být přítomen u veřejného zasedání doložil potřebou před soudem vysvětlit svůj zájem o syna vyplývající z doplňku k odvolání připojené e-mail