8 Tdo 499/2017 – Nejvyšší soud

8 Tdo 499/2017-39 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 5. 2017 o dovolání obviněného P. K. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 4. 2016, sp. zn. 5 To 79/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 6 T 38/2014, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. K. odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. 6 T 38/2014, byl obviněný P. K. uznán vinným zločinem násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění dopustil tím, že dne 3. 12. 2013 v době od 9.10 do 9.15 hod. v P., ulici P. před domem přicházel ke zde zaparkovanému vozidlu WV Passat modré barvy, které stálo v zákazu zastavení (resp. dodatkové tabulky B a 15 minut pro zásobování) a v jehož blízkosti stál poškozený strážník Městské policie Praha 1, R. K. a sdělil obviněnému, aby nikam nechodil, že ještě nedořešili přestupek, toto však obviněný ignoroval, do uvedeného vozidla nasedl a nastartoval, a když chtěl z místa odjet, byl vyzván poškozeným, který byl v tu dobu na úrovni levých předních dveří řidiče, aby setrval na místě a nikam neodjížděl a aby předložil doklady k prokázání své totožnosti, přičemž obviněný výzvy neuposlechl, vytočil kola vozidla vlevo, a přestože věděl, že se poškozený nachází v těsné blízkosti vozidla, se s vozidlem prudce rozjel, a poškozený tak nestačil od vozidla uskočit, a aby jej obviněný vozidlem nesrazil a z obavy z pádu pod kola vozidla se zachytil střešní lišty, a následně, i přestože obviněný věděl, že poškozený se uvedeného vozidla drží, pokračoval v prudké jízdě několik metrů směrem do ulice J., přičemž během jízdy byl neustále poškozeným vyzýván, aby vozidlo zastavil, na což nereagoval, a proto poškozený použil hrozbu střelnou zbraní, následně obviněný zastavil, neboť mu cestu zablokoval jiný automobil, přičemž po zastavení vozidla byl na místě přítomen svědek K. S., který měl celou situaci natáčet na svůj mobilní telefon, jehož přítomní strážníci Městské policie hlavního města Prahy vyzvali k předložení dokladů, což několikrát odmítl, čehož využil obviněný a z místa činu ujel, přičemž způsobil poškozenému strážníkovi R. K. zhmoždění dolní končetiny, které si vyžádalo lékařské ošetření a následnou pracovní neschopnost. 2. Za tento zločin byl obviněný podle § 325 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání devíti měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvaceti čtyř měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost uhradit poškozené Zdravotní pojišťovně Ministerstva vnitra České republiky, pobočce Praha 10 (dále jen „Zdravotní pojišťovna Ministerstva vnitra“) na náhradě škody částku 1.427 Kč a poškozenému Hlavnímu městu Praha, Městské policii hl. m. Prahy se sídlem Praha 10, Korunní č. p. 98 (dále jen „Hlavní město Praha“ či „Městská policie hl. m. Prahy“) částku 3.858 Kč. 3. Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 5. 4. 2016, sp. zn. 5 To 79/2016, odvolání podaná proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně obviněným a státním zástupcem v neprospěch obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání obviněného a vyjádření k němu 4. Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), k), l) tr. ř. dovolání, jímž vytýkal, že v písemném vyhotovení o zamítnutí odvolání bylo namísto jeho správného křestního jména „P.“, uvedeno nesprávně „J.“, což je jméno jeho bratra, a tedy odvolací soud pochybil, protože obviněnému není jasné, zda rozhodoval o jeho odvolání. Tuto výhradu obviněný podřadil pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. s tím, že nepodával návrh na opravu uvedené vady, protože jde o rozpor v podstatné skutečnosti, a rozhodnutí odvolacího soudu je v této části nedostatečné. 5. Za vadu spadající pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obviněný označil postup předsedkyně senátu soudu prvního stupně při vyhlašování rozsudku, neboť neuvedla (nepopsala vlastními slovy) výslovně skutek, pro který byl obviněný senátem Obvodního soudu pro Prahu 1 uznán vinným, ale na místo toho, aby ho celý konstatovala, jen odkázala na jeho znění v obžalobě se slovy „soud uznává obviněného vinným ze skutku, jak je popsán v obžalobě“. Obviněnému byl tento odkaz nesrozumitelný, neboť obžaloba Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 ze dne 26. 3. 2014 byla čtena při hlavním líčení dne 23. 