8 Tdo 498/2018 — Nejvyšší soud

8 Tdo 498/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:23. 5. 2018 Spisová značka:8 Tdo 498/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:8.TDO.498.2018.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Věznice Výkon trestu odnětí svobody Dotčené předpisy:§ 56 odst. 1 tr. zákoníku čl. II předpisu č. 58/2017Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:21. 8. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 498/2018-40 USNESENÍ Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 23. 5. 2018 dovolání nejvyššího státního zástupce podané ve prospěch obviněného J. P. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 10. 2017, sp. zn. 3 To 40/2017, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 4 T 6/2016, a rozhodl t a k t o : Podle § 265j tr. ř. se dovolání nejvyššího státního zástupce zamítá. O d ů v o d n ě n í : I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. 4 T 6/2016, byl obviněný J. P. uznán vinným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 3 tr. zákoníku, za což byl podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu a člena statutárního orgánu v obchodních korporacích na dobu deseti let. V dalším bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněného S. P. 2. Proti citovanému rozsudku podali oba obvinění odvolání, která byla usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 10. 2017, sp. zn. 3 To 40/2017, podle § 256 tr. ř. zamítnuta. 3. Podle skutkových zjištění soudů se měl obviněný J. P. zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 3 tr. zákoníku dopustit tím, že: jako jednatel společnosti PINETA di MONTI, s. r. o., IČ: 293 88 058, se sídlem Budečská 974/6, 120 00 Praha 2 – Vinohrady, v úmyslu obohatit se, podal u Finančního úřadu pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 2, se sídlem Vinohradská 2488/49, 120 00 Praha 2, za 2. a 3. čtvrtletí 2012 přiznání k dani z přidané hodnoty, do kterých, ačkoliv věděl, že se předmětný obchod s platinou neuskutečnil, zahrnul fiktivní faktury za nákup platiny od společnosti AUREA Capital, a. s., IČ: 282 17 888, se sídlem Korunní 810/104, 101 00 Praha 10 – Vinohrady, když do přiznání k dani z přidané hodnoty a) za 2. čtvrtletí 2012, doručeném finančnímu úřadu dne 25. 7. 2012, zahrnul faktury číslo 02062012, 03062012, 06062012, 09062012, 11062012, účelově vystavené členem představenstva společnosti AUREA Capital, a. s., obviněným S. P., čímž ke škodě České republiky, zastoupené Finančním úřadem pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 2, zkrátil v uvedeném období za společnost PINETA di MONTI, s. r. o., daňovou povinnost ve výši 19 033 182 Kč a b) za 3. čtvrtletí 2012, doručeném finančnímu úřadu dne 25. 10. 2012, zahrnul faktury č. 10072012, 01082012, 03082012,06082012, 13082012, účelově vystavené členem představenstva společnosti AUREA Capital, a. s., obviněným S. P., čímž ke škodě České republiky, zastoupené Finančním úřadem pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 2, zkrátil v uvedeném období za společnost PINETA di MONTI, s. r. o., daňovou povinnost ve výši 19 752 683 Kč, celkem za období 2. a 3. čtvrtletí 2012 zkrátil daňovou povinnost ve výši 38 785 683 Kč. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 10. 2017, sp. zn. 3 To 40/2017, podal nejvyšší státní zástupce ve prospěch obviněného J. P. dovolání, v němž odkázal na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. 5. Uvedl, že ve veřejném zasedání konaném o odvoláních obviněných státní zástupce navrhoval, aby Vrchní soud v Praze nově rozhodl o zařazení obviněného J. P. k výkonu trestu do věznice s ostrahou, a to s ohledem na novelu trestního zákoníku provedenou zákonem č. 58/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů a další související zákony (dále též jen „zákon č. 58/2017 Sb.“), a to s účinností od 1. 10. 2017. Vrchní soud v Praze však tento návrh označil za nedůvodný, přičemž poukázal na to, že soud prvního stupně rozhodoval o zařazení obviněného do věznice s dozorem podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku v době před 1. 