6. 2014, a pokud odsuzující rozsudek byl vyhlášen až dne 28. 1. 2015, tak dovolatel si již text obžaloby nepamatoval. Podle obviněného tak byl uznán vinným skutkem, který nebyl vyhlášen. Tuto vadu k odvolání nenapravil ani odvolací soud, u něhož obviněný navrhoval, aby provedl důkaz o vadném vyhlášení rozsudku, čemuž nebylo vyhověno. Odvolací soud tedy nemohl učinit spolehlivé zjištění, jak předsedkyně senátu soudu prvního stupně rozsudek vyhlásila a zdůvodnila. Obviněný se nespokojil s tím, že odvolací soud pouze navrhl nalézacímu soudu, aby dodatečně rozsudek řádně vyhlásil, na což nebylo reagováno. 6. Námitkami podřazenými pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný zásadně tvrdil, že čin, jenž mu je kladen za vinu, nespáchal, jelikož jeho jednání nesměřovalo proti osobě, která by požívala ochrany úřední osoby, protože poškozený R. K. jako strážník obecní policie nevystupoval v tomto postavení, neboť obviněného pouze neformálně oslovil na ulici a nebylo prokázáno, že by obviněný takové oslovení mohl ve vozidle slyšet. Obviněný poukázal i na to, že podle fotografií získaných obhájcem od novinářů televize Nova, jež soud odmítl provést, bylo zřejmé, že poškozený nebyl řádně ustrojen jako strážník obecní policie, a nemohl příslušnost k tomuto orgánu prokázat ani stejnokrojem. Jestliže obviněný svou příslušnost k obecní policii neprojevil ani verbálně, nemohl požívat ochrany úřední osoby. 7. K náležitostem uniformy poškozeného jako strážníka městské policie obviněný uvedl, že v době, kdy se měl skutek udát, neměl povinné náležitosti stejnokroje v podobě šachovnicové pásky na oděvu a na pokrývce hlavy a služební odznak neměl v úrovni prsou. Příslušnost k obecní policii neprokázal ani slovně „městská policie“, případně „obecní policie“, ani průkazem, a nepoužil odpovídající výzvy „Jménem zákona“. Postupoval tak v rozporu s ustanoveními § 7 odst. 3, 4 a § 9 odst. 3 zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii (dále jen „zákon č. 553/1991 Sb.“). Obviněný též upozornil na rozpor s ustanoveními § 14 odst. 1, 2, 4, 5 vyhlášky Ministerstva vnitra č. 418/2008 Sb., kterou se provádí zákon o obecní policii (dále jen „vyhláška č. 418/2008 Sb.“). Soudy v této souvislosti nedůvodně odmítly vyhovět jeho požadavku na vyžádání vyhlášky hlavního města Prahy č. 44/1999 Sb. hl. m. Prahy, jakož i provedení dalších důkazů, jež podle obviněného dokladovaly nedostatečnost ústroje. Rovněž dostatečně neodůvodnily, proč tak postupovaly. Obviněný v tomto postupu soudů spatřoval porušení zásad spravedlivého procesu. 8. Soudy podle obviněného řádně nezkoumaly věrohodnost poškozeného R. K., jemuž nedůvodně uvěřily, že měl na sobě řádnou uniformu, ač tomu tak nebylo, a že v pachateli poznal obviněného. Tyto závěry nejsou podle obviněného v souladu s obsahem provedených důkazů, a navíc poznání obviněného proběhlo nesprávně až v soudní síni. Poukazoval i na slovní vyjádření státní zástupkyně u hlavního líčení, která bezdůvodně verbálně napadala obhájce prostřednictvím nepravdivých a dehonestujících tvrzení, jimiž se obhájce cítil být zastrašován, jimž předsedkyně senátu nečinně přehlížela, ač měla rozhodnout o vyloučení této státní zástupkyně z úkonu trestního řízení. 9. Výrok o povinnosti uhradit škodu obviněný shledal nepřezkoumatelným, jelikož nebyl řádně odůvodněn. Soudy neuvedly, na základě jakých konkrétních důkazů a kterých zákonných ustanovení a právních předpisů rozhodly, že šlo o nárok na náhradu škody. Kromě toho obviněný výroku o náhradě škody vytýkal, že jemu stanovená povinnost v celkové výši 5.285 Kč byla za poranění, u nichž nebylo prokázáno, že vznikla v důsledku příčinné souvislosti s jeho jednáním. Závěr o tom, že zranění kolene poškozený utrpěl v souvislosti s jednáním obviněného, nemá oporu ve výsledcích provedeného dokazování, zejména ve znaleckém posudku. Jestliže si poškozený způsobil újmu na zdraví sám tím, že dobrovolně naskočil na vozidlo obviněného, zvolil chování, které nebylo nutné ani nevyhnutelné, neboť jako strážník nebyl ani povinen vozidlo tímto způsobem zastavovat. 10. V dovolání obviněný rovněž namítal nedůstojnost soudního řízení, neboť civilní oblečení členů senátu bylo během hlavního líčení zřetelně vidět i přes talár. Nespokojil se také se závěry o skutkovém ději, neboť ten neměl oporu v provedených důkazech, v řízení nebyl proveden důk