10. 2017, což mu brání dovodit, že tímto rozhodnutím došlo k porušení zákona. Pokud později došlo ke změně zákona, nelze konstatovat, že byl porušen zákon v neprospěch obviněného, aby tak na základě jím podaného odvolání mohlo dojít ke zrušení této části rozsudku a k opětovnému rozhodnutí v souladu se zákonem účinným v době jeho rozhodování. V důsledku odvolání obviněného se jeho postavení nezlepšilo a přichází v úvahu v podstatě pouze závěr o zamítnutí jím podaného odvolání s tím, že v dalším řízení po nařízení nástupu trestu odnětí svobody bude na řediteli věznice, resp. jím pověřeném orgánu, zařadit obviněného J. P. do typu vězeňského režimu, jak ukládá zákon o výkonu trestu odnětí svobody, s tím, že naopak ponecháním dosavadního rozhodnutí budou mít vězeňské orgány určitý návod, jak mají dále postupovat. Podle nejvyššího státního zástupce rozhodnutím odvolacího soudu zůstal nedotčen výrok o způsobu výkonu trestu odnětí svobody, jímž byl obviněný J. P. pro výkon trestu zařazen podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku do věznice s dozorem, tedy do již neexistujícího typu věznice, namísto zařazení do věznice s ostrahou podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. 6. Poznamenal, že soud prvního stupně ve věci rozhodoval dne 26. 4. 2017, tedy ještě za účinnosti § 56 tr. zákoníku v jeho původním znění. Jím formulovanému výroku o způsobu výkonu trestu odnětí svobody tak není co vytýkat, neboť v dané době bylo možné obviněného zařadit do čtyř typů věznic, a to do věznice s dohledem, s dozorem, s ostrahou a se zvýšenou ostrahou. Zákonem č. 58/2017 Sb., účinným počínaje dnem 1. 10. 2017, ale došlo k redukci počtu typů věznic na pouhé dva, a to na věznici s ostrahou a věznici se zvýšenou ostrahou, přičemž do věznice s ostrahou je třeba zařadit ty odsouzené, u nichž nejsou splněny podmínky pro zařazení do věznice se zvýšenou ostrahou, tedy i ty, kteří by předtím byli zařazeni do věznice s dohledem nebo s dozorem. Další diferenciace způsobu, resp. režimu výkonu trestu odnětí svobody, se pak stala věcí orgánů vězeňské služby. Dovolatel v této souvislosti konstatoval, že pokud by rozsudek soudu prvního stupně nabyl právní moci ještě před dnem 1. 10. 2017, pak by se podle přechodného ustanovení čl. II bodu 1. zákona č. 58/2017 Sb. zařazení pro výkon trestu do věznice s dozorem ex lege změnilo na zařazení do věznice s ostrahou. Podle bodu 2. téhož ustanovení by se nová úprava počínaje dnem 1. 10. 2017 použila i při rozhodování o způsobu výkonu trestu odnětí svobody za trestný čin spáchaný před tímto dnem, tedy např. i tehdy, pokud by odvolací soud prvostupňový rozsudek zrušil i ve výroku o vině nebo alespoň ve výroku o trestu co do jeho výměry. Se situací, která nastala v předmětné věci, se zákon nijak výslovně nezaobírá. 7. Přechodnými ustanoveními čl. II bodů 1. a 2. zákona č. 58/2017 Sb. jsou řešeny případy, kdy je buď výrok o způsobu výkonu trestu v momentu nabytí účinnosti předmětného zákona již pravomocný, anebo kdy má být naopak takový výrok ohledně činu spáchaného před dnem účinnosti teprve za účinnosti zákona č. 58/2017 Sb. učiněn. Určující však je, že až rozhodnutím odvolacího soudu nabylo právní moci rozhodnutí ohledně zařazení obviněného do určitého typu věznice ve znění již zákonu neodpovídajícím. V uvedeném ohledu lze tudíž výkladem dovodit, že na posuzovanou věc lze vztáhnout přechodné ustanovení čl. II bodu 2., neboť v širším kontextu je zřejmé, že v rámci odvolacího řízení bylo rozhodováno o způsobu výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody uloženého za trestný čin spáchaný před dnem nabytí účinnosti zákona č. 58/2017 Sb. Není totiž možné potvrdit správnost rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud toto rozhodnutí v době rozhodování odvolacího soudu nerespektuje ustanovení platného a účinného zákona. Změna zákona, ke které v mezidobí mezi rozhodnutím nalézacího a odvolacího soudu zákonem č. 58/2017 Sb. došlo, byla důvodem pro kasaci výroku o způsobu výkonu trestu sama o sobě tak, aby za účinnosti pozdějšího zákona nenabyl právní moci výrok o zařazení obvin